Extraordinary #12

No děcka, myslela jsem, že dneska umřu. :D Naprosto plný bus, že jsem málem stála celou cestu a to jsem plánovala spánek! Chtěla jsem napsat díl ještě včera, že bych ho sem hodila ráno, ale u strýce byla taková menší degustace, takže jsem se vrátila někdy po půlnoci. A dneska jsem málem nevstala. Ale zvládla jsem to, takže - tady máte nový díl :) Doufám, že se bude líbit a objeví se stejná (nebo větší :D) hromada komentářů. Jste úžasní, že tak komentujete! :)* Opravdu mě to moc těší a popohání k dalšímu psaní. Děkuju moc! :) Takže, teď už konec vykecávek, enjoy reading :) B.

NEMOHLA jsem ležet v jeho posteli. Ať má povlečení klidně stokrát vyměněné, nechci být na místě, kde se děly nemravnosti se zástupy holek. Proto jsem seděla u okna na polštáři a koukala se ven, do tmy. Svítila pouliční světla, což mi znemožňovalo výhled na oblohu posetou hvězdami. Ještě by se mi hodilo, kdybych měla šálek čokolády v ruce, který by mě hřál, ale nechtěla jsem chodit dolů. Jestli je Tom na pohovce, akorát bych mohla jednu chytnout. I když nevypadá na kluka, který by mlátil holku, ať se chová sebehůř, někdy mám pocit, že se hodně ovládá, aby mi nezakroutil krkem. Ale ať se naučí, že ne každý mu klekne k nohám a začne je líbat. Nejsem blbá, abych si takové zacházení nechala líbit. Ať mi za to slibuje peněz, kolik chce.

Po nějaké době, co se Tom urazil a odešel, se dveře potichu otevřely. Protože jsem měla zhasnuto, nemohl tušit, kde jsem. Poznala jsem, že je to on, podle vzdychnutí, které se vydralo z jeho úst.

"Co tady chceš?" sykla jsem na něj. Rozsvítil lampičku a překvapeně se na mě podíval.

"Myslel jsem, že sis zabrala můj pokoj proto, aby ses vyspala," založil si ruce na prsou. Pořád byl v těch boxerkách, ve kterých jsem ho vyštvala ven.

"Nebudu spát na tvojí posteli," zavrtěla jsem hlavou. Odfrkl si a ze skříně vytáhl tepláky. Podívala jsem se na něj. "Snad ti není zimenka," zašišlala jsem na něj jako na malé dítě.

"Ještě si ze mě dělej srandu," zamračil se na mě, což mě pobídlo k další činnosti.

"Já a dělat si srandu? Z tebe?" ušklíbla jsem se. "To bych si teda polepšila," odfrkla jsem si. Svěsila jsem nohy dolů a zády se opřela o chladné sklo. Teď bych si tu čokoládu ale opravdu dala. "Už máš doplněnou spižírnu, nebo je to pořád stejná bída?"

"Zapomeň na to, že mě budeš vyjídat!" ukázal na mě prstem. "Jestli máš zrovna teď hlad, tak si někam zajdi. A už se nevracej," doplnil ještě.

"Ne, já mám mnohem lepší nápad. Ty mi něco přivezeš," pokývla jsem hlavou. Posměšně se ušklíbl a dal si jednu ruku v bok.

"Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych to měl dělat."

"Protože se umím rozbrečet na povel, mám vymyšlených dost věcí, které jsi mi mohl udělat nebo říct a není problém, abych teď zašla za tvojí ctěnou matkou a vzbudila ji," pokrčila jsem rameny. "To ti stačí?"

"Myslíš, že se tebou nechám vydírat?" podíval se na mě. Zase ten povýšený pohled, kterým naznačoval, že mě má u prdele. Znejistěla jsem. Má snad nějaké eso v rukávu? "Pro mě zase nebude problém zavolat do agentury a postěžovat si na tebe tak moc, že tě vyrazí, až se ti zamotá hlava," ušklíbl se na mě. "A co si pamatuju, tak jsi tady ty ten ubožák bez peněz," probodl mě pohledem.

On mi nazval ubožákem? Jak si to ten zmetek dovoluje? Vždyť může být rád, že mu tady otročím na postu spokojené partnerky, a on mě takhle urazí? Na druhou stranu, má pravdu. Dostal mě. Peníze potřebuju a jeho jediný telefonát by mohl znamenat konec. Musela bych si zase hledat práci, a i když začínalo léto, nechtěla bych dělat něco jiného. Chci mít i svůj klid, který při téhle práci mám. Určitě mi to nestojí za to, abych teď Tomovi poručila, že chci jídlo hned, teď.

