Moje nervy - 10
Hned první obchod, do kterého jsem zaplula, překypoval pestrobarevným oblečením a doplňky. Prodírala jsem se těma haldama oblečení.. Pár kousků vypadalo fakt dobře, ale nevím, jestli bych to vůbec nosila.. Ikdyž.. Jedno tričko mě fakt upoutalo. Bylo žluté a vepředu mělo tmavě fialovou chobotničku s nádhernýma modrýma očima..
"Tu si koupím.." Pošeptala jsem.
"Bude se Tomovi líbit.." Uslyšela jsem za sebou.
"Gregu! Ty mě vždycky tak vyděsíš!" Šťouchla jsem ho do ramene.
"Omlouvám se..." Vyplázl na mě jazyk.. Připadal mi nějaký až moc hodný, až moc milý.. Určitě je tady něco špatně..
"Hele, mohl bys mi říct, o co tady jde?" Otočila jsem se na něj.
"O čem to mluvíš?"
"Chtěla jsem mít úplně normální den.. Bez nějakého anděla a démona.. Bože, ať se svět posere, když budu nebo nebudu s tím idiotem.." Zvýšila jsem hlas.
"Hele, nechtěla bys jít někam... jinam?" Chytil mě za ramena.. Zřejmě, abych se uklidnila.
Seděli jsme v kavárně. Vůbec netuším, proč tady jsem.. Nemá to žádnou cenu..
"O jakém démonovi jsi mluvila?" Zeptal se mě šeptem.
"Adriana.."
"Oh, oni ho nakonec poslali?"
"O co jde? Kdo oni?"
"No, je tady takový menší problém.."
"A to jaký?"
"Nemluv tak nahlas, propána.. Uklidni se.."
"Já jsem naprosto klidná.." Řekla jsem nevrle.
"Bůh se tak trochu nudil.." Začal.. už tohle mi přišlo pěkně absurdní.. Bůh a nudit se? Bůh?
"No a co jako?"
"No, nebe a peklo se vsadilo.."
"O co?"
"O tvůj vztah k Tomovi.. Jo nebo ne."
"To si ze mě děláš srandu?!" Vstala jsem od stolu.. Skoro celá kavárna se na mě otočila.
"Uklidni se a posaď se.."
"Nechci se uklidnit!" Vzala jsem si kabelku a odešla. Šla jsem ulicemi města a byla nasraná na celý svět. To jsem si chtěla spravit náladu tím, že si na sebe něco koupím a místo toho potkám Grega a všechno je zase v trapu.. Ani jedno jediné tričko... No, ale co.. Nejsem tady poslední den.. Na nákupy můžu vyrazit někdy jindy...
Ulicí jsem došla až k parku.. Stálo tady několik houpaček.. V parku nikdo nebyl.. Tak mě napadlo, že jsem se dlouho nehoupala.. Vzpomenout na staré časy je někdy dobré.. Ale nevím, jak mě to něco pomůže...
"A hele, kdo to přišel.." Zasmál se Tom.
"Oh.. Myslela jsem, že tady nikdo není.." Procedila jsem mezi zuby a otočila se na patě.
"Neodcházej.." Jeho hlas zněl tak zoufale... Koukla jsem se přes rameno a podívala se na něj, jak tam tak sedí na lavičce..
"Tak ale že jsi to ty.." Pokrčila jsem rameny a sedla si na houpačku.
"Jak se dívám, tak už jsi zdravá.."
"Jo, ty očividně taky.."
"Bylo to jenom takové lehké nachlazení.." Usmál se. Jenom jsem pokývala hlavou. Po chvíli jsem slyšela někoho přicházet..
"Tady máš ten hamburger, Tome."
"Ségra?" Nevěřícně jsem se na ni podívala.. A za ruku se držela s Billem. Vypadali tak šíleně šťastně, až se mi z toho chtělo blít.. Nebo snad brečet?
"Oh, Kim.. Co tady děláš?"
"Chtěla jsem být chvíli sama.." Pokrčila jsem rameny.
"Aha.. Vidím.." Zasmál se Bill a podíval se na Toma.
"Idiote." Propíchla jsem ho pohledem.
"Soráč.." Vyplázl na mě jazyk.. Jestli s ním bude ségra chodit, tak to nevydýchám.. Nebo ho nebudu potkávat.. Nikdy jsem ho neměla ráda.. Vlastně ani nechápu, proč jsem s Tomem chodila, když nesnáším jeho bráchu.. V podstatě nesnáším i Toma... Je to pěkně debilní...
"Říkáš, že ho nesnášíš?" Zeptal se mě Adrian.. Vykulila jsem na něj oči.. Stál vedle Billa.. A Nikdo jiný si ho nevšímal.. Já fakt asi trpím nějakýma halucinacema..
"Ale kdepak... Žádné halucinace.. Vidíš, ani ke mně nemusíš mluvit a stejně tě slyším.." Zasmál se a foukl Billovi do ucha a pak přešel k Ash.
"Ségru nech.." Pošeptala jsem.
"Říkala jsi něco?" Zeptal se mě Tom.
"Jo, že už musím.. Čau." Zvedla jsem se z houpačky a rychle spěchala pryč.. Jenom doufám, že tam Adrian zůstane.. Už jsem dneska utekla Gregovi, můžu i němu..
Žádné komentáře:
Okomentovat