Just so hot - 9.kapitola

Zklamání

Když jsem v další den přišla do školy, jako první jsem potkala Davea. Hned v šatně. Usmála jsem se na něj, ale on se na mě jen podíval a zamračil se. Netušila jsem, co mohlo být důvodem jeho nálady. Měl skříňku kousek ode mě, ale i tak se na mě znovu nepodíval.

"Dave, ahoj." Stoupla jsem si k němu. "Co se děje?"

"Doufám, že ta tvoje teorie funguje. Využívat mě jako návnadu kvůli Tomovi? Opravdu geniální." Ušklíbl se.

"Co?" Nechápala jsem. "O čem to mluvíš?"

"Nepředstírej." Protočil oči. "Linda včera řekla Billovi ten tvůj supern nápad, a co by to byl za bratra, kdyby to neřekl Tomovi. A jelikož jsem byl zatažen do tvojí super akce, vím to taky."

"Eh..." Odmlčela jsem se. "Dave, nechtěla jsem-"

"Je to od tebe pěkně hnusné." Ukázal na mě prstem a pak navztekaně zabouchl skříňku a odkráčel pryč.

Přišla jsem do třídy. Linda na mě zamávala, už seděla v lavici a Bill stál u ní. Lindsay měla zase nějaké průpovídky, ale já jsem na to nereagovala. Ona zřejmě pořád má svého Toma jenom kvůli Lindině nevymáchané puse. Posadila jsem se za ní a usmála se na Billa. Před ním jí nic říkat nebudu, to bych neudělala. Ještě tolik slušnosti mi zbylo. Vytahovala jsem si věci z tašky a otevřela si sešit na posledních zápiscích, abych si je přečetla ještě před hodinou. Když zazvonilo a Bill odešel, po velkém polibku na rozloučenou, Linda se ke mně otočila.

"Tak co, zavolal ti Tom večer?" Pošeptala. Pootočila jsem k ní hlavu a přivřela oči do úzkých škvírek.

"Nezavolal. A dneska je na mě naštvaný Dave, protože se dozvěděl o mojí malé pasti na Toma. Kde se to asi mohl dozvědět?" Naklonila jsem hlavu na stranu.

"Ou." Nevinně se usmála. "Já.. vykládala jsem Billovi, jak jsme si užili koncert a on začal o Daveovi. Prostě mi to nechtěně vyletělo z pusy.. Omlouvám se."

"Jo, řekla bych, že tvoje omluva mi Toma nevrátí."

"Bože, vždyť ani tvůj nebyl!" Vykulila oči.

"Ale mohl být, kdybys dokázala držet jazyk za zuby." Vztekla jsem se taky.

"To asi těžko. Pořád jsi ho jenom uháněla, ale projevil o tebe někdy opravdu zájem, kromě té jedné pusy? Copak nevíš, že běhá za holkama jako pomatený?"

"Hezké, jak mluvíš o bratru svého přítele. Být tebou, taky si ho zkontroluju." Ušklíbla jsem se na ni.

"Tak to vřelé díky." Zamračila se taky.

Od té doby jsme spolu nepromluvily. Sice jsme se pořád byly spolu, seděly jsme v jedné lavici a i na dvorku při pauze na svačinu, ale mlčely jsme. A když už bylo po škole a my šly na oběd, nemohla jsem se dočkat, až budu doma. A to jsem ještě měla na jídlo hnusně rozvařené špagety. Nechala jsem si naložit jenom trochu a následovala Lindu ke stolu. Posadila jsem se a začala namotávat první sousto na vidlčku, když jsem se podívala, kdo prochází kolem. Bráchova parta, ale bez Toma. Až teď jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně celý den neviděla. To se mi jako vyhýbal? To jsem teda dopadla, ztratila jsem všechno, co jsem kdy měla nebo mohla mít.

Ani nevím, jak to vlastně začalo, ale když jsem pokládala příbor, kousek rajčatové omáčky vystříkl a zašpinil Lindě rukáv její bílé mikiny.

"To si ze mě děláš prdel." Zavrčela. Nikdy jsem ji nezažila tak naštvanou. Vzala trochu špaget a hodila je po mě.

