Untouched ~ 09

Tak, děkuji za komentáře, opět mě moc potěší, pokud si přečtu jakékoliv ohlasy :) Doufám, že se vám povídka stále líbí. :) A jelikož komentování poslední dobou celkově nějak flinkáte, budete mě muset trochu předsvědčit, abych pokračovala. ;) B.

Už mě neskutečně bolely nohy. A pořád přicházely další a další objednávky, už i Ali měla náladu pod psa. Dneska to bylo opravdu náročné. Nesla jsem další rundu pití ke stolu, kde seděl Tom s Riou, Bill a nějaká další ženská. Předpokládala jsem, že to bude ta jejich matka. S tácem plným pití jsem přišla k jejich stolu a začala skládat sklenice do středu stolu.

"Takže, džus, neperlivá voda, tři vodky a Cocacola," postavila jsem pití a podívala se na všechny. "Ještě něco?"

"Zatím je to všechno, děkujeme," odpověděla mi jejich matka. Přikývla jsem, a aniž bych se podívala na Billa, nebo někoho dalšího, vydala jsem se zpátky za bar. Alice se na mě podívala, zatímco umývala sklenice v dřezu.

"Dneska to vypadá na dlouho, co?" povzdychla si a natáhla se pro utěrku. "Jsem nějaká unavená," olízla si rty.

"To mi povídej," souhlasila jsem s ní. "Nejradši bych už zavřela," protočila jsem oči a založila si ruce na prsou, opřela jsem se o pult a povzdychla si. Promnula jsem si kořen nosu a zhluboka se nadechla, když jsem za sebou uslyšela další objednávku. Otočila jsem se a podívala se na mladou slečnu, která tady dneska zřejmě oslavovala narozeniny.

"Ještě jednu rundu pro všechny. A pak zaplatím, už půjdeme," zamumlala ztěžklým jazykem. Přikývla jsem a podívala se na Alici, aby spočítala její účet, zatímco jsem nalévala panáky. Už aby zaplatili všichni, opravdu.

Když se začal poslední stůl zvedat, s Alicí jsme se na sebe podívaly se šťastnými výrazy v obličeji. Když si Tom stoupl k baru a vytáhl peněženku, začala jsem na kase počítat jejich utracenou částku. Podala jsem mu lístek a čekala, až vytáhne bankovku. Naklonil se přes bar a podezřívavě přivřel oči.

"Musíme si promluvit," ukázal na mě prstem.

"Jo, ty mi musíš zaplatit," oplatila jsem mu a posunula účtenku ještě blíž k němu. Zamračil se na mě a strčil mi do ruky bankovku, čekal, dokud mu nevrátím drobné.

"Spropitné dostaneš, až necháš bráchu na pokoji. Nepotřebuje další holku, která mu ublíží," pronesl hněvivě.

"Víš vůbec, o čem mluvíš?" založila jsem si ruce na prsou. "Ani nevíš, že jeho hlavní problém jsi ty," sykla jsem na něj. "Nech mě a uděláš líp," otočila jsem se k němu zády. Začala jsem schovávat sklenice, když už jsme měli zavírat.

"Víš ty, o čem mluvíš?" zopakoval moji otázku, blíž u mě. Podívala jsem se přes rameno a našpulila rty.

"Hele, dneska nemám náladu, tak mě neser. A nechoď za pult, nemáš tady co dělat," poslala jsem ho zpátky za bar. Vycouval a založil si ruce na prsou.

"Stejně tě varuju," procedil mezi zuby. "Nedovolím, aby mu někdo ublížil," zavrtěl hlavou. Kdyby jen věděl, jak mu ubližuje on sám, asi by takhle nemluvil. Jen jsem si odfrkla a vyždímala hadr, abych mohla setřít stoly. Prošla jsem kolem něj a dál si ho nevšímala. Ať si klidně vyhrožuje, já se nedám. I když vypadám zakřiknutě, šikanovat se nenechám.

"Am, mohl bych s tebou mluvit?" ozval se za mnou Billův hlas. Dál jsem utírala stůl, ani jsem se k němu neotáčela.

"Další Kaulitz, který má něco na srdci?" zvedla jsem obočí a ušklíbla se sama pro sebe. Vím, že v tom byl nevinně, ale opravdu jsem byla naštvaná. Jeho drahý bratr, který nemá o ponětí o Billově životě čím dál víc, mě dokázal neskutečně vytočit. Ucítila jsem na bocích jeho dlaně, snažil se mě otočit k sobě.

"Co se děje?" podíval se mi do očí. Sklopila jsem pohled k hadru, který jsem pořád držela v ruce, a povzdychla si.

"Promiň, ale dneska mám hodně práce. Jsem unavená a už se těším, až se dostanu domů," zvedla jsem k němu pohled a ustoupila od něj, abych mohla setřít další stůl. Bill si jen odkašlal a strčil si ruce do kapes. Zatvářil se tak mučednicky, že jsem musela povzdychnout a pousmát se na něj.

