Forbidden [10]

Užijte si dnešní díl. :) B.

WARNING: 18+

KDYŽ jsem sledovala zavírající se dveře, najednou se mi stáhl žaludek. Tom je s Billem v jeho bytě, já stojím tady venku, zatímco on mu tak vykládá, kdo ví co. Zhluboka jsem se nadechla. Přesně o tomhle jsem mluvila, když jsem Billovi vysvětlovala, proč jsem ještě s nikým nechodila. Když někdo nedokáže pochopit, že je to pouze zaměstnání? Když ten někdo má ještě takového bratra, jako je Tom, to jsem teda projela na plné čáře. Nevím, jestli ho baví dívat se na neštěstí druhých, ale teď to teda dokonale posral. Když jsem ho poznala, netušila jsem, že zrovna on mi takhle zkomplikuje život. Sakra, snad mohl držet hubu a ne si ji takhle pustit na špacír, ne?

Přešlápla jsem z nohy na nohu a dál mlčky sledovala dveře, jako bych je snad mohla pohledem propálit, dostat se za ně a vyslechnout si, co si ti dva povídají. Chtěla jsem to Billovi vysvětlit, ale nevím, jestli by teď moje přítomnost neměla spíš opačný účinek. Ztěžka jsem polkla a povzdychla. Nic nevyřeším, když tady budu jenom stát. Utíká mi i Bill, i práce. Nemůžu se příliš dlouho rozhodovat, teď prostě musím jednat. Když jsem chtěla sbalit prsty do dlaně, abych mohla zaklepat na dveře, uvědomila jsem si, že už je sevřené mám. Nehty jsem zadírala do kůže, jak silně jsem dlaně svírala. Nevím, jestli tím, jak jsem byla naštvaná na Toma, nebo tím, že jsem byla naštvaná sama na sebe. Měla jsem mu to říct dřív. Jenže jak jsem mohla tušit, že pro něj bude tohle tolik podstatné? I když je pravda, že mi říkal, jak je pro něj upřímnost důležitá, takovou reakci jsem nečekala. Kdykoliv jsem se chystala to nějak říct, vždycky mě někdo přerušil, nebo jsem se k tomu prostě nedostala. Zamluvilo se to.

Klouby prstů jsem sjela po dřevě dveří, neměla jsem odvahu zabušit hlasitěji. Zbaběle jsem se otočila a s bušícím srdcem jsem začala pomalu scházet schody. Cítila jsem stažený žaludek, dělal mi salta a měla jsem pocit, že snad budu i zvracet. Takhle jsem se nikdy necítila, nikdy jsem neměla pocit, že je mi na nic. Měla jsem sevřené hrdlo, těžce se mi dýchalo, jako bych snad zapomněla, jak se to dělá, jako by moje svaly odmítaly plíce roztahovat. Nikdy jsem nebyla na žádnou osobu tolik vázaná, a přitom jsme se znali sotva pár dní. Měla jsem pocit, jako by mi snad odumřela část srdce, tak moc se mi dostal pod kůži, tak moc jsem si ho oblíbila. Jak jsem před týdnem mohla relativně sama žít, teď jsem si nedokázala představit den, kdy bych aspoň několik minut nepromluvila s Billem. Teď to zřejmě bude obtížnější. Jen doufám, že se mi nebude vyhýbat, že se mnou bude mluvit, i přesto, co mu všechno napovídá jeho povedený bratr.

Když jsem šla ulicemi, bezmyšlenkovitě jsem šla do práce, nedívala se, kudy jdu. Cestu jsem znala i poslepu, nepotřebovala jsem se soustředit. Prošla jsem dveřmi do šatny, pozdravila se se všemi známými tvářemi a posadila se ke svému toaletnímu stolku. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a hned zalitovala, že jsem to udělala. Měla jsem zsinalý obličej, smutné oči, ani trochu veselý výraz.

"Co s tebou je, holka?" položila mi Cindy dlaně na ramena a sklonila se k mému obličeji. "Není ti dobře? Mám zajít za šéfem, aby tě dneska omluvil?" zeptala se starostlivě.

"Ne, v pořádku," zavrtěla jsem hlavou. "Jen…" olízla jsem si rty a sklopila pohled, nervózně jsem začala přejíždět polštářky palců přes nehty. Nikdy jsem se nikomu nesvěřovala, nevěděla jsem, jak… bych to asi měla formulovat. "Jen potřebuju panáka."

"Jednoho?" stiskla mi rameno v konejšivém gestu. "Dám si s tebou, ale rovnou dáme double, ne?" usmála se na mě. Zvedla jsem k ní pohled a přikývla. Zřejmě teď byla jediná, kdo se o mě zajímal, i když jsme se nikdy moc nebavily. Vždycky mi ale přišla taková obětavá, rozdala by se pro všechny, a to to myslím v tom dobrém slova smyslu.

