CttE - 3.kapitola

Tak, sesmolila jsem pro Vás další kapitolu, doufám, že se bude líbit. Snažila jsem se děj nějak rozjet, abych se chytla psaní, tak snad to teď půjde líp. Jenom doufám, že tam nejsou nějaké chyby, protože ty školní klávesnice jsou na houby, fakt. :D Těším se na Vaše komentáře. :) B.

Tom

Jako každé ráno jsem byl nucen vzít Scotty na ranní proběhnutí. Vzal jsem i talíř a rozhodl se zajít do nejbližšího parku, který tu je. Ten nejhlavnější. Vybral jsem si volnější oblečení, ve kterém se mi bude dobře utíkat, a vyšel z bytu. Ani jsem musel Scotty uvazoval, byl to poslušný pes. Vodítko jsem tudíž nechal doma. Do parku jsme doběhli během pár minut. Abych se trochu vydechl, začal jsem házet talířem a čekal, až Scotty přiběhne zpátky. Když už to ale trvalo delší dobu, šel jsem se podívat, kde je. Musel jsem obejít strom, abych viděl, kde je. Nějaká holka v kraťáscích, které odhalovaly její krásně dlouhé nohy, drbala Scotty za ušima.

"Omlouvám se, ale.." chtěl jsem jí říct, aby mi na Scotty nesahala, ale když ke mně zvedla pohled, poznal jsem Jules. "Oh, to jsi ty?" usmál jsem se. Je možné, aby dneska měla lepší náladu a byla šance se s ní aspoň trochu spřátelit? Slíbil jsem Markovi, že jí dám ještě jednu šanci.

"To je váš pes?" zeptala se. Musel jsem vypadat pěkně vykolejeně. Odkdy mi ona vyká? Možná je to znamení, že se přece jenom dobře vyspala a její nálada je teď mnohem příznivější. Pohladila Scotty po celé délce těla.

"Můžeš mi tykat," navrhl jsem s úsměvem. "Jsem Tom," představil jsem se a natáhl k ní ruku. Potřásla mi s ní.

"Jules."

"Dneska máš dobrou náladu?" zeptal jsem se na rovinu. Zasmála se, což jí neskutečně slušelo. Vypadala opravdu kouzelně. Teď chápu Marka, proč s ní začal chodit. Na tohle by možná dostala i mě.

"Jsem dobře vyspaná, nikdo mě nechtěl přejet a svítí slunce. Špatnou náladu jsem nechala doma."

"Fajn," usmál jsem se a pokývl hlavou. Pochopil jsem narážku, ale radši jsem to přešel. Ještě bych něco pokazil. "Dneska se asi stavím do kavárny, můžeš mi zase nachystat latté," řekl jsem. Od teďka asi budu pít jenom latté. Přivolal jsem si Scotty k sobě. "Pojď, ty draku," vzdychl jsem. Ten pes se snad nikdy neunaví. Rozběhl jsem se a nechal volnější tempo. Nenechám se uhnat svým vlastním psem.

Domů jsem se vrátil asi za půl hodiny. Nasypal jsem granule pro Scotty a sám se šel do koupelny osprchovat. Vysvlékl jsem se a hned si stoupl pod vlažnou vodu. Sklonil jsem hlavu a nechal vodu stékat po ramenou. Bože, vůbec jsem nespal dobře. Bolela mě ramena, potřeboval bych masáž. A ani jsem se necítil odpočatý. Asi si půjdu ještě lehnout a kašlu na to, že jsem se měl vidět s Markem. Jenom mu napíšu textovku, že se dneska uvidím s Jules v kavárně a uvidím, jak se to bude vyvíjet dál.

Omotal jsem si kolem boků bílou osušku a šel rovnou do obývacího pokoje. Zapnul jsem televizi a přešel do pokoje, abych se oblékl. Potom jsem se vyvalil u televize a čekal, kdy se dostaví únava. Během několika minut mi začaly těžknout víčka. Nevědomě jsem drbal Scotty a sám začínal podřimovat. Ještě mám dost času na to, abych zašel do kavárny. Sice nevím, jakou má pracovní dobu, ale snad se nestane, že bychom se minuli. A i kdyby ano, aspoň bych získal více času na to, abych vymyslel, jak ji dostat. Myslím, že ona nebude jedna z těch, které skočí na jednoduché balicí řečičky. Získat ji na svoji stranu bude opravdu náročné.

