Láskoholik 02. Psi

Plánovala jsem ten díl dřív, ale nakonec se povedlo tahle. :) Děkuji za minulé ohlasy a předem - těším se na ty budoucí, snad mě neodbudete, jako u minulých příspěvků... No jen co je pravda, tomu komentování moc nedáváte. :/

B.

Nechtělo se mi věřit tomu, že tady Tom žije sám. Bylo tady tolik jídla, že to nemohlo být jenom pro Toma. Jestli ovšem poskytl každé své večerní dívce i ranní pohoštění, potom by to odpovídalo. Pokud by pořádal nějaké party s větším množstvím žen. Nechtěla jsem myslet na to, kolik dívek potkám jenom kvůli němu. Než se vzpamatuju a najdu si vlastní bydlení, doufám, že neuběhne moc času. Nechci být přítěží příliš dlouho. Cvaknutí varné konvice mě vyrušilo z myšlenek na budoucnost v tomhle bytě. Zalila jsem pytlík s čajem a dívala se na stoupající páru z hrníčku. Vzala jsem ho opatrně mezi prsty, abych se nepopálila, a přemýšlela, co budu dělat. Říkala jsem, že si půjdu lehnout, ale teď se mi ani trochu nechtělo. Měla bych se pořádně vybalit, aspoň to nejpotřebnější, ale to se mi nechtělo ještě víc. Prošla jsem kuchyní do obývacího pokoje a zamýšlela posadit se na pohovku, ale veliké okno mě upoutalo víc. Bylo skoro až k zemi, zřejmě mělo nahrazovat balkon, který tady asi jako jediný chyběl, aby to byl dokonalý byt. Na zemi před oknem bylo několik polštářů, hned o kousek dál byla na stojanu opřená akustická kytara. Usmála jsem se. Vypadalo to, že právě tady bere trochu inspirace. Posadila jsem se na polštář, zády se opřela o drobný výklenek vedle okna, a zadívala se do padající tmy.

Seděla jsem u okna a ve dlaních držela hrnek s čajem, který už stihl vychladnout na pitelnou teplotu. Nechtěla jsem si popálit jazyka a patro, ale zase tak dlouho jsem čekat nemusela. Nebo tady čas utíkal rychleji. Byla jsem mimo stres, byla jsem v klidu. I když jsem tu byla sama, bylo to poznat. Měla jsem takový příjemný pocit na duši, už jenom z tohohle bytu. Z prostor, kde jsem se právě nacházela, nebyla cítit žádná nenávist, hněv, nebo podvod. Možná byl rozchod s Tobiasem to nejlepší, co jsem právě mohla udělat. Nebýt ve vztahu bylo osvobozující. Teď budu mít čas soustředit se více na práci, najít si nějaké ty přátele, které jsem poztrácela rozchodem s ním. Nevídali jsme se totiž s nikým jiným, než s jeho přáteli. Pokud bych měla pokrytecké kolegyně počítat mezi kamarádky, které mi teď zůstaly, byla jsem na tom bídně. Byla jsem tam nejmladší, čerstvě vystudovaná, co jiného mi zbývalo. Narušila jsem jejich starou partu, kterou tam měly. Naštěstí jsem ale dostala třídu těch nejhodnějších dětí, takže jsem se nemusela zase tak trápit. S nimi jsem si měla o čem povyprávět, lepší společnost byla v jejich kruhu, ne s těmi starými ropuchami.

