Kdykoliv chci napsat nějaké krátké pozdravení, které psávám tady kurzívou před začátkem kapitoly, mám pocit, že píšu pořád dokola to jediné: pardon za prodlevu, neplánovala jsem se na tak dlouho odtrhnout od psaní, nemám příliš volného času... atp. A chtěla jsem to psát i dnes, a i když je to pravda, nějak mi už přišlo trapné to zase opakovat. 😅 Tak vám napíšu jen tohle (což taky často opakuju): doufám, že se k dalšímu psaní dostanu co nejdříve, a užijte si díl. Těším se na ohlasy. 🙏😊 B.
P.S. Na závěr máte malé překvapení, které mám nachystané už pár měsíců. Jen čekalo na ten pravý moment. 😊