#70 - Potlačování strachu

Tak, nějak jsem nevěděla, jak přesně vyjádřit, čeho se bude kapitola týkat, ale snad jste to pochopili správně. Další desítka, uf, letí to, letí. Děkuji všem za komentáře, jsem ráda, že se nebojíte ozvat (a nejste na to líní :D). Užijte si kapitolu :) B.

WARNING: 18+

DOMŮ jsem se vrátila až před večeří. Všichni byli na terase a bavili se a smáli, ale já prostě vyšla schody do pokoje, abych se tam zavřela a byla sama. Neměla jsem náladu na nikoho a na nic. A vysvětlovat, proč vypadám, jak vypadám, se mi taky nechtělo. Když jsem otevřela dveře, na chvíli jsem se zarazila. Myslela jsem, že je Tom dole s nimi, ale seděl na posteli, na nohou měl opřenou kytaru a něco si zapisoval během brnkání.

"Ahoj," opatrně se na mě usmál a prsty sevřel krk kytary, čímž utišil předchozí zvuk. "Myslel jsem, že zůstaneš dole," olízl si rty a dál držel kytaru před svým tělem.

"Aby mě viděli takhle?" ukázala jsem prsty na svůj obličej a rovnou zamířila do koupelny. Potřebovala jsem se naložit do vany, a to nutně. Zavřela jsem za sebou dveře a rychle ze sebe sundala oblečení, zatímco se mi napouštěla teplá voda. Sotva jsem si do ní sedla, cítila jsem, jak ze mě padají všechny starosti a stres, který se mi dneska posadil na ramenou. Vzdychla jsem a podložila si hlavu smotaným ručníkem. Zavřela jsem oči a užívala si klidu, který přerušovala Tomova tichá hra na kytaru. Nevadilo mi to, spíš mě to ještě více uklidňovalo. Poslouchala jsem krásnou melodii a uvažovala nad tím, kde se v něm mohlo vzít tolik agrese, aby mě uhodil. Nechápala jsem to, byla jsem z toho naprosto vedle. A on určitě taky, jinak by se mi neomluvil během následujících několika hodin. Ten za mnou musel jít hned po tom, co vstal z postele. Určitě tu svou omluvu myslel vážně, vlastně jsem mu už odpustila, ale při pohledu na něj se mi vždycky vybavilo, jak se na mě mračil, jakou silou mě uhodil…

S cuknutím jsem otevřela oči, když se ozvalo tiché zaklepání. Uvědomila jsem si, že už se neozývá kytara.

"El, můžu?" zeptal se Tom. Pobídla jsem ho, ať klidně vstoupí. Bylo od něj milé, že se choval tak opatrně, ale taky mi to už lezlo na nervy. Za pouhý jeden den, který jsem ani nestrávila v jeho společnosti. Jak chtěl posunout náš vztah dál, teď se choval tak, že klesl aspoň o tři stupně dolů. Pootevřel dveře a podíval se na mě. "Stavila se tady Ester. Ptala se, jestli se vůbec ukážeš dole," olízl si rty.

"Ty tam půjdeš?" zvedla jsem obočí. Zamrkal a pokrčil rameny. "Nemyslím to tak, že bych se ti chtěla vyhýbat," dodala jsem hned. "Jen se ptám," usmála jsem se na něj. Vešel do koupelny a zavřel za sebou dveře.

"Nejdeš zítra do práce?" zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou a sklopila pohled ke svému tělu, schovanému pod vodou. "Mám na zítřek naplánovat nějaký hezký výlet?" navrhl.

"Jak se ti bude chtít," znovu jsem se na něj podívala. "Naštěstí to focení můžu o pár dní odložit, než se mi to zahojí," olízla jsem si rty. Tom vzdychl.

"Ještě jednou se omlouvám," pošeptal. Otřela jsem rty o sebe a zhluboka se nadechla nosem. "A dolů půjdu možná na chvíli, po včerejšku mi není dvakrát dobře, takže…" odmlčel se. Usmála jsem se a přikývla na srozuměnou.

"Taky se mi tam nechce. Tak zůstaneme tady," opět jsem se usmála. Tom prvně jen zamrkal, vypadal překvapeně tím, jak mile jsme se chovala. Ale já jsem se nechtěla hádat, prostě mu to protentokrát prominu. I když si následky poneseme oba dva, chtěla jsem mu zase začít věřit. Bude to těžké, ale ne nemožné.

