Extraordinary #28

Tak, a já utíkám na autobus. Dneska zase do školy, no chce se mííí :D :D. Myslím na Vás maturanty :) A chci komentáře! :D :)

PROTOŽE jsem skoro celou noc přemýšlela nad svými slovy, ráno jsem se neprobudila dvakrát vyspaná. Hodiny ukazovaly teprve půl deváté, ale i tak jsem už nemohla usnout. Cítila jsem se naprosto vyčerpaná a nechtělo se mi vstávat. Ale nutně jsem potřebovala na malou a nechtěla bych, aby mi náhodou praskl močový měchýř. Chtě nechtě jsem musela vstát a vylézt z toho vyhřátého pelechu. Nevěděla jsem, jestli Tom ještě spí, nebo ne, tak jsem tiše našlapovala směrem ke koupelně. Všimla jsem si, že má zavřené oči. Byl zkroucený na pohovce, nohy pokrčené v kolenou. Pootevřenou pusou pomalu dýchal, zatímco se mu hrudník pravidelně zvedal. A s ním i ruka, kterou měl na prsou položenou. Zamířila jsem do koupelny a ani za sebou nezavírala, jenom jsem přivřela. Rychle jsem vykonala potřebu a pak si umyla ruce. Rovnou jsem si vyčistila zuby a trochu upravila svůj vzhled. Možná by nebylo od věci zajít pro nějakou snídani. Jenomže, co bych si dneska dala?

Natáhla jsem na sebe nepromokavou bundu, kterou jsem si byla jednou nucena koupit, když jsme se školou jeli na nějaký stupidní výlet. Od té doby jsem ji nepotřebovala, protože jsem za deště ven nevycházela. Když se tady spustí déšť, obvykle to trvá pár dní, než se zase ukáže slunce. Jenom doufám, že po téhle bouřce to bude rychlejší. Kéž by. S takovým počasím mívám vždycky blbou náladu a nebaví mě být pořád nevrlá. Přeběhla jsem ulici na protější stranu a rychle vstoupila do sámošky. Vzala jsem si košík a zamířila do uličky, kde mívali čerstvé pečivo. Postavila jsem se ke košům a přemýšlela, co bych si mohla koupit. Nakonec jsem si vybrala celozrnné rohlíky. Vzala jsem víc, kdyby chtěl i Tom. K tomu jsem vybrala nějakou pomazánku a taky jsem koupila mléko, abych si mohla udělat kakao. Dlouho jsem ho neměla a teď jsem na něj dostala chuť.

Když jsem se vracela ke dveřím bytu, zevnitř se neozýval žádný zvuk. Myslela jsem, že už bude třeba vzbuzený a bude se dívat na televizi, ale když jsem otevřela dveře, pohovka byla prázdná. Zavřela jsem za sebou dveře a zanesla nákup do kuchyně. Hned se otevřely dveře koupelny, odkud Tom vyšel.

"Myslela jsem, že jsi už odešel," podívala jsem se na něj. Jen pokrčil rameny. "Chceš snídani?" zeptala jsem se.

"Ne."

"Dobře," pokrčila jsem rameny. Nevypadalo to, že by se nějak dobře vyspal. "Ani něco na pití?"

"Odcházím," oznámil mi. Na chvíli jsem přerušila vybalování těch pár věcí, které jsem koupila a opřela se o linku. "Volal mi Bill, musím něco vyřešit," řekl suše. Přikývla jsem.

"Tak díky za hlídání," usmála jsem se. "A venku leje jako z konve."

"Jo. Lepší to být nemohlo," vzdychl. Nějak jsem nechtěla řešit jeho náladu, možná bych to jenom zhoršila.

"Na stole máš hodinky. Minule sis je tu zapomněl."

"Jo. Díky," přikývl a sehnul se pro ně. A potom bez dalších slov odešel. Trochu zvláštní ráno, ale nemůžu vědět, co musí s Billem řešit. Připravila jsem si snídani pro sebe a potom jsem si ji pěkně snědla, zatímco jsem hleděla z okna na provazce deště. Už aby tohle počasí přešlo, opravdu. Už jsem se nemohla dočkat, až přejdou tyhle dny nudy, bude víkend, zajdu do lunaparku a pak hurá zpátky do práce. Teď jsem opravdu neměla nic jiného, pro co žít.