Sklopila jsem pohled k hladině čaje, který jsem ještě nevypila, a vzdychla. Chybí mi dýchánky s mou sestrou, potřebovala bych ji teď mít u sebe. Byla šťastně vdaná, nechtěla jsem jí přidělávat problémy, ale momentálně jsem se neměla komu vymluvit. Olízla jsem si rty a upila, abych aspoň trochu svlažila hrdlo. Polkla jsem lok a podívala se znovu z okna. Obloha už ztmavla, město se rozsvítilo a rozzářilo se. Přesně, jak jsem to milovala. Kdybych mohla, tak bych u okna trávila každý večer a jen sledovala, jak ulice žijí. Jenže do práce jsem musela docela brzo, nechtěla jsem, abych ještě přišla o tohle, když už jsem se musela přestěhovat. Je mi ale jasné, že Tom žije život, jaký já bych chtěla mít - noční užívání si, spaní až do poledne, poflakování se přes den a pak opět do toho samého víru. Kéž bych to jednou mohla zažít, aniž bych pak musela s kocovinou a kruhy pod očima do práce hlídat vřeštící děti.

S tichým zalapáním po dechu jsem sledovala, jak se dveře bytu otvírají. Slyšela jsem Tomovo oddechnutí, jak je rád, že je konečně doma. Ani nerozsvěcel světlo, jen krátce hvízdl. Bylo slyšet několik psích ťapek zlehka se dotýkajících plovoucí podlahy, která v bytě byla. Když Tom rozsvítil světlo u pohovky, překvapeně zamrkal, protože jeho pohled padl hned na mě.

"Myslel jsem, že budeš spát," zamumlal a odhodil tašku z posilovny k nohám konferenčního stolku.

"Nějak se mi nedařilo," pokrčila jsem rameny a chtěla se znovu napít, ale kolem mě se objevilo hned několik psích hlav. Začali vrtět ocasy, dožadovat se mojí přítomnosti. Protože jsem pořád seděla na zemi na polštářích, dosáhli tak na můj obličej. Začali mě olizovat jako zběsilí. "Ah, vy jste rozkošní," usmála jsem se a pohladila prvního, který se ke mně dostal nejblíž.

"Seznam se se Scottym," zasmál se Tom. Jeho smích mě na chvíli vytrhl od obdivování psů, i na tu dálku, která mezi námi byla, jsem si mohla všimnout, jak se jeho sexy vizáž ještě znásobila, když odhalil řadu bílých zubů. "A tohle je Princess. Jméno vymýšlel Bill, tak se nediv, já bych ji pojmenoval jinak," pokrčil rameny a přešel pokoj až ke mně a psům. Prsty prohrábl krátký kožíšek zlatého kokršpaněla a na chvíli se s ním pomazlil. "Je to náš mazel," olízl si rty.

"Jsou krásní," zamumlala jsem a odložila hrnek s čajem, abych se pootočila ke psům. Pohladila jsem dalšího a taky toho posledního, který se tady objevil. "Máte čtyři psy?" zeptala jsem se.

"Jo, Bill se o ně nestará tak rád, jako já," posadil se naproti mně a za kožich si přitáhl Princess na klín. "Kdyby ses někdy probudila a oni byli ve tvé posteli, tak se nediv," podíval se na mě. "Jsou zvyklí tam spávat, když je já vyženu," pousmál se. Olízla jsem si rty a přikývla.

"Nebude mi to vadit," zamumlala jsem a znovu pohladila Scottyho. "Aspoň vyplní místo po Tobiasovi," pokrčila jsem rameny. Krátce jsem se na něj podívala, abych zjistila, že na mě hledí. Cítila jsem jeho pohled, jen jsem si nebyla jistá, jestli je to jen můj pocit, nebo realita. Už se nadechoval, že něco řekne, ale promluvila jsem dřív. "Scotty, Princess a ti další dva?" zvedla jsem obočí.

"Suri a Ginger," prozradil mi. Přikývla jsem a dál drbala Scotty za ušima. Odkašlala jsem si a napřímila se v zádech.

"V pondělí budu vstávat brzo, mám ti přinést čerstvé pečivo z pekárny?" zeptala jsem se. "V práci musím být před sedmou, ale myslím, že bych se tam mohla stavit, pokud bys chtěl," pokrčila jsem rameny.

"Vstávám kolem oběda," pousmál se. "Nemá cenu, abys mi nosila čerstvé pečivo," polkl. "Ale díky za nabídku. Kdybych náhodou měnil svůj harmonogram, dal bych ti vědět," zamrkal.

