Forbidden [09]

Vydupali jste si povídku s Billem, no že mi ji teda komentujete o stošest! Abych řekla pravdu, moje chuť ke psaní se rapidně snižuje. Ale co, nebudu se vás doprošovat. Dopíšu povídku podle nejlepšího vědomí a svědomí, ale max 20 kapitol. ;) A pak se začnu plně věnovat další. Měla bych ty rozepsané opravdu dokončit. Snad mě nebudou napadat další. Uf.

B.

WARNING: 18+

NECHTĚLO se mi od Billa odcházet brzo, ale po tom vášnivém sexu jsem potřebovala další sprchu. I když mi nabízel svoji koupelnu, i svoji společnost, musela jsem odmítnout. Moc bych si na něj zvykla, a to je to poslední, co teď potřebuju. Musím zůstat stejně samostatná, jinak mi to způsobí jenom problémy. Jak se ale znám, nezvládnu to. Vztah je něco nového, něco, co jsem ještě neměla šanci pořádně okusit, a proto mě to k němu bude táhnout více, než by bylo příhodné. Když jsem ulehala do postele, byla skoro půlnoc. Opravdu jsme spolu trávili moc času, ale byla to příjemná změna po měsících samoty. Usnula jsem během pár vteřin, příjemně unavená, z úžasného sexu. Klidná noc následovala i do dalšího dne, probudila jsem se s takovým příjemným pocitem, že jsem se dlouho takhle nevyspala. Když jsem se odpoledne probudila, měla jsem hlad a Fousek očividně taky. Prsty jsem vjela do jeho huňatého kožichu a protáhla se. Klouby prstů jsem si protřela oči a pomalu zívla. Tenhle den bude stát za to. Dlouho jsem se takhle nevyspala, jen co je pravda.

Posadila jsem se a prsty si prohrábla vlasy. Byl ideální čas na vstávání, akorát si něco udělám na jídlo, dopřát si pořádnou koupel, řádně oholím nohy, rozcvičím se a můžu vyrazit do práce. V pyžamě jsem zamířila do kuchyně a jako první jsem otevřela skříňku s těstovinami. Přemýšlela jsem, co dobrého bych si mohla udělat, na co bych asi tak mohla mít chuť. Když si udělám obyčejné špagety, ničemu to neuškodí. Neměla jsem je, ani nepamatuju. Hned jsem postavila hrnec s vodou nad plamínek a dala ji ohřívat. Zatímco se voda vařila, začala jsem si napouštět vanu vodou. Měla jsem náladu na to se řádně namočit, pěkně s voňavou pěnou do koupele. Zastavila jsem tekoucí vodu do vany a prsty zkusila, jakou má asi teplotu. Dostatečně horká, abych ji nechala chvíli vychladnout, než si uvařím ty špagety. Vrátila jsem se do kuchyně a hned do vařící vody nasypala trochu špaget. Zkontrolovala jsem čas na nástěnných hodinách, abych si je uvařila přesně do oblíbené měkkosti, a vydala se zpátky do pokoje. Vysvlékla jsem se z pyžama a jen v kalhotkách přešla po svém bytě zpět do kuchyně. Byla jsem tady sama, nikomu nemusí vadit, že se tady promenáduju v podstatě nahá.

Když jsem scedila špagety, nechala jsem je na talíři, posypala je sýrem, aby se na nich roztavil, a i s talířkem se vydala do koupelny. Odložila jsem jídlo na kraj vany a dávala si veliký pozor, abych obsah talíře nevyklopila na zem, když jsem si stahovala poslední kousek svého oblečení. Posadila jsem se do teplé vody, hlídala vlasy, aby byly pořád poslušně zamotané do vysokého drdolu na hlavě, a naklonila se ke kraji, abych pomalu ujídala svého odpoledního oběda. Položila jsem si hlavu na smotaný ručník, který jsem si dala za hlavu místo polštáře, a pomalu přežvykovala. Takovou pohodu jsem dlouho nepociťovala. Měla bych Billovi poděkovat. Možná jsme do toho skočili po hlavě, ale nakonec to nemá takový špatný výsledek, kterého jsem se vždycky obávala. I když je pravda, že on ještě neví tu podstatnou věc o mně, která odradila všechny předchozí kluky, o které bych možná i stála. A proto jsem se vykašlala na všechny vztahy, viděla jsem je jen jako možnou komplikaci. Bill mi ukázal trochu jinou cestu. A to mě donutilo se rozhodnout, že mu všechno povyprávím. Věřila jsem mu, doufám, že mě nezklame. Jenom nevím, kdy přesně bude ta správná chvíle. Mám za ním zajít ještě teď, nebo to mám nechat až na zítřek, na který jsme měli domluvenou schůzku? Přece jenom, já sama jsem chtěla, abychom se nevídali tak často. Ale tohle rozhodnutí je docela zásadní v mém životě, řekla bych. Je i možné, že jsem k nikomu necítila to, co teď cítím k němu. Choval se ke mně jinak, než všichni, kteří ve mně viděli něco jako kurtizánu. Neprodávám svou lásku, ale oni si to očividně mysleli.

