Extraordinary #13

Tak, opět se sluší, abych Vám moc poděkovala. A opravdu chci, protože jste skvělí. :) A jestli do sebe budou rýpat? O čem by ta povídka jinak byla? :D No, původně jsem to celé chtěla směřovat trochu jinam, ale kdo píše povídky, asi to zná - samo se to vyvrbí a ani nevíte jak. :D.. No, já jdu na kutě, Partička už skončila :D :) Doufám, že tam nejsou nějaké chyby, ani jsem si to po sobě nečetla, jak jsem unavená. Dobrou a přeju hezké počtení :) B.

TRHNUTÍM jsem se probudila a zjistila, že ležím v něčím náručí. Netrvalo mi to dlouho, než jsem si uvědomila, vedle koho jsem večer usínala. Chtěla jsem se posadit a co nejdříve zapomenout na to, že jsem na něm ležela, ale jeho těžká ruka mě svírala kolem hrudníku. Vnímala jsem jeho vůni, dokonce mi byla i příjemná. Měla bych se ale co nejdříve dostat z téhle nepříjemné situace. Zvedla jsem ruku z jeho prsou, kde jsem ji doteď měla a pootočila hlavou, abych se podívala, jestli se z toho dá elegantně vybruslit. Opatrně jsem ho chytla za zápěstí a přesunula jeho dlaň pryč z mého těla. Pomalu jsem se sesunula z pohovky, dopadla na kolena a posunula se dál od Toma. Když jsem se podívala, jestli jsem ho nevzbudila, pobaveně se na mě díval.

"Stačilo by říct, že chceš pustit," pokrčil rameny. Zamračila jsem se na něj.

"Jak dlouho jsi vzhůru?"

"Už delší dobu," přiznal. "Ale tak sladce ses tulila, že mi bylo líto tu krásnou chvilku kazit. Jindy totiž nejsi tak roztomilá," mrkl na mě.

"Jsi děsný parchant, víš to?" bouchla jsem ho pěstí do břicha. Zasmál se a promnul si místo, kam jsem ho udeřila.

"Možná bychom měli jet zpátky, už je skoro poledne. Nelhalas, když jsi říkala, že spíš do desíti, co?" zeptal se. Vstal a protáhl se. "I když ta sedačka vypadá naprosto příšerně, je docela pohodlná," pokýval hlavou.

"Radši se zdrž všech komentářů, jinak to schytáš," varovala jsem ho a přešla do pokoje, abych se převlékla. Jenom by mě zajímalo, jak to chce vysvětlit matce. Já se nebudu nijak angažovat a zase zachraňovat jeho prdel. To teda ne.

Když jsem se vrátila, už čekal u dveří. Všimla jsem si, že si mě prohlédl. Měla jsem na sobě kratší sukni, pod ní legíny do půli lýtek a tílko na ramínka. Dneska to tam vypadalo na opravdový pařák. Nasadila jsem si sluneční brýle a podívala se na něj.

"Hele, máma odjíždí až zítra navečer, takže… co kdyby sis zabalila pár kousků sebou, ať s tebou zase nemusím jet, hm?"

"To tě tak obtěžuje starat se o svoji přítelkyni?" rýpla jsem do něj. Je to přece on, kdo mi tady pořád připomíná, co mám dělat a jak se chovat. Vzdychla jsem a vrátila se pro batůžek, do kterého jsem si dala veliké triko na spaní, spodní prádlo a pak věci na zítřek. Taky nějakou kosmetiku a kartáček. Když jsem si chtěla brát ručník, tak mě zarazil.

"To snad doma mám, ne?" protočil oči. "Už dělej, matka určitě šílí, kde jsme."

"To jsou potíže, pořád," pronesla jsem jízlivě a hodila si batoh na záda. "Ty si určitě vymyslíš něco strašně chytrého na omluvu," podívala jsem se na něj. Trhl ramenem, otevřel dveře a vyšel. Zamkla jsem za sebou a klíče hodila do batohu. Následovala jsem ho ze schodů dolů a k autu.

Celou cestu jsme oba dva mlčeli. Já jsem byla naštvaná, protože si ze mě ráno tak hnusně vystřelil. Místo, aby mě vzbudil, se ještě kouká, jak se snažím dostat z jeho silných paží. Blbeček. Když zaparkoval u domu, vystoupila jsem a rovnou zamířila k domovním dveřím. Musela jsem počkat, až Tom milostivě dokráčí tou svou ptačí chůzí a odemkne. Čekala jsem, že se Simone přiřítí, a tak se taky stalo.

