Just so hot - 7.kapitola

Nedočkavost

Když jsme s Ozzim společně přišli domů, pošťouchl mě směrem do obýváku, odkud se linul zvuk televize a sám zbaběle utekl do pokoje. Zhluboka jsem se nadechla a nakoukla na pohovku, abych se ujistila, že tam máma opravdu sedí. Odkašlala jsem si, abych na sebe upozornila a když se máma otočila, usmála jsem se.

"Ahoj." Pozdravila mě. "Už jste doma?"

"Jo." Přikývla jsem a šla se za ní posadit.

"Co škola?" Zeptala se hned. Jak nečekaná otázka.

"Pohoda." Pokrčila jsem rameny. Mlčela jsem a přemýšlela, jak bych mohla začít, aby to zas nebylo tak trapné a nápadné. Ale máma mě už dávno prokoukla. Málokdy se s ní díváme na televizi.

"Tak co chceš?" Podívala se na mě po několika vteřinách ticha. Než jsem se stihla nadechout, ztlumila dálkovým ovládáním zvuk. Nervózně jsem se usmála. Tohle nesnáším. radši kdyby mě poslouchala napůl a jenom přitakávala.

"Už ti Oswadl říkal o jeho nových kámoších, že?" Začala jsem. Bude jednodušší svést pozornost na něj.

"Máš na mysli ta dvojčata?" Zvedla jedno obočí. V obličeji bylo vidět, že si značně ulevila, zřejmě čekala horší zprávy.

"Jo." Přikývla jsem. "Víš, oni hrají v kapele." Podívala jsem se na své prsty. "Teď o víkendu mají koncert a pozvali nás, Linda jede taky a poveze nás tam její máma, takže je to vlastně všechno v pohodě. A Ozzi se musí učit, tak poslal mě, abych se tě zeptala, jestli můžeme jet..?" Vychrlila jsem. Máma se krátce zasmála a pak mě objala kolem ramen.

"A to je všechno?" Podívala se na mě. "A já se lekla, co se nestalo." Zesílila si televizi. "Pokud vás tam poveze Lindina máma, tak je to v pořádku. Jenom na bratra dohlédni, prosím tě." Podívala se na mě ještě, než se zase začala soustředit na svůj seriál. Vstala jsem a šla do kuchyně. Tohle šlo lehce. Podezřele lehce.

Napustila jsem si ho sklenice vodu a šla do svého pokoje. U dveří už čekal Ozzi. Sotva mě uviděl s úsměvem na tváři, oddychl si a vrátil se do svého pokoje. Víc nepotřeboval vědět. Já jsem zapadla do svého pokoje a hned psala sms Lindě, aby byla informována o vývoji událostí u nás. Hned mi odepsala, že jsem vyjednavačka a jinou odpověď snad ani nečekala. Musela jsem se zasmát. Ona je opravdu praštěná. Mobil jsem položila na stůl a lehla si do postele. Vzala jsem si knížku, kterou jsem měla na nočním stolu a začetla se do ní. Byla to trapná příručka, jak dostat kluka svých snů, rady tam byly naprosto nereálné, ale bavilo mě to číst. Už jenom proto, jaká blbost to byla.

Tak jsem se nemohla dočkat víkendu, že jsem si skoro ani nevšimla, že už klepe na dveře. Kolena byla relativně v dobré formě, takže jsem si mohla dát legíny, aniž bych se celý večer vrtěla z nepříjemného pocitu látky na odřenině. Linda všem v pátek po škole oznámila, že nás vyzvednou před šestou, protože cesta trvá dlouho a ještě se tam kluci musí připravit. Takže celý původní plán selhal - byl jiný odvoz, předtím měl jet nějaký jejich kámoš, a ještě jsme jeli dřív, než se prvně říkalo. No, ale aspoň jsme se tam měli jak dostat a hlavně - i zpátky.

Začala jsem se chystat už po čtvrté. Osprchovala jsem se a umyla si hlavu. Vlasy jsem si nechala volně uschnout, abych je měla trochu vlnité a mohla si jenom sepnout ofinu podél obličeje. Očí jsem si nalíčila šedými stíny, jen jemně, abych nevypadala moc levně a nanesla černou řasenku. Rty jsem si přetřela leskem a ten schovala do kabelky, kterou budu mít sebou. V pokoji jsem se pak oblékla do oblečení, které jsme s Lindou vybraly a nastříkla na sebe nejoblíbenější vůni. Ještě jsem zašla za mámou, abych se s ní rozloučila a pak šla k domovním dveřím, abych si nazula tenisky a oblékla podzimní bundu. Ozzi už čekal u dveří. Byl oblečený jako obvykle, ale protože si po dlouhé době umyl vlasy, vypadal docela k světu.