Oblečená do noční košilky jsem přešla pokoj a lehla si vedle Toma na postel. Připadalo mi, jako by se stranil, bál se mě dotknout, aby mi náhodou nějak neublížil. Otočila jsem se k němu a opřela se o loket, zatímco jsem se na něj zkoumavě podívala. Opětoval mi pohled, plný lítosti a smutku. Vztáhl ruku a polštářkem palce opatrně přejel přes mou tvář, zatímco ostatními prsty vjel kolem ucha do vlasů.

"Nechtěl jsem ti ublížit," pošeptal. Opřela jsem si tvář do jeho dlaně a přivřela oči. "Budu se ti omlouvat tak dlouho, dokud-"

"Tome, přestaň," podívala jsem se mu rázně do očí. "Odpustila jsem ti, vím, že to nebylo schválně. Prostě se to stalo, už to nevrátíš, ale za dnešek jsem dokázala postoupit dál a přejít to," polkla jsem. Pousmál se a zvedl se na lokty, aby mě zlehka políbil. Přitiskl rty na můj roztržený koutek a pak posel mou tvář motýlími polibky, dokud nedošel k ráně v obočí. Sotva jsem cítila, jak se rty otírá o mou kůži, snažil se, aby to nebolelo, ale i tak jsem musela ucuknout.

"Promiň," pošeptal proti mojí kůži a sjel dlaní z tváře na můj krk a rameno. Zamrkal a omluvně se na mě podíval. "Řekni, co mám pro tebe udělat," olízl si rty.

"Nic," zavrtěla jsem hlavou. Lehla jsem si do polštářů a podívala se na strop. "Nic pro mě nemůžeš udělat," zopakovala jsem tišším hlasem. Tom se opřel o mé rameno a objal mě kolem pasu.

"Znovu bych se omluvil, ale jak jsi řekla - nic to nezmění," vzdychl. Objala jsem ho kolem ramen a přitiskla ho víc k sobě. Možná jsem udělala chybu, že jsem mu odpustila, možná ne. To se uvidí až časem.

Odkašlala jsem si a sklopila k němu pohled. Opřel se o loket a pousmál se na mě.

"Jaký výlet jsi měl na mysli?" změnila jsem téma. Zhluboka se nadechl a zavrtěl se na matraci, lehl si na břicho a dlaněmi si podepřel bradu.

"Ještě úplně nevím, ale kdybychom vypadli na několik dní, nevadilo by to, ne?" přejel si špičkou jazyka přes spodní ret. Usmála jsem se a konečky prstů ho pohladila po tváři.

"Jen my dva?" ujišťovala jsem se.

"Chtěla bys tam snad mít někoho dalšího?" pousmál se a dlaní mě pohladil přes břicho, zatímco se rty přiblížil k těm mým, aby mě dlouze políbil. Po chvíli se odtáhl a tázavě se mi podíval do očí. "Co třeba Florida? Nebo nějaký menší ostrůvek?" zamrkal. "Mohli bychom zaletět na Kajmanské ostrovy, tam je prý krásně."

"Tímhle mi chceš vynahradit tu facku?" zeptala jsem se nejistě. "Tome, nemusíš-"

"Takže se začneme balit," rychle se posadil a ani mě nenechal doříct, že nic takového dělat nemusí. "Pokud je už teď zarezervuju, mohli bychom letět třeba zítra večer," podíval se mi do očí.

"Tím pádem může balení počkat až na zítra, ne?" usmála jsem se. "Pojď zpátky za mnou," pobídla jsem ho. Poslechl mě, lehl si vedle mě a já měla možnost ho zase obejmout. Nechci ho od sebe odhánět, nechci, aby si myslel, že mi teď musí koupit celý svět. Teď ho chci mít u sebe. Nic víc nepotřebuju.

"Opravdu ti to chci vynahradit," pošeptal. S povzdychnutím jsem se k němu přitulila ještě více a radši neodpovídala. Poslouchala jsem tlukot srdce a nechávala se ukolébat do říše snů.

Probudilo mě něžné pohlazení po tváři. Zhluboka jsem se nadechla a zamžourala do světla v pokoji, než jsem našla obličej toho, kdo mě probudil.

"Nesu ti snídani, zlato," usmál se na mě Tom a zlehka mě políbil na rty. Protáhla jsem se a pak se posadila na posteli, překvapená, jak je najednou pozorný.

"Děkuju," oplatila jsem mu úsměv a radši mlčela a nic dalšího neříkala. Snad to jeho vynahrazování samo odezní. Abych řekla pravdu, takový Tom mi vadil. Bát se mě dotknout a chovat se ke mně jako k malému děcku? Ne, díky. Když by to bylo jen sem tam, malé rozmazlování v rámci vztahu, neřekla bych ani půl slova. Ale taková intenzivní kůra mi už leze ušima. Vzala jsem si jednu vafli a zakousla se do ní, zatímco se Tom rozvalil vedle mě na posteli.