"Takže?" založil si ruce na prsou. Protože byl od pasu nahoru nahý, mohla jsem sledovat svalnaté paže a široká ramena, která se zužovala ve vypracovaný pas a boky, na kterých byly posazeny tmavé tepláky. Prohlížela jsem si jeho tělo a mlčela. Měl opravdu krásné tělo, určitě si na něm dal záležet a lovil na něj holky. Až když si odkašlal, podívala jsem se mu do obličeje.

"Polib mi prdel, asi tak ti to řeknu," pokrčila jsem rameny. Odsedla jsem od okna a vstala. Vzala jsem si své věci, které jsem tu měla, a hodlala odejít. Už se tady neukázat, absolutně nezvedat hovory od něj, nikomu neotvírat a zůstat zavřená doma, dokud nebudu mít jistotu, že on zmizel z povrchu tohoto světa.

"Tak ji nastav, puso," mrkl na mě. Za tohle jsem mu uštědřila píchnutí loktem do břicha. Břicho zatnul, takže ho to asi tolik nebolelo, ale protože se trochu sehnul, dosáhla jsem na něj a vlepila mu facku. Překvapeně se na mě podíval.

"Moji nepřítomnost matce vysvětli, jak chceš," procedila jsem mezi zuby. Vyšla jsem z pokoje a ani se nenamáhala zavírat dveře. Tom hned vykoukl.

"Neblbni, to byla sranda. Vrať se," pošeptal za mnou. I tak se to chodbou rozneslo. Pokud Simone s Billem ještě nespali, museli to slyšet. Zavrtěla jsem hlavou.

"S tím nepočítej, cukrouši," řekla jsem a dál mířila ke dveřím.

Vyšla jsem před dům a hned se cítila lépe. Tak svobodně. Tom sice za mnou pořvával další výhružky ohledně stížností v agentuře, ale nevěřila jsem mu ani nos mezi očima. Na to mě až moc potřebuje. Je mi jasné, že mu stejně ten telefon zvednu, zítra zase přijedu a budu dělat, co si bude přát, ale teď mi to bylo jedno. Aspoň jsem se mohla prospat. Doma. A ať si vyhrožuje, čím chce, momentálně mu na to kašlu. Asi jsem ale moc nedomyslela to, že se asi nebudu mít jak dostat domů. Je mi jedno, klidně půjdu pěšky. Teď jsem na to byla dost v ráži.

"Neblbni a vrať se," ozvalo se vedle mě. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem neslyšela tiché předení motoru. Tom popojížděl podél chodníku, stažené okýnko, aby mě mohl dál otravovat. Pohodila jsem kabelku na rameni a založila si ruce na prsou.

"Tak s tím nepočítej," zavrtěla jsem hlavou.

"Julie, já se tě nebudu doprošovat," zvýšil hlas. "Normálně tě strčím do auta a kašlu na to, jestli je ti to milé nebo ne."

"Na to bych se teda podívala," ušklíbla jsem se. To jsem ale říkat neměla. Netušila jsem, že je schopný svá slova dodržet. Zastavil, rychle vystoupil a chytl mě za ruku. Zamračila jsem se na něj a vyškubla se mu. "Jdu se domů osprchovat."

"Jestli sis nevšimla, koupelnu mám taky."

"Nemám tady žádné oblečení."

"Ale já ano," pokrčil rameny.

"Potřebuju se odlíčit. Předpokládám, že nepoužíváš kosmetiku tohoto typu," řekla jsem nakonec a myslela si, že jsem ho dostala kouta.

"Bill něco bude mít," bezmyšlenkovitě odpověděl. Chvíli jsem mlčela.

"Prostě chci domů," pošeptala jsem. Tom vzdychl a promnul si kořen nosu. Po nějaké době se na mě unaveně podíval.

"Odvezu tě. Ale nasedni a už nekecej."

Tentokrát jsem zase seděla vzadu. Jak si přál, mlčela jsem. Ani jsem neměla, co bych mu řekla, kromě nějakých nadávek a vyčítání toho, že je tvrdohlavý. Já si vůbec neumím stát za svým a to mi na mě samotné vadí. Ale jeho jistota je mi nepříjemná, asi na ni začínám být alergická.

"Kde bydlíš?" zeptal se, když projížděl kolem supermarketu.

"Zajeď zase na parkoviště, ne?" odpověděla jsem. Ještě abych mu ukázala místo svého útočiště. Ten to teda vymyslel.

