Extraordinary #10

Tak, na Vaše přání jsem dneska napsala i další díl. Docela náročné, po včerejším slučáku se základkou. :D Chcete vidět fotky? :D Samozřejmě bych vybrala jenom ty lepší :D :D.. Ale teď k povídkce - moc Vám děkuji za komentáře, jste nejzlatější! Moc jste mě potěšili, opravdu, jsem na Vás pyšná! :) Doufám, že se spousta ohlasů objeví i pod touhle kapitolou. Myslím, že se teď děj rozjede, i když je to po dlouhé době, co zveřejňuju čerstvě napsaný díl a další nemám, takže, ještě nevím, co tam napíšu.. :) No, jdu hrát aktivity. Tak čtěte a komentujte! :) B.

ZKOPRNĚLE jsem stála a nechala se líbat těmi nejjemnějšími rty na světě. Dlaní mě hřál na kříži, čímž si mě i přidržoval u sebe. Druhou rukou opatrně zajel kolem ucha do vlasů. Jemně mě kousl do spodního rtu, ještě jednou přitiskl své plné rty na mé a pak se oddálil.

"Děkuju," pošeptal. "Za všechno," dodal a spustil ruku, jejíž prsty měl zapletené v mých vlasech. Konečky prstů přejel přes moji kůži na krku a pousmál se.

"Už nikdy na mě nesahej," procedila jsem mezi zuby tak, aby to slyšel jenom on. "Nikdy!" podívala jsem se mu do očí.

"Chtěl jsem ti poděkovat po svém," přivřel oči do tenkých škvírek.

"Tak mi příště pošli peníze a nenamáhej se," zamračila jsem se. Ještě jsem se podívala na Billa a jeho matku, na které jsem doteď přes Tomova široká ramena neviděla. "Mějte se," usmála jsem se a otočila se k odchodu.

Seděla jsem doma na pohovce a hleděla na jednu stránku učebnice snad už půl hodiny. Proč mě políbil? Dala jsem snad nějak najevo, že bych něco takového chtěla? Tím, že jsem mu řekla koblížku a chytla ho za paži? Vždyť sám chtěl, ať se chovám jako jeho přítelkyně. A jestli to bylo divadlo pro jeho mámu a bratra, proč mi pak poděkoval? Že jsem ho hned nekopla do koulí. To by si pěkně rozmyslel, jestli něco takového příště zopakuje. Doufám, že moje slova, aby na mě už nikdy nesáhl, dodrží. Jinak bych se asi opravdu neudržela.

Ale nechápu se. Jeho polibek byl dokonalý, úžasný a kolena podlamující. Proč jsem se teda potom naštvala? Co mě tolik popudilo? Fakt, že to byl jediný polibek, který jsem od něj kdy mohla dostat, a další nebude? Že on je prostě ta skupina lidí, do které nikdy nebudu patřit, ať si nalhávám cokoliv? Kdybych tak tušila. Sama vím, že něco potlačuju. Ať jsou to pozitivní emoce ke Kaulitzovi nebo ne. Ať je to cokoliv, prostě mě to štve. Ale zase se bojím, že kdybych se přestala ovládat, uvolnila se a nechala na povrch vyplynout vše, asi bych musela zkolabovat. A to před posledním testem nechci.

Donutila jsem se k učení, takže jsem večer ulehala do postele s pocitem, že jsem si to aspoň přečetla, i když to nevím naprosto do detailů. Jak jsem měla školu docela ráda, tohle jsem už chtěla mít za sebou. A kvůli tomu kreténovi jsem teď měla pocit, že je všechno na nic. Poslední test, ten se přece pokazit nemůže, ne? Zavřela jsem oči a snažila se vytěsnit vzpomínky, které se draly na povrch. Vzpomínky na jeho hebké rty, piercing a vůni, která vše dokonale podtrhovala. Proč jsem musela mít tak dobrou paměť? Sakra, na tohle vůbec vzpomínat nechci. Jsem kvůli němu naštvaná a ne, že by se mi to líbilo.

Se Sindy jsme si daly sraz hodinu před testem, abychom si spolu zašly na oběd a potom spokojeně nakráčely do učebny. Bavit se s ní bylo jednoduché, nemusela jsem si hrát na něčí přítelkyni, přetvařovat se a dělat spokojenou. Mohla jsem mít špatnou náladu a ona by to chápala. A největší plus bylo, že neměla hlas v tak nepříjemné výšce, jako paní Kazlitzová. Stačilo poslouchat, přikyvovat a občas něco prohodit, aby si myslela, že jsem stejně zabraná do jejího problému jako ona. Ale já jsem přitom musela myslet na to, že se zřejmě budu muset vidět s těmi třemi. Co muset, v podstatě nemusím nic, ale proč bych nevyužila šance pěkně Toma znemožnit? Kdy jindy bych měla příležitost mu vrátit všechno, co dělal on mě? Být na něj stejně hnusně povýšená, dělat si z něj srandu a ještě za to dostávat plusové body v očích jeho matky.