"Tak jsem nám zabookoval ty letenky," začal. "Dostaneme apartmá v hotelu hned u pláže, budeme tam tři dny, než se budeme muset sbalit. Ideální, ne?" podíval se na mě.

"Už se těším," usmála jsem se a znovu si ukousla vafle. Čekala jsem, jestli mi třeba ještě dá pusu, ale ne. Nedotkl se mě a ani mě nepolíbil. Prostě mi jen oplatil úsměv a vstal, aby zapnul přehrávač dvd. Povzdychla jsem a snědla poslední vafli. Odložila jsem talíř na noční stolek a zamířila do koupelny. Tom se ke mně otočil s dvěma obaly filmů. Nečekala jsem to a ucukla před ním.

"Promiň," zamumlal hned a starostlivě se na mě podíval. "Jen jsem se chtěl zeptat, na který by ses podívala radši. Komedie nebo thriller?" zvedl obočí.

"Je mi to jedno," řekla jsem a rychle zapadla do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Chtěla jsem mu odpustit, ale jak to vypadalo, moje tělo na to nebylo připraveno. A mysl už vůbec ne. Kdyby ano, neucukla bych před jeho rychlým pohybem. Jednou mi takhle ublížil, mohl i kdykoliv v budoucnu. Ani jsem netušila, proč mi srdce bušilo jako splašené, jako bych snad utekla před nějakým zabijákem. Olízla jsem si rty a schovala obličej do dlaní. Tohle jsem nechtěla.

Nelíčila jsem se, jen jsem si vyčistila zuby a pročísla si vlasy, které jsem stáhla do culíku. Otevřela jsem dveře koupelny a rozhlédla se po pokoji. Tom už ležel na posteli, ruce měl založené za hlavou a čekal na mě.

"Máme ještě půl dne volno," usmál se a poplácal na místo vedle sebe. Přešla jsem k posteli a lehla si vedle něj, zakryla jsem se přikrývkou a záda si podestlala polštáři. Když zvedl ruku, aby mě objal kolem ramen, zase jsem ucítila tlukoucí srdce, jako by se mi snad chtělo prodrat hrudním košem ven. Políbil mě na tvář a položil dlaň na mé rameno, přitiskl mě k sobě a znovu se na mě usmál. Ani jsem nechápala, proč mi najednou nejde se tvářit, že je všechno v pořádku? Ještě před několika minutami mi to šlo. Je možné, že tím rychlým pohybem připomněl mojí mysli, co předcházelo tomu incidentu? Snažím se to potlačit, ale hlava si to stejně pamatuje. A jak jsem si uvědomovala, že jsem ten pocit zahnala příliš brzo, vracel se teď v ještě větší míře. Položila jsem si hlavu na Tomovu hruď, věděla jsem, že jsem u něj v bezpečí. Ale už ne natolik, jako tomu bylo předtím. Pohladil mě po vlasech a propletl si se mnou prsty. Když mi pošeptal, jak mě miluje, musela jsem se usmát. Jemně jsem mu stiskla prsty a povzdychla si. Možná, že ten společný výlet bude dobrý nápad. Snad tam znovu najdu důvěru a nebudu se jej bát.

Když film skončil, protáhla jsem se a zívla. Tom vstal z postele a přešel ke skříni.

"Měli bychom se balit, že?" zamrkala jsem a přetočila se na bok. Nechtělo se mi, ale už byl opravdu nejvyšší čas. Za pár hodin budeme muset na letiště, abychom stihli náš let.

"Jo, konec lenošení," zasmál se a vytáhl si kufr. "Ale moc věcí nebudeme potřebovat," laškovně se uculil. "Oblečení na cestu tam, potom na cestu zpět," pokrčil rameny.

"Tome, nebudu celé tři dny trávit v posteli," naklonila jsem hlavu na stranu. "Na to zapomeň," posadila jsem se a založila si ruce na prsou. Přešel k posteli a dlaněmi se opřel o matraci kousek ode mě, podíval se mi zblízka do obličeje a přivřel oči.

"Když si tě tam připoutám, nikam mi neutečeš," zamumlal proti mým rtům. Strnule jsem se čekala, dokud nepřitiskl své rty k mým.

"Kdy jindy budu mít šanci si to tam prohlédnout? Chci si to tam aspoň projít, když už tam budu," zamrkala jsem. Tom se uculil a znovu se oddálil, postavil se zpátky ke skříni.

