Sweet memories - 11.kapitola

Tak, chci opět poděkovat věrným komentujícím duším. :) Užijte si tenhle díl. :) B.

Ráno jsem se probudila celá polámaná. Pes mi znovu ležel na břiše a já měla pocit, jako by jeho hlava vážila snad sto tun. Protáhla jsem se a klouby prstů si promnula oči. Natáhla jsem se pro mobil a zkontrolovala čas, zatímco jsem si prsty prohrabávala vlasy. Protáhla jsem se a s dlouhým zívnutím jsem zasunula dlaně pod polštář. Znovu jsem zavřela oči, ale cítila jsem, jak se pes zvednul a začal přešlapovat po matraci. Poslepu jsem našla jeho tělo a poplácala ho, aby si buď sedl, nebo slezl dolů. Přetočila jsem se na druhý bok a povzdychla, když jsem uslyšela přijíždět auto. Teď už asi neusnu. Posadila jsem se a ještě jednou si protřela oči, než jsem vstala úplně. Vyšla jsem z pokoje a zamířila obývacím pokojem do koupelny.

"Ahoj," usmál se na mě Bill a zavřel za sebou domovní dveře. Stáhl si bundu z ramen a pověsil ji na háček.

"To se teprve teď vracíš?" zeptala jsem se s úsměvem. Přikývl a znaveně se protáhl.

"Ani se mi nechce stoupat do těch schodů," pošeptal chraplavým hlasem. Jen jsem se na něj povzbudivě usmála.

"Až se vyspíš, budou tě tady čekat do zlatova osmažené hermelíny," zamrkala jsem.

"Oh, tak to se mi už teď sbíhají sliny. Jak pak budu moct usnout?" uculil se a olízl si rty. Zatímco jsem se vydala ke koupelně, sledovala jsem, jak se sune po schodech nahoru.

"Tak ti přeju dobrou noc," zasmála jsem se. Bill mi jen zamručel odpověď. Otevřela jsem dveře do koupelny a zarazila se. "Myslela jsem, že spíš," zamumlala jsem a rychle se otočila na patě, abych na něj neviděla, i když mě to k němu táhlo. Chtěla jsem si prohlédnout to tělo, jehož obraz se mi teď vpálil do paměti. Ještě teď jsem viděla jeho svalnaté tělo, schované jen kouskem látky, který obepínal jeho vycvičený zadeček. Olízla jsem si rty, které najednou vyschly, jak moc chtěly zlíbat jeho vypracované břicho. Konečky prstů mi brněly, jak jsem chtěla přejet po jeho opálené kůži, a užít si jeho tělesného tepla.

Prsty jsem si přejela přes víčka a zhluboka vydechla. Tom vyplivl pěnu z pusy a vypláchl si pusu vodou. Odkašlala jsem si a krátce se na něj podívala. Utíral si bradu do ručníku. Podíval se na mě a pak se znovu otočil k zrcadlu, prsty si přejíždějíc po neoholených tvářích. Očima jsem sjela přes jeho široká ramena, která se zužovala do úzkého pasu, a cítila, jak se mi zrychluje srdeční tep. Na chvíli jsem zavřela oči a snažila se zklidnit se. Je to přece kamarád, je trapné, abych se takhle cítila v jeho přítomnosti. I když je pravda, že léta odloučení udělají svoje. Vyspěl. Zmužněl. A když jsem oči znovu otevřela, málem se mi zastavilo srdce. Stál blízko u mě, prohlížel si emoce v mém obličeji. Špičkou jazyka si pomalu přejel přes rty, až zavadil o piercingy v jeho spodním rtu. Sklopila jsem pohled k jeho plným rtům a rychle se mu zase podívala do očí. Přivřel je k sobě, řasy o sebe skoro otíraly. Nic ale neřekl, nezeptal se, co se děje. Po pár vteřinách vzájemného hledění si do očí kolem mě prostě jen prošel. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a zády se o ně opřela. No do prdele. Tohle se mi snad ještě nestalo. Měla bych začít pracovat na sebeovládání.

Když jsem si vyčistila zuby a pročesala vlasy, vydala jsem se zpátky do pokoje, abych se převlékla z pyžama do tepláků a tílka. Už jsem měla hlad jako spisovatel. Zamířila jsem ke kuchyňské lince, abych si připravila něco k snědku. Když jsem procházela kolem Toma, který se už rozvaloval na pohovce, otočil se ke mně.

"Co mi uděláš dobrého k snídani?" zvedl obočí. Založila jsem si ruce na prsou.

"Ty se mnou umíš mluvit, jenom když chceš jídlo," zamračila jsem se na něj. "Zapomeň na to, že ti budu dělat nějaké jídlo," odsekla jsem a pokračovala dál. Jen ať si nemyslí, že na něj budu milá. Na mě neplatí falešné úsměvy a sladké řečičky, jen ať si zkouší, co chce. Přešla jsem jídelnou do kuchyně a otevřela lednici. Vytáhla jsem si vajíčko, abych si mohla udělat omeletu. Když jsem rozklepla vajíčko, vzpomněla jsem si, jak jsem dělávala omeletu Patrickovi. Povzdychla jsem a cítila, jak mi po tvářích stékají slzy. Vylila jsem vajíčko na pánvičku a otočila se zpátky k lednici. Tom zrovna vcházel do kuchyně. Podíval se na mé slzy a pak vešel do spižírny. No jo, neudělám mu snídani já, tak si ji musí udělat sám. Klouby prstů jsem si setřela další stékající slzy a otočila se znovu k plotně. Byla jsem ráda, že to neřešil. Nevyptával se jako Bill, za což jsem mu byla momentálně vděčná.