Když se vedle mě objevila znovu, už nesla tác se čtyřmi panáky.

"Tak pojď, připijeme si, ať je nám líp. Dneska by to mohlo rychleji utéct, že? Už se vidím v posteli," začala brebentit. Usmála jsem se na ni.

"Jsi moc hodná," polkla jsem a přiťukla si s ní. "Vůbec se o mě nemusíš starat, ale přesto…" znovu jsem polkla.

"Prosím tě, nemluv a pij, nebo to vyklopím za tebe," zasmála se. "Vždycky ses usmívala, tak tě nerada vidím takovou posmutnělou," pokrčila rameny na vysvětlení.

"No jo, dneska je snad nejhorší den mého života," protočila jsem oči. "Zjistila jsem, že ne všem se dá věřit," povzdychla jsem.

"Když ti řeknu, že bude líp, budeš mi věřit?" zvedla obočí. Zasmála jsem se a děkovně ji poplácala po rameni.

"Jsi opravdu hodná," podívala jsem se jí do očí. "A teď mi řekni, už tady byl šéf? Kdy mám dneska jít na plac, nevíš?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Jdeš po mě," přikývla. "Já jdu asi za půl hodiny," řekla, když se podívala na nástěnné hodiny. Napřímila se a postavila vypité dva panáky zpět na tác. "Jdu se ještě trochu protáhnout, dneska si připadám jako prkno. Tak se zatím měj," ještě mě poplácala po rameni, než se otočila k odchodu. Kéž by všichni lidi byli jako ona. Hodní a obětaví, všímaví. Hned si všimla, že se mnou něco není v pořádku. A abych řekla pravdu, i těch pár slov, které jsme spolu prohodily, mi trochu osvětlil potemnělý večer. Moje nynější myšlenky jsou opravdu černé. Jako káva.

Ve své kabince jsem se převlékla do oblečku, ve kterém jsem dnes měla tančit. Třpytivé flitry byly našité po celém kusu látky, který tvořil spodní díl. Když jsem sklopila pohled, hned jsem si všimla modřiny, kterou jsem na stehně měla. Tu si budu muset ještě zamaskovat. Zapnula jsem si podprsenku, která byla stejně třpytivá jako spodní díl. Nesnášela jsem tyhle podprsenky, měly zvětšovací efekt a já měla pocit, že s těmi ňadry můžu bourat zdi. Neměla jsem veliká prsa, ale s těmihle vycpávkami jsem byla opravdu jako dokonalá striptérka. Alespoň podle Tomova označení. Možná bych mu měla jasně dát najevo, že jsem tanečnice. A v tom je veliký rozdíl.

Vyšla jsem ven z kabinky a začala se pomalu protahovat. Zatímco jsem se soustředila na hudbu, která se linula od pódia, kde byla tanečnice přede Cindy, snažila jsem se zapomenout na své momentální problémy a trochu se vžít do rytmu hudby. Sehnula jsem se k zemi a dlaněmi se dotkla podlahy, než si budu muset nazout vysoké podpatky. Protáhla jsem se a pak se pohodlně uvelebila na pohovku, která se právě uvolnila, protože Cindy už nastupovala se svým číslem. Prsty jsem uvolnila vlasy z gumičky a prohrábla si je, abych je trochu provzdušnila. Zaklonila jsem hlavu a ještě jednou si vlasy prohrábla. Zavřela jsem oči a prsty si přejela přes spánky. Hned jsem si je začala mnout. Když jsem uslyšela písničku, na kterou Cindy tancovala, povzdychla jsem. Už abych byla v posteli, opravdu.

"Holka, je to celé tvoje," poklepala mi Cindy na rameno. Měla jsem pár minut, než se publikum relativně uklidní, abych mohla začít se svým tancem. Otevřela jsem oči a znaveně si protáhla nohy.

"Doufám, že si mi je pěkně nažhavila," zasmála jsem se a posadila se. Pohodila jsem vlasy přes rameno a upevnila si řemínky na střevíčkách, než jsem zamířila na své místo na pódiu. Když jsem zaujala pózu, rozsvítil se reflektor, který mě naprosto oslepil. Sklopila jsem pohled a chvíli jen tak stála, než se křik a aplaus z mé přítomnosti trochu neuklidnil. Dlaní jsem sevřela tyč pevněji a zakroutila se v bocích, než jsem si k nim stoupla zády, abych aspoň trochu získala čas na to, abych přestala vidět bílé fleky. Byla jsem naprosto oslepena, potřebovala jsem se opírat o tyč, ale nechtěla jsem vypadat opile. Pohodila jsem vlasy přes rameno a dlaní si přejela přes bok, pomalu, jako bych si to pořádně užívala. Takhle jsem všem těm nadrženým mužům poskytla šanci představit si, že se mě dotýkají sami. Když jsem se zády opřela o tyč a dlaněmi si přejela přes prsa, ozval se veselý pískot. No jo, tohle se jim vždycky líbilo.