"No vidíš, i bez mastňáka to jde." Zasmála jsem se a prohrábla mu vlasy.

"Jdu do světa, tak se musím ukázat, ne?" Ušklíbl se a otevřel dveře. "Pojď, už tu budou." Popohnal mě a pak za námi zamknul. Klíče mi vrazil do ruky a vyšel k autu, které právě zpomalovalo u naší příjezdové cesty. Z okýnka na mě mávala Linda. Usmála jsem se a následovala Ozziho. Posadila jsem se dozadu, na místě spolujezdce seděla Linda, kluci byli posedaní vzadu. Bohudíky, že měli takový minibus se sedmi místy. Vešli jsme se sem všichni, co jsme měli dovolenou jet - já a Ozzi, Linda s Billem, Tom a Dave. Pozdravila jsem se s kluky a připoutala se pásem. Vzdychla jsem. To bude dlouhá cesta.

Sotva jsme minuli ceduli s přeškrtnutým názvem našeho městečka, kluci začali oslavovat svůj úspěch.

"Sice ještě není všemu konec, ale i tohle musíme řádně oslavit. Připijeme si kolou!" Ujal se Bill slova. Poslední dobou jsem si všímala, že je ještě ukecanější než Linda. A to bylo co říct! Mezi všema kolovala jedna láhev.

"Lidi, sejdeme se na kožním." Zasmála jsem se a poslala už skoro prázdnou láhev Lindě dopředu. Krátce se napila a podala mi ji zpátky. Vrátila jsem ji Billovi a ten ji skoro rituálně zavřel víčkem a na nás všechny se podíval.

"Teď jsme všichni propojeni." Pošeptal. Zasmála jsem se a podívala se z okýnka. Takové kecy jestli budu poslouchat celý večer, tak se s Davem opravdu musím opít.

Než jsme přijeli na místo, ukrutně mě bolelo břicho ze smíchu. Asi poprvé jsem byla takovou dlouhou dobu v přítomnosti Billa a Toma. Ti dva dohromady byli vražedná kombinace. Už jsem chápala, proč se s nimi chtěli všichni bavit. A já jsem měla to štěstí, jsem podobné poťouchle měla za bratra, takže bylo jasné, že si dřív nebo později padnou do noty. Že to bylo tak rychle - jedině mé štěstí. Smůla ale byla, že Lindsay byla neuvěřitelně rychlá se svým podlým vlezdoprdelkovstvím, takže jsem zase tolik štěstí neměla, když se to vezme.

Prošli jsme zadním vchodem do nějakéh klubu, o kterém jsem slyšela poprvé v životě. Bill s Tomem museli jít za zbytkem své kapely, aby se sehráli. Linda hned zamířila k jednomu stolu hned kousek od pódia i od baru a usadila se tam. Zvedla mi k očím lístek, který na stole ležel.

"Reservé kapela. No není to milé?" Usmála se a položila ho zpátky.

"Je tu ale dost míst?" Zeptala jsem se.

"Tak si přidáme další stůl." Pokrčil Dave rameny a s Ozzim se hned pustili do práce. Potom se posadil vedle mě s potutelným úsměvem.

"Proč kluci nakonec nejeli?" Zeptala jsem se ho. Dave se zasmál.

"No, protože jsou to blbečci. Nechali se chytnout, jak občůrávají auto školníka a byli po škole. Tak jim to matky zatrhly." Pokrčil rameny. Zasmála jsem se taky.

"To jsou fakt exoti." Zavrtěla jsem hlavou.

"Hele, za chvíli se s Ozzim zdejchneme, ještě než kluci začnou hrát. Jdeš s náma?" Pošeptal mi.

"A kam půjdete?" Vyzvídala jsem. Určitě se s nima nebudu štrachat kdo ví kam.

"Asi jenom k záchodkům. Ještě to ale očekujeme." Ujistil mě. Přikývla jsem.

"Tak pak hoď echo." Usmála jsem se na něj a naklonila se k Lindě, která seděla z mé druhé strany. Tázavě jsem zvedla obočí.

"Máma říkala, že si možná půjde schrupnout do auta, celou noc prý nemohla spát. Takže bychom si to mohli pořádně užít."

