Bill's girl's diary [10]

Tak, tohle je asi předposlední díl. Ještě nevím, jak se mi to podaří natáhnout, ale asi bude zase jedenáct kapitol, plus kratší epilog. Těším se na Vaše komentáře, drazí a milí! :) B.

WARNING: sex, vtip, romantika

PŘEHNULA jsem se přes svoje rostoucí břicho a zakryla si nohy dekou. V celém domě bylo chladno. Venku padal sníh tak hustě, že ani nebylo z oken vidět na protější ulici. Dívala jsem se na televizi a čekala, až se Tom s Billem vrátí z nějakého focení. Ani vám nedokážu popsat, jak se věci za poslední týdny vyvinuly. Oba dva se chovali odtažitě, ale zároveň mě zahrnovali takovou láskou, až jsem si připadala opravdu jako mrcha. Bill mi chtěl zřejmě vynahradit dny našeho manželství, kdy seděl ve studiu místo u mě. Tom se zase choval jako opravdový otec očekávající své vytoužené dítě. A já měla strašné výčitky svědomí za to, že jsem si to užívala. Nejradši bych zase utekla a dál jim neničila život. Ale kvůli bulváru a celému světu Tokio Hotel jsem tyhle myšlenky zavrhla. I když mě každý den napadla nějaká možnost, jak utéct.

Jejich láska mi dávala sílu do života. Vidět jejich šťastné výrazy z toho, že jsem šťastná já, mě činilo šťastnou. Byl to začarovaný kruh, u kterého jsem netušila, kde je začátek. Možná, že v tom prckovi, co roste v mém břichu. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla mít vlastní dítě. A teď jsem ho očekávala a ještě byla neuvěřitelně hýčkána dvěma muži, kteří mě milovali, a já milovala je. Asi to zní trochu jako z jiného světa. V milostném trojúhelníku to přece nemůže klapat. Ale bude to tím, že oni prostě milují svou kapelu, hudbu a fanoušky. Já jsem až někde za tím vším, takže jim zřejmě nedělá takový problém podělit se i o mě, když se dělí i o ty předchozí věci, které milují víc, než mě.

Otevřely se domovní dveře.

"Ahoj," zavolala jsem od televize. "Jsem tady."

"Ahoj, zlato," objevil se Bill a hned za ním šel Tom. Posadili se každý z jedné strany.

"Jak to šlo?" podíval se na mě Tom a jemně mě políbil na tvář. Jen jsem pokrčila rameny. Usmál se a pohladil mě po břiše. V jeho obličeji bylo vidět, že se na dítě těší. Možná, že mě doopravdy miluje tolik, jak říká. A Bill asi taky, jinak by nebyl ochoten částečně ustoupit svému bratru. Vzdychla jsem a podívala se před sebe.

"Děje se něco?" zeptal se Bill starostlivě.

"Ne," usmála jsem se na něj. "Jen jsem nějaká unavená."

"Měla jsi něco dobrého na jídlo?" dal mi Tom ruku kolem ramen. "Něco bych udělal."

"No, vlastně jsem jedla před chvílí, ale klidně si dám ještě."

"Ty teď jíš i víc, než on," zasmál se Bill a podíval se na Toma. Ten se jen ušklíbl a vstal.

"Vaše jídlo tu bude za chvíli, madam," mrkl na mě a odešel do kuchyně. Podívala jsem se na Billa.

"Jaké bylo focení?" zeptala jsem se a pootočila se tělem víc k němu. Ještě jsem mu měla hodně co nahrazovat.

"Ale, znáš to," vzdychl a protáhl se. Odkašlala jsem si. "No jo, vlastně neznáš," zasmál se a pak jen pokrčil rameny. "Hodiny práce a nakonec jsou z toho čtyři fotky. Teď jsem si vzpomněl, Gustav s Georgem tě pozdravují. Prý se brzo zastaví, aby zkontrolovali, jak se o tebe staráme," usmál se.

"Co říkají na to, jak to teď mezi námi je?" zeptala jsem se opatrně.

"Tom jim to neřekl. A mě gratulovali k dítěti," pousmál se. Pohladil mě po břiše, jako to předtím udělal Tom, a znovu ke mně zvedl pohled. "Budu ho milovat jako vlastní, Adelle."

"Ach Bille. Pořád nevím, jak se vám dvěma odvděčit. Hlavně tobě!" podívala jsem se na něj. "Jsi tak hodný."

"Víš, že se opakuješ?" usmál se.

"A jak jinak to mám říct?" napřímila jsem se. Obličej se mi hned zkřivil bolestí, ale musela jsem se usmát. "Sáhni," podívala jsem se na něj. Hned jsem popadla jeho ruku a přiložila si ji na břicho. "Cítíš to?"