Když už voda vychladla, měla jsem na prstech varhánky jako vodník. Vstala jsem z vody a vypustila vodu, kolem těla si omotala osušku, aby mě hned nepřešla zima, a s talířkem od špaget se vydala do kuchyně. Hned jsem ho strčila do dřezu a umyla. Než jsem odešla do pokoje, zavolala jsem Fouska, kterému jsem nasypala plnou misku granulí. Kdyby mohl, tak by mě určitě zažaloval za to, jak špatně jsem se o něj starala. Ještě jsem ho pohladila po kožíšku na hřbetě, než jsem přešla obývací pokoj, abych se dostala do pokoje. U skříňky se spodním prádlem jsem si sundala osušku, která doposud skrývala mé tělo, a natáhla na sebe kalhotky. Když jsem si začala zapínat podprsenku, sklopila jsem pohled ke svému tělu a všimla si veliké modřiny na vnitřní straně stehna. Tohle budu muset Billovi oplatit. A zamaskovat make-upem. Když jsem mu řekla, aby si na mě nedělal žádné značky, asi ho nenapadlo, že to myslím po celém svém povrchu. Vyhnul se krku, ale to není jediná část těla, kterou v práci ukazuju, jen co je pravda. Zasténala jsem, když jsem do podlitiny dloubla prstem. Bolelo to jako svině. Tak tohle si teda odskáče, chlapeček.

Oblékla jsem si tepláky, abych se ještě pořádně rozcvičila. Jako obvykle jsem zaujala svou pózu ve středu obývacího pokoje, zvedla ruce na hlavu a pomalu se skláněla dolů, dlaněmi se opírajíc o podlahu vedle prstů u nohy. Jak jsem klesala dolů, postupně se mi uvolňovala páteř - přesně to, co jsem potřebovala. Znovu jsem se napřímila a naklonila se na jednu stranu a pak na druhou, provedla sérii cviků, které mě protáhly dostatečně a důkladně, abych z práce neměla natažené svaly. Několikrát jsem zopakovala protahující cviky na zadní část stehen, na lýtka a paže, udělala pár kliků a dřepů, abych se zahřála, a pak si tepláky převlékla. Oblékla jsem si staré džíny, ve kterých můžu přejít do práce, aniž by mě někdo obtěžoval. Přes hlavu jsem si přetáhla tílko, na to další triko a popadla svou tašku s věcmi, které budu potřebovat. Klíče, peněženku, mobil. Kdyby někdo chtěl otravovat, o čemž pochybuju.

Otevřela jsem dveře a málem vrazila do Billa. Právě vycházel schody, v rukou držel několik obálek. Usmála jsem se na něj a přehodila si kabelku přes předloktí. Naklonila jsem se k němu a krátce ho políbila na rty.

"Jak ses měl celý den?" zeptala jsem se ho a zkontrolovala čas na mobilu, abych věděla, jak dlouho si s ním vlastně můžu povídat.

"Dobře. Vlastně jsem se skvěle vyspal. Ale jak vidím, ty taky. Máš růžovoučké tváře, akorát k nakousnutí," dal mi paži kolem pasu, aby si mě přitáhl k sobě. Znovu mě políbil, ale pak paži z pasu stáhl, aby si prošel své obálky. "Už spěcháš do práce?" zvedl obočí, když uviděl, jak jsem přešlápla. "Nemusíš tady se mnou konverzovat," pousmál se a zavrtěl hlavou.

"Jo, co se týče mojí práce, o tom bych si s tebou taky chtěla promluvit. Poněkud detailněji," odkašlala jsem si. Usmál se a pokrčil rameny. Zády se opřel o dveře svého bytu a dlaň položil na kliku, pořád ale zůstával na chodbě, jako by chtěl počkat, až odejdu. Jako by mě chtěl vyprovodit aspoň pohledem.

"Tak se uvidíme zítra odpoledne, ne? Nebo se ke mně stavíš zase nad ránem, jak se vrátíš ze šichty?" zeptal se s úsměvem.

"Ještě uvidím," zamrkala jsem. "Ale teď už opravdu musím jít," olízla jsem si rty a ještě se k němu naklonila, abych ho políbila na rozloučenou.

Když se od hlavních dveří ozval povědomý hlas s výrazným odkašláním, odstoupila jsem od Billa, jak nejrychleji to šlo. Otočila jsem se k Tomovi, sledovala jsem, jak pomalu stoupá po schodech nahoru, na tváři potutelný úsměv.

"Tak já jdu," šeptla jsem směrem k Billovi a hodlala odejít, ale jak se zdálo, Tom se rozhodl si mě dobírat.

"No ne, tak jsi ho přece jenom klofla," ušklíbl se. "Naše malá šlapka dostala dalšího nezkušeného kluka," založil si ruce na prsou.

