Bill's girl's diary [04]

Tak, zase se nám to všechno komplikuje :) Snad se mi díky tomu podaří sepsat více kapitol, než u předchozích sérií :)

WARNING: sex, vtip, romantika

KDYŽ jsem ráno vstávala, Bill už vedle mě neležel. Vzdychla jsem a rozevřela papír, který ležel na jeho straně.

"Musel jsem vstát dřív, ale co kdybychom si dnes spolu dali oběd? B."

"Tobě je to studio svaté," pošeptala jsem si pro sebe a hodila vzkaz zpátky. Vstala jsem a přešla do koupelny. Hned jsem si začala čistit zuby, potom jsem si pročísla vlasy a sepnula je do skřipce. Nalíčila jsem se a vrátila se do pokoje. Ze skříně jsem si vytáhla šaty a nasoukala se do nich. Chtěla jsem si zapnout zip, ale nedosáhla jsem na něj. Byla jsem vděčná Tomovi, že zrovna přišel. Opatrně zaklepal na dveře a pak nakoukl dovnitř.

"Jdeš jako na zavolanou," usmála jsem se na něj. "Prosím tě, mohl bys mi zapnout ty šaty?" zeptala jsem se ho. Usmál se a přešel místností ke mně. Zapnul mi je a pak zůstal stát za mnou. Podívala jsem se na jeho odraz v zrcadle.

"Dneska jdu tady do studia. Zřejmě budeš večer doma sama."

"Plánovala jsem být dlouho v práci. Jdu s Billem na oběd, takže asi nebudu stíhat," pokrčila jsem rameny. Tom se nadechl, ale nic neřekl. Otočila jsem se k němu čelem a tázavě se na něj podívala. "Hm?"

"Volala mi Ria," řekl a podíval se na mě, jakoby to bylo vysvětlení všeho. "Přijede zpátky."

"Aha," pokývla jsem hlavou a přešla k židli, abych si zkontrolovala obsah kabelky. "Takže budou filmové maratony jenom s ní, řekla bych."

"Ne," odpověděl hned. "Teda. Nechci, abys měla ten pocit."

"A jaký jiný mám pocit, když se ti vrací dívka? A stejně, mám Billa," pokrčila jsem rameny.

"Jo," zasmál se. "A kdy naposledy jste spolu spali? Na svatební cestě," řekl.

"A?" ušklíbla jsem se na něj.

"Nic," zavrtěl hlavou po chvíli, co na mě jen tak hleděl. Jakoby pořád nechtěl věřit, že jsem doopravdy řekla pouhé 'A?'. Máchl rukou do vzduchu, abych to dál neřešila, a odešel.

Když jsem odcházela z domu, po Tomovi nebylo stopy. Přemýšlela jsem, jestli třeba už neodešel do studia. Když už mě nechtěl vidět, tak prosím. Náladu mi už zhoršit nemohl. Už jenom samotné probuzení bez Billa mě do dne moc nenaladilo. Nastartovala jsem auto a vyjela do práce dřív, než bych se musela ještě více vzteknout. Když jsem přijela do práce, Suzie k mému překvapení seděla ve své židli a něco psala na počítači.

"Dobré ráno," usmála se na mě. "Kávu?"

"Jo, hodně silnou. Děkuji," vzdychla jsem a zavřela se ve své kanceláři. Posadila jsem se a schovala obličej do dlaní. Och můj bože.

Co jsem si myslela? Že bude všechno ideální, jak s Billem, tak s Tomem? A že se vrací Ria, to mi může být jedno. Je to přece přítelkyně mého švagra, tak proč na ni cítím takový vztek? Ani trochu nezmizela za žárlivost a hněv vůči ní. Když mi Suzie, jen jsem se na ni usmála a převzala od ní složku se zákazníky, kteří by dnes měli přijít. Podívala jsem se do svého diáře a vzdychla. Když jsem byla na líbánkách, Suzie mi zapisovala klienty. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ta kráva Ria si zavolá a poprosí o schůzku. A hned na devátou!

Zrovna jsem telefonovala s Heffem, když se otevřely dveře. Zvedla jsem pohled v domnění, že je to Suzie nebo šéf. Ale sotva jsem zkontrolovala čas na svých hodinkách, chápala jsem, proč vidím tu hnědovlasou pipku.

"Promiň, ale budu muset končit," řekla jsem Heffovi a podržela si sluchátko mezi uchem a ramenem, zatímco jsem vytahovala složku s jejím jménem, která tu byla už od posledně.

"Zákazník? Tak to tě nebudu rušit. Zítra se teda uvidíme na obědě. Pa, kočko," mlaskl mi do ucha.

"Pa," odpověděla jsem a položila sluchátko do vidlice. Odkašlala jsem si a podívala se na Riu, která se už posadila naproti mně.