Posmrkla jsem a obracečkou přehodila omeletu na druhou stranu. Tom si stoupl vedle mě a mlčky začal krájet čerstvé jahody, které našel v ledničce. Hodil si je do misky a k nim přisypal trochu lupínků. Olízla jsem si rty a na talířek vyklopila vajíčka z pánvičky. Když si začal vykydávat jogurt z kelímku, začala jsem ho zaujatě sledovat.

"Už na to dostáváš chutě, co?" podíval se na mě.

"Ne, mně budou stačit moje vajíčka," ušklíbla jsem se na něj a ze skříňky si vytáhla ještě hrníček, abych si uvařila kafé. Dneska budu potřebovat hodně energie, se psem se spí opravdu špatně.

"Přidej tam i vodu pro mě," požádal mě, když jsem začala napouštět vodu do konvice.

"Už umíš hezky poprosit?" zvedla jsem obočí a nezapomněla přidat trochu jízlivosti do hlasu. Oplatil mi ušklíbnutí a vytáhnul si vlastní hrnek.

"Vždycky jsem uměl hezky poprosit," pokrčil rameny. "Jen ne každý si to zaslouží," dodal. Podívala jsem se na něj a dala si ruku v bok.

"Co jsem ti kdy udělala, řekni mi," šťouchla jsem do něj prsty. Nepodíval se na mě a neodpověděl. Zamračila jsem se ještě více a ještě naklonila hlavu na stranu, abych mu viděla do obličeje. Jako by moje otázka utišila jeho slova, nic na to neřekl. Jen se otočil na patě a odešel s miskou se svou snídaní, ani nepočkal, až mu zaliju kafé vařící vodou. Když už to vypadalo, že spolu prohodíme více slov, zase se všechno zbořilo jako domeček z karet. Nechápala jsem ho. Netušila jsem, co s ním dělat.

Se svou snídaní jsem se posadila ke stolu v jídelně. Pustila jsem se do jídla, zatímco jsem bezmyšlenkovitě hleděla z okna ven. Dneska nepršelo, mohla bych si jít zaběhat předtím, než půjdeme s Billem na nákupy. Teda doufám, že s tím počítá a bude schopen po noci strávené ve studiu. Nechtěla bych zůstat další den zavřená. Je to ubíjející. Po několika minutách jsem vstala, abych si mohla osladit kávu. Postavila jsem ji na stůl a hned se pustila do přípravy oběda. Bylo snazší něco dělat, než pořád myslet na to, co bylo, co mohlo být a co už nikdy nebude. Práce mi šla od ruky a čas utíkal jako blázen. Brambory byly brzo uvařené, hermelíny nasmažené během půlhodiny. V průběhu té přípravy mi tak vyhládlo, že jsem si rovnou naložila menší porci na talíř. Sedla jsem si zpátky ke stolu a ukrojila si trochu hermelínu. Když jsem ho začala překusovat, pousmála jsem se. Kuchařské umění se nevytratilo. Aspoň něco. Olízla jsem vidličku a pokračovala v jídle. Nevnímala jsem okolí, pořád jsem hleděla z okna a sledovala prázdnou ulici. Stěží tudy někdo prošel. Odsunula jsem talíř stranou a pokrčila nohy v kolenou, přitáhla jsem si je k tělu a objala pažemi. Cukla jsem sebou, když na mě Bill promluvil. Pravda, už jsem měla dávno po jídle, jen jsem tady seděla s hrnkem vychladlé kávy a hleděla z okna jako nějaký blázen. Bill už musel být vyspaný třikrát dokola.

"Co tady tak posedáváš?" usmál se a objal mě kolem ramen, aby mě políbil na tvář. Podívala jsem se na něj a usmála se.

"Mám melancholické chvilky," pokrčila jsem rameny. Přejel prsty po mé tváři, kudy před chvílí tekly zbloudilé slzy.

"To vidím. Čím ti zlepšíme náladu? Hm?" pousmál se a napřímil se, aby zamířil ke kuchyňské lince, aby si vzal oběd, který jsem uvařila. "Půjdeme na ty nákupy?" navrhl. Olízla jsem si rty a otočila se k němu. Sledovala jsem, jak si sedá vedle mě.

"Zní to jako velice dobrý nápad," přikývla jsem. "Ale abych řekla pravdu, nevím, jak se to bude zamlouvat mé kreditní kartě," ušklíbla jsem se.

"S tím už si nemusíš lámat hlavu, od toho jsem tady já," naklonil hlavu na stranu. "A opovaž se protestovat," namířil na mě vidličkou. Zasmála jsem se a jen pohodila vlasy. Vím, že nemá cenu se s ním dohadovat.

"Tak já se jdu převléct," řekla jsem a vstala od stolu. "Ty si zatím pochutnej," popřála jsem mu, když jsem kolem něj procházela.

Vešla jsem do obývacího pokoje a chtěla projít kolem pohovky do své ložnice, ale pohled na spícího Toma mě úplně odrovnal. Dalo se čekat, že když bude vstávat brzo, vyspí se někdy během dne. Byl schoulený na pohovce, až neuvěřitelné, že se smotal do takového klubíčka. Sebrala jsem poskládanou deku z křesla a rozložila ji, abych ho zakryla. Když jsem dlaní přejela přes jeho rameno, jen se zavrtěl a spokojeně mlaskl ze spánku. Chtěla jsem od něj zvednout pohled a pokračovat do svého pokoje, ale měla jsem pocit, jako by pošeptal mé jméno. Když se jeho rty rozšířily do úsměvu, musela jsem se usmát taky. Aspoň, že v jeho snech jsme přátelé.

B.