Just so hot - 8.kapitola

Polibek

Po prvních dvou písničkách, které zahráli v kuse, nástroje utichly a klubem se rozezněl potlesk a pískání. Tleskala jsem jako o duši, hráli tak perfektně, že se mi ani nechtělo věřit, že je to teprve začínající kapela. Nějaký kritik by určitě řekl, že to má nějaké mouchy, ale protože jsem ještě na pořádném koncertě nebyla, tohle pro mě bylo dokonalé. Dokonce se tu objevilo pár odvážlivců, kteří začali tančit pod pódiem. Linda mě hned vzala za ruku, abych šla taky. Kdybych byla celý večer jenom na kole, zřejmě bych nešla. Teď mi to bylo jedno. A aspoň jsem mohla být trochu blíž Tomovi.

Když jsme si s Lindou stoupli pod pódium, Bill se na nás hned podíval a usmál se. Tom se ale otočil zády a a díval se na toho blonďáka za bubnama nebo na baskytaristu. Celkem mě jeho chování překvapilo, vždycky se choval mile. Ale možná je jenom nervózní. Hned se vedle mě objevil Dave. Hodil mi ruku kolem ramen a zapískal na prsty. Zasmála jsem se. Jakmile jsem ho uviděla, hned jsem si vzpomněla na tu svoji pitomou knížku. Četla jsem tam jednu radu, pro úplné zoufalce, že když se objekt naší touhy ne a ne rozhoupat, máme si začít s někým jiným. A Dave byl v takovém rozpoložení, že by se nechal umluvit do všeho. Začal vedle mě skákat. Tak jsem se ho chytla kolem boku a přidala se k němu.

Když kluci dohráli, posadili jsme se a čekali, až za námi přijdou. Dave se vetřel vedle mě a hned se nabídl, že mi koupí další pití. To bylo snadné ho tak dostat. Sice jsem pěkná mrcha, že si zahrávám s kámošem, ale teď mi to přišlo jako sranda. Když se Dave zvedl, hned se ke mně naklonila Linda.

"Co to děláš?" Vykulila oči. "Myslela jsem, že se ti líbí Tom." Pošeptala. Pokrčila jsem rameny.

"Dneska se bavím s Davem. Třeba Tom začne žárlit." Mrkla jsem na ni. Její výraz se během několika vteřin změnil, sotva pochopila.

"Ty jsi ale podlá." Usmála se. Trhla jsem ramenem.

"Zoufalá situace potřebuje zoufalé řešení." Řekla jsem. Dave se vedle mě posadil a vzápětí se objevili kluci. Linda se hned pověsila na Billa a dlouze se políbili. Vzdychla jsem při pohledu na ně. Mají takové štěstí..

Tom se posadil vedle bráchy, který byl na druhém konci stolu. Ti dva, kteří s nimi přišli si sedli vedle něj a hned se představovali.

"Ahoj." Usmála jsem se na ně. "Olivie."

"Jo, ty jsi ta Liv, o které Tom pořád mluví?" Zeptal se Georg, ten s tmavě hnědými vlasy. Nejistě jsem se usmála a mlčky sledovala, jak ho Tom probodl pohledem. "Co?" Zeptal se ho šeptem. Bože, takové nemehlo. Musela jsem se zasmát.

"Musím říct, že hrajete skvěle." Řekla jsem tomu druhému, Gustavovi.

"Paráda. To se dobře poslouchá." Uculil se. Oplatila jsem mu úsměv a napila se koly. Dave se ke mně naklonil.

"Půjdeš ještě k záchodkům?" Zeptal se. Podívala jsem se na něj.

"To ještě něco máme?" Podivila jsem se. Přikývl. "Dobře." Pokrčila jsem rameny. "Teď hned?"

"Jo." Řekl. "Jdeš taky?" Zeptal se Toma a pobídl ho, aby si pospíšil.

Opřela jsem se o stěnu a čekala, až se brácha napije. Ten se hned sbalil a odešel ke stolu, aby nebylo podezřelé, kde jsme tak dlouho a všichni. Zůstala jsem tu s Tomem. Napil se a podal mi láhev zpátky.

"To už dopijeme, ne?" Zeptal se. Podívala jsem se na zbytek pití. Bylo to sotva pár loků. Přikývla jsem a trochu se napila.

