Autor: W.
"Konečně!" zaradovala jsem se, když jsme odjížděli a nastoupili jsme do auta.
"Co myslíš?" udivil se Bill.
"No konečně si můžu sundat tyhle odporné boty!" sezula jsem si z noh lodičky na vysokém podpatku. "Nesnáším ty boty!" kopla jsem do nich
"Tak proč je nosíš?" opět zvědavý Bill.
"Já nevím, protože jsou pěkné?" pohodila jsem rameny.
"Vy máte teda konverzaci!" musel si rýpnout Tom.
Asi za půl hodiny jsme byli před domem. Vystoupila jsem a na boso to došla do domu. Byla jsem ráda, že už ty boty nemusím mít na nohách. Rychle jsem vyběhla po schodech do svého pokoje a vyvalila se na postel, až se zatřásla. Chvilku jsem tak ležela, ale pak se zvedla a odešla do koupelny. Osprchovala jsem se a pořádně odlíčila silný make-up, který jsem si nanesla. Oblékla se do kraťásků a tílka, které jsem měla na spaní a hupsla do postele. Slyšela jsem ještě, jak někdo klepe na dveře, ale nereagovala jsem a dělala, že spím. Byla jsem unavená, ale i tak jsem nemohla usnout. 12 hodin, půl jedné, jedna, půl druhé - vzdala jsem to. Zvedla jsem se a namířila si to do kuchyně.
Otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní džus, nalila si ho do sklenice a sedla si ke stolu.
Najednou se na mém rameni objevila něčí ruka a já úlekem vykřikla. "Panebože!! Co děláš? Víš, jak si mě vyděsil?" objevil se za mnou Bill. "Promiň" udělal provinilý obličej a sedl se na židli vedle.
"Co tady děláš?" optal se mě.
"Piju džus, nevidíš" ukázala jsem na sklenici.
"Zajímavé, o půl druhé ráno?" koukl směrem k digitálním hodinám na lince.
"Nemohla jsem spát, a co ty tady děláš?"
"To samé co ty" pousmál se.
"To ty si na mě klepal večer? Asi tak kolem jedenácti?" napila jsem se.
"Ne, proč?" udivil se. " Aha, tak nic. Já už si půjdu lehnout" dala jsem sklenici do dřezu a šla do svého pokoje.
Vzbudila jsem se kolem jedenácti. Jsem spáč. V tričku a kraťaskách jsem šla dolů.
"Ahoj" pozdravil mě Tom, když mě v kuchyni uviděl.
"Čawko" prohrábla jsem si nerozčesané vlasy. Otevřela jsme ledničku a stoupla na jednu nohu a druhou pokrčila.
"Jako doma" zaznamenal s úsměvem Tom.
"Když už jsem mimo domov, tak ať se cítím, jak doma" vytáhla jsem si jogurt.
"Lžičky jsou v šuplíku za tebou" zaculil se, když viděl, že hledám nějakou dostupnou lžičku.
Otočila jsem se k šupliku a otevřela jsem ho. Ze zadu mě objali páry rukou a já upustila jogurt, který jsem držela v ruce.
"Vidíš, co jsi udělal" vykřikla jsem naštvaně a ignorovala jeho předchozí činnost. Jen se tiše smál a já vzala papírové ubrousky, které leželi na stole a v dohledu nabyla žádná harda. Utřela jsem jogurt.
"Ještě se směj, idiote" otitulovala jsem ho, jak jsem si ho celou dobu představovala. Jeho tvář se změnila a zvážněla.
"Co je?" prskla jsem naštvaně.
"Promiň, že jsem tě vylekal" omluvil se a sklopil pohled.
"Myslím, že omluvou ten jogurt zpátky nebude" vyhodila jsem ti ubrousky, které byli od bílého jogurtu.
"To asi ne, ale můžu koupit nový" zazubil se a já se musela pousmát.
"Teď mě prosím nechej v klidu nalít ten džus do sklenice" upozornila jsem ho a podařilo se mi to nalít, aniž bych něco vylila.
"Děkuju" sedla jsem si ke stolu.
"Nemáš zač a ty už nic jíst nebudeš?" koukl na mě.
"Asi ne a vlastně nemám ani moc hlad" přikývla jsem a vypila džus.
Dneska doufám, že žádná akce nebo něco takového není."
"Ne, dneska máš volno" usmál se.
