Shopgirl's diary [11]

Opět mě samozřejmě potěší Vaše ohlasy :) B.

WARNING: sex, násilí, vtip

VYŠLA jsem z toalet a chtěla zamířit zpátky. Všimla jsem si ale, že po schodišti, kterým jsem se chtěla vydat, scházel Tom. Přešla jsem proto k druhému a přidala do kroku.

"Adelle, počkej," zavolal za mnou. Rychle seběhl schody a dohnal mě na opačném schodišti. Otočila jsem se k němu a rukou se chytila zábradlí. Netušila jsem, co by mi mohl chtít, jedině tak poděkovat za šaty pro Riu. Díval se mi do očí zpříma díky tomu, že stál o schodek níž.

"Ano?" zeptala jsem se se vší slušností.

"Chtěl jsem s tebou mluvit. Když jsem ti telefonoval místo Billa, ale ty jsi mi to položila," zatvářil se uraženě.

"No promiň, ale ne vždycky na tebe budu mít čas," pokrčila jsem rameny.

"Když jsem říkal, že se chci sejít, nebylo to jenom kvůli sexu," pošeptal. "Chtěl jsem ti něco říct." A najednou mě vzal za ruku, kterou jsem se držela zábradlí, a vzdychl. Netušila jsem, co čekat.

Znenáhla ke mně zvedl pohled.

"Hrozně se mi po tobě stýskalo těch posledních pár dní."

"Mohl jsi přijít."

"Adelle, po tom, co jsi mi řekla, jsem se bál přijít," přiznal se. Rozesmála jsem se.

"A proč, prosím tě? Vždyť je to úplně směšné. To ses bál, že se na tebe vrhnu a znovu ti řeknu, jak děsně tě miluju? Tak to se teda pleteš, chlapečku," řekla jsem a poplácala ho po ruce. Tím jsem se vyvlékla z jeho dlaně, která příjemně hřála mé nervozitou studené prsty.

"Docela mě šokovalo, jak jste si s bráchou blízcí," podíval se na mě zpod svých řas. Že by tohle bylo konečně to, proč se mnou chtěl mluvit? To těžko.

"Bill ti to asi neřekl, co?" zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu. Tázavě zvedl obočí. Vzdychla jsem a očima těkala všude kolem Tomova obličeje. Neměla jsem odvahu se mu podívat do očí. "Víš," odkašlala jsem si po chvíli. "Tak nějak jsme se dali dohromady."

Tom na mě zíral déle, než bych čekala, že bude. Pomalu mu kleslo obočí.

"Kdy?" vypadlo z něj nakonec.

"Oficiálně včera. Po tom, co přišel do kanceláře, když jsi ty odcházel, mě konejšil."

"Ví o nás?" skočil mi do řeči. Zavrtěla jsem hlavou a pokračovala.

"Jenom mě konejšil a nechtěl znát důvod. A potom se mnou trávil tolik času, prostě to nějak vyplynulo," pokrčila jsem rameny. "To sis myslel, že mě budeš mít kdykoliv? Že si jenom luskneš prsty a já ochotně přiskočím?"

"Ale Adelle, já… já k tobě něco cítím," koktal. Zavřela jsem oči a pomalu vydechla nosem. To je snad zlý sen. "Já tě miluju. Miluju tě strašně moc, jenom jsem si to neuvědomoval. Když jsem tě teď nevídal, myslel jsem, že zešílím."

"Na to sis měl vzpomenout před týdnem, když jsem ti to řekla já," podívala jsem se na něj. "Teď už věci jenom komplikuješ."

"I kdybych ti to tehdy řekl, co by to změnilo? Jsem s Riou," řekl a rozmáchl se rukama kolem sebe. "Měl jsem si to uvědomit už ve Francii." Rozklepanými prsty si promnul kořen nosu a znovu se na mě podíval. "Neříkej mi, že když mě takovou dobu miluješ, tak si najednou s Billem."

"Neříkám, že tě nemiluju," zavrtěla jsem hlavou. "Prostě se budu dál chovat jako doposud," pokrčila jsem rameny. "Nedávat to najevo."

"Adelle," zvedl ke mně ustaraný pohled a vzal mě za ruku. "Stačí, abys řekla jediné slovo, a pustím Riu k vodě."