Když mi dali papír s testovými otázkami, trochu jsem znejistěla. Hned první dvě jsem si nemohla ani za boha vybavit. Věděla jsem, v které části učebnice se o tom píše, na které stránce, ale prostě nic víc. A to zřejmě nebude odpověď, kterou by po mě chtěli. Když jsem sjela očima níž, uklidnila jsem se, protože tohle byla věc, kterou jsme si se Sindy ještě opakovaly před chvílí. Říká se, že se tím jenom zahltí mozek, který si pak nepamatuje nic, ale mně to docela pomohlo. Hlavně to, že jsem to nečetla, ale bavila se o tom. Napsala jsem odpovědi u zbývajících otázek a podepřela si bradu. Dívala jsem se na písmenka u první otázky a přemýšlela, až to bolelo. Hned jsem ale myšlenkami zabloudila tam, kde jsem vůbec nechtěla být. Co chystají na víkend? Jak mu to pořádně zavařit? Hrát si na žárlivou? Rozbrečet se Billovi na rameni, nebo dál Toma oslovovat trapnými romantickými zdrobnělinami?

Odevzdala jsem test a připojila se k Sindy.

"Co ten lunapark?" zeptala se mě. Usmála jsem se.

"Až budu mít jistotu, že jsem to udělala," řekla jsem. Výsledek bychom měli vědět do dvou pracovních dní, takže nejpozději ve středu.

"Takže můžu počítat s tím, že příští víkend budeme spolu? Mám říct Benovi, že se neuvidíme?"

"Klidně můžeš vzít Bena taky," usmála jsem se. Dlouho jsem jejího přítele neviděla, bývá s ním sranda.

"No fajn, takže kdy, v sobotu?" navrhla hned.

"Klidně," přikývla jsem.

"A co děláš tenhle víkend? Asi budeme dělat grilování, Ben už taky dopsal všechny testy, tak to můžeme oslavit," usmála se.

"Ještě nevím," pokrčila jsem rameny. Sindy jenom protočila oči.

"Doufám, že nehodláš uklízet u toho bastarda," podívala se na mě káravě. Zavrtěla jsem hlavou.

"Něco mnohem lepšího. Hele," naklonila jsem hlavu na stranu a zapřemýšlela. Sindy je přece jenom zběhlejší ve vztazích. "Co myslíš, že by mohlo naprosto zničit vztah?"

"Předstíraný orgasmus," odpověděla bezmyšlenkovitě.

"Hele, něco realističtějšího. Pro mě," podívala jsem se na ni. Sindy se zasmála.

"Chceš snad někomu zničit vztah?"

"Tak trochu. Takže, co tě napadá?" mrkla jsem na ni. Sindy se na chvíli odmlčela. Když se jí na tváři objevil úsměv, přinutilo mě se taky usmát. Určitě má ďábelský plán.

Seděly jsme na autobusové zastávce a čekaly, až nám přijede spoj. Poposedla jsem.

"Takže, zesměšňuj ho, kdykoliv, kdekoliv," řekla mi Sindy.

"To bude stačit?"

"To nevíš, že chlapské ego je to nejcennější, co má?" zasmála se. "Budeš muset přidat něco na víc, jestli je tak namyšlený, jak jsi říkala."

"A co?" zeptala jsem se. "Určitě nebude od věci ho něčím obvinit, ne?"

"Jo. Třeba, že…" zamyslela se. "Že ti říká, že jsi tlustá, blbá, nadával ti, je náladový a podobně."

"Fajn, to by snad na začátek mohlo stačit," přikývla jsem. "Díky."

"A koho chceš rozeštvat?" vyzvídala.

"Neznáš je."

"Aha," jen pokývla. Musela pochopit, že jí to prostě říkat nechci, a byla jsem vděčná, že se nepídila po detailech.

Doma jsem se hned za dveřmi vysvlékla a zamířila do koupelny. Krátce jsem se osprchovala a zamotaná v osušce jsem chodila po mém malém bytě. Posbírala jsem si oblečení, které jsem předtím hodila na zem, a schovala si ho do skříně. Oblékla jsem si spodní prádlo a vyvalila se na pohovce. Rozhodně se mi nechtělo oblékat, a vlastně jsem ani neměla potřebu. Jsem tu sama, vysoko nad zemí, takže mi sem nikdo z ulice nemůže hledět. Nikoho jsem nečekala, tak na co oblečení. Už jsem se natahovala po dálkovém ovládání, abych si zapnula televizi, ale začal mi zvonit telefon, který jsem měla položený vedle sebe.

