Call-girl's diary [08]

Opravdu jsem nevěděla, jak tuhle kapitolu zakončit, ale nakonec jsem se rozhodla takhle. No, doufám, že uvidím spoustu komentářů :) B.

WARNING: erotika, sex, 18+, násilí

"Už mě rozvaž." Žadonil.

"Kdo říkal, že tě kdy rozvážu?" Pousmála jsem se. Uchechtl se.

"Nedělej si ze mě srandu." Přivřel oči. Zamrkala jsem a olízla si rty. "Počkej, to přestává být sranda." Vážně se zatvářil. Krátce jsem ho políbila na nos.

"Vůbec se nemusíš bát." Uklidňovala jsem ho. Konečky prstů jsem mu přejela po tváři. Zapřel se a i s tím šátkem kolem zápěstí se natáhl, aby mi mohl dát pusu. Nehty jsem přejela přes jeho žebra a boky. Začal sebou vrtět. "Snad tě to nelechtá." Uculila jsem se.

"Pusť mě." Zase mě poprosil. Vzdychla jsem. Chtěla jsem z něj sesednout, ale hned zavrtěl hlavou.

"Takže nechceš?" Nechápavě jsem zvedla obočí.

"Rozvaž mě, ale zůstaň tak, jak jsi." Pousmál se. "Je to vzrušující."

"Jak si páníček přeje." Olízla jsem si rty a přitiskla se k němu, abych dosáhla na jeho svázané ruce.

Sotva měl volné ruce, převalil se nade mě a svázal mi ty moje.

"To jsme si nedomluvili!" Zvýšila jsem hlas.

"Asi jsem ti zapomněl říct, že pro tebe mám taky překvapení, že?" Mrkl na mě. Ani jsem se nestihla nadechnout k protestům a něco říct, políbil mě na rty. Boky se přitiskl tak silně, až mě to překvapilo. Vydechla jsem a zavřela oči, abych aspoň trochu skryla své vzrušení. "Tušil jsem, že se ti to bude líbit." Pošeptal a olízl mi spodní ret. Hodlala jsem se na něj nedívat, ale když jsem necítila jeho dotyk a netušila, co dělá, otevřela jsem oči. Díval se na mě a usmíval se.

"Co..?" Odmlčela jsem se. Zalehl mě částí svého těla, napůl ležel na boku a opíral se o loket. Druhou rukou bloudil po mém těle, dotýkal se tak lehce mé kůže, až mi z toho mrazilo. Pomalu zajel přes podbřišek do rozkroku a pohladil mě.

"Užijeme si to pořádně oba dva, když je to naposledy, co ty na to?" Zvedl jedno obočí. Zvedla jsem hlavu a natahovala se jeho rtech, jenom abych nemusela odpovídat. Bože, kéž by to nebylo naposledy.

Zavzdychala jsem. Proč na sobě nedat znát, jak moc se mi to líbí? Slast mi vystřelovala do každičkého kousku těla, už jsem se tomu nemohla ubránit. V zádech jsem se prohnula jako luk, když jazykem znovu přejel přes už tak rozdrážděný klitoris.

"Ah, bože můj." Pošeptala jsem. Tom se opřel o dlaně a zvedl se, aby se na mě mohl podívat. Zase se nade mě sklonil. Svázané zápěstí jsem dala za jeho krk a přitáhla si ho k sobě. Políbil mě jednou, dvakrát a pak pomalu zasunul. Roztáhla jsem nohy jak nejvíc mi to mé tělo dovolovalo a objala ho kolem pasu koleny, aby byl průnik ještě hlubší.

"Jak to chceš?" Zeptal se.

"Tvrdě." Podívala jsem se na něj. Pousmál se a přirazil. "Ah, přesně tak." Zaklonila jsem hlavu. "Přesně tak.." Pošeptala jsem ještě jednou a pak se zakousla do rtu, abych rozkoší nevykřikla přes celý hotel.

Posadila jsem se na něj a dlaní se opřela o jeho hruď. Zakroužila jsem pánví a sevřela pánevní dno, aby to pro něj byl stejně kvalitní zážitek. Tom přivřel oči a se zasyčením do sebe nasál vzduch. Napřáhl se a pleskl mě přes zadek takovou silou, až mi musel celý zčevenat. I když jsem si na něj neviděla, začínal mě svrbět. Plácl mě znovu. Naklonila jsem se nad něj a kousla ho do bradavky.

