Call-girl's diary [10]

Tak, tohle je poslední díl. Ještě se tu objeví kratší epilog, aby se neřeklo. Těším se na Vaše komentáře :)

WARNING: erotika, sex, 18+, násilí

Odkašlala jsem si a nenápadně si setřela stékající slzu. Pootočila jsem se k němu. Seděl v křesle a díval se na stěnu před sebe. To mi už ani nevěnuje pohled? Asi jsem musela hodně ranit jeho ego.

"Nebo jsi to řekla jenom kvůli Heffovi a je to pravda?" Stočil pohled ke mně. Dál jsem mlčela a přemýšlela, co mu říct. Pravdu, poloviční pravdu nebo dál lhát jako bulvární plátek?

"Záleží snad na tom?" Pošeptala jsem a znovu se otočila k oknu.

"Možná bys řekla, jak na tom může zrovna mně záležet, ale ano. Chci vědět, jak to doopravdy je."

"Nespokojíš se prostě s tou verzí, kterou jsem ti řekla? Bylo by to mnohem snažší." Vzdychla jsem. Na konci mých slov se mi zlomil hlas. Proč jsem tak plačtivá, bože můj. Chovám se, jakobychom se rozcházeli.

Tom mlčel, ale slyšela jsem, jak zavrtěl v křesle. Když dlouho nic neříkal, zase jsem se k němu otočila bokem. Překvapeně jsem zamrkala. Takový pohled jsem snad od něj ještě snášet nemusela. Netušila jsem, kolik bolesti se dá dát do výrazu tváře. Znovu jsem se podívala z okna. Když hodlá mlčet, budu taky. Heff by to tu mohl najít co nejdřív. Sevřela jsem rty do tenké přímky, abych tu ještě nezačala potahovat. Hřbetem ruky jsem si setřela slzu a zhluboka vydechla. Musím se uklidnit. Jestli mě takhle Heff uvidí, hned se začne vyptávat.

V pokoji bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Už jsme mlčeli několik minut. Pořád jsem k němu stála zády, nemohla jsem vědět, jestli má pořád tak žalostný pohled. Až když se nadechl, rychle jsem se na něj podívala. Sledoval své prsty.

"Adelle." Pošeptal. Nikdy bych nedokázala jen tak věnovat pozornost něčemu jinému než jeho krásné tváři, ale otevírající dveře mě tentokrát upoutaly více.

"Heffe!" Hlesla jsem. Přešla jsem pokoj, abych se s ním mohla přivítat. "Tak ráda tě vidím." Objala jsem ho. Tom vstal a stoupl si vedle mě.

"Dobrý den." Natáhl k němu ruku a potřásl si s ním. "Chtěl jsem s vámi ještě ohledně něčeho mluvit." Vysvětlil mu svou přítomnost.

"Doufám, že jste nečekali dlouho." Řekl a podíval se na odstup mezi námi. Není hloupý, určitě mu to docvaklo. "Jsi sbalená, výborně. Tak já tu jenom dořeším tu záležitost a pak pojedeme, jo?" Podíval se na mě. Přikývla jsem.

"Takže mám počkat tady na chodbě?" Zeptala jsem se a podívala se na Toma.

"To bys byla laskavá." Přikývl. Aha, takže to nesmím slyšet. To moji zvědavost ještě více popudilo. Já ale pokrčila rameny a opřela se o stěnu vedle výtahu. Za Heffem a Tomem se hned zavřeli dveře a nebylo slyšet ani půl slova. Pche..

Když Heff vyšel ven, už nesl moje kufry. Podal mi kabelku s příručním zavazadlem a přivolal výtah. Konejšivě se na mě usmál. Natahal všechny věci do kabiny výtahu.

"Jdeme?" Zeptal se, když jsem pořád stála na chodbě. Nedalo mi to. Podívala jsem se ke dveřím pokoje, kde stál Tom. Bokem se opíral o rám dveří a zamračeně se na mě díval. Přešla jsem k němu a jemně ho políbila na tvář.

"Sbohem." Podívala jsem se mu do očí. Nevím, kde jsem vzala najednou tu odvahu, možná to dělal fakt, že až teď jsem si doopravdy uvědomila, že už ho nikdy v životě neuvidím. Jedině v novinách, televizi nebo na internetu. Párkrát zamrkal, než vzal můj obličej do dlaní a dlouze mě políbil. Cítila jsem, jak se mi do očí zase derou slzy. Oddálila jsem se od něj a ze špiček si zase stoupla na celá chodidla.

"Bylo mi s tebou moc dobře." Objal mě. Proč se nemohl dál mračit. Vůbec mi to neulehčuje.

"Měj se." Pustila jsem ho a šla za Heffem do výtahu. Se sklopeným pohledem jsem mlčela a hodlala se utápět ve své hlouposti sama. Heffovi zřejmě všechno došlo, nevyptával se a já za to byla vděčná.

Na letiště jsme přijeli akorát na čas, stihli jsme všechno krásně - vyzvednout letenky, pak nás odbavili a my mohli nastoupit. Posadila jsem se a vzdychla. Musím si najít něco, co mi to dokáže překonat. Třeba mi ta nová práce opravdu pomůže. Kdybych se měla hned vrátit do starých kolejí, ještě než jsem jela do Francie, asi bych z toho zešílela. Prostě by se to nedalo, to je jasné. Heff se posadil vedle mě a hned se ke mně naklonil.