"Ano?" zvedla jsem hovor. Čekala jsem, že mi bude volat, protože přece musím o víkendu vidět jeho matku.

"Můžeš mít za půl hodiny u supermarketu?" zeptal se stroze. Žádné emoce.

"Jo," odpověděla jsem stejným tónem.

"Tak tam buď, vyzvednu si tě."

"Co se bude dít?" zeptala jsem se. Vstala jsem z pohovky a zamířila do pokoje. Otevřela jsem skříň a čekala, co mi odpoví, abych se podle toho mohla obléct.

"Matka tě chce vidět."

"Fajn," pokrčila jsem rameny. "Takže budeme sedět v obývacím pokoji a rozplývat se nad rodinnými fotkami?"

"Něco takového," vzdychl.

"Tak jo, za třicet minut," souhlasila jsem a ukončila hovor. Hodila jsem mobil na postel a přemýšlela, co bych si na sebe vzala.

Když jsem přišla na parkoviště před supermarket, Tom už tam stál. Opíral se o kapotu svého naleštěného bouráku a kouřil. Přišla jsem k autu a ani se neobtěžovala ho pozdravit. Otevřela jsem zadní dveře a chtěla nastoupit, ale zastavil mě.

"E-e," zakroutil hlavou. Tázavě jsem se na něj podívala. Pomalu vyfoukl kouř a pootočil ke mně hlavu. Posunul si brýle na nose nahoru a zahodil nedopalek. "Sedni si dopředu."

"Proč?" nechápala jsem.

"Moje přítelkyně musí sedět vepředu."

"Aha, promiň. Nějak jsem tento detail vypustila," ušklíbla jsem se a obešla auto, abych nastoupila ze strany spolujezdce.

Bylo to zvláštní sedět vedle něj a dívat se, jak řídí. Vypadalo to, že ho to opravdu baví.

"Počítá se s tím, že přespíš," krátce se na mě podíval. Zavrtěla jsem hlavou.

"Tak to asi těžko. Nemám tam ani jeden kus oblečení."

"No jo, jenomže máma si myslí, že když už jsme spolu takovou dobu, že můžeš přespat, že u mě máš nějaké oblečení."

"Takovou dobu?" zopakovala jsem po něm. "To by muselo trvat aspoň rok, abych u někoho přespala!"

"Nebuď tak konzervativní!" odfrkl si.

"No tak promiň, ale nejsem jako ty."

"Co prosím?" přibrzdil a podíval se na mě. Auto za námi na nás zatroubilo.

"Laskavě nezdržuj provoz a jeď," zamračila jsem se na něj.

"Nějak si vyskakuješ na to, že jsi moje uklízečka."

"Nejsem tvoje uklízečka. Tvůj dům není jediný, který chodím uklízet. A navíc, teď by sis mě měl vážit, jinak ti ze života udělám peklo, koblížku," praštila jsem ho do ruky, kterou měl položenou na řadicí páce.

"To jsem si teda pomohl. Začínáš se podobat matce," protočil oči.

"Abys věděl," naklonila jsem se k němu, "někdy je to docela fajn ženská. Hlavně, když tě buzeruje."

"Ty jsi svině," procedil mezi zuby.

"Nápodobně."

Zaparkoval u domu. Dveře se hned otevřely. No, už bylo jasné, proč jsem si měla sednout dopředu. Jak by potom vysvětloval, že nejsem vedle milované polovičky? Ani jsem nestihla zavřít dveře a už mě jeho matka vedla dovnitř.

"Už jsem nám všem nalila víno," usmála se.

"Paráda!" oplatila jsem jí úsměv a pak se otočila na Toma. "Ty budeš pít taky?"

"No jistě," trhl ramenem. "To se mám dívat, jak se opíjíte?"

"Takže mě večer nezavezeš? Budu muset jet městskou?" zkrabatila jsem obočí. Tom mi hodil ruku kolem ramen, což působilo velice majetnicky, ale jeho matka se na nás šťastně podívala.

"Dneska tu přece spíš," mrkl na mě. Protočila jsem oči.

"Tak na to zapomeň," sykla jsem.

"Už pojďte, vy dvě hrdličky!" pobídl nás Bill. Vzdychla jsem. Možná, že to nebude taková sranda, jak jsem si myslela.

B.