"To je úžasné," pošeptal. Jeho oči byly rozšířené, tvářil se překvapeně a spokojeně zároveň. "Tome!" zavolal hned. "Pojď honem sem."

Tom se přiřítil během vteřiny, v ruce ještě držel obracečku.

"Co se stalo?" zeptal se vyděšeně. Musela jsem se zasmát. Bill ho hned pobídl, aby si taky sáhl. "On už kope?" pousmál se. "Ah, zlatíčko," pohladil břicho. "Bude z tebe další sexy kytarista."

"Co když to bude holka?" zasmála jsem se.

"Tak to bude kytaristka," pokrčil rameny. Jakoby se nechumelilo. A že venku chumelilo solidně.

"Adelle, zítra jdeme na večeři s našima, jsou tu na krátké dovolené. Půjdeš s námi?" zeptal se mě Bill.

"Jak dlouho tu jsou?"

"Asi týden," pokrčil rameny. Zamračila jsem se. To mi nemohl říct dřív?

"Ještě nevím."

"Já ti říkal, ať jí to řekneš dřív," řekl mu Tom a napřímil se. "Adelle, jak budeš chtít. Ale přijeli hlavně kvůli tobě. A taky aby popřáli Billovi k nenarozenému dítěti," ušklíbl se na něj a na mě se zase usmál.

"To o tom opravdu nikdo neví?" ujišťovala jsem se.

"Je to jen mezi námi třemi," dostalo se mi odpovědi. Vzdychla jsem a podívala se prvně do jedněch a pak do druhých nádherných očí. Doufám, že tohle dítě podědí po otci. Já je totiž nemám tak krásné, jako ti dva.

Když jsem si večer ulehala do postele, po Tomových výborných palačinkách, cítila jsem se příjemně unavená. Takový ten pocit pohody, bezpečí a lásky. Zavřela jsem oči a chystala se ke spánku, ale někdo zaklepal na dveře. Řekla bych, že to bude Tom, chodí mi popřát každý večer dobrou noc a krásné sny. Ode dveří ale zazněl BIllův hlas. Pobídla jsem ho, ať jde dovnitř. A přece, je to i jeho ložnice. Posadil se na okraj postele a pohladil mě po ruce.

"Zlato, vím, že jsem ti to měl říct," vzdychl. "Ale opravdu bych si přál, abys na tu večeři šla. Sice je venku zima, ale můžu to zařídit, aby naši přijeli domů," navrhl.

"Bille, já neřeším to, že je venku zima," řekla jsem a posadila se. "Vlastně se bojím setkat se s tvými rodiči."

"Chci, abys poznala mámu, Adelle."

"Jestli je to tvoje přání, pokusím se ho splnit."

"Tak tohle zase po tobě nechci," pošeptal. I v té tmě jsem mohla vidět, jak zavrtěl hlavou. Vzdychla jsem a natáhla se po jeho rtech. Opětoval mi polibek, ale opatrněji, než kdy dřív.

"Půjdu na tu večeři," slíbila jsem. "Jen mi řekni, jak se mám obléct a kdy být připravená."

"Miluju tě, víš to?" pousmál se a tentokrát mě políbil on. A vášnivěji.

Jak jsem mu slíbila, taky jsem udělala. Bill říkal, že se nemusím oblékat společensky, rezervoval stůl pro šest v obyčejné restauraci. Kromě nás dvou a rodičů s námi půjde i Tom. Už jsem se ani moc nestrachovala, jak celý večer dopadne. Když budu mít oba dva u sebe, budu klidná. Největší podpora, které se mi může dostat. Oblékla jsem si svetr z příjemného materiálu, ve kterém mi bude teplo, sukni a vybrala si kozačky, které k tomu dokonale padnou. S líčením jsem se moc netrápila, jenom jsem si nanesla řasenku a lesk na rty. Dole u schodů už čekal Tom, který slíbil, že tam se mnou přijede. Bill měl zase vyzvednout rodiče. Od rána jsem měla docela dobrou náladu. Když jsem ale scházela schody a prošla kolem velikého zrcadla, které bylo v předsíni, dostala jsem depku. Prostě jen tak, jako úderem blesku.

"Bože, vždyť nikam nemůžu jít," vzdychla jsem a podívala se na sebe z boku. "Vždyť se v restauraci leknout, kdo přivolal tanky!"

"Adelle," pohladil mě Tom po ruce. "Podívej se na mě," požádal mě. Když jsem ale dál sledovala své obtloustlé tělo v zrcadle, vzal mě za bradu a přinutil mě, abych mu pohlédla do očí. "Jsi nádherná. Spíš mi budou všichni závidět, co mám vedle sebe za krasavici."

