Extraordinary #07

Tak, napsala jsem Vám další kapitolu a teď už jdu spát, ať jsem na zítra ready! :) Abyste chápali, musela jsem jí zvolit předmět, který znám, abych mohla využít učebnic, takže.. co se tam píše je z učebnice prof. Plhákové, a opravdu jsme ve škole probírali jídlo a sex dohromady. A teď dost prozrazování, přečtěte si to sami.. :) Těším se na Vaše komentáře. :) B.

SNAD poprvé jsem odcházela hlavním vchodem. Zamkla jsem za sebou a klíč hodila do schránky s tím, že to později paní Robertsové vysvětlím. Posadila jsem se na okraj chodníku a čekala, až se tu velevážený Kaulitz ukáže. Hrála jsem si s kamínkem na silnici a nevnímala okolí. Čekala jsem, že na mě promluví, ne, že mi málem přejede nohy. S luxusně vypadající audi mi zastavil těsně u konečků prstů. Zvedla jsem hlavu, ale i tak jsem do auta neviděla. Tak jsem vstala a oprášila si kalhoty na zadku. Stáhl okýnko u spolujezdce a naklonil se přes sedačku.

"Nasedni dozadu," přikázal mi hrubě. Jen jsem pokrčila rameny a poslechla ho.

"Abys věděl, tak spěchám. Musím se učit."

"Večeře je ale dneska. Zařiď si to jinak."

"A jak asi, ty chytráku?" vyštěkla jsem na něj. Káravě se na mě podíval přes zpětné zrcátko.

"Fajn, stavíme se ti pro učebnice," protočil oči.

"Fajn," zopakovala jsem po něm.

"Laskavě si už vymysli lepší odpověď," usadil mě. Jen jsem si odfrkla a založila si ruce na prsou. Nasupeně jsem se dívala z okýnka a čekala, až konečně přijedeme k supermarketu.

"Už aspoň víš, co chceš vařit?" zeptala jsem se ho, když jsme vstupovali do supermarketu. Ladně se opíral o nákupní vozík.

"Myslíš, co ty chceš vařit?" opravil mě. "Nevím, něco vegetariánského."

"No super. Nasekám vám lusky," ušklíbla jsem se.

"Já nevím, špagety jsou moc obyčejné. Lasagne taky."

"Tortilla? Když se do ní dá zelenina, tak to bude vegetariánské," pokrčila jsem rameny.

"Ty vaříš, já platím. Tak vybírej."

"Jak chceš," vzdychla jsem a rozhlédla se po regálech. Tohle ještě bude náročné.

Nakonec jsem vybrala nějaké brambory, abych udělala tortillu z nich. Sice jsem recept neznala úplně dokonale, ale jednou jsme si to se Sindy dávaly v restauraci, když jsme slavily její narozeniny. Nevím, jak jim to bude chutnat, ale nemají být vegetariáni. K bramborám jsem vybrala rajčata, papriku a kukuřici. Ještě bych do toho dala i česnek s cibulí, aby to lehce podbarvilo chuť. Všimla jsem si jeho zděšeného pohledu, když jsem to všechno dávala do košíku, ale mlčel. On chtěl, abych vařila, tak ať se opováží ceknout. To bych se sbalila a kašlala mu na nějakou rodinnou večeři. U kasy pak všechno zaplatil a sám vzal tašky. Když je skládal u auta, zeptal se mě, kde bydlím.

"Zajdu si tam sama, je to kousek odtud."

"Jak chceš. Ale nebudu čekat věčně," odsekl.

"Hele, jestli chceš mít večeři, tak mlč," ukázala jsem na něj prstem.

"Zase si tak moc nemysli, nádhero," ušklíbl se a nasedl do auta. "A pohni zadkem," nezapomněl ještě dodat. Radši jsem to nechala bez poznámky, jinak by mi zase odpověděl něco chytrého, pak bych musela i já a s takovou bychom tu stáli do večera. Přidala jsem do kroku a nadávala sama sobě, jak jsem blbá. Vařit mu, no to je konec. A ještě, když se mám učit. Čeká mě nejhorší zkouška a já budu její přípravu tak flinkat. Ah bože. Měla bych si naliskat.

Během čtvrt hodiny jsem se vrátila k autu. Tom s někým telefonoval. Z jeho odpovědí jsem pochopila, že je to ta jeho povedená rodina. Jenom doufám, že se vypařím dřív, než přijedou, abych jim nemusela vysvětlovat, co u něj dělám.

