Bill's girl's diary [07]

Tak, abychom se pohnuli trochu dál, musela jsem popohnat děj. Snad se nebudete zlobit, že jsem to tak zrychlila, snažila jsem se na to jít pozvolna. Těším se na Vaše komentáře :) B.

WARNING: sex, vtip, romantika

TRHANĚ jsem se otočila na Billa, který se znaveně posadil vedle mě a Toma. Promnul si kořen nosu a zívl.

"Jsem naprosto zničený," vzdychl a pak se podíval na můj talíř. "Ah, vidím, že ti brácha dělal snídani. Doufám, že ti bude chutnat. Tyhle vafle jsou totiž mňamka. Ani já je tak neumím," usmál se. Pousmála jsem se a doufala, že Billovi nedocvakne, jak mě Tom oslovil. Bylo vidět, že po téhle Billově větě Tom ztratil nejistotu. Začal totiž se svým chvástáním.

"No jistě," mrkl na mě. "Kdo jiný by jí snídani dělal? Ona je určitě v kuchyni neschopná."

"No díky," ušklíbla jsem se na něj. "Za trest ti uvařím."

"Pff," odfrkl si a napil se své kávy. Bill se zasmál a pak se natáhl pro jednu vafli z mé snídaně. Zakousl se do ní a vstal.

"Ať se ti dnes daří, zlatíčko," políbil mě na tvář. "Moc ti to sluší," pochválil ještě můj zevnějšek a pak odešel.

"Dobrou noc," zavolala jsem ještě za ním. S plnou pusou mi něco odpověděl.

"Je opravdu tak slepý a hluchý?" zeptala jsem se Toma po chvíli, když jsem měla jistotu, že nás Bill neuslyší. Tom jen pokrčil rameny.

"Určitě je unavený," vysvětlil. "Podle toho, jak vypadal, zřejmě byl celou noc vzhůru. A dneska jdu do studia já. Odvezu tě, chceš? Auto sis nechala v práci, ne?"

"Jo, nechala. Myslela jsem, že bych šla pěšky."

"To jako fakt?" podíval se na mě pohledem, kterým jakoby pochyboval o mém zdraví. Zasmála jsem se.

"Ne všichni jsme takoví antisportovci," ušklíbla jsem se na něj.

"Hele, chodím do posilovny!" bránil se.

"Ano, a tam se určitě hrozně zadýcháš, když zvedáš činky, že?" usmála jsem se. Vstala jsem a podívala se na hodinky. "Jdeme?"

"Už? Ještě jsem si nepřečetl stránku s inzeráty," zasmál se. "Někdy tam píšou zoufalé holky," mrkl na mě.

"A ty zrovna nějakou potřebuješ, jo," přikývla jsem. Jen něco zabručel pod vousy a taky vstal.

Být s Tomem bylo tak jednoduché. Když jsem nechtěla, ani jsem mu nemusela odpovídat, prostě si mluvil pro sebe sám. Jen jsem zabručela své hm ve správnou chvíli a nic víc nepotřeboval. Když ale zastavil u dveří do budovy, kde jsem pracovala, najednou mlčel a to mě šokovalo.

"Adelle, moc ti za včerejšek děkuju."

"Prosím tě," usmála jsem se na něj a odepla si pás. Tiše se zasunul zpátky na své místo. "Řekla bych, že až budeš mít znovu chuť, Ria se o tebe ráda postará," mrkla jsem na něj.

"Splním ti to přání. Už nebudu pít," pokrčil rameny.

"Myslela jsem to ze srandy."

"A já vážně. Tak ať se ti daří v práci," usmál se. Viděla jsem, jak se přemáhá, aby se nenatáhl pro polibek. Nakonec ale neodolal a dal mi pusu aspoň na tvář. "Moc hezky voníš."

"Děkuju," řekla jsem celá vykolejená. Vystoupila jsem a zavřela za sebou dveře. Přes sklo jsem mu ještě zamávala a pak vešla do budovy. Vzdychla jsem. Zase makat jako šroubek. Ach jo.

Když jsem zasedla ke stolu, vzala jsem si do ruky zvýrazňovač a doufala, že dneska mě nikdo nevyruší od práce. První zákazník měl přijít až před obědem, tak doufám, že to tak i bude. Hned jsem se dala do práce. Četla jsem článek, ale nemohla jsem se vůbec soustředit. Nevím proč, ale pořád mi v paměti vyvstával obraz Toma, jak leží na mých prsou a huhlá ty svoje vyznání lásky. Bill je až moc dokonalý na to, aby tohle někdy udělal. Nevím, proč mám pořád tendenci ty dva srovnávat. To přece nejde, nebo ano?