"Jo, krasavici, kterou někdo spolkl," přivřela jsem oči a zase zabloudila pohledem k zrcadlu. "To je prostě děs," pošeptala jsem. Do očí se mi draly slzy.

"Zlatíčko," políbil mě Tom na tvář a zezadu mě objal kolem pasu. Jeho dlaně příjemně hřály na břiše, které teď vypadalo jako extrémně nafouklý fotbalový míč. "Máma se na tebe těší. Ona dokonce čekala dvojčata, takže v porovnání s tím, jak musela vypadat ona, jsi štíhlá jako laňka."

"Ty mi fakt pomáháš," zamračila jsem se na něj. "Já prostě zůstávám doma. S takovou postavou nevylezu z domu," rozhodla jsem. Tom vzdychl a promnul si kořen nosu. Vytáhl mobil a hned vytočil něčí číslo.

"Bille?" oslovil ho, sotva to zvedl. Aha, takže jde bonzovat? "Přijedeme s Adelle později, jo?" zeptal se. "Ne, všechno je v pořádku. Neboj," uklidňoval ho. "Jo, ano. Přesně tak," pousmál se. "Ještě uvidím. Jo. Jo, čau," řekl a mobil schoval znovu do kapsy. Podíval se na mě. "Takže?"

"Nikam nejdu," znovu jsem zaprotestovala.

"Já tě klidně vynesu v zubech," varoval mě.

"To bys o ně přišel. A musel bys nosit falešné. To by byl poprask, kdyby se to fanynky dozvěděly!" vykulila jsem na něj oči. Tom se zasmál.

"Adelle, zlato, říkám ti, že vypadáš úžasně. A myslím to vážně," upřímně se na mě podíval.

"Přesedláváš z modelek na baculky?"

"Ne. Nemám tu potřebu, když mám doma nejnádhernější holku pod sluncem, která -"

"Vypadá jako almara," ušklíbla jsem se.

"Která je překrásná," opravil mě. Vzal mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

"Vidíš, ani mě neobejmeš, jak jsem široká!"

"Už mlč," zavrtěl hlavou. Chtěla jsem ještě protestovat, ale políbil mě. Takovým způsobem, jak jsem ho dlouho necítila. Jemně mi skousl dolní ret, nasál ho a pak špičkou jazyka přejel přes horní. Trhaně jsem se nadechla. Kdybych neměla to břicho, už bych po něm skočila. Na chvíli se oddálil, zřejmě, aby se ujistil, že se mi to líbí, a pak pokračoval ve svém oblbování.

"Už jsi připravená jít?" pošeptal.

"Hmm," zabručela jsem a za triko si ho přitáhla zpátky. Měla jsem potřebu být líbána. Tom se zasmál a zase se oddálil.

"Pojď."

"Ještě ne," zavrtěla jsem hlavou. Stoupla jsem si na špičky a pažemi ho objala kolem krku.

"Bill mi bude závidět."

"Však se to nemusí dozvědět," pokrčila jsem rameny. Tom mě krátce políbil.

"Už opravdu musíme jít," řekl, když se podíval na hodinky na svém levém zápěstí.

"Všechno zkazíš," zamračila jsem se na něj. Dal mi ruce na boky a usmál se. Políbil mě na čelo, na špičku nosu a krátce na rty. Pořád jsem zůstávala zamračená. Znovu spojil naše rty.

"Stačí?" zvedl koutek nahoru.

"Ne," zavrtěla jsem hlavou.

"Miluju tě."

"Pořád je to málo."

"Dostaneš poslední pusu a potom opravdu jdeme," rozhodl.

"Předposlední."

"Fajn. Ale potom se opovaž ještě něco říct," ukončil mé vydírání. Sice mi dal jen jeden polibek, ale zato si na něm dal náležitě záležet. Když se odtáhl, ani jsem netušila, kde mi hlava stojí. Otevřela jsem oči a vzdychla.

"Tak pojďme."

Nasedla jsem na místo spolujezdce a připoutala se tak, jak mi radila moje doktorka. Když se Tom posadil za volant, nastartoval a rozsvítil světla. Podíval se na mě a vzal mě za ruku.

"Moc tě miluju."

"Já tebe taky, vždyť to víš," usmála jsem se. Natáhl se a dal mi pusu na tvář. Vzdychla jsem a pohladila ho po ruce. Konečky prstů jsem obtáhla vytetované číslice na jeho prstech. "Co to vůbec znamená?" zeptala jsem se.

"Čas mého narození," pokrčil rameny a usmál se. "Tak, už radši vyjedeme, co ty na to?"

"Jo," přikývla jsem. "Už to chci mít za sebou."

B.