Jules

Když jsem dnes přišla do kavárny, měla jsem dobrou náladu. Nedokázala jsem vysvětlit, proč se tak těším. S úsměvem jsem se postavila za pult a čekala na první zákazníky. Dneska jsem se měla vidět se Sandrou. Když vešla, nechápavě zvedla obočí.

"To ses konečně rozešla s tím dementem, nebo co?" zeptala se.

"Proč?" nechápala jsem.

"Že jsi jako měsíček na hnoji," popíchla mě. "Nebo to byl sex s někým úžasným? Prozraď mi své tajemství!"

"Blázne," zasmála jsem se. "Jenom mám prostě dobrý pocit z dnešního dne. Jsem pozitivně naladěná, tak doufám, že mi to nehodláš pokazit," mrkla jsem na ni.

"Holka, jak bych já mohla?" hodila mi ruku kolem ramen. Obě dvě jsme se zasmály.

Dneska chodilo docela hodně zákazníků. Se Sandrou jsme obě dvě byly pořád na nohou, ani jsem si nestihla dokončit křížovku, kterou jsem včera začala. Ale protože jsem měla dobrou náladu, davy lidí mi nevadily. Dokud nepřišel Mark, kterého jsem dneska naprosto nečekala. Vždycky dával dopředu vědět, jestli za mnou přijde, proto nechápu, proč se tady najednou zjevil bez předchozího varování.

"Ahoj, zlato," usmál se a naklonil se přes pult, aby mě políbil na přivítanou. Ledabyle jsem mu oplatila pusu a dál se věnovala přípravě koktejlu, který si objednala jedna copatá holčina. "Jak se dneska daří?"

"Docela dobře," podívala jsem se na něj. "Jak tobě? Dáš si něco?"

"Uděláš mi frappé?" zeptal se a posadil se na místo, kde předtím seděl Tom.

"Fajn," přikývla jsem. "Jak to, že ses tu stavil?"

"Ani nevím. Šel jsem kolem, tak co bych nezašel za svojí drahou přítelkyní," zamrkal na mě. Zasmála jsem se. No jasně, na to ti neskočím. Určitě má nějaké výčitky svědomí, nebo přišel, aby mi něco řekl. Už ty jeho nenucené otázky jsou samy o sobě podezřelé.

"Proč ses včera už neozval?" zeptala jsem se ho.

"Promiň, já jsem usnul a vzbudil jsem se až ráno. Ale vidíme se teď, ne?" usmál se. "A co jinak, pořád stejná nuda?"

"Dneska to ani nuda není," oplatila jsem mu úsměv. Pořád jsem nechápala, kam těmi otázkami míří, ale možná jsem si jenom něco nalhávala.

"Není? A co tu nudu odvrátilo?" vyzvídal dál a opřel se lokty o okraj.

"Noví zákazníci," pokrčila jsem rameny. "Dnes není typický stereotyp."

"Kdo třeba?" zvedl obočí. Tázavě jsem se na něj podívala. "Já třeba, jestli tu není nějaká sexy kočka," uculil se.

"Abys nepřišel k úrazu," podívala jsem se něj káravě. Tuhle zástěrku ti nezbaštím.

Když Mark odešel, hned se mi pracovalo lépe. Nejenom, že jsem se pořád nemusela strachovat, na co ještě se zeptá, ale taky jsem se soustředila, na co jsem se soustředit potřebovala. Nemusela jsem se tak ptát zákazníků, co si to vlastně objednávali. Když už jsem se chystala k odchodu, abych si ještě zašla do školní knihovny, než mi ji zase zavřou, otevřely se dveře a vstoupil Tom. Hned s úsměvem napochodoval ke kase.

"Ahoj, Jules," pozdravil mě.

"Ahoj," usmála jsem se na něj. Sundala jsem si zástěru a podívala se na Sandru, jestli to chvíli zvládne, než přijde Mindy.

"V pohodě, vezmu to," pochopila hned můj pohled a podívala se na Toma. "Co to bude?"

"Ehm, ty už odcházíš?" podíval se na mě.

"Musím do školy, promiň," pokrčila jsem rameny. "Měl jsi přijít dřív."

"No sakra," zasmál se. "To jsi mi měla říct, přišel jsem za tebou."

"Tak jindy," řekla jsem a rozloučila se se Sandrou. Tom si objednal latté, zase, a pak se ke mně otočil.

"A co kdybychom se viděli večer?"

"To není dobrý nápad," zavrtěla jsem hlavou a hned pomyslela na Marka.

