Sweet memories - 13.kapitola

Polkla jsem, neschopna slova. Přikývla jsem na souhlas a sledovala jeho děkovný pohled, zatímco prsty pomalu sjížděl po mých. Odkašlala jsem si a několikrát zamrkala, abych se přiměla ke střízlivému uvažování.

"Kdybys něco potřeboval, tak na mě houkni. Budu u sebe," pošeptala jsem. Vyveden z míry jsem naprosto zapomněla na mé nákupy, které jsem nechala v předsíňce, a zavřela se ve svém pokoji. Posadila jsem se do křesla a otevřela knížku. Jestli je teď Tom nemocný, znamená to, že s ním budu sama doma. Jenom doufám, že nebude taková chudinka, abych ho musela každou chvíli obskakovat. Povzdychla jsem a začetla se do další kapitoly. Složila jsem si nohy pod sebe a dlaní si podepřela bradu, loktem se opírajíc o opěrku křesla. Začetla jsem se do knihy a olízla si rty, když spisovatel popisoval hlavní hrdinku na slunné pláži. Hned jsem si vzpomněla na Billovu nabídku. Kdybych s nimi jela k moři, možná bych si to i dokázala užít. Prsty jsem si prohrábla vlasy a četla dál knížku. Nebudu nad tím teď přemýšlet. Třeba to plácl jenom tak a nemyslel to vážně. Neměla bych to vůbec brát v potaz, jen se snažil být milý.

Když jsem uslyšela zakňučení psů, zvedla jsem pohled. Vstala jsem a rychle přešla ke dveřím. Otevřela jsem je a podívala se, kde je Tom. Pořád ležel u televize, zakrytý až po bradu.

"Ty jsi asi nenasypal granule psům, že?" naklonila jsem hlavu na stranu. Podíval se na mě a zavrtěl hlavou. Povzdychla jsem a přešla obývacím pokojem, abych se dostala na dvorek. Přece je nenechám chudáky hladové jenom proto, že je jejich páníček nemocný. Když jsem otevřela dveře na zahradu, znovu smutně zakňučeli. "No jo, vy chudáci," usmála jsem se na ně a hned jim vytáhla misky. "Tom na vás kašle, co?" zamumlala jsem směrem k nim a podrbala je za ušima. "Tak pojďte," olízla jsem si rty. Začali vrtět ocasem, jako bych jim snad nadělovala dárky. Když jsem se vrátila zpátky do domu, byla jsem ráda, že jsem zase vevnitř. Venku bylo nějak chladno, vypadalo to, že zase bude pršet. Rovnou jsem zamířila do obývacího pokoje.

"Budeš si dělat něco na jídlo?" nakoukl Tom přes okraj pohovky. Olízla jsem si rty a pokrčila rameny. Zničeně se sesunul zpátky na polštáře a zakryl se až k bradě. Naklonila jsem se nad něj a přiložila prsty na jeho čelo.

"Pořád hoříš," podívala jsem se mu do očí. "Opravdu nechceš nějaký prášek?" zeptala jsem se ještě jednou. Zavrtěl hlavou. "No, ale pokud máš hlad, tak se asi brzo uzdravíš," zasmála jsem se. "Něco ti udělám," přikývla jsem hlavou. Ani jsem nečekala na odpověď, jeho další poděkování by mi asi způsobilo infarkt. Kdyby byl ještě trochu milejší, možná by se mu teplota zase zvýšila. Za to jsem nechtěla být zodpovědná.

Vypnula jsem toastovač z elektřiny a s talířkem se sýrovými tousty jsem se vrátila k Tomovi. Vděčně ke mně natáhl ruce, aby si hned jídlo vzal.

"Jsi hodná," zamrkal a podíval se mi do očí. Jen jsem pokrčila rameny. Vždycky jsem byla hodná, ochotná pro ostatní cokoliv udělat.

"Já jsem se nezměnila," řekla jsem nakonec. Doufám, že pochopí tu narážku na to, jak moc se změnil on sám. Krátce jsem se podívala na televizi, abych zjistila, že se dívá na naprostou blbost, která mi může ujít. Pohodila jsem s vlasy přes rameno, když jsem se otočila k odchodu. Dveře jsem si nechala pootevřené, abych slyšela jeho případné volání o pomoc, a znovu si sedla do křesla ke knížce. Zhluboka jsem se nadechla. Pořád mi v uších zněla jeho slova, že jsem hodná. No jasně, že jsem. Já jsem taková pořád, nevím, proč se diví. Možná si myslel, že se na něj za to jeho chování vykašlu. Ale věřím tomu, že se nenachladil schválně, aby tak vyzkoušel moji trpělivost. To by byl větší svině, než bych si kdy o něm mohla myslet.