"Bill?" zeptala se s úsměvem. Zakroutila jsem hlavou.

"Starý známý," opravila jsem ji. "Tak," řekla jsme a poposedla si. "Proč jsi se mnou chtěla schůzku? Šaty na ples, jinou událost?" zeptala jsem se.

"Vlastně, oblečení asi nebude hlavní záměr," pošeptala. Prohlédla jsem si ji. Vypadala hrozně. Kruhy pod očima, nenalíčená, vlasy měla v culíku. Hrála si s náramky na zápěstí. Musela být asi hodně nervózní.

"Víš, vlastně ani netuším, proč jsem si vzpomněla zrovna na tebe. Nějak jsme se nikdy nebavily, ale myslím, že to bylo kvůli tomu, že jsi s Billem. Potřebuju radu. Ohledně Toma."

"Radu?" nejistě jsem se na ni podívala. Zrovna ode mě? No to teda přišla za tou pravou.

"Víš, já vlastně nevím, proč s ním jsem."

"No, třeba kvůli tomu, že k němu něco cítíš?"

"Ehm. Určitě víš o tom, že jsem na nějakou dobu odešla," podívala se na mě a pak zase sklopila pohled k těm svým hnusným náramkům. Mlčela jsem. Čekala jsem, jestli bude pokračovat. Po nějaké době zase zvedla pohled. "Vlastně, abych řekla pravdu, ani nevím, proč jsem odjela. Ale ani nevím, proč bych se měla vracet. Možná si jenom užívám tu slávu kolem," vzdychla.

"Aha," řekla jsem. Ale ani trochu jsem k ní nepociťovala lítost nebo něco podobného. Pořád jsem ji nenáviděla. A teď jsem dokonce měla možnost, abych Toma získala jenom pro sebe.

Najednou se zatvářila hrozně naléhavě. Protřela si oko a vzdychla.

"Myslela jsem, že mi poradíš. Co se dělo, když jsem tam nebyla? Vypadal nějak smutně nebo na něm ani nebylo znát, že mu chybím? Potřebuju vědět, jestli.. jestli. Já ani nevím."

"No, abych řekla pravdu, tak když jsem přijela, nevypadal dvakrát dobře. Vypadal vyčerpaně, pohuble a nebyl nějak mluvný," pokrčila jsem rameny. Bylo jasné, že to bylo kvůli mně. Nebo to aspoň říkal Tom. Ale ať si Ria myslí, co chce.

"Takže myslíš, že bych to s ním měla ještě zkusit?" zeptala se mě. Povzdychla jsem si a podívala se na hodiny. To uběhla teprve čtvrthodina?

"Tak s tím ti asi neporadím," podívala jsem se na ni. Vstala a znovu si nasadila sluneční brýle, aby skryla své nenalíčené oči.

"Nevadí," vyhrkla. "Kdy si dáme příští schůzku? Potřebuju nové šaty, budu slavit narozeniny. Takže doufám, že si taky nějaké vybereš, s Billem jste samozřejmě zváni taky," usmála se najednou. Otevřela jsem diář.

"Volno mám až za dva týdny. Bude to stačit?"

"Dřív ne?" naklonila hlavu na stranu. Zalistovala jsem v diáři zpátky.

"Co o víkendu, může být? Jindy jsem opravdu zaneprázdněná. Po té dovolené mám práce až nad hlavu."

"No jasně!" znovu se posadila. "Jaké byly líbánky?"

Když Ria odcházela, už bylo akorát pár minut před polední pauzou. Bylo neskutečné, jakou měla výdrž, co se týče holčičího klábosení. Neměla jsem na to ani trochu náladu, ale co se dalo dělat. Byla neodbytná. A když odcházela, děkovala mi, že jsem jí zlepšila náladu. Usmála jsem se na ni, s co nejmenší falší jsem uměla, a ještě za ní zamávala, aby si nemyslela, jaká jsem nevychovaná. I když mi to mohlo být u zadku, nějak jsem měla pocit, že mi ještě bude nápomocná. A sotva jsem se vrátila do kanceláře, zvonil mi mobil a na displeji bylo jméno mého manžela.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a zatímco jsem schovávala Riinu složku do archívu.

"Tak co, beruško, připravena na oběd?" zeptal se. "Čekám dole."

"Jsem tam během pár minut," řekla jsem. Vzala jsem si kabelku a vyšla ze své kanceláře. Jen jsem mávla na Suzie a poslouchala, co mi vypráví Bill. Omlouval se mi, že ráno zmizel, aniž by mě vzbudil a rozloučil se se mnou. Sotva jsem se dostala před budovu a zahlédla Billovo auto, položila jsem hovor. Otevřela jsem dveře spolujezdce a usmála se na něj. Posadila jsem se a zavřela za sebou. Než jsem se připoutala, už jsem dostala jeden polibek na tvář na přivítanou.

