Shopgirl's diary [07]

Tak, trochu jsem se rozmáchla, máte tu delší kapitolu. Těším se na Vaše komentáře :) B.

WARNING: sex, násilí, vtip

DOPILA jsem další sklenici vína. Pivo mi nechutnalo, i když jsem ho musela vypít. Musela, vlastně jsem si chtěla trochu zlepšit náladu po tom fiasku s autem. S kluky byla opravdu sranda, to se muselo nechat. A možná jsem se tak skvěle bavila kvůli tomu, že tu nebyla Ria. Kdykoliv jsem na ni pomyslela, pěsti se mi samy svíraly, až bělely klouby. Bill mi zase nalil, byl o tolik lepší hostitel, než jsem byla já.

"To ti budu muset oplatit, příště posedíme u mě," naklonila jsem se k němu.

"Ty jsi byl u ní doma?" vykulil Tom oči na Billa, div mu nevypadly.

"Byla nemocná," pokrčil Bill rameny. Tom otočil hlavu ke mně, aniž by se výraz jeho obličeje změnil.

"Ty jsi byla nemocná?"

"Nic to nebylo. Ale Bill přišel jako na zavolanou," usmála jsem se na Billa. Tom si odkašlal a pak vstal, jako by ho snad něco dožíralo. Podívala jsem se na hodinky. Do hajzlu, půl jedenácté? "Ehm, Bille, mohl bys mě zavést domů?" zeptala jsem se ho. "Už bych potřebovala jít."

"Jistě," přikývl a zvedl se. Kvůli mně celý večer nepil, zatímco ostatní pili pivo a já víno. I když je pravda, že Tom se taky toho piva nenapil. Nevím, jestli čekal, že po něm budu chtít odvoz, nebo kvůli tomu, aby přede mnou nevypadal jako alkoholik.

Rozloučila jsem se s kluky a zamířila do předsíně. Ani se mi nechtělo obouvat, ale snad to těch pár kroků k autu, a pak pár kroků k domu, vydržím. Bill mi zase galantně nabídl rámě, abych nevrávorala.

"Děkuju," zvedla jsem k němu pohled. Zamrkal svými řasenkou obalenými řasami a uculil se.

"Přece pomůžu mladé dámě, ne?" našpulil rty a pak se znovu usmál. Nevím, jestli to bylo tím vínem, které mi stouplo do hlavy, ale najednou jsem měla nutkání jej políbit. Bill si zřejmě ničeho nevšiml, protože odvrátil hlavu, aby se podíval na cestu. Zhluboka jsem nasála studený večerní vzduch. Oh, potřebuju pročistit hlavu, už mě napadají blbosti.

Když jsem seděla v autě a Bill opět za volantem, cítila jsem se v bezpečí. Viděla jsem za oknem Toma, jak se dívá na náš odjezd a připadala jsem si jako mrcha. Netuším, proč mě to tíží, on je přece ten, kdo podvádí svou holku, já se jenom kamarádím s jeho bratrem. Bill vyjel z vrat a zařadil se do provozu. Jednou rukou svíral volant a druhou nechal na řadicí páce.

"Není ti zima? Přitopím," krátce se na mě podíval.

"V pohodě," odpověděla jsem a zívla. "To bych ti tady usnula."

"No problemo," řekl s italským přízvukem. Zasmála jsem se. "Ale ještě než usneš, chtěl jsem se tě na něco zeptat."

"Tak se ptej," pobídla jsem ho a pootočila se tělem k němu. Sledovala jsem, jak se na jeho tváři usadil úsměv a spokojený výraz.

"Tom mi říkal o těch šatech, které máš Rie vybírat. Tak jsem si říkal, jestli by sis taky nechtěla jedny vybrat?" zamrkal, ale dál sledoval silnici. Mlčela jsem a čekala, jestli bude pokračovat. "Víš, vlastně jsem poslední z kapely, kdo nemá přítelkyni. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys byla ochotná mě doprovodit. Nemusíš, ale je to předávání cen," lákal mě. "Hádám, že jsi na něčem takovém ještě nebyla," usmál se na mě.