"Můžeš u nás zůstat jak dlouho budeš chtít."

"Asi se odstěhuju co nejdříve." Uvažovala jsem. "Prostě začít úplně znovu."

"Musel jsem se Tomovi zaručit, že na tebe aspoň týden dohlédnu."

"To byla ta jeho důležitá záležitost?" Zvedla jsem obočí. "Má snad strach, že se chci zabít, nebo co?" Odfrkla jsem si. Nevím, čeho bych tím dosáhla.

"Ano, jedna z mnoha. Asi jsi na něj opravdu zapůsobila." Usmál se. Jenom jsem povzdychla a podívala se z okýnka.

"Ostatní radši nechci vědět."

"Ten domek, o kterém jsem ti říkal.." Odmlčel se. Znovu jsem se na něj podívala. "Už je koupený."

"Cože?" Neudržela jsem své emoce na uzdě a zvýšila hlas.

"Říkal, že ti to chce dát jako poslední dar na rozloučenou." Sdělil mi, jako by se nechumelilo. "Asi si tu někdo zamiloval." Mrkl na mě a pak se podíval před sebe. "Prosím vás, dal bych si nějaké pití." Mávl na letušku.

Byla jsem v šoku. Tohle pro mě ještě nikdo neudělal. Bylo to od něj hezké. Sice se někdy choval hrubě, hlavně v rámci sexu, ale každý to má nějak rád. Ale takový dar? To od něj nemůžu přijmout. Možná si ho prvně prohlédnu. Kdyby se mi líbil, sama si ho koupím. Heff určitě bude mít jeho číslo účtu. Prostě ho z něj dostanu a peníze pošlu zpátky. Nějak to vyřeším.

"Heffe." Oslovila jsem ho. "To přece od něj nemůžu přijmout dům."

"Myslím, že až ho uvidíš, tak změníš názor."

"Chci si ho zaplatit sama." Řekla jsem rozhodně. Heff jen pokrčil rameny a pohladil mě po ruce.

"Zkusit to můžeš, ale on je ještě tvrdohlavější než ty. Což jsem myslel, že ani nejde. Vy dva byste se k sobě teda dokonale hodili." Zasmál se. Vzdychla jsem.

"Já ho dostanu." Pošeptala jsem. Tohle si líbit nenechám.

Během letu se mi podařilo usnout. Cesta zpátky domů jsem byla pořád napůl ve spánku, takže když jsem otevřela dveře svého pokoje, byla jsem ráda za svoji postel. Pořádnou koupel si dám, až budu opravdu vyspaná. Heff říkal, že na den dva bych se mohla jít podívat na ten dům. Docela jsem se těšila na stěhování. Ani nevím proč, možná jsem divná. Tady jsem strávila takovou dobu, že to opravdu chtělo změnu. Když jsem nastupovala, nikdy jsem si nedokázala představit, že bych to tady někdy opustila. Teď jsem se toho okamžiku nemohla dočkat. Sbalená jsem napůl byla, takže mi to zas tolik času nezabere.

Když jsem se probudila, mezi žaluziemi prosvítalo měsíční světlo. Posadila jsem se a podívala se na hodiny. Bylo pár minut po půlnoci. Spala jsem celý den, v břiše mi kručelo, ale já teď neměla chuť na nic jiného, než si teď napustit vanu horkou vodou a naložit se do ní. Rovnou jsem zamířila do koupelny a začala jsem uskutečňovat svůj plán. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Bože, tohle mi chybělo. Blaženě jsem se usmála. Skoro lepší než orgasmus. Ze spodu se ozývala hlasitá hudba, což bylo znamení, že zábava byla v plném proudu a zákazníků bylo plno. Holky si mohly vybírat. Chvilkový nápad zastavit se jsem hned zavrhla. Zůstat tady ve vaně bude lepší. Určitě.

Když už mě hlad opravdu vyhnal z pokoje, oblékla jsem si jenom džíny a triko s mikinou. Vlasy jsem si stáhla do culíku a strčila pár drobáků do kapsy, které mi budou stačit na nějaký hamburger z nonstop okýnka. Vyjít zadním vchodem asi bude nejrozumnější. Nebudu se muset ukazovat ostatním holkám, čemuž jsem se skoro vyhnula. Na schodech jsem potkala Suz. Lepší potěšení mi osud vybrat nemohl.

"Ale, podívejme se na naši nejlepší dívku!" Zasmála se. Všechny holky, které byly v okolí, se hned otočily, aby se podívaly, co se děje.

"Prosím tě, mohla bys mě pustit a nechat si hloupé kecy pro sebe?" Zamračila jsem se na ni.

"Jak bylo ve Francii?" Založila si ruce na prsou.

"Úžasně. Tolik jsem si nevydělala ani za celý rok tady. Prostě krása!" Řekla jsem. Tohle ji aspoň na několik vteřin zarazilo a já mohla odejít.

Když už jsem byla konečně na čerstvém vzduchu a dostatečně daleko od domu, z běhu jsem přešla do normální chůze a mohla si trochu vydechnout. Opravdu se musím odstěhovat. Kdybych měla potkávat holky každý den, asi bych zecvokatěla. Objednala jsem si hamburger se spoustou cibule a posadila se až do zadního rohu. Nijak jsem nespěchala a jedla jsem pomalu. Už se nemůžu dočkat, až vypadnu. Všechno tady je tak.. oh, prostě to nesnáším.

B.