Když už se zešeřilo, zaklapla jsem knížku a rozhodla se, že se půjdu vykoupat. Když jsem se zavřela v koupelně, automaticky jsem zamknula. Začala jsem se vysvlékat a mezitím napouštěla vodu do vany. Když jsem si do ní sedla, povzdychla jsem a sesunula se až na záda, abych si namočila i vlasy. Zůstala jsem ležet v teplé tekutině a na chvíli zavřela oči. Nadlehčování vody mi uvolňovalo svaly, zase jsem se na chvíli cítila líp. Vana byla dost veliká na to, abych mohla nohy natáhnout. Dlaněmi jsem si promnula svaly na stehnech a otevřela oči, abych nemusela poslepu hmatat po šamponu. Vymáčkla jsem si ho do dlaně a prsty si vjela do vlasů. Když už jsem je měla dostatečně pokryté pěnou, znovu jsem se ponořila. Zbytky jsem si vymyla pod tekoucí vodou a pak zůstala ještě nějakou dobu sedět ve vodě. Nechtělo se mi stoupat si, protože v koupelně je určitě chladnější vzduch, než je voda samotná. Olízla jsem si rty a povzdychla si. Zakručelo mi v břiše. Sice jsem chystala jídlo Tomovi, ale já sama jsem už nic nepojedla. Nakonec to bude hlad, co mě vyžene z koupelny. Vstala jsem a rychle se natáhla po osušce, abych mokré tělo co nejdříve zakryla. Stoupla jsem si na rohožku a podívala se na sebe do zrcadla. Pohled mi hned sklouzl k vystouplým klíčním kostem. Bill měl pravdu, vypadala jsem otřesně. Když jsem nechala osušku spadnout ke kotníkům, mohla jsem si prohlédnout své vyzáblé tělo. Žebra byla až nezdravě vidět. Pánevní kosti vyčnívaly jako dva pahorky. Tohle se mi ani trochu nelíbilo.

Zavrtěla jsem hlavou a rychle se oblékla do pyžama. Osušku jsem přehodila přes topení, aby rychleji uschnula, a vypustila vodu z vany. Odemkla jsem koupelnu a zamířila do kuchyně, abych si připravila vydatnou večeři. Když jsem si stoupla k ledničce a nahlédla dovnitř, netušila jsem, co bych si mohla udělat. Byly tady karty vajec, sýry a jogurty, hromady zeleniny, ale já stejně nevěděla, na co bych mohla mít chuť. Povzdychla jsem a ledničku zavřela. Asi si udělám toasty, jako jsem je připravila Tomovi, a hotovo. Co se otravovat s něčím náročným na přípravu. Zabralo mi to jenom pár minut, stačilo jenom počkat, až trochu vychládnou, a mohla jsem ukojit svůj hladový žaludek. Posadila jsem se s nimi znovu k oknu, u kterého jsem poslední dobou trávila nejvíc času, a s chutí se dala do jídla. Ve snaze trochu přibrat jsem se přecpala k prasknutí. Když jsem vstala, abych odnesla talíř do myčky, myslela jsem, že puknu. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se zpátky do svého pokoje. Hned jsem si sebrala tašky, které jsem předtím nechala na botníku, a Billovy postavila ke schodům. Zamířila jsem do pokoje, odhodlaná jít spát. Tom se právě zvedal z pohovky, když jsem vcházela. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli je mu už líp, ale když jsem viděla, že si přehazuje deku přes ramena, bylo mi jasné, že se jenom stěhuje do pokoje. Mlčel. To se dalo předpokládat. Už může vstát, už se necítí jako na smrtelné posteli, tak jsem mu zase k ničemu. To se dalo čekat.

Zavřela jsem se v pokoji a poskládala si tepláky, které jsem na sobě měla přes den, abych měla v pokoji uklizeno. Posadila jsem se na postel a podívala se na mobil, abych zjistila, kolik je vlastně hodin. Bylo před devátou. Takhle brzo jsem snad nikdy spát nechodila, ale momentálně jsem neměla s kým ponocovat. Lehla jsem si do postele a prsty si ještě jednou prohrábla usychající vlasy, než jsem hlavu položila na polštář. Povzdychla jsem a hleděla z okna do začínající tmy tam venku. Hned jsem zavřela oči, abych usnula co nejdřív. Měla bych si najít nějaký koníček, než mi začne poslední rok školy. Na přednášky jsem nikdy moc nechodila, takže by nevadilo, kdybych přijala Billovu nabídku. Podívat se k moři by mi možná i prospělo. Vypadnout tady odsud.

Neuběhlo moc minut, když se mi rozezvonil mobil. Rychle jsem otevřela oči a podívala se na jméno volajícího.

"Bille, co se děje?" zeptala jsem se.

"Hele, Tom mi to nebere, co s ním je?" zeptal se podrážděně. Promnula jsem si kořen nosu.

"Asi spí. Měl zvýšenou teplotu. Před chvílí šel do pokoje," odpověděla jsem mu. Bill si odkašlal a začal jemnějším tónem.

"Vzbudil jsem tě?" pronesl opatrně.

"Ne, ještě jsem nespala," usmála jsem se. Když jsem slyšela jeho další odkašlání, čekala jsem, co z něj vypadne. Určitě něco chtěl.

"Mohla bys za ním zajít? Jen mu něco vzkázat?" požádal mě. Se smíchem jsem se posadila na posteli.

"Víš, že pro tebe cokoliv," řekla jsem mu a přidržela si mobil u ucha ramenem, abych si mohla natáhnout kalhoty od pyžama. "Tak co mu chceš?"

"Prosím tě, vzkaž mu, že by se měl co nejdříve uzdravit, protože nikdo jiný s tím pitomým programem neumí," začal se vztekat.

"Fajn," zadržovala jsem smích. "Ještě něco?" zvedla jsem obočí a otevřela dveře. Pohlédla jsem do očí Tomovi, který měl ruku sbalenou v pěst a nachystanou na zaklepání. Odkašlala jsem si. "Nebo víš co? Řekni mu to sám, předám ti ho," olízla jsem si rty a podala mobil Tomovi.

"Bill?" artikuloval rty. Přikývla jsem. Jen protočil oči. Když si ode mě bral mobil, naše prsty po sobě přejely. Cítila jsem, jak se mi zrychlil tep. Když Tom promluvil, jako bych se probudila z transu. Sklopil hlavu a znuděně zamlaskal. "Co je?" řekl místo pozdravu.

B.