"No, to je pravda," přitakala jsem. "Ale nevím, jestli by to byl dobrý nápad," řekla jsem. Když jsem uviděla jeho výraz, musela jsem to hned vysvětlit. "Abys to chápal správně, je mi s vámi všemi, s tebou, hrozně dobře, ale dneska jsem nemohla odjet svým autem, protože to zřejmě udělaly tvoje fanynky."

"Cože?" Vykulil oči. Viděla jsem, jak zlostně sevřel volant. "Jak, co.. Řekni mi to všechno," pobídl mě.

"Prostě jsem k autu měla přilepený papír, že s tebou nemám být, i když nechápu, kde si odvodily, že s tebou jsem," zasmála jsem se, abych zlehčila situaci. Bill jen zavrtěl hlavou a zhluboka se nadechl.

"Pořídím ti ochranku."

"To není vůbec třeba."

"Jestli se mnou půjdeš na to předávání, a já si opravdu přeju, abys šla, tak ji budeš potřebovat," rozhodl. Nechtěla jsem se s ním dohadovat. Jen jsem pokrčila rameny, ale myslela si o tom své.

Přijeli jsme k domu a Bill zaparkoval.

"Hezký domek," usmál se.

"Jo, mám to tady ráda. Vlastně mi ho koupil-" zarazila jsem se. Zřejmě bych Billovi neměla říkat, jak doopravdy Toma znám a že za mě utratil takové peníze a koupil mi domek. "Jeden známý. Do dneška mu hodně dlužím," pokývala jsem hlavou.

"To musím říct, že má ten známý vkus. Tak," podíval se na mě, "dobrou noc, Adelle."

"Děkuju." Otevřela jsem dveře a ještě se naklonila do auta. "A díky za odvoz. Taky se hezky vyspi," usmála jsem se na něj. Oplatil mi úsměv a zařadil na první stupeň.

"Musíme brzo podniknout ten oběd."

"Už se těším," řekla jsem a pak zavřela dveře. Dívala jsem se, jak odjíždí, a pak se vydala ke svým dveřím. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem mu řekla. Že se těším. A když jsem nad tím tak přemýšlela, tak to byla pravda. Opravdu se těším na další setkání s ním. Bill je prostě super kluk.

Další den jsem si nepřipadala tak nemožně. I když jsem ještě pociťovala lehčí kocovinu, že jsem si musela vzít i sluneční brýle, pořád jsem měla dobrou náladu. Bill mi dělal život mnohem krásnější. I za těch pár dní jsem ho začínala mít opravdu ráda. Nedalo by se říct, že ho miluju, to budu jedině Toma, ale Bill měl taky místo v mém srdci. Díky mé skvělé náladě mi šla práce od ruky. Suzie se divila, že mám takovou dobrou náladu. Za celou dobu, co spolu pracujeme, se snad nestalo, že bych se tak usmívala. Měla jsem pocit jako zamilovaná čtrnáctka. Takové to pobláznění, při vzpomínce na osobu máte pocit, že vám poletují motýlci v břiše, a nejradši byste se celý den usmívali. A protože to nemohlo být počasím, bylo zamračeno, Suzie se vyptávala, co mi tak zvedlo náladu.

"Řekla bych, že to bude tím, že mám jít na předávání cen," usmála jsem se na ni. "Opravdu se těším."

"To půjdete s tím novým klientem?" zeptala se. Přikývla jsem. "Hned jsem si říkala, že vypadá hrozně mile."

"No jo. Ah, jdu do skladu. Vybrat nějaké šaty," řekla jsem a vstala. Suzie se na mě uculila.

"Snad jste se nezamilovala."

"I když bych řekla, že asi těžko, mám takový pocit," zasmála jsem se. Vyšla jsem z kanceláře a zamířila do skladu. Docela jsem se loudala a než jsem se dostala do přízemí, trvalo do opravdu dlouho. Ale já měla pocit, že mám dnes tolik času, že jsem nepociťovala potřebu si pohnout. Když jsem se dostala do sekce se šaty, zatavila jsem se, jednou rukou se objala kolem pasu a druhou se loktem opřela o bok a podepřela si bradu. Takže Ria chce červené šaty? Pousmála jsem se. Prsty jsem posunula pár ramínek a vytáhla jedny rudé, naprosto nevkusné šaty. To by Tom hned zavrhl. Měla bych vybrat hezké a prostě kašlat na to, že je to takové coura.

