#08 - Narozeninový oběd

Tak, přednastavené články jsem už využila, máte tady kapitolu. :) B.

BYLO neuvěřitelné, jak čas plynul. Moje narozeninová oslava byla za rohem, Bill s přípravami nadělal takový humbuk, že se to ani nedalo přehlédnout. Až jsem se obávala, co všechno připravuje. Doufám, že je v přípravné radě i Tom, aby ho trochu krotil, protože nemám ráda nějaké veliké oslavy. Když se u nás několikrát objevila i Ria, opravdu jsem se začala bát, jak ten večer proběhne. Dokonce jsem mu nabízela, že mu s něčím pomůžu, ale hned nesouhlasně zavrtěl hlavou. Dostala jsem přikázáno sedět a dívat se na televizi.

"Zlato, nezajdeme do města na jídlo? Nebo si můžeme vyrazit po obchodech, říkalas, že bys potřebovala nové kousky kvůli bříšku, ne?" posadil se vedle mě Tom. Podezřívavě jsem se na něj podívala a pak se zasmála.

"Máš mě dostat z domu, co?" zeptala jsem se. Na nákupy se mnou nikdy nechtěl chodit, vždycky se vymlouval na to, že Bill je lepší společník na takové babské chvilky.

"Bylo to hodně okaté, co?" zamrkal. Znovu jsem se rozesmála. I když jsem neměla ráda překvapení, nebyla jsem veliký fanoušek narozeninových oslav, na kterých jsem se nemohla opít jako kdysi, na jídlo ve městě by mě nalákal i tak.

"Můžeme se jít někam najíst," pokývla jsem hlavou, "ale na nákupy se mnou už nemusíš," poplácala jsem ho po stehně.

"Děkuji," naklonil se ke mně, aby mě políbil na tvář. "Já jsem Billovi říkal, že tak blbá nejsi," pousmál se. "Tak si vezmi nějaké hezké šatičky a můžeme jít," položil mi paži kolem ramen. Zvedla jsem pohled k jeho obličeji.

"Mám se rovnou obléct na tu tajnou oslavu, o které nevím, nebo budu mít ještě čas se pak převléct?" zeptala jsem se.

"Pořádně se nastroj, protože ten oběd bude část mého dárku," mrkl na mě. Usmála jsem se na něj a vstala. Ještě jsem se opřela o jeho stehna, abych se dostala k jeho rtům, a dlouze ho políbila.

"Fajn, dej mi pár minut," zamumlala jsem a napřímila se, abych se vydala do pokoje.

Stála jsem u skříně a přemýšlela, které šaty, aspoň trochu lépe vypadající, bych mohla mít na své oslavě. Nevím, jestli mám nějaké, které bych přes břicho přetáhla. Nakonec jsem si ale vybrala jedny, které mi sahaly skoro do půli stehen, a tak jsem v nich nevypadala ani jako levná zbouchnutá štětka, ani jako stará mamina, která potřebuje sukni po kolena. Vlasy jsem měla čerstvě umyté, takže jen stačilo je rozpustit a nechat zvlněné splývat na ramenou. Řasenkou jsem lehce přejela přes řasy a pohodila vlasy. Od doby, co jsem byla těhotná, byla má pokožka nějaká prokrvenější a tak jsem se ani nemusela moc malovat. Byla jsem zářivější, svěžejší, vypadala jsem dokonce mladší.

Když jsem v šatech sešla schody dolů, Tom už stál u paty schodiště a čekal na mě. Hned se usmál, když mě viděl, a natáhl ke mně dlaň, aby mi jako pravý gentleman pomohl z posledních schodů dolů. K šatům jsem si vzala jen obyčejné baleríny, takže jsem vedle něj byla zase o trochu menší, než kdybych měla podpatky. Nechtěla jsem si ale v těhotenství ještě více křivit páteř, stačilo, že mě doktorka varovala před otoky. Jestli mě budou nohy bolet, nevím, jestli by mě Tom na rukou unesl, když teď vážím zase o trochu víc.

"Neskutečně ti to sluší, prdelko," sklonil se ke mně Tom a zlehka přitiskl rty na můj spánek.

"No ne," usmál se Bill, když nás před odchodem viděl. "Vypadáš opravdu dobře na to, že jsi v jináči," mrkl na mě.

"Díky, to vždycky potěší slyšet," zasmála jsem se a chytla se Tomovy nabízené dlaně. Už jsme chtěli vyjít z domu, dveře byly otevřené, ale pohledem jsem zavadila o svůj odraz v zrcadle, které bylo vedle věšáků. Zarazila jsem se a stoupla si k němu bokem.

"Co se děje?" znejistěl Tom, když zjistil, že stojím. Lehce mě zatahal za ruku a přitáhl tak mou pozornost zpátky na něj. Podívala jsem se mu do očí a olízla si rty.

"Vypadám, jako by mi někdo na břicho přimontoval obří balon," vykulila jsem na něj oči. Zasmál se.

