Moje nervy - 05

Moje nervy - 5

"Už je můžeš otevřít.." Uslyšela jsem Gregův smích. Poslechla jsem ho. Stála jsem na louce, všude kolem byly rozkvetlé kopretiny.. Někde v dáli bylo slyšet odbíjení poledne. Tahle louka mi utkvěla v paměti jako místo, kde jsem strávial většinu svého dětství..

---

"Tome, nelechtej mě.." Slyšela jsem se.. Otočila jsem se.. Byla jsem tam já, jako snad sedmileté dítě, Tom, Bill a Ash.. Jako malí jsme byli taková parta.. A tahle louka byla hned za jejich domem.. Vždycky jsme se tady hráli, vydrželi jsme tu klidně celý den..

A teď jsem se dívala, jak se ségra hraje s Billem, pletou věnce z trávy a já s Tomem.. On mě honí a lechtá.. Na tváři každého z nás je spokojený, veselý a šťastný úsměv..

"Proč jsem tady?" Zeptala jsem se Grega.

"Tohle je začátek všeho.. Tady přeskočily první jiskry.." Pokrčil rameny.

"Tady.." Bezmyšlenkovitě jsem zopakovala a dívala se na tu spokojenou bandu dětí.. Jak já jsem byla roztomilá...:)

Ale při pohledu na Toma mi doslova pukalo srdce.. Tehdyse choval tak hezky, nesobecky, mile a dětinsky.. Byl prostě zlatíčko.. Teď se mu ani zdaleka nepodobá.. To teda ne..

"Je čas na přesun.." Vyrušil mě Greg z mých myšlenek.

"Proč? Já se nechci vracet. Tady je to naprosto ideální.."

"Nekecej a dej mi ruku.."

"Ne, já tu chci zůstat.."

"Pořád stejně tvrdohlavá.." Vzdychl si a chytil mě za rameno. "Myslíš, že ti něco pomůže? Tady jsem šéf já.." Znovu se zasmál Greg. Obraz přede mnou se zase začal točit.. Tentorát jsem se nezavřela oči.. Viděla jsem, jak se přede mnou pomalu rýsuje obraz, který mi vůbec nic neříkal.. Ale ty osoby jsem znala... Byl tam opět Tom a ještě Adrian, kluk, se kterým jsem chodila v 11 letech.. O něčem se bavili.. Prvně jsem jim nerozuměla, ale pak se jejich hlasy stávaly zřetelnější a zřetelnější..

"Fakt bych za ní měl zajít?" Zeptal se Adrian.

"Jo, ona tě fakt žere... U ní pochodíš.." Poplácal ho Tom chlapácky po rameni..

"Já nevím.. Ona se mi hrozně líbí, ale..."

"Však ty jí taky.. Neboj." Zase ho ujišťoval Tom.. A pak jsem se viděla, jak přicházím.. Už jsem poznívala naši školní chodbu.. Tehdy se mě Adrian zeptal, jestli to s ním nechci zkusit.. Ale Tom tam nebyl, co si pamatuju..

"Běž.. Já se schovám za roh, aby mě neviděla.." Šťouchl do něj Tom a sám zalezl za rožek.. Nevěnovala jsem pozornost tomu, co dělám já s Adrianem, to jsem věděla.. Ale dívala jsem se na Toma.. Jeho nešťastný výraz v obličeji.. Tvářil se jako mučedník.. Jako by mu ubližovalo to, k čemu Adriana nabádal..

"Tom mě Adrianovi dohodil?" Otočila jsem se na Grega. Ten jenom pokrčil rameny.. Od něj se asi odpovědi nedočkám..

"Jdeme.." Řekl najednou.

"Ne, já tady chci ještě zůstat.."

"Už jsi viděla všechno, co bylo třeba.." Podotknul, ale já jsem nedbala jeho slov.. Šla jsem za tím jedenáctiletým Tomem.. Najednou jsem zapomněla na všechnu tu zášť a nenávist.. Chtěla jsem toho malého Tomíka obejmout.. A on se najednou rozešel proti mě.. Ale nedíval se na mě, díval se skrz mě.. Roztáhla jsem ruce, ale on mnou prošel... Chytila jsem se za břicho.. Byl to takový zvláštní pocit..

"On tě nevidí.." Řekl mi Greg.. "Tak pojď..." Znovu mě pobídl..

Rezignovaně jsem mu podala ruku.. Už jsem neměla sílu prodírat se dalšími mými vztahy.. A to jich bylo požehnaně.. I když beru jednodenní úlety, třeba někde na diskotéce.. Prostě, po té hnusné zkušenosti s Tomem se ze mě stala doslova šlapka první třídy... Ani nevím proč.. Kvůli němu? Co mi to pomohlo?

Tentokrát jsem se ocitla ve věku 15 let.. Na tohle si pamatuju snad nejlíp.

"Ahoj zlato.." Uslyšela jsem za sebou.. Otočila jsem se za Tomovým hlasem a viděla sama sebe, jak jdu k němu, s úsměvem.. Polibek a pak držení za ruce.. Rozbušilo se mi srdce jenom při vzpomínce na to.. A jak jsem se cítila tehdy.. Měla jsem snad nejhezčího kluka ze školy.. A on mi tvrdil, že mě miluje.. Byla jsem v sedmém nebi.. A skončilo to tak katastroficky.. Ani si vlastně nepamatuju, jaký byl konec.. Mám to nějak rozmazané... Chtěla jsem na to zapomenout a taky se mi to povedlo.. Ale ty hezké chvilky jsem si uschovala...

"Tak jak ses dneska měl?" Zasmála jsem se.. Teda, zasmála se ta šťastná Kimberly, která teď seděla v Tomově objetí na schodech našeho domu.

"No, dokud jsem nepřišel za tebou, tak to stálo zaprd.. Ale s tebou je mi zase líp.." Usmál se a dal mi pusu na líčko...

Chytla jsem se za tvář.. Jako bych cítila ten jeho dotyk i teď...