V rytmu hudby jsem začala kroutit boky, reflektory na mě svítily dál, ale tentokrát začaly nabírat různé barvy. Stále se zády opírajíc o tyč jsem sjela dolů do dřepu, dlaněmi přejela po stehnech a pak je opřela o kolena. Pomalu jsem zvedla pohled a snažila se v barevném světle rozeznat obličeje. Jsou to pořád ti samí chlapi. Kdo jiný by tu taky seděl. Málokdy jsem tady viděla novou tvář, maximálně jednoho nebo dva, kteří se vždycky chovali, jako by tady byli náhodou, jako by zabloudili. Napřímila jsem se a pomalu přešla po pódiu, zamířila až ke kraji a znovu pomalu klesala níž, opřela jsem se o všechny čtyři. Olízla jsem si rty a očima přejela mezi nejblíže sedícími muži. Zavrtěla jsem zadečkem a sledovala, jak se jeden chlap natahuje, aby mi za gumu kalhotek strčil bankovku. Usmála jsem se na něj a znovu se zvedla, nejprve na kolena, potom na celá chodidla. Přešla jsem zpátky k tyči a zatočila se kolem ní. Tyhle pohyby jsem opakovala pokaždé, když jsem tady stála. Nechápu, že je to ještě pořád vzrušuje a líbí se jim to, vždyť je to pořád to stejné.

Znovu jsem si dlaněmi přejela po těle a zakroutila se v bocích, přidržela se tyče, když jsem zaklonila hlavu a pohodila vlasy. Uculila jsem se, když se znovu ozval veselý ohlas. Sjela jsem níž, lehla si na záda a zakroutila rameny, prsty jsem putovala po svém těle a pomalu jsem se zvedla do sedu. Prsty jsem si vjela do vlasů a přitáhla se k tyči. Zakroutila jsem zadečkem, po kterém jsem se hned plácla. Ozval se pískot. Šťastně jsem povzdychla, když jsem poznala poslední takty mé písně, na kterou jsem dneska tančila. Znovu jsem se zakroutila, protočila se kolem tyče a opakovaně pohodila vlasy. Při posledních tónech jsem se naposledy podívala do lidí. Světlo z reflektoru zasvítilo i mezi ně, takže jsem na chvíli viděla všechny ty obličeje. A ztuhla jsem. U baru, v koutě se na mě upřeně dívaly tmavě hnědé oči, které bych poznala kdekoliv. A hned dva páry těch tmavých očí.

Světla zhasla a mě nezbylo nic jiného, než opustit pódium. Najednou jsem měla kolena jako rosol, skoro jsem se ani nemohla pohnout. Nečekala jsem, že by se tu hned oba dva objevili. Tom by mi možná ani tak nevadil, ale nechápala jsem, co tady dělá Bill. Myslela jsem, že pro něj je veliký problém, že mám zrovna takové zaměstnání. Šel se snad ujistit, že se opravdu nesvlékám? Sotva jsem se dostala do šatny, zničeně jsem se posadila na pohovku a dlaněmi si přejela po obličeji. I když jsem byla opět zmalovaná jako nějaká děvka, určitě mě poznali. Museli vědět, že jsem to já. Vzdychla jsem a prsty zabloudila k zapínání střevíčků, abych si je sundala. Propnula jsem chodidla a vstala, abych přešla ke svému toaletnímu stolku. Chtěla jsem se odlíčit, dostat se z tohohle převleku co nejdříve a pokud možno vypadnout domů, aniž by mě kdokoliv zastavoval.

Vytahala jsem si bankovky zpod prádla, které mi tam někteří pánové nastrkali, a položila je na stůl. Natáhla jsem se pro odličovací mléko a vymáčkla si trochu na vatový tamponek, abych tu maskaru ze sebe setřela co nejrychleji. Setřela jsem si rtěnku a začala si odličovat oči, když se dveře od šatny otevřely.

"Same, co je?" zeptala jsem se bodyguarda, který ke mně přišel. Podal mi bankovky na stůl a zhluboka se nadechl.

"Tohle ti posílá šéf," řekl a ukázal prsty na balíček peněz. "A taky ti mám od dvou kluků vzkázat, že za nimi máš přijít na bar. Prý se znáte, ale jestli chceš, půjdu tam s tebou," olízl si rty. Odkašlala jsem si, měla jsem pocit, jako by se mi v hrdle usadil knedlík. Takže si chtějí promluvit?

"Dva? Bratři?" ujišťovala jsem se, jestli to náhodou nebyl někdo jiný.

"Vypadali tak. No, každopádně budu poblíž, kdyby tě snad chtěli obtěžovat," pousmál se na mě. "A dneska jsi válela, byla jsi nejlepší," pochválil mě.

"Díky, Same," usmála jsem se na něj, ale ani trochu jsem se tak vesele necítila. Stahovalo se mi hrdlo. Opět.

B.