"O čem si chceš promluvit?" pobídla jsem ho. Odhodila jsem hadr na stůl a podívala se po prázdném baru. Za Billovým ramenem jsem viděla, jak se Ria baví s tou jejich matkou, zatímco nás Tom propaluje pohledem. Znovu jsem se podívala do Billova obličeje a usmála se ještě více.

"O tom, co budeme dělat zítra. Máti si plánuje vánoční nákupy s Riou, takže mám čas. Mohli bychom se vidět," naklonil hlavu na stranu. "Třeba zajít do kina, nebo něco míň typického," natáhl ke mně ruku, aby vzal tu moji. Lehce ji stiskl a stoupl si ke mně ještě blíž.

"Takže necháš Toma doma samotného?" zvedla jsem obočí. Bill si odfrkl a trhl rameny.

"On mě taky nechával doma a chodil s Riou pryč, celé dny jsem trávil jenom se svými psy," zamrkal a pomalu si olízl rty. "Tak se stavím kolem… poledne?"

"Opravdu bys měl zůstat s Tomem. Promluvit si," pokývla jsem hlavou. "Potřebuju nakoupit dárky, poslat mámě pohlednici…" začala jsem si vymýšlet.

"A to budeš dělat celý den?" pousmál se a zhluboka se nadechl. "Pokud se ti zdá, že na tebe spěchám, tak mi to prostě řekni. Nemusíš nic zastírat," znovu mi stiskl ruku.

"Prostě si jen promluv s Tomem," poplácala jsem ho po rameni a znovu se otočila ke stolům, abych setřela ten poslední. Bill si povzdychl a pohladil mě přes paži.

"Tak se ti ozvu. A snad se dobře vyspíš," popřál mi. Ještě jsem se na něj usmála, než odešel a já začala zvedat židle. Už jsem se opravdu těšila, až budu v posteli. Opravdu.

Cesta domů mi netrvala moc dlouho, když jsem zavírala dveře svého bytu a konečně zase byla v teple, pociťovala jsem tu příjemnou únavu. Rychle jsem se okoupala a zalezla do postele, abych mohla spát co nejdřív. Když jsem si lehla do peřin, zakryla jsem se až po bradu a ani si nenastavovala budík, doufala jsem, že mě ráno nikdo nebude budit. Chci spát až do odpoledne, chci vstát, až se prostě probudím. Byla jsem opravdu unavená, takže jsem usnula během několika vteřin. Spala jsem jako zabitá, neslyšela jsem, když mi přišla zpráva. Po probuzení, což bylo odpoledne, jsem se natáhla pro mobil, abych zjistila, kolik je vlastně hodin. Když jsem uviděla přijatou zprávu, hned jsem ji rozklikla.

"Ahoj. Tak jsem se domluvil s Tomem, dneska spolu jdeme bruslit. Pokud by ses chtěla přidat, budu jedině rád. Budeme na kluzišti v centru, tak se tam snad uvidíme," napsal mi Bill. Povzdychla jsem si a hlavou znovu zapadla hlavou mezi polštáře. Měla bych je nechat samotné. A navíc, moje bruslení nenabralo nějakých převratných změn, abych se mohla ukázat ještě před Tomem. Rozhodla jsem se, že dneska nevytáhnu paty z baráku, dokud nebudu muset. Jenže moje myšlenky pořád utíkaly k Billovi, nemohla jsem se na nic soustředit. Už jsem netušila co dělat, dokonce ani čtení mě nebavilo. Jen tak jsem ležela, hleděla do stropu a přemýšlela nad naším rozvíjejícím se vztahem. Když mi myšlenky zabloudily k naší možné společné budoucnosti, zběsile jsem se posadila na posteli. Co se stalo, že z pouhého polibku dělám vztah až do důchodu?

Vstala jsem a zamířila do kuchyně. Jelikož se žaludek hlásil o další stravu, bylo na čase, abych si zase něco slupla. Když jsem ale otevřela lednici, byla prázdná. Skříňka s pečivem taky zela prázdnotou.

"Sakra," povzdychla jsem. Tak jsem si plánovala, jak zůstanu doma, že dneska nevyjdu, dokud nebudu muset. Tak to vypadá, že jsem nějak pozapomněla na to, že tu mám naprosto vyjedeno. Převlékla jsem se, abych do obchodu nešla v teplácích, a teple se oblékla. Omotala jsem si kolem krku šálu a zapnula bundu až nahoru. Prsty jsem si prohrábla vlasy a sebrala tašku přes rameno, ve které jsem měla peněženku s klíči od bytu. Vyšla jsem ven a rovnou zamířila do nejbližšího obchodu. Byla jenom moje smůla, že jsem musela do centra, protože v mém okolí prostě žádné obchody s potravinami nebyli. S rukama v kapsách jsem procházela ulicemi a doufala, že Billa či Toma náhodou nepotkám, protože moje cesta právě směřovala kolem kluziště, kde jsme předtím byli. A myslím, že i na tohle jdou ti dva.

