Ponaučení - 12.

"Není pravda?" otočil se k ní překvapeně Tom.

"Ne. Není.." řekla, už rozhodnutě.

"to mi chceš říct, že jsem se zamiloval do zápisků v deníčku, které ani nejsou pravda?"

"Zamiloval?" nevěřila Am svým uším.

"Ne, promiň, nebudu ti lhát.." řekl ironicky..

"Tak teď se v tobě nevyznám.."

"A já se v tobě vyznat mám? Ani nevím, proč se s tebou bavím.. Přečetl jsem si deník, no a co? Mám snad s tebou začít chodit? To bych musel být taky s Georgem a s milionem dalších.."

"Byla jsem naivní.. uznávám.." řekla rezignovaně Am a odešla.. Tom se za ní smutně díval, ale co měl dělat? Když to není pravda.. Když tam psala, že ho miluje, to ho jako nenávidí? Proč by teď o něj měla takovou péči?

---

"Díky..." špitl Tom, když nasedl do auta.

Georg jenom pokývl hlavou. Když už chtěl šlápnout na plyn, někdo zaklepal u Toma na okýnko..

"Co je?" zeptali se zároveň, když Tom stáhl okno.

"Hele, Tome, co jsi řekl Am?"

"Asi to, co ona mě.." Otočil se na Georga a řekl: "Jeď."

"Hele, počkej.. Měl bys za ní zajít.." dotíral dál Bill.

"A proč bych jako měl?" vytáhl nasraně okýnko a houkl na Georga, aby jel..

Tomovi hned začal zvonit mobil.

"To snad není pravda.. On má u sebe mobil.." zasténal a vypnul si zvuk..

"A neměl by jsi fakt-"

"Ne, neměl..." přerušil Tom Georgovy snahy a ignoroval ho celou cestu..

Před domem znovu poděkoval za vyzvednutí, ale jenom, aby se neřeklo, a hned odešel do svého pokoje. Tam se nasraně převlékl a šel do posilovny. Chtěl se pořádně opít a celý večer mu dokonale zkazily dvě osoby.. Bill a Am!

Bill se vrátil do klubu, sedl si vedle Am a objal ji.

"Nebreč.. Tom si to nezaslouží.." konejšil ji.

"Ale já jsem tak blbá.. Proč jsem mu řekla, že to není pravda? Totálně jsem to pokonila.. Zase jsem zahodila šanci.. Taková příležitost.." fňukala.. Najednou se jakoby vzmužila a napřímila se.

"Stalo se něco?" až se skoro zděsil Bill.

"Pojď se napít.."

"Am, neměla bys.."

"Bille, buď pojď se mnou, nebo běž domů, ale prostě se rozhodni.. Já to vím na jisto.." vstala a čekala jeho reakci.

"Jdu taky.." řekl rezignovaně a připojil se k ní, jenom aby ji někdo nevyužil.. Poslední dobou měl nutkání ji ochraňovat... Nechtěl, aby se jí něco stalo..

"Chááá.. Biléé..." smála se Am a věšela se Billovi kolem krku.

"Bože můj... Kde bydlíš?"

"Doma.. S mámou, tátou.. Máme psa... A taky jsme měli kočku.."

"No, tak to se asi nedozvím.." hlesl Bill a volal někomu, kdo by je mohl dopravit. Tomovi se nemohl dovolat, snad někde neskončil i on..Nezvedal to... Tak to opět odskákal Georg.

"Ona jede taky?"

"Nevím, kde bydlí a tam ji nechat nemůžu.."

"Ať mi nepoblije potahy.."

"Neboj.. Tom je doma?"

"Jo, prvně se zavřel v posilce a pak šel do pokoje a teď spí jako mimčo..."

Bill seděl vzadu a Am se o něj opírala...

Přijeli před dům a Bill složitě tahal Am z auta... Jakš takš šla ještě po svých.. V obýváku ji posadil do křesla..

"Jdu spát, chceš ještě něco?" zeptal se Georg.

"Ne, je to ok... Dobrou.." pokýval hlavou Bill a podíval se na Am, která na něj mžourala...

Začala se smát...

"Hele, ticho.." napomenul ji Bill.

"Ok, sorry..." řekla tak jednouduchou větu, ale Bill ji skoro nerozuměl...:)

"Jdu se osprchovat, jsem hned zpátky... Počkej tady, jo?" řekl Bill a rychlostí blesku byl v pokoji, pobral důležité věci a utíkal do koupelny.. Rychle se očáchl vodou a vylezl. Usušil se a zase běžel do pokoje... Oblékl si boxerky a navlékl si župan.

Doběhl do obýváku a Am tam spala, skroucená na křesle...

'Že mě to nenapadlo, že usne... Bože můj... Vždyť ji neunesu.. Proč se chovám, jako debil... Nemůžu ji tady takto nechat spát...' zoufal si Bill a chodil po pokoji..

"Bille?"

Bill se otočil za známým hlasem..

"Tome, prosímtě, teď zapomeň na všechno, máš právo být na mě nasraný, ale teď mi s ní prosím pomoz.."

"Já ti říkal, že máš posilovat.." zasmál se Tom a podíval se na Am.. Nechtěl být s Billem rozhádaný, nějak se mu v posilce zlepšila nálada, ale nosit Am na rukou??