Láskoholik 21. V klubu

Tak, sorry za zpoždění, ale tento víkend bude opět lehce hektický... :) Přeji hezké počtení. :) B.

Vešla jsem do klubu, kde už to na pohled žilo. Nejen, že tady hrála hlasitá hudba, při jejímž překřikování určitě přijdu o hlasivky, ale taky tady bylo tak narváno, že jsem sotva popadala dech z toho vydýchaného vzduchu. Jak se ale zdálo, dvojčatům ani Lauře nic takového nevadilo. Očividně byli ve svém živlu, protože Bill hned začal pokyvovat hlavou do rytmu, zatímco se Tom začal nenápadně rozhlížet po kolemjdoucích sukních. Odkašlala jsem si a podívala se na Lauru.

"Co si budeš dávat k pití?" usmála jsem se na ni. Rozhlédla se po baru a pak se natáhla pro lístek s nabídkou drinků.

"Dáme si něco exotického, ne?" zamrkala. Zasmála jsem se a pokrčila rameny.

"Dneska si můžu dát cokoliv, když mám zítra volno," zkonstatovala jsem. Když se mi kolem ramen objevila ruka, docela jsem se lekla. Stály jsme s Laurou blízko u sebe, tak se za nás Bill zavěsil.

"Jdeme si sednout, kočky?" podíval se prvně na mě a pak na svou přítelkyni. Musela jsem se mu zasmát. Už teď vypadal, jako by požil litry alkoholu. A to jenom stačilo, že jsme sem přišli. Ani nevím, jestli chci vidět, jak bude vypadat doopravdy opilý.

"Jasně, jenom si objednáme," odpověděla jsem mu. Chápavě přikývl a ještě políbil Lauru na tvář, než nás pustil a následoval Toma k boxu, který si vybrali. Byl dostatečně blízko baru, což byl asi účel, ale daleko od tanečního parketu. Jim to očividně nevadilo. Ano, oni sem přišli pít, ne tančit.

S pitím jsme se vydaly ke stolu, kde už Tom s Billem živě debatovali. Určitě se jejich rozhovor zase týkal jejich práce, v jednom kuse se bavili o hudbě a skládání textů, až mi to lezlo ušima. Posadila jsem se vedle Toma, abych Lauře nezabrala místo u Billa, na které měla větší právo. Ani se na mě nepodíval, dál se bavil s Billem. Postavila jsem si před sebe pití a hned usrkla, zatímco jsem očima pročesávala okolí. Hledala jsem potencionální oběti dnešního večera, ale jak se zdálo, buď tady byli kluci se svými přítelkyněmi, nebo zase ve velkých skupinách, na jejichž oslovení jsem neměla dvakrát dost sebevědomí. Povzdychla jsem si a prsty si prohrábla vlasy. Jestli tenhle večer dopadne dobře, já se budu bavit, aniž bych vzpomínala na Tobiase, stane se zázrak. Taky bych mohla snít o tom, jaký je Tom partner. To jsem si ale zakázala, tudíž bych to neměla moc pokoušet. Jenom bych se do něj mohla ještě víc zakoukat. Trochu jsem to nedomyslela, když jsem zazvonila na jeho dveře. Kdo tehdy mohl tušit, že na mě bude tak hodný, že se z něj stane můj důvěrník, že mu budu hrát holku? I když ji pouze hraju, pořád je to určitý závazek.

"Tak co," naklonil se ke mně Tom s úsměvem. Tázavě jsem zvedla obočí. Až když jsem si všimla, že se Bill s Laurou v objetí líbají, bylo mi jasné, proč se najednou začal bavit se mnou. "Jak se bavíš?" doplnil svou předchozí otázku.

"Zatím jsem střízlivá, takže nic moc," zasmála jsem se a znovu si přitáhla brčko k puse, abych upila ze svého drinku, který jsme si s Laurou nechaly umíchat.

"O to se klidně rád postarám," uculil se. "Když mi dáš půlhodinu, opiju tě tak, že tě nepozná ani vlastní matka," zasmál se se mnou. Jen jsem naklonila hlavu na stranu a přemýšlela, jestli se mám nechat opít právě od něj.

"Ztřískáš se se mnou?" zvedla jsem jedno obočí. Tom si pomalu olízl rty, až jsem na ně zase začínala dostávat chuť. Rychle jsem zamrkala a odkašlala si, upila jsme pití a uhnula pohledem, abych se trochu uklidnila, zatímco jsem čekala na jeho odpověď.

"Samozřejmě, přece bych tě nenechal ve štychu, moje drahá kolegyně," objal mě kolem ramen a naklonil se ke mně ještě více. Vzdychla jsem. Zase mě obklopovala ta jeho opojná vůně, zase jsem byla jako v ráji. V sedmém nebi.

"Dobře, kolego, tak něco poruč," pootočila jsem k němu hlavu. Naše obličeje od sebe byly jenom kousek, skoro jsme se otíraly nosy, rty byly nebezpečně blízko. Hleděla jsem do jeho očí a jen na chvíli jsem sjela k jeho rtům. Musela jsem se ale hned podívat zpátky do těch čokoládových duhovek, které ve světle klubu vypadaly jako dva černé uhlíky, abych neměla nutkání ho políbit.

"Tak pojď k baru," pošeptal po několika dlouhých vteřinách, kdy mi oplácel ty pohledy, kterými jsem ho vždycky obdarovávala já. Zhluboka jsem se nadechla. Když vstal, stoupla jsem si taky, abych ho hned následovala. Nechala jsem ho, aby nám něco poručil, zatímco jsem ještě vydýchávala ty jiskry, které mezi námi zajiskřily. Nevím, jestli to bylo jen z mé strany, nebo i z jeho, ale já jsem měla co dělat, abych to ustála.