Vešla jsem do obchodu a vzala si košík. Zatímco jsem si rozepnula bundu, zamířila jsem mezi ty levnější potraviny, které si ještě můžu dovolit. Sice jsem na tom byla poslední dobou s penězi lépe, ale i tak bych neměla všechno hned utratit, ale spíš šetřit. Dala jsem si do košíku pečivo a zamířila k mrazákům, začala jsem si vybírat nějaký sýr, který bych si mohla nastrouhat na těstoviny, ke kterým jsem chtěla zamířit jako další zastávku. Když jsem zahnula k uličce, kde byly všechny těstoviny, kečupy a konzervy, zarazila jsem se na místě.

"Bille, vezmi tyhle," ukázal Tom na špagety, které bych si já nemohla dovolit. Patřily k těm drazším.

"Není to jedno?" odpověděl mu a hodil několik balení do košíku. Když jsem se podívala na hodinky. Měla bych si pohnout, abych nepřišla do práce pozdě. Těstoviny bych si mohla koupit i zítra, dnešek bych mohla přežít na chlebu s máslem. Když jsem ale zvedla pohled od hodinek, srdce se mi rozbušilo. Tom se na mě díval a z jeho pohledu bylo jasné, že mě nevidí dvakrát rád.

"Am," zvolal Bill, když se podíval, kam Tom tak zaraženě hledí. Přešel ke mně a s úsměvem si prohlédl můj obličej, asi ne tak veselý jako jeho. Krátce mě objal a políbil na tvář. "Myslel jsem, že se stavíš na kluzišti."

"Jo, pořád tě vyhlížel," objevil se vedle něj Tom. Když jsem na ně hleděla, oba dva o dost vyšší než jsem byla já sama, měla jsem pocit, jako bych snad něco vyvedla. Tom si založil ruce na prsou, Bill naštěstí nemohl, protože v ruce držel košík s nákupem.

"Půjdeme teď na jídlo, nechceš jít s námi?" nabídl mi Bill. Zavrtěla jsem hlavou a rovnou se podívala na hodinky.

"Budu si muset odnést nákup domů a pak do práce," olízla jsem si rty. "Promiň, ale dneska nemám moc času," podívala jsem se na Billa a pak krátce na Toma. Bill se jen smutně usmál a podíval se na svého bratra.

"Tak… se teda uvidíme večer," kouknul zpátky na mě.

"Přijdete?" zvedla jsem obočí a pousmála se. "Dneska tam snad nebude moc lidí, tak budu mít více času," zamrkala jsem a pohlédla do Billových očí, natruc Tomovi. Jasně jsem mu řekla, aby mi nevyhrožoval. Konečně jsem si našla kámoše, který mě má rád a nebojí se se mnou bavit, protože bych mohla být nudná. Když Bill přikývl, znovu jsem se podívala na hodinky. "Promiň, ale už musím. Mějte se," přešlápla jsem z nohy na nohu a podívala se na Toma. Pořád si mě měřil pohledem, jako bych snad byla nějaká bestie.

Otočila jsem se na patě a kašlala na to, že nemám těstoviny. Koupím si je prostě zítra. Zamířila jsem k pokladně a pospíchala, abych je náhodou ještě nezastihla u nějakého jiného regálu. Vyskládala jsem zboží na pás a rychle vytáhla peněženku, doufala jsem, že mám u sebe dost peněz a nebudu muset platit kartou, protože jsem ji dvakrát nepoužívala u pokladny. Možná bych zdržovala ještě více, než kdybych hrabala drobné. Když mi řekla cenu, oddechla jsem si, že mi bude stačit jedna bankovka, kterou jsem držela v ruce. Zatímco jsem si strkala poslední zbytky nákupu do tašky, vzala jsem si drobné zpátky a zamířila pryč z obchodu. Ještě jsem se ohlédla a všimla si Toma, jak dlouhými kroky míří k pokladně, odkud jsem odcházela. Šel bez Billa, což mě děsilo ještě více. Sakra, doposud jsem měla klidný život a pak najednou potkám tyhle dva a mohla bych se zbláznit. Rychle jsem si zapínala bundu a chtěla z obchodu doslova vyběhnout, ale jeho zavolání mě zarazilo.

"Tak počkej, přece," řekl naléhavěji, než bych od něj čekala. Předběhl mě, takže mi zaclonil cestu a já nemohla dál.

"Tome, řekla jsem ti, abys přestal, takže se o nic nesnaž," rovnou jsem se na něj zamračila. Strčil si ruce do kapes a zamračil se nazpátek.

"A já ti taky něco řekl," našpulil rty. "Už jsem si myslel, že jsi to pochopila, když ses neobjevila na bruslení, ale ty si napochoduješ sem?"

"No promiň, že jsem si potřebovala nakoupit," odsekla jsem. "Jdi se vycpat."

"Ty se jdi vycpat. A nech bráchu být," píchl mě prstem do hrudi. Naštvaně jsem našpulila rty a odstoupila od něj, abych kolem něj mohla projít pryč. Neřekla jsem mu nic, ale za tohle bych mu nejradši vrazila facku. Opravdu.

B.