12 srpna 2017

Close to You | 53.kapitola

Tak jo. Už oficálně pracující a musím říct, že první dny v práci chodím domů vyšťavená. Procházím zácvičným kolečkem na všech možných funkcích, abych věděla, co veškeré posty obnáší, a proto chodím domů s hlavou velikou jako pátrací balon. Očekávám, že první měsíc bude hektický, než se všechno ustálí. Než si budu aspoň nějak jistá v kramflecích, bude moje aktivita na blogu asi podobná, jako tomu bylo v předchozích týdnech.
Ale už dost o mně, teď zpátky k povídce: Asi tak nějak tušíte, že se blíží konec. Tom a Zara jsou znovu šťastně bok po boku, dokonce i Bill už se tak nějak postupně smiřuje s tou myšlenkou, že to ti dva myslí vážně. Než to protahovat a jen ubližovat příběhu, nejspíš v nejbližší době vydám prolog k nové povídce. Bude to těžké loučení, přece jenom jsem s tímhle příběhem strávila dlouhé dny a noci (prolog vyšel 1.2.2017), ale není důvod k zoufání. S Tomem (a určitě i s Billem) se v nějaké další podobě brzy setkáme. Snad bude nový příběh takový, jaký tu ještě nebyl, snad bude něčím originální. :) Teď vám ale přeji jediné - příjemné počtení následující kapitoly :) ♥ B.


Převlékla jsem se z Tomova trika, které mu půjčil na spaní, zpět do svého oblečení, které ještě smrdělo klubem, ale bylo to to jediné, co jsem tady měla. Zrovna jsem postávala u Tomova stolu a kontrolovala si obsah své tašky, když jsem kolem pasu ucítila jeho ruce. Přitiskl se svým břichem k mým zádům a spokojeně zafuněl vedle mého ucha.
"Bude ti vadit, když ještě chvilku počkáš? Jen bych se rychle osprchoval," zamumlal, než se rty zlehka otřel o můj ušní lalůček. Na chvíli jsem blaženě přivřela oči a vydechla pootevřenými rty. "Nebo by ses ke mně mohla přidat," dodal.
"Ráda bych, ale tolik času zase nemáme," odpověděla jsem. Otočila jsem se k němu čelem a tím se jeho dlaně posunuly na má bedra. "Ale jdu si zatím uvařit šálek kávy. Dáš si taky?" naklonila jsem hlavu na stranu.
"Dal bych si tebe, ale na to taky čas nemáme," našpulil rty. Prsty sjel z mých zad a jemně mi stiskl zadeček. "Tak já jdu do sprchy," řekl. Krátce mě políbil, a i v tom chvilkovém spojení našich rtů jsem dokázala najít neskutečné potěšení. Měla jsem pocit, že se mi plní můj dávný sen - mám partnera, se kterým jsem spokojená, kterému se nemusím bát cokoliv říct, který je mi oporou ve všech chvílích mého života. Byla to těžká cesta, než jsme se dostali do tohoto bodu, ale hlavní přece je, že jsme se do něj nakonec dostali.

