The Beast #44 *KONEC

V první řadě chci poděkovat všem, kteří četli, kteří komentovali, kteří hlasovali v anketě, kteří lajkovali na fb, kteří jakkoliv podpořili tenhle příběh na jeho cestě. Děkuji vám za čas, který jste s touhle povídkou strávili, děkuji prostě za všechno. Kdo tenhle blog navštěvujete v pravidelnějších časech, víte, že tenhle měsíc nebyl snadný. Nebylo to jen zkouškami, bylo to vším okolo. Bylo to vzpomínkami na minulý rok, bylo to bolestí, se kterou se prostě musí člověk jen vyrovnat. A to trvá. Vy jste svou účastí a podporou mnohé ulehčili. Jste moje (napůl) anonymní skupina, která mě často drží nad vodou. Fantazie není útěkem z reality, ale drží nás při smyslech, abychom tu realitu zvládli.

Zároveň bych chtěla poprosit všechny, kteří četli, a třeba nekomentovali, aby se mi u posledního dílu vyjádřili k tomu, jak se povídka líbila. Někdy pro mě bylo náročné psát takovou tvrdohlavou postavu, někdy jsem sama měla chuť jí pořádně nafackovat, jak jsem pochopila i z vašich ohlasů. Moc ráda si přečtu, co všechno ve vás povídka vyvolala, co všechno jste při ní prožívali. :)

Nedalo mi to, abych nenapsala šťastný konec. Po všech věcech v mém životě jsem potřebovala aspoň něco, co by zvedlo misku vah na té dobré straně. Nechtěla jsem trápit vás a vlastně ani sebe. :) Takže vám děkuji za vyjádřenou podporu blogu, povídky, mě samotné. ♥ Ačkoliv je díl kratší a má spíše formu epilogu, nazvala jsem ho prostě koncem... Krásné počtení, těším se na vás u dalšího příběhu. Vaše B.

edit: Často se mi ozvou někteří z vás, že z nějakého důvodu nejde přidat komentář. Proto jsem vděčná i za ohlasy na jiných sítích (fb, insta,...). Veliké dík! :)

Hudba: AC/DC - You Shook Me All Night Long

Prsty jsem si prohrábla vlasy, čímž jsem udělala finální úpravy ve svém dnešním vzhledu. Byla jsem jen lehce nalíčená - pár tahů řasenkou - a na sobě měla pohodlné legíny a volné triko. Tohle bylo moje narozeninové ošacení. Bill nachystal oslavu, která přesně kápla do mého gusta. Tak moc se snažil přijít na to, co by se mi líbilo, až se mu to podařilo vykoumat. Měli jsme všichni zůstat doma, objednat si sýrovou pizzu, cpát se popcornem a lít do sebe víno, zatímco se budeme dívat na hromadu filmů. Žádné kluby, žádné šaty a žádné přehnané líčení. Nic, co by se podobalo mojí pracovní sféře. Prostě dokonalý nápad.

Prošla jsem kuchyní ze svého ložnice do obývacího pokoje a posadila se na volné místo na pohovce. Spokojeně jsem se protáhla a uvelebila se do pohodlné pozice s nohama nataženýma před sebou. Takové pohodlí mi však nemělo dlouho vydržet. Během několika následujících minut se ve dveřích místnosti objevil Tom s Billem. Někdy dokázali být jako velká voda a strhnout veškerý klid do bouřlivé zábavy. A vypadalo to, že tomu tak bude i tento večer. Bill přicházel s úsměvem od ucha k uchu, až jsem se obávala, co za tím vězí.

"Ani trochu se mi nelíbí, jak se tváříš," řekla jsem hned a podezřívavě přivřela oči.

"Jen se těším, až rozbalíš můj dárek. Už vím, že nerada slavíš narozeniny, ale dárky si snad rozbaluješ ráda, ne?" zeptal se a přešel několik kroků ke mně, aby se posadil do křesla, které stálo hned vedle pohovky, na které jsem se rozvalovala. Ruce pořád držel za zády, takže můj nepříjemný pocit jenom stupňoval.

"Tak se pusť do mě," řekla jsem a s povzdychnutím si poposedla. Když Bill do mých dlaní strčil jednoduchou bílou obálku, překvapeně jsem zvedla obočí. I když jsem neměla ponětí, co by se v ní mohlo skrývat, bylo mi jasné, že to nebude maličkost.

"Jdu pro skleničky," ozval se Tom, který doposud postával u konferenčního stolu. Položil na něj láhev šampaňského, která taky musela stát majlant, a zmizel ve dveřích do kuchyně.

"Otevři to," pobídl mě a nadšeně dlaněmi opakovaně pleskl do svých stehen. Tvářil se tak nadšeně, že ho nešlo neposlechnout. Otočila jsem obálku ve svých rukou a otevřela ji. Prsty jsem vytáhla podlouhlý papír, který byl vlastně poukaz. Očima jsem přeletěla přes jméno známého salonu, kde bych si nemohla dovolit ani vstoupit, natož se usadit do křesla, abych nebyla během chvilky na mizině.

"Bille, blázníš?!" podívala jsem se na něj. "To tě muselo stát spoustu peněz! To nemůžu přijmout," zavrtěla jsem hned hlavou, ale dál v prstech držela poukaz do salonu.

"Vůbec si nemusíš dělat vrásky," uculil se. "Znám se s majitelem, takže to nebyla zase taková pálka," trhl rameny.

Usmála jsem se na něj. "V tom případě tam musíš zajít se mnou," řekla jsem.