"O čem to mluvíš?" nechápavě jsem se na něj podívala. Zakroutil se v bocích a naznačil zřetelným pohybem, jak si vyhrnuje

triko, aby mi dal najevo, o čem mluví. "Jsi debil," naklonila jsem hlavu na stranu. "Už jednou jsem ti to řekla a znovu to opakovat nehodlám," ušklíbla jsem se.

"Můžeš to vysvětlit i mě?" ozval se za mnou Bill. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se k němu.

"Vysvětlím ti to, ale jindy, teď opravdu spěchám. Ale o tom zaměstnání si promluvíme," pousmála jsem se k němu.

"Jaká je v posteli, huh, Bille," zasmál se Tom a stoupl si ke mně. "Mě odmítla, no je jasné, že chtěla nezkušeného kolouška," založil si ruce na prsou. "Divoká a nespoutaná, jako pravá děvka?" zvýraznil poslední slovo. Olízla jsem si rty a zamračila se na něj.

"Nevíš, co plácáš za nesmysly," ukázala jsem na něj prstem. "Mlč, než všechno posereš," varovala jsem ho ještě.

"Jaká děvka?" zopakoval Bill překvapeně. Vzdychla jsem a olízla si rty. Podívala jsem se na něj a jen zavrtěla hlavou, snad bude mít tolik porozumění, že se nebude vyptávat dál.

Sakra, proč se to muselo posrat právě teď? Když už jsem se rozhodla, že prozradím, kde přesně pracuju a jak, přijde Tom a všechno pokazí? Celé mé rozhodnutí může jít do trapu, protože je jasné, že se teď Bill bude cítit ublíženě. Hleděla jsem do Billových očí, najednou nebyly plné přátelskosti a otevřené náruče. Jako by se přede mnou zavřel, nechápavost se zračila v jeho pohledu. I z toho jednoho vzhlédnutí jsem pocítila jeho náhlý smutek, jeho pocit, že jsem mu lhala. Ano, bude spíše věřit bratrovi, než holce, kterou potkal na chodbě a zjistil, že jsme vlastně sousedé.

"Musím do práce," olízla jsem si rty, "ale vysvětlím ti to. Sama," podívala jsem se na Toma s důrazem na poslední slovo.

"Když se bude ptát, nebudu držet jazyk za zuby," zvedl dlaně na znamení obrany. Vzdychla jsem a znovu se podívala na hodinky. Už tak jdu pozdě, má cenu tady zůstávat a zamotávat se do toho ještě víc, nebo prostě odejít a doufat, že si Bill nenechá narvat do hlavy každý blábol, který by mu Tom mohl nakukat. Opřela jsem se dlaní o zábradlí a postavila se tak více mezi Toma a Billa. Podívala jsem se na svého souseda, očima se upnula k těm jeho a doufala, že neuhne pohledem, když mu pravdu řeknu.

"Jsem tanečnice," prozradila jsem.

"Striptérka," opravil mě hned Tom zpoza mého ramene. Loktem jsem ho píchla do žeber, aby byl zticha a nerušil. Ještě jsem po něm stihla střelit naštvaný obličej, než jsem se znovu podívala na jeho bratra.

"Tanečnice u tyče. Oblečení na mě zůstává," ujasnila jsem. Sledovala jsem Billův rozšiřující se pohled, jeho duhovky nabíraly na síle, jako by si snad něčeho šlehnul, a zorničky se zužovaly do malých černých puntíků, které se skoro ztrácely v té čokoládové spoušti jeho očí. "Nesvlékám se," dodala jsem, jako by tahle dvě slova měla zachránit situaci. Už ztracenou situaci.

"To by vysvětlovalo tvoji gymnastickou ohebnost," pronesl Bill poněkud zastřeným hlasem. Jen jsem vzdychla. Přesně tohle jsem potřebovala. Jízlivosti.

"Bille-" začala jsem, ale hned mě přerušil zavrtěním hlavy a docela hlasitým odkašláním.

"Nenamáhej se. Běž do práce, ať tvoji klienti nemeškají. Já se tady zatím budu zaobírat svým ubohým životem kolouška," podotkl poněkud podrážděně. Sakra, takže je jasné, že radši věří Tomovi, než mě. Vzdychla jsem podruhé, poněkud bolestněji. On mi ale už nevěnoval ani pohled, otočil se ke svým dveřím a rychle je otevřel, jako by snad se mnou nechtěl mít co dočinění. Sklopila jsem pohled, ale v periferním vidění jsem si všimla Toma, prošel kolem mě, ještě jsem mohla slyšet jeho posměšné odfrknutí. Něco ve stylu 'já ti říkal, ať to řekneš.' Bylo mi na nic a ani se mi teď nechtělo jít do práce. Vidina toho, že bych ztratila Billa, kamaráda a přítele, kterého jsem hledala takovou dobu, mě odrazovala od nějakého tančení. Radši bych zavolala šéfovi a řekla mu, že mi dneska prostě není dobře. Jenže, zase se mi nechtělo ztratit ty peníze, které bych mohla dneska vydělat. Dobře by to mohla být aspoň polovina nájmu bytu, když bych se snažila. Stojí mi za to Bill?

B.