Sotva si Tom pustil vodu v koupelně, vyrazila jsem z jeho pokoje na chodbu. Zamířila jsem do míst, kde jsem si pamatovala, že je kuchyně, a doufala, že se v tomhle novém domě neztratím. Prošla jsem chodbou a stiskla kliku dveří, kterými jsem se dostala do jídelny. Obešla jsem veliký stůl, u kterého nevěřím, že bude kdy kdo sedět, protože ti dva se dokázali cpát pizzou rovnou u televize, a postavila se ke kuchyňské lince. Ze skříňky nad kávovarem jsem vytáhla filtry a připravila přístroj k uvaření překapávané kávy. Když se přístroj spustil a tiché chrčení a srkání vody, přestala jsem vnímat jakékoliv jiné zvuky. Neslyšela jsem, že se dveře od místnosti znovu otevřely, ani jsem nezaregistrovala, že Bill stál na prahu hned několik vteřin a dlouho se rozmýšlel, jestli mě pozdravit nebo ne.
"Ahoj," uslyšela jsem za sebou. Rychle jsem se otočila a překvapeně zvedla obočí. Pohlédla jsem do těch tmavých očí, které byly naprosto totožné s Tomovými, a všimla si té nejistoty, která se v nich odrážela.
"Dobré ráno," pousmála jsem se. "Nečekala bych, že budeš tak brzo vzhůru," naklonila jsem hlavu na stranu. Když jsem hned začala s běžnou konverzací a nezmiňovala jeho chování z předešlé noci, znatelně se mu ulevilo.
"Stejně jsem se celou noc převaloval," trhl rameny. Udělal pár kroků do místnosti směrem ke mně, ale dával si dobrý pozor na to, aby nezkrátil vzdálenost mezi našimi těly na nebezpečně malou mezeru. "Moc jsem toho nenaspal. Najde se tam káva i pro mě?" zeptal se a střelil očima směrem ke dvěma šálkům, které jsem nachystala pro mě a Toma.
"Samozřejmě," pousmála jsem se na něj. Hned jsem se k němu otočila zády a otevřela dvířka skříňky, abych nachystala jeden šálek i Billovi.
"Ehm," odkašlal si a přistoupil ještě blíž. "Díky," dodal s lehkým pokývnutím hlavy.
"Není vůbec za co," odpověděla jsem. Když jsem však uviděla výraz v jeho obličeji, správně jsem si tipovala, že má na srdci ještě něco dalšího než jeden šálek kávy. Viděla jsem na něm tu nerozhodnost a nejistotu v tom, jestli má říct, co má na jazyku, nebo radši mlčet.
"To díky patří i k včerejší noci," dodal tiše. "Vím, že jsem… vypil jsem toho víc, než jsem měl. Ale…" vydechl a na chvíli se odmlčel. Nepromluvila jsem, nechala jsem ho, aby si v tichosti urovnal myšlenky. "Zachovala ses opravdu jako kamarádka, když jsi mě nechala vypovídat se z toho, co mě trápí takovou dobu," řekl a zuby si nervózně přejel po spodním rtu.
"Bille, už nějaký čas jsem se ti snažila naznačit, že jsem tu pro tebe, stejně jako jsem tu i pro Toma," zvedla jsem k němu pohled. Převyšoval mě o několik čísel, musela jsem zaklánět hlavu stejně jako když jsem se dívala do Tomova obličeje. "Myslela jsem to vážně. Chtěla bych s tebou být kamarádka, nejenom kvůli Tomovi, ale i kvůli tobě. Vždyť bychom si mohli rozumět, nemyslíš?" naklonila jsem hlavu na stranu.
Prsty si prohrábl vlasy nad čelem. "Neskutečně se stydím," zamumlal. "Snad nikdy se mi nestalo, abych brečel jako malá holka… na veřejnosti…" vydechl.
"Ale prosím tě," krátce jsem se uchechtla. "Každý někdy udělal nějakou menší nebo větší ostudu. A že jsi nechal na povrch vyplout pocity z tvého trápení, není důvod, aby ses styděl, ne?" trhla jsem rameny. V ten moment právě dovařil kávovar a já tak mohla začít nalévat doušky kávy do přichystaných šálků.
Bill si tiše pomlaskl. "Jsi skvělá," hlesl. Nepodívala jsem se na něj, jen jsem se sama pro sebe pousmála. Že by opravdu opadly ty zdi, které mezi námi byly vystavěny? Že by konečně Bill pochopil, že když budeme držet při sobě, budeme silnější, než když budeme každý na opačné straně barikády?