"Fajn," zasmála jsem se. Když se Tom postavil, zvedla jsem k němu pohled.

"Musím se jít osprchovat," nakrčil nos a zatahal si za černé triko, které na sobě měl. "V posilovně samozřejmě netekla voda," postěžoval si. "Takže tě tady nechám se psy samotnou. Věřím ale, že se o tebe dobře postarají," ještě se na mě podíval, než se sehnul pro tašku, aby si ji zanesl do pokoje. Zády jsem se opřela studené sklo okna a pohladila Ginger po hlavě.

"Pojďte sem, vy krasavci," pošeptala jsem si pro sebe a mlaskla, abych upoutala pozornost i zbývajících psů. Byli jako zlatíčka.

Když se dveře Tomova pokoje otevřely, krátce jsem se na něj podívala. Hned mě polilo horko a rozbušilo se mi srdce, jako bych snad byla nějaká puberťačka, která vidí mužské tělo poprvé. Trenýrky, které měl posazené nízko na bocích, byly to jediné, co zakrývalo jeho tělo. Jenže to nebylo tělo, které bych viděla u Tobiase. To bylo tělo, které neměl žádný muž, kterého bych kdy viděla. Nosil volné oblečení, proto mě nikdy nenapadlo, že by mohl vypadat takhle. Znovu jsem sklopila pohled ke psům a snažila se pohledem nedoprovázet Toma do koupelny. Hodně jsem se přemáhala, abych nešla za ním. Když se přede mnou promenádoval Tobias, hned to znamenalo, že má choutky, že za ním mám přijít a hned se připojit. Zřejmě si budu muset zvyknout na nová pravidla, která budou v tomhle bytě. Tady nejsem jako přítelkyně, ale jako kamarádka. A ještě můžu být ráda, že mám kde být.

Vstala jsem a rychle do sebe obrátila obsah hrníčku, který v něm zbýval. Chtěla jsem odejít do kuchyně, strčit hrníček do myčky a prostě pokračovat dál do pokoje, ale překvapilo mě, že mě psi následovali. Zřejmě nebyli zvyklí na to, že by jim někdo nevěnoval pozornost. A když byl Tom v koupelně, zbývalo to na mě. Když jsem se posadila na pohovku, v záměru zbavit se psů aspoň na chvíli, hned se ke mně přiřítili zpátky. Ani misky s jejich žrádlem nepomohly. Nevadí. Zřejmě je povzbuzuje to, že jsem nová osoba a mají se s kým hrát. Začala jsem všechny postupně drbat za ušima, povídala jsem si s nimi, i když tomu asi houby rozumí, ale vlastně mi to bylo jedno. Poslouchali, to pro mě bylo hlavní.

"No jo, takhle to máš určitě rád," zamumlala jsem si pro sebe a podrbala Suriho za ušima. Tak to mají rádi všichni pejsci," pokračovala jsem dál v mluvě ke psům. Když začali ještě vrtět ocasy, bylo jasné, že se s nimi jen tak někdo nemazlí. Princess dokonce vyskočila na pohovku a položila hlavu do mého klína.

"No jo," zasmála jsem se sama pro sebe. "Kéž bych měla deset rukou, co?" podotkla jsem a dál je všechny drbala za ušima, jak nejlíp jsem zvládla.

"Neměla bys je tak moc rozmazlovat," ozvalo se od dveří koupelny. Vzhlédla jsem a hned litovala toho, že jsem to udělala. Můj pohled padl na Tomovo opálené tělo, skryté jen za bělostnou osuškou, kterou měl omotanou kolem pasu, že tam sotva držela. Po ramenou mu stékaly kapky vody a já najednou cítila potřebu, aby mě někdo opláchl hodně ledovou vodou. Sakra, tady nesmím zůstat bydlet moc dlouho. Nadělalo by to jenom neplechu.

B.