"Hrajete opravdu skvěle." Řekla jsem, když mlčel.

"Díky." Podíval se na mě. "Takže se bavíš?" Zvedl obočí.

"Jo." Přikývla jsem. Takhle trapný rozhovor jsme snad nikdy nevedli. Cítila jsem se naprosto nemožně. Tom se zhluboka nadechl a strčil si ruce do kapes.

"Půjdeme?" Kývl hlavou směrem zpátky. Co jiného nám taky zbývalo. Posadila jsem se zpátky vedle Davea a usmála se na Lindu. Ta se prvně podívala na mě a pak na Toma.

"Děje se tady něco?" Pošeptala svou otázku.

"Naprosté nic." Uklidnila jsem ji. Přesně tak. Nic.

Jak Lindina máma slíbila, kolem půlnoci se ukázala. Všichni jsme byli unavení z celovečerního poskakování, jenom tak jsme seděli kolem stolu a vykládali si. Kluci už hrát neměli, tak jsme se rozhodli, že už pojedeme domů. Taky nás čeká dlouhá cesta. Ještě jsme si s Lindou musely odskočit na dámy, tak jsme k autu přišly jako poslední. Linda se posadila zase vedle řidiče a já si sedla na poslední volné místo. Hned jsem se připoutala a opřela hlavu o okýnko. Vzdychla jsem a zavřela oči. Tohle byla tak úžasný večer a přitom bych na něj nejradši zapomněla. Celou dobu jsem se bavila s Davem, Tom ani jednou nepřišel, aby si pokecal, jak to dělával ve škole. Začínala jsem mít pocit, že to dělal jenom kvůli tomu, aby naštval Lindsay. A když tu s námi dneska nebyla, proč by za mnou chodil, proč by se se mnou bavil, že? Bylo mi na nic.

"Unavená?" Pošeptal Tom vedle mě. Stočila jsem pohled od silnice k němu. Neviděla jsem na něj, ale jeho přítomnost jsem cítila.

"Hmm." Zabručela jsem tiše svou odpověď. Všichni spali kromě nás dvou a řidičky. Tom mlčel. Znovu jsem se opřela o sklo. Příjemně chladilo.

"Liv?" Zase se ozval Tom. Tentokrát to bylo snad ještě blíž. Když jsem k němu pootočila hlavu, špičkou nosu jsem narazila do jeho. Trhaně jsem se nadechla.

"Proč jsi tak blízko?"

"Celý večer jsem hledal příležitost, kdy tě políbit." Přiznal se. Mlčela jsem. Co jsem na to měla asi tak říct? Nejradši bych ho teď poslala někam. To si myslí, že mě tím dostane? Že mi to řekne?

Možná, že ho moje mlčení pobídlo. Když jsem ucítila jeho rty na mých, celé tělo se mi rozbrnělo. S chutí jsem se přisála k jeho plným rtům, nechala ho, ať se na mě natiskne ještě víc. Rotřepanými prsty jsem zajela na jeho zátylek. Napřímila jsem se a pootevřela rty, aby mohl svým jazykem vklouznout do mé pusy. Ochotně jsem oplácela jeho náhlý chtíč. Špičkou jazyka jsem přejela přes jeho horní ret a ještě jednou spojila naše rty. Netušila jsem, kde se ve mně braly takové nápady, prostě to přicházelo samo. A to jsem se vždycky smála článkům o líbání, a že to prostě půjde samo. Bála jsem se svého prvního líbání jako čert kříže. Neměla jsem to jak a s kým vyzkoušet. A teď jsem byla ráda, že můj opravdový polibek je od Toma.

Po zbytek cesty jsem seděla jako na trní, Tom mě hladil po ruce a já si přála, aby ten okamžik nikdy neskončil. Ani trochu mi nevadilo, že chodí s Lindsay. Momentálně jsem byla nejšťastnější osoba, jakou byste na světě mohli najít. Když už jsme přijížděli k našemu domu, vzdychla jsem. Ani trochu se mi od něj nechtělo.

"Zavolám ti, jo?" Pošeptal. Usmála jsem se.

"Těším se." Odpověděla jsem mu. Ještě jednou mě lehce políbil na rty, než auto zastavilo.