"Ano, je tu se mnou," řekl. Šokovaně jsem se na něj podívala. Otočil se ke mně dozadu nejvíc, jak mu to sedadlo dovolovalo, a natáhl ke mně svůj luxusní telefon. "Pozdrav mámu, zlato," řekl mile, ale v obličeji měl vražedný výraz: Neuděláš to a je po tobě.

"Dobrý den," hlesla jsem. Tom jenom protočil oči, ale jeho tón hlasu zůstával pořád milý.

"Jo, je trochu stydlivá. Ale mami, prosím tě," vzdychl. "No, Bill mi nepsal. Ty se s ním domluv. Fajn. Už musím jít, tak ahoj. Těším se, pa," rozloučil se a položil mobil na místo spolujezdce. Připoutal se, a jakoby se nic nedělo, vyjel do provozu.

"Můžeš mi říct, co to bylo, zlato?" naklonila jsem se dopředu. Jen pokrčil rameny.

"Dneska večer budu potřebovat víc, než jen vaření," řekl, jakoby se nechumelilo.

"Tohle je opravdu blbý vtip," zavrtěla jsem hlavou. Opřela jsem se zády o sedačku a založila si ruce na prsou.

"Není to vtip," řekl suše. "Já sám z toho nejsem šťastný, ale nemám čas platit nějaké šlapce, aby mi hrála holku," vysvětlil.

"Děkuji, víc jsi mi zalichotit nemohl," řekla jsem jízlivě. "Uvařím ti, to je maximum!"

"Zaplatím ti, kolik chceš, ale prostě musíš před mámou hrát moji spokojenou přítelkyni. Bill to určitě prokoukne, ten vždycky, ale máma bude ráda, když mě s někým uvidí."

"Na to ti kašlu zvysoka."

"Dožadovat se tě nebudu, nemám to ve zvyku. Jenom tě informuju, že už je to hotová věc. Máma se těší, až pozná Julii, moji přítelkyni."

"Můžeš mi říct, kde jsi na to přišel?" zeptala jsem se naštvaně. Takhle se mnou ještě nikdo nezacházel. Připadala jsem si jako kus zboží, který je vystavený v obchodě a lidé kolem si mě můžou pohlížet.

"Ptala se mě, jestli někoho konečně mám. Vadí jí moje postelové přítelkyně. Tak jsem plácl, že ano. A když se ptala na jméno, napadla jsi mě jako první," vysvětlil.

"Tak si sežeň jinou Julii. A kterákoliv jiná holka, ať by se jmenovala jakkoliv, ti Julii zahraje ochotněji, než já."

"To je mi naprosto jasné. Ale když už budeš vařit," trhl ramenem a podíval se na mě přes odraz ve zpětném zrcátku. Schválně jsem uhnula pohledem a podívala se přes přední sklo na cestu. Vzdychla jsem. S tím jídlem si budu muset pěkně pohnout a pak se vypařit. Ať si svoji Julii omluví, jak chce. Já mu přítelkyni dělat nebudu.

Vzala jsem si učebnice a výpisky, které jsem měla s sebou, a vešla do domu. Ať se s tím nákupem tahá sám, zmetek. Rovnou jsem zamířila do kuchyně a čekala, až přijde. Posadila jsem se ke stolu a otevřela si učebnici o motivaci. Sice to nebyl můj hlavní předmět, ale vedlejší, ale bylo za něj tolik kreditů, že jsem si ho přihlásila, abych splnila nutný počet do dalšího semestru. To jsem ještě netušila, že to bude tak náročné. Tom ale přišel, hodil nákup na pult, který byl uprostřed kuchyně a pak se posadil vedle mě. Vzal mi knížku a bradou pokynul ke kuchyňské lince.

"Tam je tvoje pracovní plocha," zamračil se.

"Říkala jsem, že se musím učit."

"Budu ti to číst."

"No fajn!" vztekla jsem se. "S takovou si tu školu můžu rovnou zopakovat celou!"

"Blá, blá, poser se," protočil oči a podíval se na obal knížky. "Bože, na co se učíš tohle?" zkrabatil obočí.

"Abych odpromovala, získal titul a už tě nikdy nemusela vidět," procedila jsem mezi zuby. Stoupla jsem si k dřezu, vytáhla z koupeného pytle první bramboru a začala ji loupat.

"Pojem motivace má svůj původ v latinském slovese movere, které znamená hýbat," začal Tom číst naprosto nudným a monotónním hlasem.