"No to jste nemohli napsat, že jedete pryč?" vrhla na Toma káravý pohled. "Jsi v pořádku?" podívala se na mě. Možná se ptala kvůli tomu, že jsem jí tuhle noc brečela na rameni. Přikývla jsem. Tom mi zase hodil svou těžkou svalnatou ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. Zabalancovala jsem a částečně na něj spadla.

"Víš, mami, byli jsme se usmířit. A protože jsi tady teď ty a Bill, nechtěl jsem, aby Julia sténala vám do spaní. Jeli jsme k ní na byt," pokrčil rameny. Šokovaně jsem se na něj podívala. Takhle se mluví s matkou? A takhle se mluví o mně? Bože, tak já jsem mu vlezla do postele, jo? Eh, fuj.

"Ah, tak to potom chápu," usmála se a mrkla na mě. "Ale vůbec se nemusíte stydět."

"Já vím, ale Julia to ještě neví, že?" podíval se na mě Tom a pěvně mi stiskl paži. Nuceně jsem se usmála a zase přikývla.

"Holčičko, ty jsi tak rozkošná," uculila se. Jen jsem pokrčila rameny a odstoupila dál od Toma. Odměřeně jsem se na něj podívala.

"Mohla bych s tebou mluvit, zlato? O samotě," dodala jsem důrazně.

Sotva za sebou zavřel dveře svého pokoje, otočil se ke mně čelem a strčil si ruce do kapes.

"Včera jsi říkala, že nehodláš spát na mojí posteli, takže se budeš muset spokojit s tvrdou zemí," pokrčil rameny.

"Co si myslíš, že děláš? Říkat Simone takové věci! Bože, teď vypadám, jak nějaká…" odmlčela jsem se. Schovala jsem obličej do dlaní.

"To sis myslela, že tu tvoji ubrečenou scénu jenom tak přejdu?" posměšně zakroutil hlavou. "To jsem si myslel, že jsi chytrá holka," řekl jízlivě. Určitě vzpomínal, jak mě tak nazvala Simone. Sundala jsem ruce z obličeje a naštvaně se na něj podívala.

"Bastarde, však počkej."

"Nápodobně, bestie jedna," otituloval mě taky. "Máš ještě něco na srdíčku, prdelko?" zamrkal a našpulil pusu.

"Jdi se bodnout," procedila jsem mezi zuby.

"Takovou radost ti neudělám," uchechtl se. Měla jsem chuť mu ještě něco odpovědět, ale vyrušilo nás zaklepání na dveře. Bill nakoukl dovnitř.

"Oběd je na stole."

"Fajn," přikývla jsem a usmála se na něj. Hned jsem ho následovala a na Toma hodila těžký ignor.

Seděla jsem u stolu, po pravici Toma, po levici Billa a naproti sobě Simone. Možná to nebyla nejšťastnější volba, protože na mě pořád házela pohledy, kterých jsem se začínala bát. Snad nepamatuje na to, že chce být babičkou a nemyslí si, že by něco k tomu vedoucí mohlo proběhnout mezi mnou a Tomem. To bych se musela osypat po celém těle, kdyby na mě sáhl. Hleděla jsem do talíře, namotávala špagety na vidličku a přemýšlela, co bych ještě mohla Tomovi udělat. Co by byla naprostá podpásovka, že by neměl energii na odvetu. Zvedla jsem pohled od talíře a setkala se s pohledem paní Kaulitzové.

"Julie, znáš se mi nějaká smutná," naklonila hned hlavu na stranu. Nejistě jsem se podívala na Toma a zavrtěla hlavou hned, když jsem uviděla jeho výraz v obličeji.

"Nic mi není," usmála jsem se. "Jenom jsem přemýšlela nad tím posledním testem, který jsem psala," vymluvila jsem se.

"Opravdu?" zeptala se a podívala se i na Toma.

"Ehm, asi jo, nevidím jí do hlavy, ne?" pokrčil rameny. Bohudíky, pomyslela jsem si. To bych byla pěkně nahraná, kdyby četl myšlenky jak Edward.

"Tak proč se na tebe musela podívat, než mi odpověděla?" poposedla si nervózně. "To ji snad tyranizuješ?"

"On mě?" zvedla jsem obočí a začala se smát. Dostala jsem úplný záchvat smíchu, ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Prostě jsem se smála, až mi tekly slzy z očí.