Stereotypnost dalších dní způsobila, že jsem si ani nevšímala, jak to rychle ubíhá. Dny na kalendáři se střídaly rychleji, než bych chtěla. Přijít domů, sotva se vidět s Billem, teď už i Toma jsem moc nepotkávala. Ria se doma vyskytovala častěji, než ti dva dohromady. Trávit s ní čas mi dělalo problémy, začínala jsem být náladová. Proto jsem zůstávala déle v práci. A když jsem kolem deváté večerní přišla domů, vždycky jsem byla tak vyčerpaná, že jsem lehla a spala jako nemluvně. A ráno vstávat a zase do práce, zdržet se tam co nejdéle, abych nemusela potkat Riu, a pak zase domů a pořád dokola. Už mě to unavovalo. Chtělo by to nějaké oživení. Tolik mě to tlumilo, že jsem už ani neměla chuť na sex. Dokonce ani s Tomem, a to je co říct. Jindy bych se utloukla po každé minutě s ním. Teď jsem neměla náladu. Prostě jsem neměla náladu na nic. A když už se přehoupl další měsíc, s hrůzou jsem zjistila, že jsem si už před dva týdny plánovala návštěvu u doktorky.

Jednoho dne jsem si vzala volno na celý den. Nechtěla jsem být pořád v takovém stresu. Ani nevím, proč jsem ho poslední dobou tak špatně snášela, možná je toho prostě už dost. Maximum, co můžu zvládnout. Teď už musím jenom brzdit. A když jsem seděla v čekárně, doslova jsem cítila, jak se vedle mě nějaká holka potí. Bylo to naprosto nechutné. Až tak se mi zvedal žaludek, že jsem si musela odsednout jinam. Vzala jsem si časopis, co tu byl na stole, a začala jím listovat. Bulvár, nikdy nevíte, co si navymýšlí. V kabelce mi začal zvonit mobil. Omluvně jsem se podívala na dámy sedící kolem mě a vyšla jsem ven před čekárnu.

"Ano?" zvedla jsem hovor.

"Ahoj, tady Ria. Jsi v práci? Dnes večer je ta oslava, tak bych si ráda vyzvedla ty šaty," řekla a na jejím hlase bylo slyšet, že se usmívá.

"Ah, promiň, zapomněla jsem na to. Jsem teď mimo kancelář, ale zajdi si tam. Zavolám Suzie, takže o tobě bude vědět, jo?"

"Fajn," souhlasila hned. "A kde jsi? To snad slyším poprvé, že nejsi v práci."

"Ale, musela jsem si něco zařídit," řekla jsem ledabyle. Zrovna tobě budu něco říkat, pomyslela jsem si.

"Tak jo, zhruba za půl hodiny bych mohla být na místě, tak té Suzie zavolej, prosím."

"Jo, neboj se," přitakala jsem. "Uvidíme se večer, zatím," rozloučila jsem se s ní a ukončila hovor. Hned jsem začala vytáčet číslo do Suziiny kanceláře, abych ji seznámila s věcí a řekla jí, kde ve skladu jsou pověšeny šaty pro Riu. Totálně jsem na tu oslavu zapomněla, takže to vidím tak, že si ještě sama skočím do práce, abych si na sebe něco vybrala. Mluvila o nějakém klubu, ale i tak bude příhodné mít slušnější oblečení. Ach bože.

Když jsem se vrátila do čekárny, akorát vycházela sestřička.

"Zrovna jdu pro vás," usmála se na mě. Tak jsem si ani nesedala a hned vešla dovnitř. S mojí kartou mě hned poslala za doktorkou. Posadila jsem se naproti ní a podala jí svou kartu.

"Oh, vy jste u nás dlouho nebyla," usmála se na mě. "Chodila jste si jenom pro předpis, že?" řekla, když se podívala do karty. "Ano, ano. Už to vidím. Tak, vyřešíme, proč jste tu a uděláme dneska kontrolní prohlídku, ano?"

"Dobře," souhlasila jsem. "S manželem teď nemáme moc čas a ani moc chuť zkoušet dítě, takže bych vás poprosila, kdybyste mi předepsala další balení antikoncepce."

"Jo, to by neměl být problém," usmála se. "Nic jiného vás netrápí?"

"No, možná jen, že jsem měla drobné krvácení mimo cyklus," svěřila jsem se jí. Prvně jsem tomu nepřikládala žádnou váhu, ale i takové drobnosti něco můžou znamenat.

"No, zřejmě to bylo kvůli tomu vysazení, tělo si zvykalo na nižší hladinu hormonů, než jakou jste měla díky polykání prášků. No, vysvlečte se a vyskočte si nahoru, já zatím najdu recept," pobídla mě. Přikývla jsem a vstala. Zašla jsem si za plentu, a protože jsem měla sukni, bylo to vždycky jednoduché. Nemusela jsem tu ostýchavě stát s holou prdelí. Kdyby někdo přišel, netušil by, že vlastně nemám kalhotky.

Když mě vyšetřila, nejistě se na mě podívala.

"Jak dlouho jste ty prášky nebrala, holčičko?"

"Jeden měsíc. Teď to bude druhý. Chtěla bych to znovu začít brát přespříští týden."

"No, asi vás trochu překvapím, ale víte, že jste těhotná?"

"To není možné," zavrtěla jsem hlavou. Napřímila jsem se a přemýšlela, kdy bych asi tak mohla otěhotnět. Vždyť jsem s Billem nespala jakou dobu. A najednou mi svitlo. Tom.