"Eh?" Zvedla jsem k ní pohled a zamračila se. Naprosto jsem se neovládala. A po několika minutách se k nám přidali i další a strhla se taková bitka, že učitelé museli zakřičet hodně nahlas, aby nás uklidnili.

"Kdo to začal?" Zeptala se zástupkyně a přísně se podívala na všechny zúčastněné. Všichni ukázali na mě a Lindu.

"Vlastně, abych to uvedla na pravou míru, může za to Olivie." Řekla Linda suše. Jak prosté, všechno hodit na mě.

"Do ředitelny." Zněl rozkaz, který jsem musela poslechnout.

Můj verdikt zněl týden uklízení kolem školy. Sbírat prázdné pytlíky od brambůrků kolem školy se mi opravdu nechtělo. A navíc, zase to vypadalo na pořádný déšť. Vyfasovala jsem odpadkový pytel a rukavice. Věci jsem si nechala u školních dveří a vydala se na trávník, abych to měla co nejdřív za sebou. Když jsem posbírala pár prvních kousků, začali se lidi trousit ze školy. Radši jsem se k nim otočila zády a dělala, že je prostě nevidím. Zprávy o velké bitce v jídelně se určitě roznesly rychlost blesku, takže bylo jasné, o čem si všichni vykládají. Bylo mi tak trapně!

"Víš, že jsi naštvala docela dost lidí?" Uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se. Tom stál s rukama v kapsách a netvářil se dvakrát přátelsky. "Nedokážu pochopit, z jakého důvodu sis vybrala zrovna Davea. Je to přece můj kámoš."

"Já vím." Pokrčila jsem rameny a sklopila pohled. "Ono to všechno bylo jinak."

"Jinak?" Zopakoval. "Nevím, jak jinak by to mohlo být. Přimět mě žárlit, to fakt díky, lichotí mi to. Ale ne způsobem, jakým jsi to udělala ty."

"Ještě ty mi to nechávej vyžrat." Procedila jsem mezi zuby.

"A co bys chtěla? Opravdu jsem ti chtěl zavolat, ale když brácha přišel domů a řekl mi to, docela jsem se naštval."

"Paráda." Vzdychla jsem. "Můžeš mi říct, proč jsi mě líbal? Tos mě radši měl dál ignorovat." Řekla jsem a sebrala ze země další sáček od svačiny.

"Záleží, záleželo mi na tobě. A nechtěl jsem Lindsay podvádět. Chtěl jsem ti zavolat až po rozchodu s ní." Vysvětlil. Ach bože. Teď jsem se cítila ještě hůř.

"Vždyť všichni říkají, že jsi-"

"Sukničkář? Možná střídám holky, ale nepodvádím." Založil si ruce na prsou. "Myslel jsem si, že jsi jiná. A ty se přitom staráš jenom o sebe."

"Ale-"

"Měj se, Olivie." Rozloučil se. Slyšet od něj celé moje jméno bylo jako bodnutí do zad. On mi začal říkat Liv a to bylo mnohem milejší. Krásnější a roztomilejší. Olivie je prostě studené a odcizené oslovení.

Přišla jsem domů a hned zamířila do pokoje. Zavřela jsem se a lehla do postele. Možná, že má Tom pravdu. Myslím pořád jenom na sebe, nebo jsem aspoň myslela. Teď mám důvod se chovat míň sobecky, dospět a být vyrovnanější. Rozhlédla jsem se po pokoji a uvědomila si, jakou pravdu Tom měl. Vždyť tohle je pokoj malé holky. Je na čase začít s pořádnou přeměnou. Naprosto změnit svůj život a to k lepšímu. Vzdychla jsem. Je možné, že by se ani trochu nespletl a opravdu bych byla tak povrchní a sebestředná?

Když jsem večer seděla u televize, přišla máma, jestli bych jí pomohla s večeří. Normálně bych ji asi poslala někam, přece jenom jsem měla opravdu den blbec, ale v rámci nového zkokonalování se, jsem přikývla. Vypnula jsem televizi a vstala. Když jsem vešla do kuchyně, máma mi hned dala do ruky škrabku na brambory.