Jedním loktem se opřel o bar, zatímco mě druhou rukou objal kolem pasu, jako bych mu snad chtěla utéct. Když jsem se na něj tázavě podívala, usmál se.

"Je tady tolik lidí, že si tě přece musím hlídat," pokrčil rameny. Jen jsem se pousmála a čekala, dokud před nás mladá barmanka nepostavila dva panáky nalité až po okraj.

"To je aspoň dvojitá porce, ne?" podivila jsem se, když jsem uviděla množství, které nám nalila. Tom zavrtěl hlavou a přiložil toho svého panáka k mému, aby o sebe skleničky cinkly.

"Takhle barmanka mě už zná. Ví, jakou mám míru," našpulil rty, ke kterým hned přiložil skleničku. Zhluboka jsem se nadechla.

"Jak tě zná?" zeptala jsem se. Hned jsem zalitovala toho, že jsem něco takového řekla, že jsem nad tím více nepřemýšlela. Přece jenom - do jeho sexuálního života je mi houby, řekla bych, že je lepší nevědět, co všechno dělá, s kým vším byl.

"Ehm?" odkašlal si, ale hned jsem ho zarazila mávnutím ruky.

"Ne. Neodpovídej mi," podívala jsem se mu do očí. "Byla to řečnická otázka, nechci vědět, jak moc se znáte," ušklíbla jsem se.

"Kdybys mě nepřerušila, řekl bych ti, že po zaměstnancích většinou neletím," naklonil hlavu na stranu.

"Většinou?" zopakovala jsem po něm. Olízl si rty a přikývl. Nemá cenu tohle asi řešit. Teď můžu být jedině ráda, že jsem u něj našla útočiště, nic jiného řešit nebudu. Nechci.

"Na co si připijeme?" zeptala jsem se rovnou. Tom si zuby přejel přes spodní ret a zhluboka se nadechl.

"Na nás?" zvedl jedno obočí. Už jsem chtěla namítat, ale protože se nadechl podruhé, čekala jsem, jak bude pokračovat. "Na nás, protože tady dokážeme sedět vedle Billa a Laury, kteří se neustále cumlají," podotkl.

"No jasně," zasmála jsem se. "Na to si opravdu musíme připít, protože ještě budeme mít co dělat, řekla bych," zamrkala jsem a poohlédla se za těmi dvěma. "Když se už teď takhle rozjeli, jak budou vypadat za pár hodin?"

"To ani nechtěj vědět," zavrtěl hlavou. "Proč si myslíš, že si pořád hledám nějaké holky? Protože tím utíkám od těch dvou," mávl rukou. Pousmála jsem se. "Pojď, napijeme se, ať to netepláme," pobídl mě, abych svého panáka vypila co nejrychleji. Otočila jsem do sebe obsah skleničky a měla co dělat, abych hned nehodila šavli, jak mi alkohol nechutně podráždil hrdlo.

Odkašlala jsem si a několikrát zamrkala. Podívala jsem se na Toma, ten si jen olízl rty a pak si taky odkašlal.

"Ano, vybral jsem trochu silnější alkohol, ale tohle je na začátek to potřebné, chápeš," naklonil hlavu na stranu.

"Přesně to, co potřebuju," zamumlala jsem si spíš pro sebe, ale Tom se zasmál. Pořád mě držel kolem pasu, jeho paže hřála, což bylo velice příjemné. Zvedla jsem k němu pohled a musela se ho přidržet, když do nás někdo šťouchl.

"Já to říkal, že je tady narváno," zkonstatoval. "V pohodě?" zjišťoval se. Jen jsem přikývla. Neměla jsem odvahu něco říct, ani jsem vlastně nechtěla, abych neponičila tu atmosféru, která teď najednou mezi námi byla. Zase jsem mu byla tak blízko, zase to bylo něco. Cítila jsem, jak se jeho paže sune výš, po páteři putoval nahoru, jako by mě chtěl ještě více ochránit.

"Co kdybychom si šli zase sednout? Tam budeme mít jistotu, že nás nikdo neumačká," usmál se na mě. "Pojď," pobídl mě, aniž by čekal na můj souhlas. Tentokrát sjel paží dolů, čekala jsem, jestli mi přejede přes zadek, ale on se té části mého těla gentlemansky vyhnul. Sjel po mém předloktí a vzal mě za ruku, propletl si se mnou prsty, což mě trochu polichotilo, ale překvapilo zároveň, a táhl mě zpátky ke stolu. Přidržovala jsem se ho, protože tu opravdu byla spousta lidí. Sprostě naráželi do ostatních, nedbaje toho, jestli někomu ublíží. Hlavní bylo, že se oni dostali tam, kam chtěli. Když jsem zakopla o něčí nohu a dopadla na Tomova záda, starostlivě se ke mně otočil.

"Promiň," zamumlala jsem, ale on zavrtěl hlavou.

"V pohodě. Příště panáky objednám ke stolu, k baru nebudeme chodit," usmál se a pustil mou dlaň, aby mě znovu objal kolem ramen. Přece jenom, takhle by mě lépe ochránil, kdyby na nás měl někdo spadnout. Zhluboka jsem se nadechla a děkovně se na něj podívala, když jsme se konečně dostali k našemu stolu.

"Děkuju," usmála jsme se na něj. Tom jen mávl rukou, ale já jsem to nehodlala jen tak nechat. "Ne, opravdu děkuju. Pořád jsem ti velikým dlužníkem, až je mi to trapné," ušklíbla jsem se. Tom si odkašlal.

"Víš, že pro tebe mám slabost," usmál se. "Po sté ti opakuji - kdykoliv," naklonil hlavu na stranu, blíž ke mně.

B.