Based on true story.
- Introvert jste, když se vás někdo zeptá, zda-li jste uzavření, vy přikývnete a hned na to se vám chce brečet.
- Introvert jste, když máte v hlavě dokonalou a květnatou větu o všech možných i nemožných příslovcích a předmětech ...miluju tu vůni čerstvě posekané trávy, naprosto zbožňuju rozkvétající přírodu, všeliké květiny v rozpuku a dokonalou harmonii toho všeho, která mi dodává energii do všedních dní... a z pusy po pár těžkých polknutích vyjde: "Mám ráda jaro."
- Introvert jste, když vám někdo ukřivdí, a vy než abyste se pouštěli do rozhovoru s cizím člověkem, raději se stáhnete a mlčíte.
- Introvert jste, když se vám v hlavě celý den honí jediná myšlenka: "Ať už jsem zase doma."
- Introvert jste, když si okolí myslí, jak jste namyšlení, že se s nimi nechcete bavit, jak se nepříjemně tváříte a odháníte od sebe lidi, myslí si, jak povrchní musíte být, že prohodíte jenom pár slov s těmi vyvolenými, ale vy ve skutečnosti přemáhate neskutečnou úzkost z toho, kolik lidí kolem vás najednou je. A jediná myšlenka? "Prosím, nechte mě utéct."
- Introvert jste, když vám někdo něco povídá, vy máte naprosto dokonalou odpověď, ale nakonec z vás vyleze totální žblept. "No, moje... já vlastně nemám... přišla jsem, abych... prosím, pokračuj."
- Introvert jste, když jdete s přáteli, máte se bavit a užívat si srand, a jediné, na co myslíte je: "Bože, já se ztrapním." nebo: "Bože, někdo mě ztrapní."
- Introvert jste, když vás vlastně ani nemrzí, že se plány na večer ruší, a vy můžete zůstat v klidu doma.
- Introvert jste, když se někam chystáte, a vy máte jedinou prosbu v očích: "Jen mě nenuťte mluvit."
- Introvert jste, když váš počet nejlepších přátel není 20, ale 2.
- Introvert jste, když máte problém zvednout cizí číslo a prostě říct svoje jméno.
- Introvert jste, když máte mnohem více rozhovorů v hlavě, než v životě.
- Introvert jste, když máte problém telefonicky objednat i pitomou pizzu, a proto ji radši naklikáte online.
- Introvert jste, když radši píšete textovky a emaily, než abyste rovnou zavolali a vyřídili, co potřebujete, raz dva.
- Introvert jste, když si vymýšlíte kopu důvodů, proč vlastně na ten večírek nemůžete přijít.
- Introvert jste, když milujete knihy víc, než společnost lidí.
B.
Tohle neplatí pro introverty, spíš je to jako problémy někoho v depresi se záchvaty úzkosti. Proč bych měla plakat proto, že jsem uzavřená? Prostě to tak je, deal with it. Pokud se po křivdě někdo stáhne, je to jen člověk co neřeší problémy. Pokud chceš být doma a nesneseš haldy lidí, to už jsou spíš znaky sociální fobie. Pokud máš radši knihy, než lidi, jsi obyčejný knihomol. Tyhle věci nemusí jít vždy ruku v ruce.
OdpovědětVymazatJsem taky introvert, ale valná většina těchto věcí na mě neplatí. Ráda si někam zajdu s jednou z těch tří kamarádek, nemám problém objednat si pizzu, ale nejsem extrovert. Poslední dobou se mi zdá, že jsou introverti považováni za jiný živočišný druh, jenže ten největší rozdíl je v tom, že abych se rozkecala, musím tomu druhému věřit. I ti, kteří všude všechny znají, se považují za introverty, protože introvert není ekvivalentem sociofobika.
[1]: Děkuji za tvůj komentář. Ovšem musím poznamenat, že zřejmě nepatříš mezi pravidelné čtenáře, jinak bys můj článek brala s nadsázkou, se kterou je taky psán. Samozřejmě jsem si vědoma rozdílů mezi introvertem a osobou, která trpí nějakou fóbií, ať už sociální, agora či tak. Taky to už nějaký ten pátek studuju.
OdpovědětVymazatPokud píšeš o svém pocitu, že jsou introverti považováni za jiný druh - no co by taky ne, když je většina obyvatelstva světa extrovertů. Že si někam zajdeš se svými známými - no jasně, ale nejdeš s partou, kterou tvoří nejen tvé kamarádky, ale taky kamarádi kamarádek. Nebo?
Je introvert a introvert. To, co pro tebe nemusí znamenat problém, pro druhého může, a nemusí trpět až sociofobií.
Ale jak jsem zmínila hned ze začátku - těžká nadsázka. ;)
[2]: Jo, už to vidím Další články jsem si přečetla až později... Je fakt, že kamarádi kamarádek jsou něco jiného, i když zase záleží na daném člověku, ne vždy mi to dělá problém :)
OdpovědětVymazat[3]: Chápu. :) Já taky vždycky jednám jinak - někdy mám prostě dobrou náladu a jsem "ukecanější" někdy prostě jen sedím, poslouchám okolní řeči a zapojím se, jenom když se mě někdo na něco zeptá, abych ve vší slušnosti odpověděla, a někdy je mi ta osoba prostě sympatická a i v mé nesdílné náladě s ní zapředu hovor :)Ve vší upřímnosti - já jako introvert bych taky nemohla souhlasit se vším, co jsem napsala, kdybych to měla brát vážně.
OdpovědětVymazatMusím říci, že ačkoliv se za introverta nepovažuji (nebo asi na 50% i jooo), tak se v některých bodech nádherně najdu, a to i přes to, že je to psané s mírnou nadsázkou
OdpovědětVymazatCož mi tak dává jako tu myšlenku, zda bych sakra se svým životem neměla hnout nějakým jiným směrem Je možné, aby byl introvert i extrovertem, jakože půl napůl podle nálady? Protože někdy jsem ráda ve společnosti, a někdy začínám vymýšlet důvody, proč bych do společnosti jít nemohla a dokonce jsem šťastná, když mi zavolají, že se určitá akce ruší :) Zároveň jsem schopná mluvit se všemi o všem a někdy jen tak sedím, mlčím a vymýšlím si příběhy povídek, nebo jiné příběhy v hlavě a doufám, že mne nikdo nebude u toho rušit nějakými otázkami...
Buď je to opravdu náladu, nebo to tak je normální a nebo jsem divnoid...
[1]: Lépe bych to nenapsal..
OdpovědětVymazat