"Dneska chci udělat bramboráky, tak je prosím tě očisti." Ukázala na misku brambor.

"Hned se do toho pustím." Přikývla jsem a jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Během půlhodiny přišel táta z práce a posadil se v obýváku. Máma šla za ním, něco tam spolu řešili. A když jsem odcházela z kuchyně a mířila do pokoje, zřejmě jsem slyšela, co bych neměla.

"Nebude se chtít stěhovat. Ona určitě ne." Uslyšela jsem mámin hlas. Tiše jsem přešla ke schodům.

"Musíme to zařídit." Rozhodl táta.

"Tak jí to řekni sám. Já ti říkám, že se jí to nebude ani trochu líbit."

"Cože?" Pošeptala jsem si pro sebe. My se snad budeme stěhovat? Větší katastrofa se mi dnes stát nemohla, opravdu ne. Pohádala jsem se s Lindou, Lindsay je pořád s Tomem, který se teď se mnou nebaví, poštvala jsem si proti sobě snad celou bandu a ještě se mám rozloučit s tímhle městečkem, které mám tak ráda? To je zlý sen. A ani ten nemám Lindu, abych jí to mohla říct a poslouchat její konejšivá slova.

Přetočila jsem se na druhý bok a vzdychla. Dneska zřejmě neusnu. Rozsvítila jsem lampičku a natáhla se pro knížku, kterou jsem tam měla. Oh, to byla ta blbá knížka, která mě přivedla do těchto problémů. I když, co bych to sváděla na knížku, pitomá jsem já. A taky, že jsem to řekla Lindě. Zamilovaná a chová se jako nějaká nána. Ale nemůžu ji přece vinit dlouho. Nevím, jak to bude zítra ve škole. Vyspí se z toho, nebo se se mnou nebude bavit dál? Teď večer mám pocit, že ta naše hádka byla zbytečná.

Když jsem se ráno probudila, byla jsem ráda, že má večerní slova nikdo neslyšel. Linda určitě měla podíl na tom, že jsem ztratila šanci na Toma. Vstala jsem a rovnou zamířila do koupelny. Začala jsem si čistit zuby, když se dveře otevřely a vešel brácha.

"Dobré ráno, špagetko." Zasmál se. Jen jsem se na něj zamračila a dočistila si zuby. Vypláchla jsem si pusu a učesala si vlasy. Aniž bych se mu cokoliv řekla, odešla jsem zpátky do pokoje. Oblékla jsem se do naší školní uniformy a zamířila do kuchyně. Nalila jsem si džus a postavila ho na stůl. Začala jsem si mazat vafle marmeládou. Když jsem se otočila s nachystanou snídaní, Ozzi seděl u stolu a upíjel můj džus.

"Co si jako myslíš?" Zamračila jsem se na něj.

"Tos nemusela." Usmál se a vzal mi i talíř s vaflema.

"Neser mě." Vzala jsem ho zpátky a vzala mu i sklenici s džusem. Posadila jsem se a posnídala svoji snídani. Na něj jsem kašlala. Ať mě neštve.

"Proč ne, hodíš to po mně?" Popíchl mě. Bože, on je fakt na zabití. Zhluboka jsem vydechla a snažila se uklidnit a ignorovat jeho přítomnost. Nenechám se zrovna jím rozhodit.

Do školy jsem šla sama. Nečekala jsem, že se pro mě někdo staví. Přece jsem si všechny znepřátelila. Šla jsem loudavým krokem a dívala se na silnici. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem včera slyšela. Měla bych Lindě říct, že se asi budeme stěhovat? Je to moje nejlepší kámoška a i když jsme teď zřejmě rozhádané, asi bych jí to říct měla. Otázkou ale taky je, jestli se mnou bude chtít bavit ona. Když jsem přicházela ke škole, viděla jsem všechny - Dave, Dominika a Ozziho, Toma s Lindsay, Bill se držel za ruku s Lindou a Toby stál bokem. Vzdychla jsem. Linda si mě všimla, prvně se usmála, ale pak jakoby si vzpomněla, že se teď vlastně nebavíme a pohled stočila zpátky na Billa. Ach jo. Dneska to nebude žádná sranda.

B.