Trouba #08

Tom pořád mlčel...

"Tak o co jde?" Už jsem nervovala... Já to prostě musím vědět.. Proč by se mě jinak ptal, jestli mi dal Bill pusu..

"O nic.. Stejně je to jedno. Teda, tobě je to jedno.." Odstoupil a sedl si na postel.

"Tome, neblbni a řekni mi to."

"Už jsem ti to říkal v kině, líbíš se mi.. A bráchovi evidentně taky.."

"Tak to abych se klidila, dokud to není moc kritické.."

"Ne, kašli na to. To se přežije."

"Ale ta reakce byla trochu přehnaná, nemyslíš?" Usmála jsem se na něj. Jenom se na mě podíval, takový skoro smutný pohled a pak jenom pokrčil rameny. Chvíli jsem se na něj dívala, měla jsem i nutkání odejít, ale zas nejsem ten typ člověka, co nechá druhého v bryndě.. Posadila jsem se vedle něj na postel..

---

"Hele, jsem tady jenom pár dní.. Ještě jsem se ani nerozkoukala a už o mě uháníte?"

"To mám jako čekat až se 'rozkoukáš'," udělal prsty uvozovky, "a potom se o tebe můžu snažit? To už bude konec prázek, to díky, nechci.." Vstal a přešel po pokoji.

"Řekni mi, o co tady přesně jde."

"To nemůžu.."

"Tak si nakašli.. Prvně jsi na mě naštvaný a já nevím proč, a potom mi to nechceš vysvětlit.. Trhni si nohou.." Vstala jsem. Chtěla jsem odejít, namířila jsem si to ke dveřím, ale Tom mě zastavil.. Zase... Podívala jsem se na něj a tázavě zvedla jedno obočí...

"Promiň.." Vydechl a pustil mě.

"Trápí tě něco?" Pošeptala jsem. Jenom zakroutil hlavou.. Tak co já tady nadělám.. Kašlu na to, okoupu se a půjdu zase spát.. Ikdyž se asi budu jenom převalovat..

Seděla jsem na balkoně, který byl na konci chodby. Přesnějí - seděla jsem v houpacím křesle, které tady bylo, nohy jsem měla přikryté tenkou dekou a sledovala jsem hvězdy. Bylo hezky, obloha byla celkem bez mraků a já jsem stejně nemohla usnout.. Jak jsem předpovídala..:)

Zrovna jsem sledovala letadlo, červený puntík, který se rychle pohyboval po nebi, když se se mnou křeslo zhouplo až moc.

"Vylekal jsem tě?" Zasmál se Bill.

"Chceš dostat po prdeli?" Rychle jsem se chytila opěrek a nohy položila na zem. Bill se posadil do křesla vedle mě a uvelebil se do podobné pozice...

"Taky nemůžeš usnout?" Zeptal se po chvíli.

"Ne.. Vždyť jsem spala snad celý den, jak bych teď mohla večer?" Lupla jsem po něm pohledem.. Sice to není poprvé, co ho vidím odlíčeného, ale i tak je to nezvyk..

"Co na mě tak koukáš?" Usmál se.

"Ale nic.." Uhnula jsem pohledem. "Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli je normální, že se Tom chová tak divně.."

"Jak divně?" Okamžitě se přestal pohupovat a upřeně se na mě podíval.

"No, prostě divně.. Já ho nechápu. Přitom ani nevím, jestli jsem mu něco udělala já.. Jako, já si tady nikoho nechci znepřátelit, ale u něj fakt nevím.." Pokrčila jsem rameny. Protřela jsem si oči.

"Líbí se ti?" Vyhrkl najednou Bill.

"Co je to za otázku?" Pousmála jsme se.

"Já to myslím vážně.." Přitlačil.. Přátelský tón v jeho hlase byl tentam.. Proč když začnu mluvit o jednom z nich před tím druhým, tak se všechno pokazí? Proč?

"Jestli se mi líbí, se ptáš? Jo, líbí se mi. A ty se mi líbíš taky. A Georg s Gustavem taky. Mám vás ráda všechny.." Vykroutila jsem se z přímé odpovědi.

"Ještě nás ani pořádně neznáš.."

"Tak to doutám, že vás poznám. A z té lepší stránky.. Jdu spát. Dobrou.." Vstala jsem, poskládala dečku a vešla na chodbu.

"Jo, dobrou.." Uslyšela jsem Billovu odpověď a potom jsem do někoho narazila.

"Tome, tys poslouchal, nebo co?"