"Dobře" zvedla jsem a šla se trochu upravit. Půjdu se asi někam projít nebo tak něco. Nechci tady trčet zavřená, když je venku pěkně. Oblékla jsem se do kalhot s nižším rozkrokem a k tomu si vzala černé uplé tílko. Na krk jsem si ještě dala delší řetízek s křížkem, do uší jenom malé černé pecičky a vlasy si stáhla do vysokého culíku. Na nohy jsem si navlíkla tenisky a na oči si dala sluneční brýle a mohla jsem vyrazit.
"Ty někam jdeš?" přistihl mě Tom u dveří.
"Jo jdu se někam projít, nechci být tady zavřená" natáhla jsem se po klice.
"A můžu jít s tebou?" navrhl.
"No…" popravdě moc jsem s ním jít nechtěla, jelikož nechci, aby nás sledovali paparazi atd.., ale zase jsem nechtěla jít sama, "tak jo."
"Tak počkej dvě minut" řekl a rychlostí blesku odběhl do pokoje. Schválně jsem se dívala na hodiny a opravdu za dvě minuty byl zpět.
"Můžeme jít" dodal a já konečně otevřela dveře.
Měl na sobě černé riflové kalhoty a nátělník, který zvýrazňoval jeho svaly. Na tohle se krásně dalo dívat.
"Doufám, že na fotografové nebudou následovat" upozornila jsem ho a šla na ulici před domem.
"To já taky" usmál se a zamkl hlavní bránu.
"A kde je vůbec tvoje drahá polovička" řekla jsem přesládle.
"Kde jinde než v modelingové agentuře na focení" ušklíbl se.
"Je to těžké chodit s modelkou" zeptala jsem se ho, jako by dával rozhovor pro nějakou televizi či rádio.
"Ano paní reportérko, strašně" řekla dramaticky a pak dostal výbuch smíchu. Má chytlavý smích a já se k němu přidala.
"Máš pěkný úsměv" polichotil mi.
"To mám brát jako kompliment?" zvedla jsem své obočí.
"Jinak to brát ani nemáš" usmál se, až se zalesknul jeho piersing.
"Tak to potom jo" uchechtla jsem se a šla po chodníku.
Bylo ticho. Zajímalo by mě, nad čím přemýšlí nebo se bojí na něco zeptat.
"Nad čím přemýšlíš" řekla jsem nahlas svou menší teorii.
"Co jsi včera řekla" přiznal.
"A to bylo?" zeptala jsem se zvědavě.
"Že s Billem nechodíš, vím, že já ti tvůj osobní život nemůžu narušovat, ale fakt jsem si myslel, že něco s Billem máš. To se normálně bavíš s kamarády jako kluky?" chtěl slyšet odpověď na jeho další otázku.
"Většinou jo, ale s Billem je to jiné on mi přijde trošku ženštější" pokrčila jsme rameny.
"není gay" řekl rázně.
"Víš to jistě?" zeptala jsem se rozpačitě.
"O tom jsme nemluvili, ale myslím, že by mi to řekl" uzemnil mou další teorii.
"No dobře" dala jsem ruce vzhůru.
"Ahoj mami" zvedla jsem mobil, když mi začal vyzvánět, a já na displeji uviděla maminka.
No ahoj" řekla trochu ostřejším tónem.
"Co je? Jsi na mě naštvaná?" udivila jsem se a odešla kousek od Toma.
"Proč jsi mi nezavolala? A vůbec co to je za práci?" vyjela na mě, ale vůbec jsem ji nechápala.
"No tak jsem zapomněla, promiň" už i ve mně to vřelo.
"A ta práce?"
"Proč tě to zajímá?" trochu jsem křikla.
"Ne, jen, že si tak brouzdám po internetu a teď vidím, jak se moje holčička drží za ručičky s nějakým dredatým frajírkem!" vypustila to na mě.
"A to ti vadí? Je to moje věc s kým chodím a s kým se držím za ručičku! Tobě to může být úplně ukradený! Jsem plnoletá a můžu si dělat, co chci! Tak mě nechej na pokoji!" křikla jsem a zavěsila.
"Stalo se něco?" podíval se na mě Tom, když jsem se k němu vrátila.
"Vůbec ne!" řekla jsem ironicky se zvýšeným hlasem
"Jenom se do mě pořád sere moje matka!" zanadávala jsem.
"A proč?"
"To je jedno!" dodala jsem a šli jsme.
"Řekni to!" vybídl mě naštvaně.
"Že jsme s tebou" sklonil jsem hlavu a nahrnuly se mi slzy. Přešel ke mně a objal mě. Hladil mě na zádech a utěšoval. Propukla jsem ve velký pláč na ulici. Luxusní.
Dokonalý :)
OdpovědětVymazat