Držela jsem hrníček mezi prsty a užívala si příjemného pocitu teplé kávy, která ohřívala mé dlaně. Lokty jsem se opírala o desku stolu a čekala na Toma. Bill seděl kousek ode mě a listoval ranním výtiskem novin.
"Víš, během té mé probdělé noci jsem přemýšlel nad hodně věcmi," začal.
"Ano?" zvedla jsem obočí. "Například?"
"Tak třeba ohledně toho, že nás čeká další turné. Jasně, že jsme teď zpátky ve Státech, ale nebudeme pořád v tomto městě," krátce zavrtěl hlavou. "Jak to budete zvládat? Budeš jezdit s námi? Nebo se budete snažit o vztah na dálku?" zamrkal.
"To jsou věci, které jsme ještě vůbec neřešili," zavrtěla jsem hlavou. "A popravdě si tím teď nechci kazit přítomnost, když ještě máte pár týdnů volna," pousmála jsem se.
"Budete si psát a volat?" zeptal se.
"Nejspíš," odpověděla jsem. Jeho obavy, které se z Toma náhle přesunuly na Toma a mě, mne nutily k úsměvu. Na jednu stranu by mě to mohlo vytáčet, ale já to spíše považovala za roztomilé. Pořád se o něco musel strachovat. A pořád dbal na to, aby byl jeho bratr šťastný.
"A jak to bude s médii? Zveřejníte svůj vztah?" položil mi další otázku.
"O tom jsme se taky ještě nebavili," znovu jsem nesouhlasně otočila hlavou. "Bille, podívej, zatím si užíváme každé chvíle, kterou máme, a moc se nebavíme o tom, co nás momentálně netíží," vysvětlila jsem. Zdálo se, že Billa pořádně znervózňovalo, jaké volnosti náš vztah ponecháváme. Kdybychom to ale hned řešili, nedostali bychom se zpátky do těch kolejí, ve kterých jsme byli i předtím? Jenom bychom byli pod tlakem, byli bychom podráždění a ztratili bychom tu příjemnou svobodu, kterou jsme právě pociťovali.
"Jo, jasně," přitakal a olízl si rty. Najednou se nadechoval k dalším slovům, ale Tomův příchod zarazil sled jeho otázek.
"Co se tady děje?" překvapeně se zarazil ve dveřích, než se přiblížil k mým zádům. Postavil se za mě a zlehka mě políbil do vlasů, než se naklonil, aby mezi prsty uchopil můj hrnek s napůl vypitou kávou. Kolem mě zavířila vůně jeho sprchového gelu. Spokojeně jsem nasála ten aromatizovaný vzduch. Tělem se mi hned rozlila vlna blaha a uklidnění.
"Ty máš svůj šálek postavený vedle kávovaru," podívala jsem se na něj s káravým výrazem ve tváři. Tiše se zachechtal, ale stejně přiložil rty k tomu hrníčku, ze kterého jsem pila já.
"Chceš teda zavézt domů?" zeptal se, sotva polkl lok tmavé tekutiny. Přikývla jsem a vstala ze židle. Vzala jsem si své věci a nechala Toma, ať mou kávu klidně dopije. Podívala jsem se na Billa a přemýšlela, jestli by mi ukousl ruce, kdybych ho teď objala na rozloučenou. Včera večer to byl on, kdo se mi vrhl kolem ramen. Kdybych dnes byla já ta iniciativnější, stačil by mu takový počin jako důkaz toho, že se s ním chci opravdu přátelit? Víc jsem nad tím nepřemýšlela. Sklonila jsem se k němu a krátce se přitiskla k jeho rameni.
"Určitě se brzo uvidíme. Zatím se měj," rozloučila jsem se s ním, než jsem se otočila k odchodu. Jen se na mě nejistě usmál.

Vycházela jsem z domu cestou, kterou jsem šla i předešlou noc, a mířila k místům, kde Tom v noci zaparkoval své auto. Tom šel tiše za mnou. Slyšela jsem jeho kroky, ale neřekl nic, dokud jsme se nedostali do soukromí auta. Myslela jsem, že hned nastartuje motor a my co nejdříve vyjedeme, ale jen si párkrát pohodil s klíčem s přívěškem v dlani, než se na mě podíval.
"Co to bylo?" zeptal se.
"Cože?" nechápavě jsem zvedla obočí.
"Co se to děje mezi tebou a bráchou?" upřesnil svou otázku.
Pousmála jsem se a krátce trhla rameny. "Já sama nevím," zasmála jsem se hlasitěji. "Myslela jsem, že když už mi včera brečel na rameni, nebude teď vadit, když ho objemu na rozloučenou," vysvětlila jsem mu své konání.
"A můžu to považovat za začátek vašeho mírového období?" položil mi další otázku, zatímco si dál pohrával s přívěškem. Probíral ho mezi prsty, jako by snad byl nervózní z té situace, které byl v kuchyni svědkem.
"Já doufám, že ano," uculila jsem se. "Ale i tak se zdá, že je hodně věcí, které bude Bill řešit za nás. Během pár minut, než ses osprchoval, se mně stihl zeptat na to, jestli náš vztah zveřejníme, co budeme dělat během vašeho dalšího turné, a jak to dál vidím se svou prací v klubu," podívala jsem se na něj.
"Prostě Bill," protočil oči. "Všechno musí mít přesný štítek a škatulku, jinak mu začínají pracovat nervy," nespokojeně si pomlaskl.
"To je teď jedno, myslím," řekla jsem svůj názor.
"Moje řeč. Teď totiž musíme sehnat čerstvou snídani pro tvou mámu," uculil se.
Zasmála jsem se. "Tak šlápni na plyn, jinak to svedu na tebe," ukázala jsem na něj prstem. S uchechtnutím nastartoval motor. Než však zařadil jakýkoliv rychlostní stupeň a vyjel z příjezdové cesty u domu, naklonil se ke mně, aby mě dlouze políbil na rty. Připadala jsem si jako v sedmém nebi. Takhle šťastná jsem opravdu dlouho nebyla. Kéž by tohle nikdy neskončilo.