"Uvidíme se." Uculil se a pak mi pustil ruku. Jako malátná jsem vystoupila, počkala na bráchu a pak se dívala, jak auto odjíždí. Pomalu jsem šla k domovním dveřím. Nechtělo se mi věřit, že se mi to jenom nezdálo.

Když jsem si o několik minut později lehala do postele, pořád jsem na svých rtech cítila ty jeho. Myslím, že mi Linda neuvěří, až jí to budu vykládat. Hned zítra se s ní budu muset vidět. Až jí to povykládám! Sama jsem tak nedočkavá, že už vidím, jak se ona bude přemáhat, aby mě pořád nepřerušovala. Zavřela jsem oči a nemohla přestat s představami zítřejšího dne. A jak to vůbec bude ve škole, jestli se na mě Lindsay vůbec podívá, nebo se ve škole radši ani neukáže. Ha, už se těším, až uvidím její obličej. Normálně sprostě jsem jí vyfoukla kluka.

Sotva jsem se ráno probudila, už jsem psala Lindě, že se určitě musíme vidět. Napsala mi, že se dnes má sejít s Billem, ale určitě si na mě udělá čas po obědě, ještě před tím, než půjdou spolu ven. Sice mě zamrzelo, že teď dává takovou přednost jemu, ale byla s ním šťastná. Přála jsem jí to. A taky jsem se nemohla dočkat, až s nimi budu moct konečně chodit taky, protože budu s Tomem. Celý den jsem byla jako na trní, samým nadšením a vzrušením jsem nemohla zůstat na jednom místě. Když už konečně nastal čas, kdy jsme měly s Lindou naši vycházku, celá natěšená jsem vyběhla z domu. S Lindou jsem se potkala po cestě. Vypadala docela nevyspaně. Sotva ale uviděla můj obličej, usmála se.

"Copak se děje?" Zeptala se. Moje nadšení bylo tak zřejmé, že by musela být slepá, aby si toho nevšimla.

"Včera, když v autě všichni usnuli, tak jsme se s Tomem políbili." Uculila jsem se. Hned mě vzala za ruku a vykulila oči.

"To jako.. A on.. To je úžasné!" Neměla slov.

"Já vím." Vzdychla jsem. "Bylo to tak dokonalé, jako z pohádky. Přesně to, na co jsem čekala." Usmála jsem se.

"A co teď? Rozešel se s Lindsay, nebo jak?"

"Nevím. O tom jsme se nebavili, ale říkal, že mi zavolá a že se uvidíme." Mrkla jsem na ni.

"To když mi řekl Bill, tak volal hned další den z rána. Už ti volal?" Zeptala se nadšeně. Zavrtěla jsem hlavou.

"Zřejmě mu do toho vlezla Lindsay, jinak bych už seděla na drátě a kašlala na tebe." Zasmála jsem se.

"Ah, já ti to tak přeju. Konečně jsme obě dvě spokojené." Dala mi ruku kolem ramen.

Prošly jsme se k moři a zpátky. Vykládaly jsme si o včerejšku, jak se nám ten koncert líbil a že by určitě mohl být další. A taky jsme se domlouvaly na zítra, že Linda zase půjde s Billem do školy, tak ať se k nim klidně přidám. Odmítla jsem. Ať si užijí jeden druhého, zřejmě tomu tak už dlouho nebude. Jenom co Tom zavolá. Kdybych mu zavolala já, vypadala bych jak nějaká nedočkavá husa. Opravdu jsem nedočkavá, ale on o tom nemusí přece vědět, ne? Rozloučily jsme se a já šla ještě ten kousek sama. Chtělo se mi poskakovat, zpívat si, usmívat se na celý svět, i když to vypadalo, že bude pršet.

A měla jsem pravdu. Byla jsem doma ani ne půl hodiny a spustil se obrovský liják. Seděla jsem u okna, v ruce svírala mobil a čekala, až se Tom ozve. Možná jsem tak proseděla několik hodin. On se ale pořád neozýval. Co se mohlo stát tak zásadního, že by se neozval? Že by nedodržel svůj slib? Vzdychla jsem. Když už bylo v pokoji šero, vstala jsem. Byla jsem celá ztuhlá. Mobil jsem nechala položený na stolíku a šla se okoupat. Chci být na zítra do školy pořádně vyspaná. Bude to veliký den. Cítila jsem to v kostech.

B.