"To si piš, že půjdu. To bych si nenechal ujít," oplatil mi úsměv. "Takže se ti dárek líbí? Nechtěl jsem zažít stejně faux pas jako na Vánoce, protože mám pocit, že ti ten šál visí ve skříni, a hotovo," máchl rukama. "Už jsem myslel, že nepřijdu na dárek přímo pro tebe, dokud mě Tom nepopostrčil tím správným směrem," usmál se.

"Je to skvělý dárek, děkuju," usmála jsem se na něj a naklonila se k němu, abych ho mohla obejmout kolem ramen. Bylo to málokdy, co jsem Billovi nějak vyjadřovala náklonnost, ale teď si to bez pochyb zasloužil.

"No ne, co se to tady děje?" uslyšeli jsme nad sebou Anitin hlas. "Nevěřila bych, že vy dva někdy na sebe sáhnete," zasmála se a posadila se do volného křesla, které stálo naproti tomu Billovu. Nechala tak poslední volné místo, které bylo vedle mě, Tomovi. Už to tak Anita i Bill dělali automaticky, zdálo se, že ani nepřemýšlejí nad tím, jak by nám mohli určité situace usnadnit.

"Dostala jsem od Billa poukaz do salon v centru města," řekla jsem Anitě. "Až se z něj vrátím, nepoznáš mě," zasmála jsem se, a ještě jednou si poukaz prohlédla, než jsem ho schovala zpátky do obálky. Položila jsem ji na poličku pod horní desku konferenčního stolku, abych předešla tomu, že by se na ni něco omylem vylilo.

"A co jsi dostala od Toma?" zeptala se Anita.

"Ještě nic," odpověděl jí místo mě a posadil se na to poslední volné místo. "Jen nevím, jestli ti to mám teď dávat, aby ses mohla dostatečně radovat z toho bráchova dárku," trhl rameny.

Zasmála jsem se. "To proto, že tvůj dárek je tak úžasný, nebo tak otřesný, a proto chceš, abych se ještě chvíli radovala?" zvedla jsem jedno obočí.

"Přesně tak," zasmál se se mnou. "Nevím, jestli z toho budeš nadšená, protože vlastně nevím, jestli je to věc, kterou bys chtěla," olízl si rty. "No, každopádně…" odmlčel se a lehce trhl rameny. Z náprsní kapsy vytáhl stejně bílou obálku, kterou mi dal Bill. Nic dalšího neřekl, takže jsem nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo si ze mě střílí.

"Od Kaulitzů se dostávají jenom obálky?" zeptala jsem se a dál ji držela v rukou neotevřenou.

"Není to další poukaz do salonu, neboj," uculil se Bill. "Myslím, že z toho budeš mnohem nadšenější," dodal s rázným pokývnutím hlavy. Krátce jsem se podívala na Billa, než jsem znovu zabloudila k Tomovu obličeji. Mrknutím a drobným pousmáním mě povzbudil k otevření obálky, která byla stejně lehká jako ta od Billa. Olízla jsem si rty a pomalu otevřela obálku. Překvapením jsem zatajila dech.

"Letenky?" zašeptala jsem rozechvělým hlasem. "A do Paříže?" zamrkala jsem víčky a zvedla pohled k Tomovi.

"Do města módy a romantiky!" zajásal Bill. Tom však neřekl nic a dál se tvářil napjatě.

"Že by první společná dovolená?" pousmála se Anita.

"Že by?" zopakovala jsem po ní a podívala se na Toma. Když jsem se na něj usmála, úsměv mi oplatil. Prsty jsem přejela přes jeho dlaň, která spočívala na mém stehně, a lehce mu ji stiskla. "Děkuju, Tome," zamumlala jsem. "V porovnání s tebou, který jsi procestoval celý svět, jsem vlastně nebyla skoro nikde. Podívat se do Paříže bude paráda," pokývla jsem hlavou. "A jestli tam budeš se mnou, bude to nejlepší čas na světě."

"Já ten druhý lístek nemyslel přímo pro sebe. Můžeš vzít někoho jiného," naklonil hlavu na stranu. "Třeba Anitu. A jestli bys tam chtěla mít mně, lístek si koupím," trhl rameny. "Zaleť tam, s kým jen budeš chtít," řekl a oplatil mi stisknutí prstů.

"Děkuju, koblížku," uculila jsem se na něj.

Se smíchem mi hned položil paži kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. "Že ty musíš každou vážnou chvíli nějak zlehčovat," podíval se na mě s našpulenými rty. Hned jsem ho na ně políbila.

"Je to krásný dárek, to myslím vážně," lehce jsem do něj šťouchla.

"To jsem rád," odpověděl a prsty projel pár prameny vlasů kolem mého obličeje. "Doufám, že se ti tam bude líbit stejně, jako se tam líbilo mně," dodal, než se sklonil k polibku. "A všechno nejlepší, zlato. Krásné narozeniny," popřál mi, než znovu spojil naše rty v jedny.

S povzdychnutím jsem se hlavou opřela o jeho hruď a zadívala se na úvodní titulky prvního filmu, který vybral spíše Bill, ale nevadilo mi to. Tom se pohodlně posadil a záda si podložil polštáři, takže jsem se o něj mohla opírat, aniž bych ho nějak zatěžovala. Jeho paže spočívala kolem mých ramen a konečky prstů zlehka jezdil po mé kůži na paži. Bylo to příjemné, bylo to uklidňující, zároveň s jeho klidným dýcháním, které jsem teď vnímala mnohem intenzivněji. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se Tom Kaulitz stane mým sousedem, který mi změní život od základů, asi bych ho se sprostým gestem poslala rovnou do háje. Kdyby mi někdo řekl, že se změním, že začnu přijímat lidi ve svém okolí a že dokážu být i příjemná, zareagovala bych asi podobně. Teď jsem však zažívala nejlepší léta svého života. Kéž by se v tom nic nezměnilo.

*KONEC*

B.