Close to You | Epilog

Děkuji všem za vaši přízeň u téhle povídky. Nesmírně mě těšil každý váš komentář, každičký hlas v anketě, jakýkoliv ohlas, který jste vzhledem k této povídce poslali. Jsem ráda, že si příběh našel své čtenáře (či spíše jen čtenářky), jsem ráda, že jsem mohla číst vaše reakce na děj, který jsem si pro hlavní hrdiny připravila. Zároveň se omlouvám všem příznivcům Billa, že jsem z něj udělala takovou bestii, ale ono to tak nějak samo vyplynulo ze situace, sama jsem to nějak neplánovala :)... Vždycky jsem ho popisovala jako ukecaného roztomilouše, tohle bylo poprvé, co jsem ho popisovala jako sobeckého a žárlivého maniaka, ale svůj účel to splnilo. :)

Mno, snad se vám bude líbit i tento epilog. Užijte si poslední chvíle s Tomem a Zarou. Budu ráda za jakýkoliv ohlas od vás všech, kteří jste příběh četli. Dejte mi vědět, jak se vám celá povídka líbila! :) See you soon u nové povídky :) B. ♥

Hudba: Miley Cyrus - Happy Together

Teď jsem byla já ta nervóznější z nás dvou. Když Tom parkoval u našeho domu a mě na klíně hřál pytlík s čerstvými koblihami, srdce mi bušilo jako splašené. Nebylo to tím, že chtěl Tom strávit ráno spolu se mnou. To bych byla klidná a nebála bych se toho, co by se mohlo stát. On chtěl strávit ráno se mnou a s mojí mámou. Hlavou mi probíhaly všechny možné scénáře, jeden bláznivější než druhý. Jak to jenom dopadne?

"Kotě, co jsi najednou taková zamlklá?" zeptal se mě s drobným pousmáním. Vypnul motor auta a zkoumavě se podíval do mého obličeje. Nejistě jsem si olízla rty.

"Ani nevím proč, ale jsem neskutečně nervózní," přiznala jsem popravdě skutečnost, kterou bych před ním jindy tajila. Teď jsme ale budovali upřímný a otevřený vztah, tak nemělo cenu něco zapírat a ututlávat.

"Ale brouku," pousmál se a chytil mě za dlaň. Zabalil mé prsty do těch svých a přitáhl mou ruku ke svým rtům, aby je lehce přitiskl na klouby mých prstů. "Není se čeho obávat, s tvojí mámou jsem se přece už viděl," uculil se.

"To jo, ale ne v takové situaci, že bych tě dovedla domů na snídani," zamrkala jsem.

"Mámy mě vždycky milovaly, dokážu být neuvěřitelně okouzlující a šarmantní," laškovně našpulil rty. Krátce jsem se zasmála. Díky jeho vtipkování jsem se cítila o trochu lépe, trochu uvolněněji a klidněji. Pevně mi stiskl prsty, než je pustil, abychom mohli každý vystoupit na své straně auta. V jedné ruce jsem držela pytlík s koblihami, zatímco jsem druhou rukou šátrala v kabelce a hledala klíče od domu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Jdu mámě představovat svého přítele. Nikdy bych si nepomyslela, že tahle situace nastane a že budu tak nervózní. Ještě jednou jsem nasála vzduch a pomalu ho vypustila z plic ve snaze se uklidnit. Když jsem kolem pasu ucítila Tomovu paži a u boku ucítila jeho tělesné teplo, srdce se mi freneticky rozbušilo. Jak bych se mohla uklidnit, když mám vedle sebe právě Toma Kaulitze? Kdybych se s ním měla válet na pohovce a sledovat nějaký film, byla bych ta nejšťastnější a nejspokojenější osoba pod sluncem. Když jsem s ním ale byla na veřejnosti, pociťovala jsem starou známou nervozitu. Kolem Toma se vždy dělo tolik věcí, že se nebylo čemu divit. Možná bych si na to ale měla zvykat, pokud se chce seznámit s mojí mámou. To je přece známka dospělého a vážného vztahu, pokud jsem se nepletla. Přesně takového vztahu, jaký jsem ve svém životě ještě neměla.

Tom se držel po mém boku jako opravdový přítel, když jsme překračovali práh našeho starého bytu. Sama jsem si byla vědoma toho, jak malý se ten byt musí jevit v porovnání s Tomovým domovem, ale neřekl jediného slova k tomu, že by to tu bylo natěsnané a neprostorné. Zula jsem si boty a Tom mě napodobil, zatím všechno prováděl mlčky a k ničemu se nevyjadřoval.

"Mami?" zavolala jsem od dveří bytu. Z bytu se neozývaly skoro žádné zvuky, tam jsem usuzovala, že si četla knížku a čekala na snídani, nebo ještě spala.

"Jsem na pohovce," odpověděla mi.

"Nesu ti snídani. Čerstvé, ještě teplé koblihy," pousmála jsem se, sotva jsem uviděla její obličej. "A taky vedu návštěvu," dodala jsem. Sotva jsem ta slova vyslovila nahlas, jako by se mi kolena proměnila v rosol. Nejistě jsem si odkašlala a krátce pohlédla do Tomova obličeje, když se objevil vedle mě na prahu místnosti. "Pamatuješ si Toma? Jednou jste se setkali v nemocnici," připomněla jsem jí.

"No jasně, že jsi ho pamatuju," odpověděla máma a významně se na mě podívala, jako by mi snad chtěla tím pohledem sdělit ještě něco dalšího. "Moc mě těší," řekla a pohledem sklouzla od mého obličeje k tomu Tomovu.

"Prosím, nevstávejte," promluvil, sotva se máma začala zvedat ze sedu. Dlouze si s ní stiskl dlaň na znamení oficiálního seznámení, než ji obdaroval svým úsměvem. "Je mi velkým potěšením vás poznat."

"Takže ty budeš ten důvod, proč Zara nepřespává doma?" zeptala se s pousmáním. Cítila jsem, jak mi začínají tváře rudnout, ale Tom se hned zachechtal a máma se k němu přidala. Chovali se, jako by byli staří přátelé, ne jako bych je před pěti vteřinami oficiálně seznámila. Unikalo mi tady něco?

"Ale taky díky mně je snídaně včas na stole," dodal s lehkým nakloněním hlavy.

"V tom případě odpuštěno. Ale jen částečně, protože se jedná o mou dcerku," ukázala na něj prstem. A potom se znovu uchechtli. Hleděla jsem na ně s nechápavým výrazem ve tváři. Tohle nemohl způsobit Tomův šarm a jeho um jednat s cizími rodiči. Za tímhle muselo být něco víc. Něco, co mi bylo momentálně úplně jedno. Hlavní pro mě teď bylo, že si rozuměli. Dvě nejdůležitější osoby v mém životě a smáli se spolu v našem obývacím pokoji. Spokojeně jsem se usmála. Pociťovala jsem, jak mě nervozita pomalu opouští. Tom měl pravdu, když říkal, že se není čeho obávat. Snad jen toho, že deset koblih pro nás tři nebude stačit.

*KONEC*

B.