"Jste na začátku těhotenství," usmála se. "Moc vám gratuluji. Manžel bude určitě šťastný," podporovala mě hned.

"Neměla jsem být ještě nějakou dobu po vysazení chráněna?"

"Kdybyste začala brát hned po sedmidenní pauze, nic by se nedělo a chráněna byste byla. Ale při vysazení bylo vaše tělo v takovém šoku, že otěhotnělo ještě ochotněji, než u jiné ženy."

"Ach bože," vzdychla jsem a zůstala hledět do jejích zelenošedých očí. Jsem těhotná.

Když jsem odcházela, vyšla jsem z čekárny a hned se opřela o stěnu. Vytáhla jsem mobil a přemýšlela, jestli to mám vůbec někomu říct. Je určitě jasné, že je otcem Tom. Sice mi bude dělat ještě nějaká vyšetření, aby zjistila, v kterém týdnu jsem, ale když se nad tím logicky zamyslím, je to jasné jako facka. Znovu jsem schovala mobil do kabelky. Proč jsem si toho nevšimla sama? Měla jsem nafouknuté břicho, byla jsem neustále unavená, náladová a ztrácela pozornost. A hlavně - cítila jsem se jako ucpaný záchod. Teď bych potřebovala panáka. A to asi nepůjde. Sakra! A jak to říct Tomovi a Billovi? Mám jim to říct zároveň? Nebo jenom Billovi a tvrdit, že je to jeho dítě? Cítila jsem se jako ve slepé uličce. Jediná cesta jak z toho ven, je zpátky. Přiznat Billovi pravdu ohledně mého vztahu k Tomovi a za jakých okolností jsme se poznali. A s tím jde ruku v ruce celý příběh toho, jak jsem si předtím vydělávala. Co na to řekne, až se dozví, koho si vlastně vzal?

Vyšla jsem z budovy na ulici a rovnou zamířila do své práce. Bylo pár minut po desáté, ale aspoň budu mít čas si vybrat šaty, v klidu poobědvat a popřemýšlet nad tím, jak to celé vymyslet. Když už jsem konečně těhotná, na potrat určitě jít nechci jenom proto, že to není dítě mého manžela. A stejně, možná bych ani nepociťovala takové vnitřní štěstí a uspokojení. Budu pod srdcem nosit dítě muže, kterého miluju z celého srdce. Bill je pouze samozřejmost v mém životě, která se stát musela. Už není samozřejmostí, aby mi dítě udělal on.

Ani jsem nešla do kanceláře. Rovnou jsem zamířila do skladu. Všimla jsem si, že šaty, které byly přichystané pro Riu, tu už nebyly. Aspoň se s ní nebudu muset vidět. Zamířila jsem víc dozadu, kde byly pověšeny šaty, a přemýšlela, jako barvu bych si mohla vzít. Hned jsem vzpomínala, jaké boty mám schované v botníku. Nějak se mi nechtělo vybírat úzké šaty, které by obtahovaly mou siluetu. Třeba to ještě na mě není vidět, stejně bych se v tom cítila divně, když teď vím, že mi poroste břicho. Už jenom ten pocit bude stačit na to, abych si šaty pořád popotahovala. Nakonec jsem si vybrala tmavě modré šaty s bílou stuhou pod prsy, od které se sukně vlnila v malých voláncích. Dokonale to zamaskuje moje ještě nerostoucí břicho. Napsala jsem si půjčku a hned zamířila zpátky. Dneska jsem byla v centru autem. Šaty jsem si hned pověsila nad zadní sedadlo a rozhodla se, že poobědvám doma. Proto jsem se vydala na cestu.

Ještě jsem se stavila v samoobsluze, abych si koupila potraviny, na které jsem dostala chuť. Koupila jsem konzervu s tuňákem, špagety a nějakou zeleninu. U pokladny jsem zaplatila a zamířila domů. Zavřela jsem za sebou, nákup nechala u dveří a šla se převléct. Hodila jsem na sebe volnější triko a tepláky. Než se začnu chystat na oslavu, chci se cítit pohodlně. V kuchyni jsem potom vytáhla jídlo a hned začala ohřívat vodu na špagety. Když jsem krájela papriku na kousky, otevřely se domovní dveře a do kuchyně nakoukla Ria a hned za ní Tom.

"Ty už jsi doma?" usmála se na mě. "Díky za ty šaty, jsou skvělé," řekla hned a podívala se, co vařím. "Hm, vypadá to dobře. Zdravě. Bude porce i pro mě?"

"Jo, nevařím jenom sobě," usmála jsem se na ni a pohledem zabloudila i k Tomovi. Položil tašku s logem Riina oblíbeného obchodu a usmál se na mě.

"Ahoj, Adelle," pozdravil mě. Měla jsem pocit, že za tím mělo být něco víc, ale kvůli Rie to řekl jenom takhle. Odpověděla jsem a cítila, jak mi měknou kolena. Bože, budu vůbec schopná mu říct o tom, že s ním čekám dítě?

B.