Nečekala jsem, že by mě Sindy zklamala hned několikrát do týdne. Nemyslela bych si, že odřekne tak úžasnou věc, jako je lunapark, jenom kvůli tomu, že je hnusné počasí a ona na to nemá náladu. Nevím, jestli měla nějaké problémy ve vztahu s Benem, ale nemusela tím snad kazit všechno, ne? Byla jsem docela naštvaná, když mi napsala pouhou textovku s tím, že by plány na víkend odložila na neurčito. Kdyby se něco dělo, snad by mi to řekla, když jsme kamarádky, ne? Ale poslední dobou jsem měla pocit, že nás pohromadě držela jenom škola. A když začínají prázdniny, jakoby se mě chtěla zbavit jako těžké koule na noze. Docela mě to mrzelo, abych řekla pravdu. S takovou se budu nudit i o víkendu. Jedině, že bych zase zašla do klubu. Ale to by nemuselo dopadnout dobře. A další alternativa - začít s prací o pár dní dřív a potom si udělat volno, kdy to budu potřebovat sama.

Nakonec jsem zvolila levnější a určitě rozumnější variantu. Snad bude nějaká rodina na výletě nebo na dovolené, abych mohla v klidu pouklízet dům. Myslím, že přes prázdniny budu mít volnější výběr času, kdy přijdu uklízet. Většina rodin jezdí na dovolenou třeba i měsíc, přece jenom, můžou si to dovolit. Tak jsem jela do známé čtvrti s tím, že začnu už v sobotu. S každou rodinou se domluvím, kdy by se jim hodilo, abych chodila uklízet. Nejjednodušší.

Byla jsem ráda, že v každém domě byli vstřícní. Navečer jsem odcházela s dobrým pocitem, že tihle moji noví zákazníci, kterým budu chodit uklízet, jsou snad ještě milejší, než ti, které jsem měla předtím. Procházela jsem kolem Tomova domu. Všimla jsem si, že tu nestojí jenom Tomovo auto, ale další, které patřilo zřejmě Billovi. Chtěla jsem jít normálně dál, jsme domluvení, že u něj uklízím ve čtvrtek. Když se ale otevřely domovní dveře, celkem zaraženě jsem zůstala zírat na Billa. Vypadal docela naštvaně a ještě za sebou něco křikl, čemuž jsem nerozuměla, protože to nebylo anglicky.

"Du kranke Sau!" křikl Bill. "Es ist nicht für mich. Leck mich am Arsch!" dodal ještě a pak se otočil na patě. Už si otevíral dveře od auta, když si všiml, že stojím kousek od něj. "Ah, Julie, moc rád tě vidím," usmál se. Vypadalo to upřímně. Ale nevím, jestli doopravdy bylo, když teď byl tak nabroušený. "Jestli jdeš za Tomem, tak mu dej jeden pohlavek i za mě. Chová se jako malý," zavrtěl hlavou.

"Ty jsi zpátky v Americe?" usmála jsem se na něj.

"Jo," přikývl. "Ještě někdy pojedu zpátky za mámou, ale to by se nejdřív musel Tom uráčit a vybrat termín," protočil oči.

"Nakonec tam pojede, jo?" vyptávala jsem se dál.

"Ty snad jedeš taky, ne?" podíval se na mě překvapeně.

"Nevím," řekla jsem popravdě. "Tom mi nic neříkal. Prvně jsem myslela, že to bylo jenom takové pozvání, aby nestála řeč. Víš, co myslím," usmála jsem se a pokrčila rameny.

"Když něco máma řekne, tak to myslí vážně," pokýval hlavou a podíval se na hodinky. "No, rád jsem tě viděl, musím si ještě něco zařídit ve městě," omlouval se. Objal mě a pak nasedl do auta. "Měj se," usmál se ještě, než za sebou zavřel dveře, nastartoval a odjel. Podívala jsem se na pootevřené dveře do Tomova domu. Možná by nebylo od věci je zavřít. Když už jsem se chystala, že to udělám, objevil se v nich Tom.

"Ten blbec už odjel?" zavrčel. Mlčky jsem přikývla. "A co ty tu chceš?" štěkl na mě a založil si ruce v bok.

"Jenom procházím kolem," pošeptala jsem.

"Tak padej. Nemám náladu."

"To jsem si všimla," řekla jsem si pro sebe. Tom mě obdaroval pohledem, který jasně říkal, že se mám radši klidit. Takhle se choval, když sem poprvé přijel. Jestli to bude celé od začátku, tak se teda mám na co těšit. Sakra práce. A to jsem si myslela, že se budu k Tomovi teď těšit, připadalo mi, že jsme se tak nějak usmířili. Ale přijede si Bill, oni se pohádají a já abych zase trpěla jeho nálady. Umřu z toho.

