Ráno Tom vstal, probuzený ze snu o "neznámé" Am.. Amélie.. Ale to jméno mu něco říkalo... Nesnášel ten pocit bezmoci.. Vždycky si mohl všechno dovolit, ale teď.. Byl na dně se silami.. Už nevěděl, co má udělat, aby přišel na to, kdo ta Am je..
'Třeba se to dozvím z deníku..' blesklo mu hlavou, když si chytal snídani.
Bill se probral z nádherného snu. Konečně se mu nezdála noční můra, které ho děsily poslední dobou čím dál častěji. Zdálo se mu o jeho dětství.. S Tomem běhali po zahradě, cákali po sobě vodou.. Byli spokojení.. Teď? Nemohl by si stěžovat, že by neměl luxus, ale chybělo mu to mateřské objetí.. Někdy opravdu toužil být zase tím malým Billíkem, který, když si odře koleno, se běží skovat mamce pod sukni..
Přišel do kuchyně a zbystřil, že tam není sám..
"Tome? Je ti dobře?" zeptal se bráchy, který byl až nezvykle potichu.
"Bille.. Dobré ráno.." zasmál se Tom.. "Sorry, jenom jsem přemýšlel.." dodal.
Billovi to vrtalo hlavou.. 'Že by přemýšlel o Am?' Musel se v duchu pousmát..
"Tome, dneska máme být v té talkshow.."
"Jo, já vím.. V kolik?" zeptal se a zakousnul se do toastu.
"V pět... Bude to live.. Tak si připrav svoje hlášky.." poplácal Bill Toma po zádech a zase si vzpomenul na svůj sen.. Nikdy si nepamatoval sen do oběda.. Teď je půl jedné, sice snídají, ale...
"Co je, Bille?" zeptal se Tom.. Všiml si, jak se mu změnil výraz obličeje..
"Já jenom... O bože.. Pavouk.." vykvíkl Bill a ukazoval Tomovi k rukám.
"Kde?" vyskočil Tom od stolu a pak se znovu podíval na Billa.. Ten už se dusil smíchy.
Pohoršeně se na něj podíval a pak ho pleskl přes záda.
"Debile.." řekl a znovu si sedl k snídani.
Bill si začal připravovat jídlo a pak si sedl naproti Toma, taky s tousty.. To je jediné, co poslední dobou jedli.. Když taky vstávali kolem oběda..:D
"Hele, jak dlouho bude dneska ta talkshow?" zeptal se Tom.. Bill byl vždycky o všem informovaný.. Všechno věděl a teďka se dusil jídlem, jenom aby mu odpověděl... :D
"Nevím.. Prej se to bude natáčet tak hodinu, možná i dýl.. Proč? Jdeš za dalším špásem?" zeptal se podezřívavě Bill.
"Nee.. Jenom si něco čtu..." řekl Tom, ale dál prozrazovat nechtěl.. Nemohl tušit, že Bill ví, o čem je řeč..
"Aha.. A jenom otázka... Odkdy ty čteš?" zasmál se Bill... Snad znal svého bratra ne? :D
"No, jenom.. Hele, něco ti řeknu.. Věřím ti, protože jsi můj brácha...Víš, jak mi přišel ten balík.."
"Mno?" odpověděl Bill a dělal, jako že neví, o čem je řeč..
"Tak tam byl deník.. A já si ho jako začal číst... Bille, to by ses posral.."
"Fakt?" vykulil oči Bill, snad ve strachu, co všechno tam Amélie napsala...
"Jo.. A je to celkem zajímavé..." dokousal Tom poslední sousto a až s údivem se na Billa podíval.. Co ten náhlý zájem? :D
"Dáš mi ho taky přečíst?"
"Ty jsi snad Tom Kaulitz?"
"Jejda, tady mě navodíš a pak mi to ani nepůjčíš.."
"Je to moje.." vyplázl na něj Tom jazyk a odešel u kuchyně. "Přijď pro mě v půl čtvrté.." zavolal ještě na Billa, ale jeho odpověď už neslyšel..
Znovu se schýlil ke čtení deníku.. Ale pak si vzpomněl, že si ještě včera večer plánoval, jak zajde za profesorem Jugendmannem.. Taky ho měl z matematiky a moc dobře si pamatoval, jak ho nechal po škole.. Střídal profesorku Hugebarovou, která šla na mateřskou.. Hned první hodinu Tom samozřejmě vyrušoval.. Bývalá učitelka by mu nic neřekla, spíš ho ignorovala, ale Jugendmann? Hned mu napařil tři hodiny po škole.. A počítal matematiku jako divý.. Pak byl taky nejlepší.. V nejzazším koutu duše mu děkoval..
Vyšel z pokoje a hned narazil na Gustava.
"Kam máš namířeno? Máme dneska program.."
"Já vím, ale ten je až v pět.. Jdu do školy.."
"Do školy? Slyším dobře?" zasmál se Gustav.
"Jo, slyšíš.. Do školy.. Hned jsem zpět.." řekl Tom, přitom si celou dobu hrál s klíčema od jeho auta.
Nasedl a dal ruce na volant... Pak si uvědomil, jak pošetile jednal... Bude muset jet až domů.. Až do Magdeburgu.. To jenom tak honem nestihne.. Cestou by se taky mohl stavit za mámou.. Ale, vydrží to do zítřka? Sice bude mít čas, ale...
Nastarotoval.. Nechal chvíli běžet motor a pak ho stejně vypnul... Šel zpátky domů.
"Copak? Něco zapomenul?" zeptal se Gustav. Seděl u televize a ládoval se pomerančem.
"Ne, jenom to nechám na zítra.. Zítra nic nemáme, že ne.."
"Neměli bychom nic mít.." pokýval hlavou Gustav a zesílil si televizi.. Dosedl vedle něj Georg a upil si horké čokolády..
Vůně čokolády Tomovy popudila smysly a tak si šel taky jednu uvařit.. Pak se vrátil do pokoje a sedl k notebooku..
"Co si pustím?!" otevřel obal se všemi DVD, ale nemohl si vybrat.. Nevěděl, na co má zrovna chuť a náladu.. Nakonec vyhrálo staré a osvědčené Scary Movie..
Žádné komentáře:
Okomentovat