"Beruško, jsi kočka," naklonil hlavu na stranu. Klouby prstů odhrnul vlasy z mé tváře a povzbudivě se na mě usmál. "A nezapomínej, že ten balon je náš klučina, na kterého se všichni těšíme," zamrkal a pohladil mě po rameni. "A miluju tě," dodal hned, když viděl, že se můj výraz v obličeji doposud nezměnil.

"Ah," našpulila jsem rty a usmála se. "Jsi můj poklad," hlesla jsem a nechala se jím zatáhnout z dosahu zrcadla. Jemně mi stiskl ruku, jejíž prsty jsem měla propletené s jeho, a vedl mě k autu. Už jsem měla docela hlad, těšila jsem se, až budu sedět v restauraci a vybírat si jídlo z jídelního lístku. Jen doufám, že nepotkáme moc fanynek. Na ně zrovna náladu nemám.

Připoutala jsem se a natáhla nohy před sebe, co mi to prostor auta dovoloval. Vzdychla jsem a s úsměvem sledovala Toma, jak se taky připoutává a startuje auto. Opřela jsem si hlavu o opěrku a sledovala silnici před sebou. Když Tom přeřadil vyšší převodový stupeň a zařadil se do provozu, nevrátil ruku zpátky na volant. Lehce mě pohladil po koleni a krátce se na mě usmál, než znovu začal dávat pozor.

"Těšíš se na dnešní oslavu?" zeptal se, zatímco zatáčel po silnici směrem k centru. Olízla jsem si rty a chvíli neodpovídala, nevěděla jsem totiž, co bych mu přesně měla říct.

"Abych řekla pravdu, přesně nevím. Těším se na to, že budu se všemi, které mám ráda, ale pořád se obávám, co všechno mi Bill připravil," podezřívavě jsem se na něj podívala, jako bych snad mohla doufat, že mi to Tom vyzradí.

"Já jsem jim říkal, že to nemají moc přehánět, ale podrobný plánek oslavy mi nenadiktoval," pokrčil rameny.

"Asi ví, že bys mi to všechno hned vyžvanil," zasmála jsem se a pohladila ho po paži.

"Cože? To vůbec není pravda," ušklíbl se. "Ani trochu to není pravda," zamumlal si pod nosem. Rozesmála jsem se ještě víc, až jsem cítila, jak se ve mně dítě pohnulo.

"Tome, prostě si to přiznej," zachechtala jsem se. "Jsi stejná slepičí prdelka jako Bill. Zřejmě to máte v rodině, tak proč si něco takového odpírat," pokrčila jsem rameny.

"To vy máte v rodině jenom sexy zadečky, s tím se těžce bojuje," podíval se na mě se šibalským výrazem ve tváři. Znovu jsem se zasmála. Dneska mám dobrou náladu. A tak doufám, že mi to dlouho vydrží. Aspoň do zítřejšího dne, než budu muset vyprovodit všechny, kteří u nás po oslavě budou přespávat.

"Tak, jsme tady," usmál se Tom a vypnul motor. Podívala jsem se předním sklem z parkoviště na název restaurace. Tady jsme spolu oslavovali naše zasnoubení. Oplatila jsem mu úsměv a naklonila se k němu, abych ho mohla políbit. Zlehka jsem se otřela o jeho rty a prodloužila polibek, než jsem se od něj na krátko odtáhla a podívala se mu do očí.

"Děkuju za těchto pár minut normálnosti," pošeptala jsem.

"Pro tebe cokoliv, zlato," pohladil mě polštářkem palce po tváři a uculil se. "Jsi moje všechno. Teď ještě v dvojitém balení," tiše se zasmál. Jen jsem zavrtěla hlavou nad jeho poznámkou a odpásala se.

"Tak pojďme, už mám docela hlad," ušklíbla jsem se a v bočním zrcátku auta zkontrolovala, jaký je stav na ulici. Zdálo se, že nás moc lidí otravovat nebude, jestli vůbec nějací. Kluci měli pauzu tak dlouhou dobu, že už někteří zapomněli, kdo to vlastně Tokio Hotel je, a že žijí v Americe, to bylo většině lidí jedno. Tady byl opravdu klid. V Německu bychom se ani nedostali z auta ven.

Když jsme vystoupili, Tom hned obešel auto, aby mě vzal za ruku. Usmál se na mě a rychle si nasadil sluneční brýle.

"Támhle za stromy stojí fotografové, trochu to popoženeme, co?" naklonil ke mně hlavu. Usmála jsem se a přikývla. Přidala jsem do kroku, abychom byli vevnitř co nejdřív. Když jsme vešli, Tom hned zamířil k nejzazšímu stolu, jak to dělával vždycky, abychom se vyhnuli případným obtěžováním ze stran okolních hostů. I to se nám nejednou stalo. Proto ta preventivní opatření - stůl blízko kuchyně kvůli zadnímu vchodu, nebo blízko toalet, abychom se mohli ukrýt. Člověk si najde své způsoby, jak vyváznout z nechtěné situace.