Sledovala jsem ubíhající město za okny auta. Když Tom začal zpomalovat a zatáčet k pekařství, které bylo poblíž našeho domu, s překvapením jsem se na něj podívala.
"Do tohoto pekařství chodívám," přiznala jsem.
"Já vím," usmál se.
"Ty jsi mě snad špehoval, nebo co?" zasmála jsem se. Nechápala jsem, kdy nebo kde se mohl takovou informaci dozvědět, ale kupodivu mě těšilo, jaký o mě jevil zájem. Bylo příjemné zjistit, že se opravdu zajímá o to, co mám ráda, kde to ráda navštěvuji a čím si ráda vyplňuji čas. Všechny ty drobné pozornosti, které mým směrem věnoval, mi byly znamením, že na našem vztahu chce tentokrát opravdu pracovat opravdu důkladně.
"Dokonce si už i pamatuju den tvých narozenin, den tvého svátku a oblíbené jídlo," krátce se na mě podíval, než vypnul motor auta.
Zasmála jsem se. "Taky bylo na čase," okomentovala jsem to, než jsem se k němu naklonila, abych ho krátce políbila na rozloučenou. "Děkuji za svezení," podívala jsem se mu do očí. "Napíšeme si, kdy se zase uvidíme, že ano?"
"Jdu nakupovat s tebou," pousmál se, ale stejně mi polibek opětoval.
Překvapeně jsem zamrkala víčky. "Myslela jsem, že mě jenom vyhodíš a pojedeš hned domů, aby nebyl Bill dlouho sám doma," přiznala jsem. "Odsud to mám domů už jenom kousek, nemusíš se mnou chodit," dodala jsem. Tom se pousmál a zavrtěl hlavou. Otevřel dveře na své straně auta a posunul si sluneční brýle po kořeni nosu nahoru.
"Jdu s tebou."
Mé rty se roztáhly do blaženého úsměvu. To jsme v našem vztahu na tak dobrém místě, že už spolu i nakupujeme snídani pro moji mámu?

Obešla jsem Tomovo auto a zamířila do otevřených dveří pekařství. Tom se držel po mém boku a nijak se mě nedotýkal, dokud jsme se nedostali do útrob drobného obchůdku. Už před námi stálo několik lidí, zákazníci tvořili krátkou frontu, během které si stihli vybírat z nabídky pekařství. Zastavila jsem své kroky za posledním stojícím návštěvníkem a nahlédla přes jeho rameno, abych se podívala, co všechno nabízejí na svých policích. Když se Tom postavil vedle mě a položil paži kolem mých ramen, srdce mi vystřelilo až do krku. Takhle důvěrně se na veřejnosti nikdy nechoval, ani dříve, ani teď.
Překvapeně jsem se na něj podívala. "Tome?"
"Víš, co mě napadlo?" začal tiše, nakloněný blízko k mému tělu, abychom měli aspoň trochu soukromí mezi těmi lidmi, kteří tady nakupovali spolu s námi. "Co kdybychom si před našimi dalšími koncerty naplánovali nějaký kratší výlet? Nějaké lázně nebo jen víkendový pobyt na samotě v nějaké chatce," navrhl. "Co bys na to říkala?"
"Opravdu teď chceš řešit krátkou dovolenou, když mám nakupovat pečivo k snídani?" zasmála jsem se. "Asi bys neměl takhle brzo vstávat, když to s tebou dělá takové věci," popíchla jsem ho.
Tom se ušklíbl. "Ha, ha," našpulil rty. "Jsem šťastný, tak proč bych ten pocit nemohl posílat i tobě?" naklonil hlavu na stranu.
"Pobavíme se o tom, až budeme v autě, jo?" podívala jsem se na něj. Musela jsem zvednout tvář vysoko, abych se podívala do jeho očí. Když jsem uviděla jeho spokojený úsměv, nedalo mi to, abych se nenakazila tou jeho dobrou náladou. Zlehka přitiskl rty k mému čelu a pevněji mě přitlačil ke svému boku. Připadala jsem si jako v pohádkovém příběhu, až se mi nechtělo věřit, že něco tak dobrého opravdu potkalo mne, Zaru, věčnou smolařku. Byla jsem teď nejspokojenější člověk pod sluncem, měla jsem dobré nálady a úsměvů na rozdávání.
"Co to bude, mladá paní?" zeptala se prodavačka, čímž mě vyrušila z toho příjemného objetí, které mi Tom věnoval a ve kterém jsem se tak ochotně utápěla.
Krátce jsem se na ni uculila. "Deset jahodových koblih, prosím," objednala jsem si.
Tom mě znovu políbil do vlasů. "Můžu posnídat s vámi?" tiše zašeptal svou otázku. Srdce se mi rozbušilo.
"Ty chceš oficiálně poznat mou mámu?"

