Moje nervy - 09

Moje nervy - 9

"Takže, kde jsme to skončili?" Přešel Adrian po pokoji a posadil se do křesla, v kterém před chvílí seděl Tom.

"Oh.." Zasténala jsem.. Při pomyšlení na něj mě píchlo v boku..

"Nemysli pořád na toho kreténa, doprdele.. Asi bych ti měl říct, že každá pozitivní myšlenka na něj, byť sebedebilnější, tě pěkně zabolí, holka.."

"Jméno Adrian se spíš hodí na anděla.." Odfrkla jsem si.

"Hele, když na mě budeš hnusná, já na tebe taky, a to bych ti moc nedoporučoval.." Poposedl si a spojil dlaně tak, že se opírali jenom bříšky prstů...

---

"Nebudu dělat něco tak trapného, jako dělal Greg.." Podotkl po chvíli.

"Žádné provázení nebude, abys mi ukázal, kdy mi Tom ublížil?" Řekla jsem ironicky.

"To nedokáže.. Na to je moc slabý.." Ozval se Gregův hlas někde v tajném koutě mé hlavy.

"To je moc povrchní..." Zasmál se svým hrozitánským smíchem.

"Tom ti totiž nikdy neublížil.." Slyšela jsem zase Grega.

"Hele, soustřeď se na to, co ti tady říkám, holka.." Vstal Adrian a přešel k posteli, kde jsem seděla.

"Co?" Podívala jsem se na něj.. Byl mi tak nepříjemný.. Nechápu, jak jsem s ním mohla tehdy chodit.. A je na mě takový hnusný... Předtím byl taky takový panovačný.. Ne jak Tom..

"Au, bože to bolí.." Zasténala jsem a chytla se za bok.

"Neříkej to a nemysli na něj a nic tě bolet nebude... Je to naprosto jednoduché.." Usmál se a ten jeho smích se měnil až ve škleb.

"A jak na něj asi nemám myslet? Je součást mího života, ne?" Vstala jsem. Tím Gregovým hlasem v hlavě jsem se cítila nějak silnější..

"Tak ji prostě vymažeš!" Přikázal mi a já se zase cítila slabší.. Vnitřní boj - černota nebo světlo a naděje..

"Pche.." Odfrkla jsem si, ale Adrian mě hrubě chytil za paži a hodil se mnou do kouta. Hlavou jsem se bouchla o stěnu..

"Musíš se naučit, jak se chovat. Jsi jenom hloupý spratek, co si o sobě hodně myslí.. A ten tvůj krasavec Kaulitz... Proč si myslíš, že ses s ním rozešla? Díky mě! Nenávidíš ho kvůli mě! Greg a jeho slaboduché kecy nemůžou napravit to, co způsobilo zlo. Zlo, které se v tobě ukrývá!" Zachechtal se a zmizel v oblaku kouře... Po čtyřech jsem se doplazila k posteli.. S tichým žuchnutím jsem se svalila, oslabená, a usnula tvrdým spánkem.

"No, konečně jsi vstala.. Už jsem chtěla volat dokrora.." Řekla mi hned Ash.

"Proč jako?" Nechápala jsem.

"Byla jsi taková bílá.. Fakt jak mrtvola.. A spala jsi snad celý den.."

"Jo?" Zeptala jsem se nevzrušeně.

"Byl tady Tom, mimochodem.." Řekla najednou, jakoby jenom tak.

"Vážně?" Usmála jsem se, ale píchlo mě u srdce, ale úplně šíleným způsobem.. "Co chtěl?" Ušklíbla jsem se.. Snad bolestí, nebo tou nenávistí? Nevím.

"Bál se o tebe.. Chvíli tady seděl.."

"Bohudíky, že odešel.." Odfrkla jsem si.

"Myslela jsem, že jste se usmířili.. Říkal, že je to mezi váma ok.."

"To říká možná on.." Pokrčila jsem rameny.

"Vstávalas prdelou navrh?" Šťouchla do mě.

"Nesahej na mě." Napomenula jsem ji výhružně. Překvapeně se na mě podívala..

"Tady teda nebudu.." Zavrtěla hlavou a odešla.

"Jdeš za tím smradem Billem?" Křikla jsem na ni.

"Neser se mi do života." Odpověděla a zabouhla za sebou dveře..

Strčila jsem si teploměr pod paži a chvíli si ho tam nechala.. Teplotu jsem měla už normální, v krku mě taky nebolelo.. Už jsem zase mohla prázdninovat podle sebe.. Hurá!

Vysvlékla jsem se a odešla do koupelny. Stoupla jsem si pod studenou sprchu a smyla ze sebe všechen pot, který mi pomohl vyléčit se.. Umyla jsem si vlasy, pořádně se celá namydlila a oholila si nohy.

S ručníkem na hlavě a ve spodním prádle jsem chodila po pokoji a hledala, do čeho bych se oblékla. Pohled mi padl na žlutozelené proužkované kraťásky. Ideální.. K tomu jsem si vzala jablkově zelené tričko.. Vlasy mi uschnou, foukat si je ani nemusím... Vzala jsem si kabelku, do které jsem si dala mobil, peněženku a klíče od pokoje. S brýlama na očích a žabkama na nohou jsem vyrazila.. Nákupy, tím zabiju čas..