"Tady máte jídelní lístek," usmála se na nás mladá číšnice. "A k pití si něco dáte?" zeptala se automaticky. Objednala jsem si obyčejnou vodu a Tom taktéž. Ani jeden jsme neměli náladu na pití, já jsem nemohla, on řídil. Ne, že by měl problém s tím, že by si dal skleničku a pak nemohl řídit, ale od doby, co jsem mu za to jednou vynadala, se toho snažil vyvarovat. A já jsem si ho za to cenila ještě více.

"Díky," řekl Tom a hned menu otevřel na první stránku. Už jsme tady párkrát jedli, měli jsme svá oblíbená jídla, takže nebyl problém s výběrem. "Dneska mám chuť na něco pořádného," olízl si rty.

"Tak si dej steak," popíchla jsem ho a zvedla k němu pohled od své nabídky jídel. Jen se ušklíbl a nereagoval na to. S pousmáním jsem se podívala na masitá jídla a přemýšlela, na čem bych si dneska mohla pochutnat já.

"Nedávej si moc velikou porci, ještě budeš mít narozeninový dort," mrkl na mě. Polkla jsem a nejistě se na něj usmála. Teď jsem si nebyla ani trochu jistá, jestli mluví vážně, nebo si ze mě dělá srandu. Pokud ale mluví vážně, je docela dost možné, že uteču dřív, než mi vůbec přinese to pití. Nesnáším narozeninové oslavy v restauracích - pitomé zpívání obsluhy, která neví, co je to čistý tón, zvědavé pohledy ostatních a ještě trapnější sfoukávání svíček. Uh, chce se mi umřít.

Když mi konečně přinesli jídlo, hned jsem zapíchla vidličku do kousku kuřecího masa a začala ho krájet. Tom se samozřejmě tvářil nejvíc tolerantně, ale tušila jsem, jak moc ho žere, že nedodržuju vegetariánství s ním. Dřív jsem se snažila ho nějak neprovokovat a jedla jsem před ním spíše jídla jeho typu, ale jako těhotná jsem měla chuť na maso každou chvíli. A taky - nechtěla jsem trpět anémií jenom proto, že on nedokáže přenést přes srdce to, že by někdo dokázal zavraždit nebohé zvířátko. Vložila jsem si sousto do pusy a pomalu žvýkala, zatímco jsem se rozhlížela kolem sebe. Na stěnách restaurace byly pověšené různé abstraktní obrazy, ve kterých jsem při každé návštěvě viděla něco jiného. Možná to byl jeden z důvodů, proč jsem se sem ráda vracela. Nenudila jsem se tady, i když se třeba ostatní bavili konverzací, ke které jsem neměla co přidat. Mohla jsem si představovat, co chtěl asi autor svým dílem říct, co vlastně chtěl namalovat a zvěčnit.

"Brouku, posloucháš mě?" uslyšela jsem najednou Tomův hlas. Zaměřila jsem se na jeho obličej a omluvně se usmála, ukrajujíc další kousek masa.

"Promiň, ale tyhle obrazy mě vždycky dostanou. O čem jsi mluvil?" zeptala jsem se. Tom naklonil hlavu na stranu a odkašlal si.

"Probíral jsem místa, na která bychom si mohli vyjet, až bude po oslavě a všichni odjedou domů," olízl si rty.

"Kdo všechno by měl jet domů?" zvedla jsem zvědavě obočí. Tom rychle polkl a sklopil pohled k jídlu. Než vymyslel odpověď, uběhlo sotva pár vteřin, ale já jsem na něm poznala, že si právě teď vymýšlí.

"Tak, myslel jsem mámu s Gordonem a Nat. Nevím, jestli tady bude ještě někdo," pokrčil ledabyle rameny. Rádoby ledabyle.

"Kdo všechno tady má být? Oh, doufám, že Bill pozval mámu a tátu," protočila jsem oči. Tom si povzdychl.

"Jsou to tvoji rodiče. Bylo by trapné, kdybychom je nepozvali, určitě by se to dozvěděli od Ester, že jsme měli nějakou oslavu," olízl si rty. "Jeden týden je snad vydržíš, ne?" nejistě se zeptal.

"Oni tady zůstanou na týden?" vykulila jsem na něj oči. Můj hlas začínal být poněkud hysterický. Je dobře, že jsem se o tomhle překvapení dozvěděla dřív. Kdybych takhle zareagovala přede všemi, asi aby to byla menší ostuda.

"Vaše máma pořád mluvila o tom, že se nevyplatí jezdit jenom na jeden dva dny," začal vysvětlovat. "Dokonce i Ester tvrdila, že nám nedělá problém jim zaplatit letenky a to víš, jak nemá ráda, když má Billa využívat kvůli penězům," ukázal na mě příborovým nožem. "Ale vaše máma si prostě stála za svým," olízl si rty.

"Ach bože, to bude peklo," sklopila jsem pohled ke svému břichu. "Nejnižší kruh pekla," upřesnila jsem si sama pro sebe.

"Ale kotě," natáhl Tom ruku přes stůl a jemně mě pohladil po hřbetě mé dlaně. "Budu na to všechno s tebou, neboj se, že bys musela trpět sama," povzbudil mě.

"To se ti to kecá," ušklíbla jsem se. "Tvoje máma je v pohodě."

B.