"Paráda." Uculila jsem se na ni. Linda říkala, že to moc s pitím roztáčet nebude, když je tu s mámou, ale aspoň na jednoho loka ji určitě přemluvíme.

Jak Linda předvídala, bylo to opravdu brzo, co se její máma sbalila a odešla se slovy, že se ukáže kolem půlnoci. Sotva zmizela, Dave už mě táhl k záchodkům. Byla to podlouhlá chodba, na konci se stáčela do obou stran, podle toho, jestli jste šli na dámy nebo na pány. Schovali jsme se za roh, kde už čekal brácha. Vytáhl nějaké pití, netušila jsem, co to je a v tom šeru to bylo stejně prd vidět. Trochu jsem se napila. Nebylo to zas tak špatné. Napila jsem se podruhé a trochu víc. Chutnalo mi to.

"Co to je?" Zeptala jsem se.

"Na začátek slabota. Bylo to v našem baru pod televizí." Pokrčil rameny.

"Máma si toho všimne!" Zděsila jsem se.

"Prosím tě." Protočil oči. "To už by si toho musela všimnout hodně dávno." Ušklíbl se a sám se řádně napil. "Ať si teda užijeme dnešní večer." Pronesl přípitek.

Než kluci začali hrát, vrátili jsme se ke stolu. Linda se na mě podívala s otázkou v očích, já jsem se jenom usmála a pokrčila rameny. Opřela jsem se o stůl lokty a podívala se na malé pódium, kde se chystala aparatura. Ještě jsem Toma neviděla hrát, hodněkrát jsem si ho představovala, to ano, ale realita je jiná věc. Nemohla jsem se dočkat, připadala jsem si jako jejich fanynka. Ani nevím, jestli nějaké mají. Když teprve začínají, tak asi ne. A jestli se proslaví, a to bych jim moc přála, i když jsem je ještě neslyšela, můžu být pyšná a titulovat se jako jedna z prvních fanynek, které byly přítomné na takovém minikoncertíku.

Linda se ke mně naklonila s napětím v očích. Vypadala jako malé dítě před Vánoci, které čeká na dárky.

"Ah, nemůžu se dočkat, až Billa uslyším."

"Už ti zpíval?" Zeptala jsem se jí. Usmála se.

"No, jenom takové broukání. Ale tohle bude opravdové." Poposedla si. Samým nadšením nemohla zůstat chvíli v klidu. Ale já ji chápala. Mít tam svého kluka, chovala bych se stejně. Jenomže já tam mám svého idola, dalo by se říct, kterého mám tak blízko na dosah a přitom je tak daleko. Za tlustým sklem tvořeným Lindsay. Vstala jsem.

"Jdu si pro nějaké nealko, chceš?" Zeptala jsem se jí. Přikývla. Z kabelky jsem si vytáhla peněženku a šla k baru. Dave s bráchou tam už seděli a bavili se s mladou barmankou. Určitě ji překecávali kvůli hranici plnoletosti. Zbývalo jim přece pár měsíců, ne-li týdnů.

"Dvě koly, prosím." Objednala jsem si a opřela se o bar.

"Ona nám nechce nalít." Zamračil se Dave.

"Musíš zapojit své neodolatelné stránky." Poradila jsem mu. Zvedl obočí.

"Já nějaké mám?" Naklonil hlavu na stranu a přeměřil si mě pohledem. Zasmála jsem se.

"Ty jsi blázen." Poplácala jsem ho po rameni. "To má snad každý, ne? Otázka je jenom, jak dobře je umíš použít." Mrkla jsem na něj.

"Hm, mrško jedna." Plácl mě přes zadek. Znovu jsem se zasmála. Barmanka přede mě postavila sklenice s pitím. Zaplatila jsem a vrátila se k Lindě.

"A stejně je to dobře, že tady Lindsay není. Dovedeš si představit, že by tu s námi seděla?" Řekla Linda.

"To přemýšlíš nad takovýma blbostma?" Zeptala jsem se. Linda pokrčila rameny a nadechovala se, že mi ještě něco chytrého poví, ale místností se rozezněly první kytarové tóny. Srdce se mi zastavilo při pohledu na Toma, stojícího uprostřed bílého kouře se zavřenýma očima a plně soustředěným výrazem.

Jo. Je to dobře, že Lindsay zůstala doma. Tohle si ona nezaslouží vidět.

B.