"Proč ne?" nechápavě se zeptal. "Nemusíš za tím hledat něco víc, jen prostě přátelské posezení."

"Přátelské?" zopakovala jsem po něm a pousmála se.

"Jen tě chci víc poznat, vlastně tady moc přátel nemám," vysvětlil. Podívala jsem se na hodinky.

"Hele, teď spěchám. Když počkáš v osm před místní univerzitou, můžu si tě vyzvednout," navrhla jsem. Přikývl.

"Tak se zatím měj," usmál se a podal Sandře drobné. Vzal si latté a posadil se ke stolku pro dva. A já utíkala do školy, abych stihla napsat aspoň něco.

Tom

Seděl jsem u okna a přemýšlel nad tím, jak dobře dnešek ubíhá. Jsem skvěle vyspaný, možná až přespaný, když jsem kvůli tomu přišel na konec její směny. Kdybych přišel jen o pár minut později, už bych přišel o příležitost se a ní vidět. Ale myslím, že bych z té dívky u kasy mohl vytáhnout její číslo. Nebo aspoň z té druhé, která mi včera radila, jak na Jules. A musel jsem popřemýšlet nad tím, jak to celé dneska udělat. Když ji mám vyzvednout před univerzitou, určitě bude unavená. Sám vím, jak náročné je sedět ve škole, soustředit se a snažit se chápat smysl přednášených slov. Když jsem to uhrál na to, že tu nemám přátele, budu muset vybrat místo, kde nebude šance, že někoho známého potkám. I když je pravda, že na dobu, jakou tu už jsem, jsem se zatím viděl jen s Markem. Je pravda, že jsem byl dlouho pryč. A s jinými jsem kontakty neudržoval. Přátel jsem nikdy moc neměl, spíš náhodných setkání s dívkami. A s opravdovými přáteli se vídám často. Ostatní si na mě jen vzpomněli, až když jsme se proslavili. Proto jsem zvědavý, jak se bude chovat Jules. Dělá, jako by nevěděla, že jsme s kapelou projeli celý svět. Je možné, že by mě někdo neznal?

Do osmi hodin ještě zbývaly dvě. Domů se mi nechtělo vracet, tak jsem přemýšlel, kde bych mohl na takovou dobu zkysnout. V kině by musel být zajímavý program, což se mi nechce věřit, že by tady mohl být. Po obchodech se mi taky chodit nechce, přece nejsem nějaká slečinka, abych si tím krátil čas. Proto jsem si zašel do videopůjčovny a prohrabával se regály, četl snad každičký obal k filmům, které jsem ještě neviděl. Taky jsem si jich pár půjčil, přece jenom, celodenní spaní nebudu provozovat do konce života. A třeba tím taky nalákám Jules ke mně domů. I když, neměl bych spěchat, na ni se zřejmě musí pomalu.

Když už bylo po půl osmé, vyrazil jsem z centra k univerzitě. Pěšky cesta trvá skoro čtvrt hodiny. A když k tomu přidám můj loudavý styl, přijdu akorát na čas. Jenom doufám, že nepotkám nějaké fanynky, nebo aspoň menší počet, který mě zase nezdrží na tolik, abych nepřišel pozdě. To bych si u Jules neudělal dobrý obrázek a mohla by mě rovnou zavrhnout. I když, naše seznámení - skoro přejetí - se taky nepočítá jako super začátek. Prohlížel jsem si okolní výlohy se sportovním vybavením a přemýšlel nad tím, že bych konečně mohl zkusit sporty boháčů, jako je golf. Když už k tomu mám peníze, proč toho nevyužít? A když s takovou přišel před univerzitu, Jules zrovna vycházela z brány, která vedla do areálu budov. Vevnitř jsem nikdy nebyl, co bych tam taky dělal, ale myslím, že to tam může být docela pěkné.

"Ahoj, Tome," usmála se. Oplatil jsem jí úsměv.

"Chceš vzít tu tašku?" zeptal jsem se, abych předvedl své dobré stránky.

"Díky, ale není to nutné," zavrtěla hlavou. "Tak, vymyslel jsi, kam si půjdeme sednout?" zeptala se. Se zájmem se podívala na tašku, ve které jsem si nesl půjčené filmy.

"Na pozdější večer," vysvětlil jsem. "No, je mi to v celku jedno, máš nějaký nápad?"

"Můžeme jít na jídlo? Umírám hlady," usmála se.

"Rád," přikývl jsem a uvědomil si, že jsem tady docela dlouho nejedl. Fajn, jídlo.

B.