"Je zavřené, uvědom si, kolik je hodin," pronesl otráveně. "Takže mi budeš muset prozradit, kde máš svou princeznovskou komnatu," řekl a s jízlivostí nešetřil. Řekla jsem mu, na kterou ulici má zajet. Zastavil u krajnice a vypnul motor. "Jak dlouho ti to bude trvat?" zeptal se.

"To jako budeš čekat? Pojedu zpátky?" naklonila jsem se dopředu. Pootočil se.

"A to si myslíš, že bych tě vezl z vlastní dobroty?" ušklíbl se. Protočila jsem oči.

"Bude mi to trvat hodně dlouho."

"Fajn, jdu s tebou," pokrčil rameny a odepnul si bezpečnostní pás.

"Na to zapomeň," zase jsem zavrtěla hlavou, dnes snad už po padesáté.

"Myslíš, že mají v agentuře záznamníky? Určitě, že?" zeptal se a vytahoval telefon.

"Tohle je vydírání," zamračila jsem se.

"Tak si zvykej," prohlásil a otevřel dveře. Do auta foukl studený vzduchu. Zatřepala jsem se a už jsem chtěla být nahoře. Kašlala jsem na to, že tam nemám uklizené, a že by se moje vybavení do Tomova domu vlezlo asi desetkrát. Stačilo mi to. A může pronést jednu poznámku na moji garsonku a poletí z okna, aniž by stihl mrknout.

Odemkla jsem a klíče zastrčila zevnitř do zámku. Zavřela jsem za ním a rovnou zamířila ke kuchyňské lince, abych si uvařila čaj. Vzal mi ale konvici z ruky.

"Ty se běž okoupat, nebo co potřebuješ, a nezdržuj se čajem. Udělám ho."

"Ten byl ale pro mě," ujasnila jsem mu, aby si nemyslel, že jsem ho snad chtěla vařit pro něj.

"To je mi naprosto jasné," ušklíbl se. "Makej, nebudu čekat věčně."

"Aby ses neposral," procedila jsem mezi zuby a zamířila do svého pokoje, abych si tam vzala čisté oblečení. Normálně bych se producírovala polonahá, ale kvůli němu musím dělat složité procedury s oblékáním a vysvlékáním. Ach bože.

Nechtěla jsem si napouštět vanu, protože zase musím šetřit. Proto jsem se rychle osprchovala, namydlila a zase spláchla. Taky jsem si namočila vlasy a do dlaně si vymáčkla trochu šamponu. Když už mám trávit tolik času se Simone, musím nějak vypadat. S holením noh jsem si už dala na čas. Ať si počká, když mě tak hnusně vydírá. Během půl hodiny jsem mohla být hotová. Před zrcadlem jsem se odlíčila, vyčistila si zuby a vatovým tampónkem si vyčistila i pleť. Měla jsem na sobě volné triko a tepláky, když jsem otvírala dveře koupelny. Ještě jsem měla vlhké vlasy, ale ty foukat nebudu. Kdybych si teď začala fénovat vlasy, asi by na mě doletěli všichni sousedé.

Tom seděl rozvalený na pohovce a díval se na televizi. Dva hrnky čaje byly postaveny před ním na stolku. Chtěla jsem mu říct, že to ještě nějakou dobu bude trvat, ale když jsem obešla pohovku tak, abych mu viděla do obličeje, všimla jsem si, že spí. Prvně jsem si toho nevšimla, protože byl rozvalený jako obvykle. Nohy měl natažené před sebou, prsty spletené a položené na břichu, které se teď pomalu zvedalo a klesalo s tím, jak dýchal. Nakloněnou hlavou se částečně opíral o rameno. Obešla jsem ho a posadila se vedle něj, tak daleko, jak mi to moje chudobná pohovka dovolovala. Podívala jsem se na televizi. Byl to nějaký nudný program. Poposedla jsem si a snížila se, abych se hlavou opřela o zadní opěrku. Vlasy jsem rozhodila na ramena, aby usychaly rychleji. Když je venku teď taková zima, určitě nepůjdu s vlhkými vlasy zpátky do toho domu hrůzy. Zívla jsem a natáhla se pro čaj. Krátce jsem se napila a zase se pohodlně uvelebila na posteli. Začaly mi těžknout víčka. Bude to tím, že už byla opravdu pokročilá doba. Byla jsem vyčerpaná. Naprosto vyšťavená. Znaveně jsem vzdychla a zavřela oči. Teď už je mi všechno jedno, potřebuju se vyspat.

B.