"Jestli chceš večeři, tak do toho dej trochu života, ať si to mám možnost zapamatovat," zamračila jsem se na něj. Vzdychl, vstal a zády se vedle mě opřel o kuchyňskou linku.

"Motivaci lze definovat jako?" podíval se na mě. "Jako souhrn," rozmáchl ruce, "všech intrapsychických," poklepal si prsty na spánek, "dynamických sil," zatnul paži jako Pepek Námořník, "neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují chování i prožívání s cílem jakým? Hm?" znovu se na mě podíval. Vzdychla jsem a pokrčila rameny. "S cílem změnit existující neuspokojivou situaci a dosáhnout něčeho pozitivního," dočetl složitou definici. "Fajn," odkašlal si. "Takže já mám teď velmi silnou motivaci změnit tvou náladu, protože je velice neuspokojivá," zavrtěl hlavou. "Musíš dosáhnout pozitivního myšlení, když už máš být má přítelkyně," mrkl na mě.

"Zapomeň," zavrtěla jsem hlavou.

"Co by tě motivovalo?"

"Hele, teď sis přečetl první dva řádky a už machruješ novým pojmem?" zeptala jsem se a vytáhla další bramboru.

"Abys věděla, drahá," ušklíbl se na mě, "byly to čtyři řádky."

"Úvod nečti," řekla jsem. "Co je tam dál?"

"Hm, sebezáchovné motivy, motivy zajišťující přežití jednotlivce, hlad, žízeň," odmlčel se a listoval dál. "To ti snad číst nemusím, ne?" zeptal se. Jen jsem pokrčila rameny. "Ah, tak tohle si velice rád přečtu. A tobě taky, abys nebyla tak frigidní," kriticky si mě změřil.

"Polib mi prdel," zašklebila jsem se. Pamatovala jsem si z přednášek, že hned po hladu a žízni jsou motivy zajišťující přežití druhu, kam logicky patří i sex.

"Ha," zasmál se. "Zatímco rostoucí hlad či žízeň jsou velmi nepříjemné, zvyšující se sexuální vzrušení je převážně příjemné!" řekl nahlas a naklonil se ke mně. "Máš učitele nebo učitelku?"

"Učitelku."

"Hm, u ní bych to dal levou zadní," odfrkl si a dál mi četl o sexuálním chování. Asi mě klepne. Zrovna od něj se nechat poučovat o sexu.

Když jsem měla potřebný počet brambor oloupaných, vytáhla jsem pánev a olej na smažení. Brambory jsem nakrájela na plátky a chystala se je osmažit, když Tom najednou utnul svůj monolog.

"Tak mi to zopakuj."

"Co všechno?" zeptala jsem se, aniž bych tomu nějak věnovala pozornost. Stejně se to budu muset naučit znovu. Určitě nebudu mít v testu jenom otázky ohledně rozmnožování.

"O té regulaci tady," bloudil prsty po stránce.

"Myslíš hypotalamus, hypofýzu a podobně?"

"Fajn, heslovitě si to pamatuješ," pokrčil rameny. "To jsem ale učitel," uculil se. Vzdychla jsem a protočila panenky.

"To si pamatuju ještě z biologie, takže si zas tak moc nemysli," uzemnila jsem ho.

"Fajn, jdeme dál. Sexu máš zřejmě dost," ušklíbl se na mě.

"A ty ho zřejmě nikdy mít dost nebudeš," pošeptala jsem si pro sebe. Odkašlal si.

"Jenom proto, že jsi teď moje přítelkyně, ti to odpustím."

"Nejsem a neuplatíš mě ničím," zamračila jsem se na něj.

"Tvůj měsíční plat za jeden večer předstírání."

"Ne," zavrtěla jsem hlavou a seškrábala plátky brambor na pánev. Vytáhla jsem zeleninu a začala omývat rajčata, abych je mohla nakrájet.

"Tak dvojitý," zvýšil. Na chvíli jsem se zamyslela nad tím, jak by se mi žilo. Ale přece bych neklesla tak hluboko, abych si nechala za sebe zaplatit, ne?

"Ne," znovu jsem odmítla.

"Ah, bože!" Zaklapl Tom knížku. "Jak tě přemluvím?" podíval se na mě. "Julie, prosím!" naléhavě se na mě podíval. Jen jsem zavrtěla hlavou a radši mlčela, protože si nejsem jistá, co by mi z pusy vyletělo.

B.