Přidala jsem do kroku, abych byla doma co nejdřív. Rozhodla jsem se, že se dneska pořádně vyspím, aniž bych musela nad něčím přemýšlet. Doufám, že mě nikdo nebude otravovat. Když je Tom naštvaný, snad ho nenapadne si zase vymýšlet, abych přijela a sháněla mu láhve alkoholu nebo něco podobného. Celkem jsem byla překvapená, když jsem u dveří svého bytu uviděla čekat Sindy. Když si mě všimla, nejistě se usmála a s ubrečeným pohledem sledovala, jak stoupám na poslední schody.

"Ahoj," řekla rozpačitě s rozklepaným hlasem. "Přinesla jsem nějaké víno," zvedla ruku s papírovým pytlem. "Do práce jdeš až v pondělí, ne?" pousmála se.

"Co tak smutně?" zeptala jsem se. Určitě přišla proto, aby se mi vypovídala z toho, co jí Ben zase udělal.

"Další hádka," pokrčila rameny. "Tentokrát jsme ale na sebe dost hnusně křičeli, takže nevím, jestli se nakonec usmíříme," vzlykla.

"Určitě jo. To bys nebyla ty a Ben, kdyby nebylo usmíření," pousmála jsem se na ni. Radši jsem nevytahovala, jak je pořád Ben svatý, ale sotva se pohádají, jsem jí dobrá. Ale zase jsem ráda, že si na mě vzpomněla jako na první kamarádku, ke které jít.

Pozvala jsem ji dovnitř. Hned zamířila do kuchyně a ze skříňky vytáhla dvě sklenice na víno. Přemýšlela jsem, kolik alkoholu jsem asi za poslední týden vypila. Víc, než za celou dobu, co tu bydlím. Měla bych se polepšit. Ale když teď sama víno přinesla, tak proč se trochu nenapít. Nevím, jestli bude stejně dobré, jako to, co kupuje Tom, ale je mi to jedno. A jí určitě taky. Sindy se posadila v obýváku a hned začala otvírat víno. Nalila sobě a mě a pak se podívala, kde jsem.

"No pojď, dokud na to mám chuť," pousmála se. Přikývla jsem a rychle si z nohou sundala boty. Posadila jsem se vedle ní a vzala si svou skleničku.

"Chceš si na něco připíjet?" zeptala jsem se jí. Hystericky se zasmála.

"No, řekla bych, že radši ne," zavrtěla nakonec hlavou. Souhlasně jsem přikývla a jen si s ní ťukla. Krátce jsem se napila. Hm, docela to ujde. Sindy hned vzdychla. Podívala jsem se na ni.

"Tak to vyklop," pobídla jsem ji. A podruhé jsem nemusela. Hned spustila a sdělila mi celý obsah jejich hádky. Jak se Ben naštval kvůli další blbosti a jak se kvůli tomu opravdu hnusně pohádali. Teď mi přišel problém s lunaparkem docela zanedbatelný.

Protože nám bylo oběma horko, vysvlékly jsme se do spodního prádla. Ležela jsem na zemi v obývacím pokoji a hlavou se opírala o pohovku, na které se rozvalovala Sindy. Na břichu jsem si držela sklenici s vínem.

"Julie?" pošeptala po chvíli. "Tady někdo spal?"

"Proč?" nechápala jsem a podívala se na ni.

"Hezky to tu voní. Nevím, jestli jsem tak opilá, nebo to je fakt," zasmála se. Jen jsem pokývla hlavou. "Tak co, spal tu někdo? Podvádíš mě?" zeptala se se smíchem. Docela jsem se bála toho, jak má teď veselou náladu. Za chvíli určitě začne s brekem.

"Jo, spal," odpověděla jsem nakonec a dál to nerozebírala. Bylo mi ale jasné, že ona se bude pídit po detailech.

"Kluk, že? Já jsem si to myslela, protože to tak hezky voní."

"Jo, hezky voní, to je pravda," pošeptala jsem. Hned jsem si vzpomněla, jak vyšel ze sprchy a začal se přede mnou oblékat.

"Hm, je sexy?"

"Docela dost," pousmála jsem se.

"Kde jsi ho poznala? A spali jste spolu? Tady, na té pohovce?" posadila se. Zasmála jsem se.

"Neboj. Tady jsme spolu nespali," zavrtěla jsem hlavou. Sindy si oddychla a zase se opřela celým tělem. I když jsme mohli, pomyslela jsem si.

B.