Láskoholik 01. U Toma

Dlouho jsem se rozhodovala, kterou povídku budu psát jako další, aby tady byla jedna s Billem a jedna s Tomem... Jelikož ale ještě nemám dočtenou Bitch, vybrala jsem tu povídku, která tady má prolog zřejmě nejdéle. Kapitoly budou bývat opět kratší, jak to bylo u Sweet Memories. Vyhovovalo mi to tak a kapitoly pak byly napsané eins zwei, takže... pokud se něco neposere a já budu mít dostatek času (při pohledu na rozvrh na tento semestr mě trochu zamrazilo :D), díly tady budou bývat často. :) Zatím si užijte první kapitolu, těším se na ohlasy. :) B.

Seděla jsem na pohovce a v rukou držela sklenici se skotskou, ve které cinkaly dva ledy. Byl pátek večer a já tady otravovala, Tom kvůli mně zůstal doma, místo aby se šel bavit. Hleděla jsem do prázdna a přemílala si poslední chvíle se svým bývalým. Olízla jsem si rty a konečky prstů si setřela další stékající slzu. Tom seděl vedle mě, jeho dlaň mě hřála na lopatkách, přejížděl s ní po zádech, jako by mi to mělo pomoct zapomenout.

"Ří-říkala jsem ti, že tu nemusíš být," vzlykla jsem. "Běž se bavit, já si půjdu lehnout," pošeptala jsem. Znovu jsem přiložila sklenici ke rtům a krátce se napila. A znovu jsem se ušklíbla nad pachutí alkoholu, na kterou si asi nikdy nezvyknu, ale teď jsem potřebovala otupit smysly.

"Čekám, kdy spustíš stavidla a rozpovídáš se," pousmál se. "Klidně se mi můžeš svěřit, jací jsou kluci hrozní. Já to vím, jsme svině," pokývl hlavou a znovu mě pohladil po zádech. Zavřela jsem oči, které mě už pálily od nekonečného pláče, a zhluboka vydechla. Tížilo mě to, potřebovala jsem to někomu říct, ale spíš bych uvítala, když by vedle mě seděla holka. Přišlo mi nějak trapné, že bych si měla stěžovat právě jemu. Zvedla jsem k němu pohled a už chtěla začít, ale nakonec jsem zavrtěla hlavou.

"To je v pohodě," zamrkala jsem a srolovala rty mezi zuby, abych se zase nerozbrečela.

Tom se zhluboka nadechl a dlouhými prsty přejel po okraji skleničky, ve které měl své pití. Naklonil hlavu na stranu a pomalu stáhl ruku, kterou do té doby neustále držel na mých zádech. Když dlaň opustila místo, které dosud zahřívala, jako by mě zamrazilo, bylo mi najednou chladno. Uchopil skleničku pevněji a přiložil si ji ke rtům, krátce se napil a chvíli podržel pití na jazyku, než polkl. Ohryzek na krku se zhoupl s jeho polknutím.

"Potřebuješ pomoct vybalit, nebo něco podobného?" zeptal se a očima střelil k mým taškám, ve kterých jsem měla všechno, co jsem si ze starého bytu sbalila. Zavrtěla jsem hlavou.

"Znovu opakuju, že mě tu můžeš nechat samotnou. Běž se bavit," mávla jsem rukou. "Kdybych něco potřebovala, číslo na tebe mám," pousmála jsem se a pomalu si olízla rty. Připadala jsem si omámená a otupělá, nejen neustálým pláčem, ale taky dávkou alkoholu, kterou jsem do sebe už dostala. Nebyla jsem zvyklá pít, proto jsem možná byla hned pod parou. Tom se pousmál a položil dlaň zpátky mezi mé lopatky, jako by snad četl mé myšlenky a věděl, že mému tělu jeho dotyk chybí. Zamrkala jsem a sklopila pohled ke dvěma ledům, už skoro rozpuštěným v alkoholu. Nechtěla jsem brečet, ale bylo to těžké.

