Návrat domů - 17

Vyšli jsme z domu a vydali se do restaurace.. Vybrali jsme si takovou, abychom mohli dojít pěšky...

Číšnik nás posadil ke stolu a dal nám menu..

"Ani nemám hlad.." prohodila jsem.

"Já taky ne, ale.. Z principu.. Pozvu tě na večeři a nebudu jíst?" zasmál se, ale šlo vidět, jak je nervózní...

"No jo, máš pravdu.." uculila jsem se a podívala se do jídelního lístku, co bych si tak asi mohla dát..

"Hmm, ty palačinky nevypadají zle.." zasmál se Bill.

"To si děláš srandu, ne? Ještě teď se mi zatmí před očima, jenom když to řekneš.."

---

Položila jsem menu na stůl a upila z minerálky. Bill natáhl ruku přes stůl a chytil mě..

"Rebi.." začal. Podívala jsem se na něj, co z něj vypadne.. Už jsme spolu spali, řekl mi, že mě miluje.. Jenom já jsem se jaksi nevyjádřila, že? Ale mě všechno trvá..(:

"Podepíšeš se mi?" objevila se vedle Billa nějaká holka.

"Jasně.." usmál se na ni a vzal si od ní propisku.

"Pro Sylvii, prosím.. Díky.."

"Není zač.." pořád se culil. Pak se znovu podíval na mě.. Profesionální úsměv byl tentam..

"Chtěl jsem jenom říct, že.. Víš, nevím, co ke mně cítíš.." poškrábal se na krku.

"Bille, dlouho mi trvá, než si sama uvědomím, co cítím.. Nemůžeš po mě teď chtít-"

"Já to po tobě nechci hned.." konejšivě se usmál.

"Bill Kaulitz?" přišel čísník.

"Ano, stalo se něco?" stoupl si.

"Táhle jsou nějaké slečny, chtějí se s vámi vyfotit.." ukázal ke dveřím na houf puberťaček.

"Omluv mě prosím.." podíval se na mě.

"Jasně.." přikývla jsem..

"Sorry.. Moc se omlouvám.." podíval se na mě Bill, když přišel po půlhodině zpátky ke stolu.

"Objednala jsem ti špagety s tuňákem, snad ti to nevadí.." řekla jsem suše a dál jedla svoje lasagne.

"Jo, díky.. Nad tím jsem přemýšlel.." pokýval hlavou..

"Dobrou chuť.. Snad to nemáš vychladlé.." pousmála jsem se na Billa.

"Ty se zlobíš?"

"Ale kdeže.." podívala jsem se na něj a dusila v sobě zlost na všechny fanynky světa.

"No, tak já ti budu věřit..." nejistě se usmál a dal se do jídla.

"To je Bill.." ozvalo se někde za náma.. Ani jsem se nestihla otočit a už u nás stálo stádo fanynek, které si žadonily o podpis a společnou fotku.. A Bill samozřejmě neodmítal...

"Moc se ti omlouvám.." chytil mě Bill za ruku.

"To je v poho.. Beru, že jsi slavný.." řekla jsem a podíval se na přibližující se houf holek..

"Co to?" vyskočil bodyguard, který celou dobu seděl poblíž nás.. Jedna holka si totiž něco vytahovala z kapsy.. Vypadalo to, jako by chtěla Billa nějak poranit..

"Jenom jsem si ho chtěla vyfotit.." zmítala sebou fanynka, až začala převrhovat skleničky u stolů.. Bodyguard s ní zápasil, nakonec ji dotáhl před restauraci a poslal domů s prázdnou..

"Rebeko.." řekl polohlasem Bill.

"Vzdávám to.." podívala jsem se na něj, zvedla se a sbalila si saky paky.. Bohudíky, že je ta restaurace tak blízko domu..

"Počkej prosím.." volal za mnou Bill.. Jenom jsem na něj mávla, ani jsem se za ním neotočila.. Doufám, že pochopil, že tomu nedávám naději...

"Rebi, jsi doma dřív, než jsem čekal.." usmál se Tom.. Seděl na gauči u televize.. Přišla jsem za ním a zhroutila se jako hromádka neštěstí na sedačku vedle něj.

"Copak?" pohladil mě po vlasech.. Dala jsem si hlavu do dlaní a začala vzlykat..

"To nemá cenu, Tome.." potahovala jsem.

"Ale vydzžela jsi to nejdýl ze všech.. Každá odešla už po první holce, co žadonila o podpis.. Ty jsi vydžela.. Hmm.. tipl bych tak osm.."

"Já ani nevím, kolik jich bylo.." dál jsem brečela do dlaní..

"Počkej, zajdu pro kapesník.." zvedl se a odkráčel nevím kam. Nedívala jsem se, co se děje kolem mě.. Jenom jsem ucítila, jak si vedle mě někdo sedá..