Nakonec jsem vybrala šaty, ve kterých sice bude mít holá záda, ale myslím, že v nich bude vypadat elegantně. Sobě jsem šaty vybírala s větší pečlivostí. Sice mi Bill řekl, že to bude až za dva týdny, ale i tak. Už teď bych se měla začít připravovat, co si vezmu a jakými doplňky to doladím. S dvěma ramínky, na kterých byly šaty, jsem zamířila zpátky do své kanceláře. Už když jsem docházela ke dveřím, slyšela jsem, že Suzie s někým mluví. Sotva jsem otevřela dveře, zvedla ke mně pohled.
"Už je tady, rovnou vám ji předám," řekla a natáhla ke mně sluchátko svého telefonu. Jen jsem na ni kývla. Artikulovala Billovo jméno.

"Ahoj," pozdravila jsem. Opřela jsem se bokem o její stůl a podívala se z okna. Pořád bylo zamračeno.

"Pošlu pro tebe auto, dáme ten oběd?" zeptal se.

"V kolik?"

"Co třeba v jednu?" navrhl. Podívala jsem se na hodinky na svém levém zápěstí. Do jedné hodiny zbývalo zhruba půl hodiny.

"Fajn," souhlasila jsem. "Kde to bude?"

"Tom s Riou jsou kousek od radnice, tak se k nim připojíme. Už nějakou dobu se mu snažím dovolat."

"Zmetek," zasmála jsem se. Bill se ke mně přidal.

"Jo, to teda je. Tak v jednu, těším se."

"Taky," řekla jsem ještě, než se ozvalo monotónní pípání.

Vešla jsem do svojí kanceláře a pověsila šaty za horní okraj dveří. Posadila jsem se zpátky za stůl a najela na svoji emailovou schránku. Nic zajímavého, jenom nějaké reklamy, které nevím, proč mi chodí. Všechny jsem je vyházela do koše. Ale jedna zpráva mě trochu udivila. Byla od Heffa. Prý se odstěhovala jedna z holek, která byla věrným poskokem Suz, pipiny, kterou jsem nesnášela. A psal mi to proto, aby mi oznámil, že celý dům zřejmě krachne. Dívky odcházejí a noví zákazníci se už nějakou dobu neukázali. Hned jsem mu odepsala, že mu klidně přispěju, než se to zase celé rozjede. Jenom doufám, že po mě nebude chtít, abych se vrátila. To bych mu asi jako jediné nebyla schopna splnit.

Když už ručičky na hodinkách ukazovaly jednu hodinu, hodila jsem na sebe sako, kabelku jsem popadla do ruky a vydala se na oběd. Trochu mi to trvalo, než jsem se dostala před budovu. Dneska jsem ráno měla tak dobrou náladu, že jsem si vzala boty na opravdu vysokém podpatku. Celkově jsem musela být vyšší aspoň o deset centimetrů. Nenapadlo mě, že se někam budu štrachat a tak mi teď dělalo problémy jít rychleji. Auto už na mě čekalo. Za volantem jsem poznala Georga. Usmála jsem se na něj a nasedla.

"Gustav je kde?" zeptala jsem se.

"Ten není tak dobrý řidič," zasmál se a vyjel. "Si s Billem nějak užíváte, ne?" podíval se na mě. "Večerní party, chlastačky a pak oběd?"

"Domlouvali jsme se už dávno," pokrčila jsem rameny. Co bych mu na to asi tak měla říct?

"Aháá," protáhl.

"Hele, radši dávej pozor na cestu," ukázala jsem před sebe. "Abys nebyl stejně špatný řidič, jako jsi říkal o Gustavovi," zasmála jsem se.

"Neměj obavy. Já mám řízení v krvi," mrkl na mě, ale stejně se od té doby začal více soustředit a už prohodil sotva pár slov.