"Mami, myslím, že jsi ji pěkně pobavila," konstatoval Bill. Utřela jsem si slzu a napila se vody ze sklenice. Vzdychla jsem a ještě jednou se zasmála.

"To spíš budu mít já z ní modřinu," ozval se Tom a znovu si promnul místo, kam jsem ho ráno praštila pěstí. A to jsem si myslela, že nemám sílu. Simone se usmála, ale moc přesvědčeně nevypadala. To už al není můj problém, ale Tomův.

Po jídle se Bill rozhodl, že pustí nějaký film a Simone se hned chtěla dívat s ním.

"Přidáte se?" zeptal se Bill. "Já se asi půjdu vyspat, přes noc jsem toho moc nenaspala," pokrčila jsem rameny a hned si uvědomila, jak blbě to vyznělo.

"Chápu," pokývala Simone hlavou a uculila se. Jen jsem se otočila a zamířila do Tomova pokoje, abych byla co nejdřív sama. Protože jsem odešla, netušila jsem, jestli se Tom bude účastnit toho koukání na film nebo ne. V pokoji jsem byla sama a to mi stačilo. Posadila jsem se k oknu, kde jsem seděla i včera a čelem se opřela o chladné sklo. Potřebovala jsem to.

Když jsem tak seděla nějakou dobu, měla jsem možnost si utřídit myšlenky. Byla jsem unavená z přemýšlení už po celé zkouškové, ale teď to prostě jinak nešlo. Nemohla jsem se zbavit toho pohledu, který mě teď pronásledoval. Simone, jak se na mě podívala, když jí Tom řekl tu stupidní lež, že jsme se usmiřovali. Bože, jestli se na mě bude dívat každá potencionální matka potencionálního přítele, to potom žádného nechci. Původně jsem si chtěla najít nějakého přítele, ale momentálně nevím, jestli to bylo dobré přání. Sice jsem ještě žádného pořádného přítele neměla, ale teď ani žádného nechci. Nebudu žádného hledat, prostě si budu jenom užívat. Jak to třeba dělá Tom. Na to, jak je pitomý a povýšený, má docela vymyšlený osobní život. Nezávazně, nijak jinak.

Zaklepání na dveře mě vyrušilo z mých myšlenek. Otočila jsem se, abych se podívala, kdo přišel.

"Ah, Bille," usmála jsem se na něj a stoupla si zády k oknu.

"Ještě nespíš?" zeptal se a zavřel za sebou dveře. Zavrtěla jsem hlavou.

"Jak ti můžu pomoct?" popošla jsem k němu. Posadila jsem se na kraj postele. Opřel se o dveře a pokrčil rameny.

"Spíš jsem se přišel zeptat, jestli ty s něčím nechceš pomoct. Nebo se svěřit?" zamrkal. Usmála jsem se.

"Myslíš, že potřebuju? Tom něco říkal?"

"Ne, neříkal," zavrtěl hlavou. "Ale jenom jsem se přišel zeptat. Přece jenom, teď jsi moje kamarádka. A nevím, jaký může být Tom v dlouhodobém vztahu, protože vždycky prohlašoval, že může milovat jenom jednu dívku jednu noc."

"Aha," pokývla jsem hlavou. "No, nevím, jestli je ten náš vztah o lásce," pokrčila jsem rameny. "Ale myslím, že to vyhovuje nám oběma."

"Opravdu? Nejsi třeba kvůli tomu smutná? Přece jenom, dívky chtějí něco víc, ne?" usmál se. Vzdychla jsem. Bill by byl ideální potencionální partner. Je chápavý. Ale mít v rodině Simone, to by byla moje smrt.

"Říkám si, že mám ještě čas na nějaký vážný vztah čas. Myslím, na opravdu vážný."

"Jsi aspoň trochu šťastná?"

"Nebyla bych s ním, kdybych nebyla. Je s ním docela sranda," usmála jsem se.

"Když to říkáš," podíval se na mě.

"Neměla bych důvod lhát," zavrtěla jsem hlavou. "Taková nejsem."

"Fajn. Tak, já už nebudu rušit, když chceš spát. Dobrou noc," popřál mi.

"Děkuju. Jsi milý," řekla jsem mu popravdě. Krátce se zasmál a odešel. Ze sedu jsem si lehla na záda a pohupovala nohama. Postel byla tak vysoká, že jsem skoro nedosáhla na zem. Zavřela jsem oči a rukama si podložila hlavu. Sice jsem říkala, že je to poskvrněná postel, ale co se muselo nechat, bylo, že byla velice pohodlná. Velice.

B.