B.

6 komentářů:

  1. Júúúj, nevieš ani ako si mi aktuálne spríjemnila pracovný deň.    Ďakujem za nádherný diel. ♥ Páči sa mi, že sa to konečne ukľudnilo a už to bude len fájn. Teda verím, keď si to tak napísala...
    Bill a Zara spolu normálne vychádzajú... Veľmi divné. Ale super! :) Teším sa na pokračovanie, veľmi veľmi, ale zas na druhej strane keď si uvedomím, že o chvíľu sa s touto poviedkou budeme lúčiť.. No, ale však ty prídeš zas s niečim dokonalým Ja ti verím.
    Inak, gratulujem k novej práci a držím palce, nech sa darí.   

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo, v práci to musíš mít fakt náročné, tak ti přeju, aby se to co nejdřív uklidnilo a ty ses pořádně aklimatizovala. ♥
    Na jednu stranu mě hrozně mrzí, že už tahle povídka končí, ale na druhou stranu to chápu, jsem ráda, že zatím to vypadá na happy end, který si Zara i Tom zaslouží. ^^ Těším se samozřejmě i na novou povídku a budu trpělivě vyčkávat na nové příspěvky. :)

    OdpovědětVymazat
  3. No vůbec se mi nelíbí, že tahle povídka směřuje ke konci, bude se mi z ní těžko loučit.. ale na druhou stranu se těším na nové. Tak se Bill snad konečně nad sebou pořádně zamyslel a už to bude jen dobrý.. Pitomec.. už se s ní mohl kamarádit dávno, kdyby nebyl takový pitomec.
    Tom takový slaďouš..  asi se rozpustím. No jen ať si užívá něžností a důvěrností dokud může..
    Oh tak společná snídaně s její mámou? Mám pocit, že Tom už to bere všechno jako jasnou věc, zato Zara je z toho nějaká rozhozená ne?
    Ach, tak já jdu na ten epilog.. budu asi na konci plakat.

    OdpovědětVymazat
  4. Od začátku do konce úsměv na tváři jako blbeček, zírající do obrazovku, nemoci odtrhnout pohled. Nádhera a skvost :-* Pokud to nepochopil brzy vstávající Tom, že mezi Zarou a Billem je asi už dávno vyvěšeno znamení míru, já už to teda pochopila! Ale chápu, brzké vstávání v člověku vytváří pochybnosti samo o sobě, natož když se dějou věci, na které běžně není zvyklý Je to nádherně nežný a rozkošný. Ranního Toma bych si chtěla jednou alespoň poňufat. Jen jednou a pak čau navždy, ale jen pro to jednou... No vlastně, s mým stylem bych určitě zaspala a přišla bych o jedinou šanci Myslím si, že opravdu po tomto všem musí přijít konec. Tahle povídka už si nezaslouží více ubližování :)

    OdpovědětVymazat
  5. no musím uznat že sem neskutečně závislá na tvých povídkách .. neumim si představit den bez toho aniž bych si přečetla alespoň něco   .. našla sem tě na wattpadu a sem moc ráda že sem narazila právě na tvoje povídky a dohledala tento blog kde máš zásoby povídek   moc díky že píšeš pro nás všechny co by sme něco takového nikdy nedali dohromady .

    OdpovědětVymazat
  6. Nechce se mi vůbec s touto povídkou loučit, abys věděla. Tohle mistrovské dílo mi bude chybět, ale předpokládám, že se brzy vrhnu na tu Beast. ❤️😀
    Příjemné ráno v Tomově společnosti a pak ještě takové překvápko v podobě Billa v kuchyni. A milého, děkujícího, stydícího se za sebe, Billa!!! Wow wow wow.. zázraky se dějí nejen o vánocích, teď už určitě budou přátelé! ❤️
    Jasně, krátké objetí nikoho nezabije, jen ať mu vezme vítr z plachet! 😀
    Jsem ráda, že Tom se o Zaru tak zajímá a nenechá se odradit. Jen ať jde s ní, beztak by za ní šel až do pekla! 😀
    No nebo ne do pekla ale na snídani se Zary mámou! 😀 Jo jo jo, tak stejně se to musí někdy stát, že. Aspoň budou mít oficiální představení za sebou. 😀
    No a mě už zbývá jen epilog.. 😩❤️

    OdpovědětVymazat