Tom si odkašlal a pomalu posunul nohu do pohodlnější pozice, zahýbal prsty v ponožce, které tiše křuply. Už jsem se nemohla dál přemáhat, přetekl můj pohár sebeovládání. S prvním hlasitým vzlyknutím se mi po tvářích skoulely i první slzy. Tom odložil skleničku na konferenční stolek, který tvořila skleněná deska na dřevěných nohách. Sklo o sklo cinklo a nějak mě probudilo z transu. Rychle jsem vstala a postavila skleničku s nedopitým pitím vedle Tomovy.

"Jdu si lehnout," krátce jsem se na něj podívala. Starostlivě si změřil emoce v mém obličeji. "Nemusíš se bát, sebevražedné sklony nemám," snažila jsem se zavtipkovat. "Ale opravdu bych uvítala, aby ses kvůli mně nijak neomezoval," rázně jsem zavrtěla hlavou. Tom vstal taky, byl blízko mě. I když jsme se nedotýkali, cítila jsem jeho tělesné teplo, uklidňovalo mě. Zvedla jsem k němu pohled, musela jsem hlavu zaklonit podstatně víc, než jak jsem to musela dělat doposud u Tobiase.

"Fajn. Nechám tě tady, ale kdyby něco, Bill bude určitě doma," ukázal prsty přes zeď, kde měl byt jeho bratr. "Určitě tě rád vyslechne, kdyby sis přece jenom chtěla postěžovat," položil mi dlaň na rameno.

"Děkuju," pošeptala jsem. Bylo to poděkování za to, že tady můžu zůstat, že se rozhodl odejít a vyplnit mi tak mé přání samoty, za to, že je na mě tak hodný.

"Kdykoliv," odpověděl a jemně mi rameno stiskl, než dlaň spustil dolů a otočil se, aby zmizel za dveřmi jeho pokoje. Kolem mě byla pořád jeho vůně, pořád jsem cítila jeho přítomnost. Mám štěstí, že jsem si našla takového milého přítele. Ano, vím, že je to děvkař, ale on aspoň nepodvádí jako Tobias. Tom holce rovnou řekne, že nemá čekat nic víc, než sex na jednu noc. A možná, že je tím lepší osoba, než Tobias.

Natahala jsem své kufry do volného pokoje, který mi Tom propůjčil. Jeho pokoj pro hosty, který jsem teď měla obývat, byl poměrně veliký. Všechno tady bylo veliké - postel zabírala skoro čtvrtinu pokoje, tmavé skříně sahaly až ke stropu, těžké závěsy se dotýkaly zemí a clonily slunci, aby sem nesvítilo. Dokonce tu bylo už od pohledu pohodlné křeslo, u kterého stála vysoká jednoduchá lampa. Noční stolek stál ze strany postele, byl jednoduchý, stejně tak jako rám bílé postele. Povzdychla jsem. Všechen ten luxus musel stát hromadu peněz, ale jak jsem už zjistila, v Tomově a Billově životě peníze nebyly problém. Měli jich dostatek a nezdráhali se je poskytovat i ostatním. Ještě teď si pamatuju ten večer v klubu, Tom za mě zaplatil útratu a ještě řekl, že mu bylo potěšením. S takovou pak nemusel mít problém s balením holek. Boháč a ještě pohledný, dokonalá kombinace.

Hned v pondělí ráno při cestě do práce si musím koupit noviny, hned nalistovat stránku s nájmy a něco si najít. Než se tady zabydlím, radši si rychle něco najít. Ale už teď je mi jasné, že se mi odsud nebude jenom tak chtít. Když jsem se posadila na měkkou matraci, chtělo se mi zaskučet. Doteď jsem spala jako na dřevě v porovnání s touhle. Žuchla jsem na záda a zadívala se na bílý strop. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit, přemoct slzy, které se mi zase draly do očí. Rozchody jsem nikdy moc neřešila, ale tenhle byl obzvlášť bolestný, protože v tom byl podvod. Nebylo to vzájemné dohodnutí o tom, že se už nebudeme stýkat. Prostě jsem ho načapala při nevěře. Myslela jsem si, že jsem konečně našla tu spřízněnou duši, vždyť nám to tak klapalo… Všechno to ale asi byla jenom moje domněnka.