Celou cestu se Bill nezastavil a vykládal o Tom, jakou melodii mu Tom přinesl napsanou. A i když jsme se posadili v restauraci, pořád o tom básnil. Usmívala jsem se a byla jsem šťastná i za něj.

"A co vůbec ty? Pořád mluvím jenom já," vzal mě za ruku a jemně mi ji políbil. Vzdychla jsem a protočila oči.

"Prosím tě," zamrkala jsem. "Dneska je to snad nejnáročnější. Už jenom proto, že přišla Ria."

"Ria?" nechápavě zvedl obočí.

"Ano, tak nějak jsem se taky tvářila, řekla bych," zasmála jsem se při pohledu na jeho obličej. "Prý bude slavit narozeniny, tak chce, abych jí vybrala nějaké šaty. A jsme oba dva zvaní."

"A proč nám o tom neřekl Tom?"

"Řekla bych, že o tom ještě neví. Dneska se Ria vracela k nám domů," vysvětlila jsem.

"Ty toho víš víc než já," uculil se na mě. Jen jsem zvedla obočí.

"To víš," mrkla jsem na něj. Naklonil se přes stůl a políbil mě na rty.

"Jsem rád, že mám tak inteligentní ženu," pošeptal mi. Kdybych byla inteligentní, pomyslela jsem si, neřekla bych Rie, aby se vrátila k Tomovi. Nepodváděla bych tě a řekla bych ti o všem pravdu.

Když jsem se vrátila do práce, byla jsem překvapená, že se Suzie bavila s Tomem. Šokovaně jsem zůstala stát ve dveřích.

"Dobrý den, už jste zpátky z oběda?" zeptala se Suzie a podívala se na hodiny. "Nějak brzo."

"Ano, manžel spěchal zpátky do práce," vysvětlila jsem a tázavě se podívala na Toma.

"Potřebuju s tebou mluvit," řekl. Zněl stejně naléhavě jako Ria. To se dnes proti mně spikli, nebo co? Celá zkoprnělá jsem přešla Suziinu kancelář a zamířila do své. Podržela jsem Tomovi dveře, zavřela jsem je potom za ním a opřela se o ně zády. Tom se hned ke mně otočil a chtěl mě políbit, ale odvrátila jsem od něj, takže mě políbil na tvář. Zůstal stát blízko u mě. Jeho omamná vůně mě obklopila. Zavřela jsem oči a snažila se myslet trochu reálně.

"Co se děje?" pošeptal svou otázku. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Jeho pohled zkoumavě hledal v mém obličeji nějaký důvod, proč jsem mu asi nechtěla opětovat polibek.

"Teď jsem přišla z obědu s Billem," podívala jsem se na něj a opřela se mu do hrudi, aby trochu ustoupil. Výsledek mi moc nepomohl, ale aspoň jsem mu byla vděčná, že dva kroky dozadu nakonec udělal.

"Neříkej," usmál se. Cítila jsem, jak se začínám potit. Jeho přítomnost byla naprosto vraždící. Vzdychla jsem a konečky prstů ho pohladila po naběhnuté krční žíle. Tolik mě rajcoval.

"Tome, byla tu dneska za mnou Ria," řekla jsem a sledovala v emoce v jeho obličeji. Přešel to, jako bych mu nic neřekla.

"Víš, že v těch šatech vypadáš naprosto šukatelně?"

"Chtěla po mě radu. Na tebe," pokračovala jsem, jako bych ani já neslyšela, co vlastně říkal.

"Nejradši bych to z tebe trhal, kašlal na nějakou sekretářku vedle a rozdal si to tady s tebou," políbil mě na krku. Svými boky silně narazil na mé, až jsem musela zavřít oči, aby neviděl, jak se mi rozkoší rozšířily zornice.

"Tome, prosím tě," vzdychla jsem.

"Hm?" zabručel, ale nepřestával mě líbat. Můj dech se začal zrychlovat. A když konečky prstů jel po vnitřní straně stehna nahoru, začínala jsem se dostávat do mdlob.

"Nemůžeš přece…" odmlčela jsem se. "Ráno ses ke mně otočil zády a teď… Teď bys- ah!" šeptla jsem. Zaklonila jsem hlavu. Sál mou kůži na krku, zatímco prsty vyhledával můj rozkrok

"Neumíš sténat potichu?" podíval se na mě najednou. "Nechci, aby ta tvoje Suzie bonzovala Billovi," zamračil se.

"Můžeš si za to sám," oplatila jsem mu stejným tónem.

"Adelle," pousmál se na mě. Párkrát mě políbil, než se mi zase podíval do očí. "Tolik tě miluju."

B.