CttE - Prolog

Tak, nemohla jsem odolat, napsala jsem aspoň prolog k povídce, která se tu během příštího měsíce ukáže :) B.

Tom

Uslyšel jsem zaklepání na dveře. Líně jsem se zvedl od televize a přešel do předsíně, abych otevřel dveře přicházejícímu hostu. Na dnešek jsem se domlouval jenom s Markem, tak to snad bude konečně on. Stiskl jsem kliku a nakoukl zpoza dveří.

"Nazdar!" pozdravil mě Mark a hned jsme se přivítali starým gestem, které jsme používali už od školních let. "Vidět tě po takové době je teda něco. Kolik to je, tři roky?"

"Čtyři a půl," zasmál jsem se a pustil ho dál. "Už jsem se opravdu těšil, až uvidím někoho jiného, než kluky z kapely a týmu."

"A hned sis vzpomněl na mě? To je od tebe ták milé," parodoval stupidní holčičí hlas. Oba dva jsme se rozesmáli.

Posadili jsme se k televizi.

"Dáme nějakou gamesku, nebo co?" zeptal jsem se.

"Tome, vím, že jsem tě dlouho neviděl, ale něco bych po tobě potřeboval," odkašlal si.

"Oh, tak hned? Nevím, jestli to zvládnu," poplácal jsem ho po rameni. Zmrzl mu úsměv na tváři. To asi nebude jenom tak.

"Potřebuju, abys mi svedl holku," řekl. Zasmál jsem se. Tohle nemůže myslet vážně. Vždyť jsou spolu tak dlouho, hm, už to bude rok, myslím.

"Neblázni," zavrtěl jsem hlavou.

"Potřebuju to, opravdu jo."

Jules

Přišla jsem do práce a naštvaně hodila klíčky na stůl. Viděla jsem, že holky zvedly pohled, ale nevypadaly moc překvapeně. Poslední dobou jsem chodila naštvaná pořád. Mark mě naprosto dožíral, přiváděl mě k šílenství. Uvázala jsem si kolem pasu zástěru a stoupla si za pult. Pracovat v kavárně na poloviční úvazek je fakt poděs. Sotva jsem stíhala školu, musela jsem si platit nájem a ještě mi dělal trable Mark.

"Tak co udělal tentokrát?" zeptala se Mindy. Vzdychla jsem.

"Nic, právě že nic."

"Aha. Takže je všechno v ještě větším trapu?" přidala se Sandra. Přikývla jsem.

"Na tu dovolenou asi vydělávám naprosto zbytečně. Už mi ale zbývá posledních pár stovek, rezervaci mi už potvrdili, a kdybych to odvolala, budu platit penále tak vysoké, že se mi to nevyplatí."

"Tak s ním ještě tu chvíli vydrž," pokrčila Sandra rameny. Podívala jsem se do jejích pomněnkových očí a ušklíbla se.

"Kéž bych měla tu sílu. Už to dlouho nevydržím. Opravdu ne," zavrtěla jsem hlavou.

"Hele, tak si dáme úmluvu. Když to vydržíš a pojedete spolu na tu dovolenou, přispějeme ti," navrhla Mindy.

"Jo. Každá dáme tři stovky," řekla Sandra.

"Holky, to jste hodné, ale jak by mě to mohlo přinutit k tomu, abych.." odmlčela jsem se. Zamyslela jsem se nad tím, co mi tady navrhly. "Vy jste hlupačky," zasmála jsem se.

"Sázka?" natáhla ke mně Mindy ruku.

"Pche, vyhraju levou zadní," přivřela jsem soutěživě oči a potřásla jsem si s ní rukou, potom i se Sandrou. Tuhle sázku vyhraju. Musím.

B.