"Tak se měj," rozloučila jsem se s ním, když zastavil u jediné restaurace v ulici. Usmál se a kývl.

"Pozdravuj," řekl ještě, než jsem za sebou zavřela dveře a on odjel. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na název restaurace. Takové honosné, to bude zase pěkná pálka přes peněženku. Vstoupila jsem dovnitř a pomalu se loudala k snad jedinému obsazenému stolu. Řekla bych, že to bude tím, že si takové posezení nemůžou obyvatelé tohohle města dovolit každý den. Jestli budu s Billem chodit na oběd často, budu muset příště vybrat restauraci sama. Nejspíš nějaké bistro, po tomhle.

Jakmile si mě Bill všiml, vstal a mile se na mě usmál.

"Takže jste s Georgem nenabourali?" zeptal se a políbil mě na tvář na uvítanou. "Přijel bych pro tebe sám, ale nestihl bych to přesně."

"To by vůbec nevadilo," oplatila jsem mu úsměv. "Ale Georg neřídí zas tak hrozně," zastala jsem se ho. V rámci slušnosti jsem se podívala i na Toma a Riu, pozdravila je a posadila se mezi Toma a Billa. Odkašlala jsem si a podívala se na Toma. "Už jsem vybrala nějaké šaty, můžeš se na ně pak přijít podívat."

"Dnes?" zeptal se a líně si poposedl. Jakoby ho to snad obtěžovalo.

"Jak chceš ty," pokrčila jsem rameny. "Můžeme se domluvit na jindy, nebo to klidně nechat na té středě. Ale jeden zákazník jel na dovolenou. Měla jsem na něj vyhrazený celý tento týden."

"Fajn, tak já půjdu hned po obědě. Nevadí?" podíval se na Riu. Ta mu hned hodila ruku kolem ramen a políbila na rty. Opětoval její polibek, přivřel oči, takže vypadal ještě více sexy. Sklopila jsem pohled. Píchalo mě z toho u srdce. Ať si to ostatní vysvětlují, že jim chci nechat trochu soukromí, ale mně tohle ubližovalo.

"V pohodě, lásko. Necháme to na jindy."

"Jestli máte nějaké plány, tak je to jedno," řekla jsem a poposedla si. Vzala jsem si od číšnice jídelní lístek a zase se podívala na Toma.

"Jenom jsme chtěli- Je to jedno," zavrtěl hlavou. Jenom jsem trhla ramenem a podívala se na dnešní nabídku. Hm, ravioli s vanilkovou náplní? To zní dost dobře.

Napíchla jsem na vidličku jeden kousek těstoviny a vložila si ji do úst. Zvedla jsem pohled k ostatním. Ria se zase plazila po Tomovi. I když by člověk řekl, že by mohla přestat aspoň u jídla. Všimla jsem si Billova pohledu, když Tomovi dávala ochutnat svůj zeleninový salát. Vzala kousek okurku mezi prsty a otřela mu ho o rty, než mu ho dala do pusy. Jenom jsem šokovaně zamrkala a zvedla na Billa obočí. Ten jen pokrčil rameny a omluvně se usmál.

"Kdybych to věděl, určitě bych nás vzal jinam," pošeptal.

"V pohodě, prosím tě," protočila jsem oči. Zasmáli jsme se.

"Co máte za tajnosti?" zeptala se Ria. Odklonila jsem se od Billa a překvapeně se na ni podívala.

"Po tom ti může být prd, nemyslíš?" řekla jsem s úsměvem, přitom to ve mně vřelo.

"Eh?" vypadlo z ní. Poposedla si a pustila Tomovu ruku. Lokty se opřela o stůl a napřímila se. "Mohla bys mi to zopakovat?"

"Mile ráda," procedila jsem mezi zuby. Přivřela jsem oči do tenkých škvírek.

"Myslím, že je ten salát výborný, zlato," řekl Tom a vzal ji za bradu, čímž ji přinutil, aby se na něj podívala. Lehce ji políbil na rty a pohladil ji po tváři. "Určitě jim dáme vysoké dýško," přikývl ještě. Ta bestie má obrovské štěstí, že je tu i Tom, jinak by asi brzo byla plešatá.

B.