"Ss, au!" Podíval se na mě.

"A myslíš, že mě to nebolí?" Oplatila jsem mu stejným tónem.

"Ale když ten tvůj zadeček je tak k nakousnutí." Uculil se, jakoby to snad mělo stačit jako omluva. Zvedl se v pasu a zatímco jsem svými boky zatlačila proti němu, přirazil ještě silněji. Víc rozdrážděná jsem snad být nemohla.

"Mmmh." Zaskučela jsem. "Ah." Vydechla jsem. Opřela jsem se o jeho stehna a ještě více se prohnula v zádech. Tom ještě párkrát přirazil, než zase převzal iniciativu naplno a položil mě na záda.

Spokojeně jsem vydechla a usmála se na něj. Snažila jsem se vydýchat se, ale přes jeho neustále polibky, i po orgasmu, se to moc nedalo. Otočila jsem tvář na stranu, abych se vyhnula dalším jeho oslabujícím polibkům.

"Co se stalo s tvým pravidlem o zákazu líbání?" Zeptal se a ještě jednou přitiskl své rty na mou spocenou tvář.

"Už to nemá cenu, když naše pracovní poměry skončily." Zalhala jsem. Nemůžu mu říct, že jsem si to zakazovala jenom kvůli němu a teď, poslední večer, si ho chci užít naplno a se vším všudy.

"To je pravda." Usmál se. Lehl si na záda a ruce si podložil pod hlavu. Podíval se na strop a olízl si rty. "Kdy budeš odjíždět?" Naklonil ke mně hlavu. Lehla jsem si na bok a opřela se o loket.

"Ještě nevím. Heff mi musí poslat nějaké věci."

"Takže to myslíš vážně? Nebylo to chvilkové pobláznění nebo naštvanost?"

"Ne." Odpověděla jsem a taky se svalila na záda. Jak ho mám odmítat a dívat se mu přitom do očí? Nejradši bych tu zůstala a nikam nejezdila, řekla mu celou pravdu a byla ochotná dál snášet jeho násilné sexuální choutky.

"Co kdybych ti řekl, že to bez tebe nevydržím?" Zeptal se a konečky prstů přejel přes žebra, která mi vystupovala přes kůži. Nuceně jsem se zasmála.

"Ty by sis lehce našel náhradu."

"Když myslíš.." Pošeptal. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem to měla slyšet. Tahle věta zřejmě nebyla určena pro mé uši.

Oblékla jsem si župan a lehla si do postele. Znaveně jsem zamrkala a nechala se od něj obejmout kolem pasu. Ležela jsem k němu zády a Tom věrně kopíroval linii mého těla. Nikdy bych neřekla, že on by byl takový typ, který se v posteli tulí a má rád něžnosti. Políbil mě na šíji a jakoby smutně vydechl. Pohladila jsem ho po hřbetu ruky. Hned natáhl prsty a vyžadoval další šimrání po kůži. Pousmála jsem se nad tím, jak je umíněný v takové maličkosti. Slyšela jsem, že se nadechl víc, než obvykle.

"Můžu se něco zeptat?" Pošeptal. Zabručela jsem místo slovní odpovědi. "Jak se ten kluk jmenuje?" Pokračoval. Sakra. Jako naschvál se mi nevybavovalo jiné jméno, než to jeho.

"Matthew." Řekla jsem, při vzpomínce na svého oblíbeného herce ze seriálu Přátelé.

"Docela ujde." Řekl po chvíli. Vzdychla jsem. "Už se na něj těšíš, že?" Pohladil mě po rameni.

"Strašně moc." Zalhala jsem. Kdybych byla Pinocchio, už bych se nevešla do tohoto pokoje, jak dlouhý nos bych měla.