Zavrtěla jsem hlavou. Nemyslet na něj bude těžké, ale budu se muset naučit ignorovat bolavé srdce. Posadila jsem se, když jsem zaslechla bouchnutí dveří. Tomův pokoj byl z druhé strany obývacího pokoje, neměli jsme žádnou společnou stěnu, byli jsme vlastně naproti sobě. Vstala jsem a přešla ke dveřím, abych nakoukla, jestli tady ještě je. Stál u pohovky a do menší cestovní tašky si strkal láhev s pitím.

"Jdu do posilovny," řekl mi, když si mě všiml. "Opravdu tě tady můžu nechat?" zeptal se ještě jednou, jako by mu to snad mělo pomoct odhalit mé případné lži.

"Klidně běž," usmála jsem se a pohledem sjela k jeho rukám, ve kterých svíral uši tašky. Zřejmě nebyla dvakrát lehká, protože mu na předloktí vyskočily provazce svalů. Když znovu promluvil, zvedla jsem oči k těm jeho.

"Tak se tady zabydli," naklonil hlavu na stranu. "Můžeš tady zůstat, jak dlouho budeš potřebovat," podíval se mi do očí. "Chovej se jako doma," pousmál se. Přikývla jsem.

"Děkuju," pošeptala jsem. Na souhlas, že mě slyšel, na mě mrkl a pak se otočil k odchodu. Když jeho záda zmizela za dveřmi od bytu, bokem jsem se opřela o rám dveří a pažemi si objala břicho. Rozhlédla jsem se kolem sebe a přemýšlela, co budu dělat. Nechtělo se mi vybalovat se, nechtělo se mi vlastně nic.

Sice jsem tady už byla předtím, ale jenom jsem seděla v obývacím pokoji. Nevěděla jsem, jak vypadají ostatní místnosti, netušila jsem, že i pokoj pro hosty je zařízen tak luxusně. Když jsem se po několika minutách bezmyšlenkovitého zírání odhodlala a vyšla ke kuchyni, hned jsem si ujistila, že si Tom potrpí na určitý vkus. Kuchyň byla jednoduchá, ale sama o sobě naprosto dokonalá. Prošla jsem si všechny skříňky, abych zjistila, co tady vlastně má. Nečekaně byly talířky nad dřezem, hrnky taky, příbory pak vedle myčky. Jídelna, která spojovala kuchyň s obývacím pokojem, nebyla veliká. Spíš to byl jenom takový kout s kulatým stolem a židlemi, kde se dalo si sednout, počíst noviny nebo knížku. Vycouvala jsem zpátky do obývacího pokoje a podívala se na pootevřené dveře, které zřejmě vedly do koupelny. Když jsem prsty šťouchla do dveří, aby se otevřely ještě více, mohla jsem se pokochat velikou rohovou vanou, na jejímž kraji stálo pár tubiček se šamponem a sprchovým gelem. Vedle bylo umyvadlo a z druhé strany bylo zabudované žebřinové topení, přes které visela osuška. Zamrkala jsem. Všechno v bytě bylo laděno do bílo černa. Elegantní a stylové. Luxusní. Zavřela jsem za sebou dveře koupelny a podívala se na dveře poslední místnosti, kde jsem ještě nebyla. Zlobil by se Tom, kdybych si prohlédla i jeho pokoj? Povzdychla jsem a zavrtěla si pro sebe hlavou. Soukromí je soukromí, ať je za těmi dveřmi cokoliv. Můžu být ráda, že mě neposlal od prahu bytu pryč. Odolala jsem pokušení stisknout kliku, když jsem kolem jeho dveří procházela do kuchyně, abych si uvařila čaj. Snad tady nějaký bude mít. Na uklidnění.

B.