"Já vím, zlato. Jenom si z tebe utahuju," otočil se ke mně, mrkl na mě a pak se dál věnoval balení. Měla bych taky začít. Jen kdyby se mi chtělo. Naštěstí cesta nebude trvat tak dlouho, abych trpěla stejně jako při letu z Malediv. Když jsem si vytáhla cestovní tašku i já, ozvalo se zaklepání na dveře. Ester nakoukla do pokoje a překvapeně se podívala na nás oba dva.

"Stěhujete se?" zasmála se. "Sice nevím, co jsme s Billem udělali, ale určitě se to dá vyřešit nějakým kompromisem," pokračovala.

"Uděláme si malý výlet," vysvětlil Tom. Stála jsem k ní bokem, můj roztržený ret a obočí tak nemohla vidět. Usmála se na mě a vešla do pokoje.

"Taky jste nám to mohli říct," založila si ruce na prsou a sledovala, jak se balím. Pokrčila jsem rameny a schovala se za dveře skříně, aby neviděla můj obličej, dokud si to dostatečně nezamaskuju.

"Vlastně jsme se rozhodli až včera večer," řekla jsem. "Ale za pár dní se vrátíme, nebudeme tam ani týden," dodala jsem hned, abych ji aspoň trochu uklidnila.

"Přesně tak," souhlasil Tom. "Teď je na nás tady moc lidí, trochu soukromí nám neuškodí," zasmál se. Ester si jen odkašlala, jako by tím chtěla dát najevo, že to není zrovna fakt, který potřebovala slyšet.

"No, tak se pak přijďte rozloučit," zamumlala a zavřela dveře. Vlastně nám ani neřekla, proč přišla.

Stoupla jsem si na špičky, abych dosáhla do horní police ve skříni. Když se nade mnou objevila Tomova ruka, tiše jsem vypískla.

"Nelekej mě pořád," otočila jsem se k němu a přiložila si dlaň na hruď a zhluboka se nadechla. Tom se na mě překvapeně podíval.

"Promiň," olízl si rty. "Ale mluvil jsem na tebe, neslyšelas mě?" zvedl obočí. "Ptal jsem se, jestli mám brát nějaké filmy, nebo vyplníme volný čas něčím jiným," naklonil hlavu na stranu.

"Zamyslela jsem se," zamrkala jsem a vzala si od něj pár triček, po kterých jsem se natahovala. "Děkuju," hlesla jsem. Strčila jsem si je do tašky k ostatním věcem a znovu vstala, abych si přidala nějaké sukně. "A jestli tam máme být na tři dny, tak filmy brát nemusíš, myslím," podívala jsem se na něj. Zkoumavě přejel očima po mém obličeji. Vztáhl ruku a klouby prstů přejel po mé tváři, pomalu se nadechujíc.

"Ty se mě bojíš?" pošeptal a smutně povzdychl. "Neřeklas, že je všechno v pořádku?" zeptal se. "Myslel jsem, že…" odmlčel se a nic dalšího neřekl.

"Tome, já, ehm, jen potřebuju čas," odkašlala jsem si. "Ale snažím se," mrkla jsem a přesvědčivě se na něj podívala. "Jen to nepůjde tak snadno, jak jsem si myslela. Vím, že jsi to nebyl ty, ale nějak se mi to nedaří potlačit. Ale ten výlet určitě pomůže," pousmála jsem se na něj. Snad moje teorie neselže.

"Takže ti mám dát ještě prostor," vydedukoval a potom ruku stáhl, odstoupil ode mě. "Chápu," přikývl. Chtěla jsem ho pohladit po paži, ale jen zavrtěl hlavou a vrátil se ke své skříni. Povzdychla jsem. Asi to nebude jen tak. Přesně tohle jsem nechtěla. Sakra.

Podívala jsem se na hodinky a rychle přešla do koupelny, abych si zabalila ještě svůj sprchový gel a šampon, taky kosmetickou taštičku. Ještě jednou jsem přejela štětcem s pudrem po tváři, abych ještě lépe skryla modřinu, která se mi rozlévala pod celým vnějším koutkem jednoho oka. Olízla jsem si rty a podívala se na Toma, který se objevil ve dveřích.

"Už jdu," hlesla jsem a schovala si věci do kosmetické taštičky. Tu jsem hned přihodila ke zbytku mých zavazadel, zavřela cestovní tašku a vzala si ji do ruky. "Jsem připravená," usmála jsem se na něj.

"Sluší ti to," pohladil mě po předloktí a zlehka políbil na rty.

"Děkuju," pošeptala jsem. To jsou přesně ta slova, která jsem potřebovala slyšet. Krytí bolístek se povedlo. Mise splněna.

B.