Tom usnul, ale já jsem se pořád musela zaobírat věcmi, na které bych nejradši nemyslela. Tenhle sex na rozloučenou byl naprosto úžasný. Sice mě ještě svědělo zápěstí, jak silně mi ruce svázal, ale jak jsem zjistila, poslední dobou jsem měla podivné choutky. Tomovo spokojené pochrupování mě ujistilo, že jsem asi lepší lhářka, než jsem si myslela. Když mi uvěřil do posledního detailu historku s jiným klukem, asi bych jí měla uvěřit i já. Prostě odjet. Přece se má končit v tom nejlepším, ne? Lepší moment jsem si vybrat nemohla.

Když jsem už konečně začínala usínat, rozezvonil se mi mobil. Opatrně, ale rychle, jsem sundala Tomovu ruku z mého pasu a přijala hovor od Heffa dřív, než by mohl Toma probudit.

"Počkej." Hlesla jsem do telefonu a hodila si přes ramena deku, kterou jsem měla na židli. Zamířila jsem na balkon a tiše za sebou zasunula dveře. "Už můžu mluvit." Řekla jsem a posadila se na proutěné křeslo.

"Volám nevhod?" Zeptal se hned Heff.

"No, spí tady u mě, ale v pohodě. Nevzbudil se." Řekla jsem. Nemohla jsem tušit, že opak byl pravdou a hovor byl slyšet, i přes můj šepot, až do pokoje.

"Nemohl jsem ti tak narychlo zařídit účet, ale když přijedeš sem, můžeš tu chvíli pobýt, aniž bys pracovala. Než si najdeš práci a svůj byt.. Mluvil jsem s několika známými přes realitky a prý bude brzy na prodej docela pěkný domek na kraji města. Mohl bych ti zařídit prohlídku."

"Nechtěla jsem se vracet do Ameriky." Řekla jsem popravdě.

"Já vím, zlatíčko, ale nechce se mi tě jen tak pustit do světa." Vzdychl.

"Ah, Heffe. Myslela jsem, že zrovna ty mi to ulehčíš." Zavřela jsem oči.

"Promiň." Pošeptal.

"Sice jsem chtěla udělat tlustou čáru, ale je pravda, že po tobě by se mi moc stýskalo." Otevřela jsem oči a vstala.

"A Tom ví, že budeš odcházet?" Zeptal se. Vstala jsem a opřela se o zábradlí.

"Uvěřil historce o jiném zákazníkovi, do kterého jsem se zamilovala." Tiše jsem se zasmála.

"Jak absurdní." Zasmál se Heff taky. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Ano, absurdní. Jak jsem něco takového mohla dopustit?

"Tak já hned ráno nasednu na letadlo a přiletím si pro tebe. Ještě ti zavolám, až budu na letišti, abychom se pak domluvili a sešli se. Jo?"

"Paráda." Přitakala jsem. Aspoň nebudu sama a něco mě bude nutit nebrečet a držet emoce na uzdě.

Položila jsem hovor a mobil strčila do kapsy županu. Přitáhla jsem si deku více k tělu a zadívala se na hvězdnou oblohu. Když jsem uslyšela tichý zvuk otevíraných dveří, srdce se mi rozbušilo. Měla jsem strach se otočit. Snad nikdy v životě mi nebylo tak úzko. Doslova jsem cítila Tomovu přítomnost za mnou, ale neřekl půl slova. Dodala jsem si odvahy a otočila se k němu. Byl oblečený, ruce měl založené na prsou a tvářil se naštvaně. Hodně naštvaně.

"Takže já uvěřil historce, jo? Když jsem ti tak odporný, že mi nemůžeš říct pravdu, nebudu tě dál obtěžovat. Musím ale uznat, že jsi podala naprosto excelentní herecký výkon." Odmlčel se. "Šťastou cestu."

"Ale.." Pošeptala jsem. Jeho pohled jasně naznačoval, že jakákoliv další slova pro něj nebudou nic znamenat. I tak jsme se nedala. "Lhala jsem z jiného důvodu." Sklopila jsem pohled.

"Jasně. Prosím tě, hlavně mi teď zase nelži. Odcházím. Doufám, že se ti bude dařit." Řekl trvdě a otočil se. Nemá cenu mu to říkat. Stejně se už nikdy v životě nepotkáme, tak proč mu teď nahlodávat svědomí a říkat mu opravdovou pravdu?

B.