"Ta si je tak jistá tvou náklonností, že by to nevydýchala. A Billovi bych to nemohla udělat," nesouhlasila jsem. "Prostě… Všechno bude tak, jak má být."

"Tak to ale nemá být," zvýšil hlas.

"Na to jsi měl myslet dřív," píchla jsem ho prstem do hrudi. Na mě se tady nebude rozkřikovat. Vyškubla jsem svou ruku z jeho a otočila se, abych vystoupala i druhou půlku schodiště.

"Adelle," zavolal za mnou ještě. Znovu jsem se k němu otočila. Zůstal stát na místě, takže nás dělilo několik schodů. "Teď si hraješ na chladnou a zlou mrchu?" založil si ruce na prsou.

"Polib mi prdel, Tome Kaulitzi," zamračila jsem se na něj. "Zkazíš, co můžeš."

"Ještě mi něco vyčítej, zrovna ty."

"Nevím, kdo si tady teď hraje na chladného," oplatila jsem mu. Vystoupal schody za mnou, ale nezastavil se, jak jsem čekala. Když kolem mě procházel, ještě se ke mně naklonil. "I když budeš s Billem, tak se mě nezbavíš. Pořád tě budu dohánět, klidně i žadonit. Pořád," pošeptal mi do ucha.

"A to si myslíš, že se kvůli tobě poseru? Teď si ty vyzkoušej, jaké to je. Milovat k zbláznění, aniž by to někdo opětoval. Myslíš si, že když mi teď řekneš, co ke mně cítíš, já kvůli tomu změním svůj postoj?" zamračila jsem se. "Prostě jsi přišel pozdě," stoupla jsem si na schod nad něj. Tom si stoupl na tu samou úroveň, snad by zdůraznil, že ho moje slova ani trochu nebolela.

"Pořád mě miluješ. To bude tvoje prokletí," ušklíbl se a olízl si suché rty.

Odvrátila jsem od něj pohled a znovu se chytla zábradlí. Zmetek. Co si o sobě myslí? Ani jsem se nedívala, jestli už odešel. Stála jsem na schodech a snažila se zahnat slzy vzteku, které se mi draly do očí. Zvedla jsem pohled ke stropu a krátce se nadechla pusou. Byla jsem tak rozčílená, že mě ani nenapadlo popřemýšlet nad tím, co mi vlastně řekl. Miluje mě. Až když jsem si to teď uvědomila, chtělo se mi skákat radostí a zároveň brečet z toho, že jsem teď s Billem. Bill je zlatíčko, to se musí nechat. Ale Tom mě miluje. Miluje.

"Miluje mě," pošeptala jsem si.

"Adelle," zavolal na mě někdo. Otočila jsem se. U schodiště stál Bill a kynul mi, abych šla za ním. "Už to začíná, pojď," usmál se.

"Promiň, zamyslela jsem se," oplatila jsem mu úsměv. Položil mi ruku kolem pasu a jemně mě políbil do vlasů.

"Nádherně voníš, zlatíčko," pošeptal mi. Usmála jsem se na něj.

"Děkuju."

"Co podnikneme potom? Na after party se mi nechce. Půjdeme do nějakého klubu? Nebo si jen sedneme k baru a budeme popíjet víno?"

"To zní velice lákavě," přikývla jsem a posadila se na židli vedle Toma. Ten byl spíše otočený k Rie, než ke mně.

"Co zní lákavě?" zeptala se hned Ria. Bože, ta má uši všude.

"Že si uděláme vlastní after party. V nějakém klubu," zopakoval jí Bill.

"Paráda. Tome, tak vidíš, že se nebudeme večer nudit," vzala ho za ruku a jemně políbila na tvář. Na tvář, protože uhnul, když ho chtěla políbit na rty. Zamračeně se na mě podíval.

"Takže nakonec after party bude, měla jsi pravdu." Místo odpovědi jsem jen pokrčila rameny.

Opírala jsem se o pohodlnou výstelku židle a dívala se po okolních stolech. Nikdy by se mi nenaskytla tak skvělá příležitost, abych byla v přítomnosti celebrit. Tak blízko. Ani jsem nějak nevnímala vyhlašování, až když mě Bill chytil za ruku. S otázkou v očích jsem se na něj podívala.

"Teď je naše první kategorie," pošeptal mi napjatě. Opětovala jsem mu stisk.

"Snad nepřemýšlíš nad tím, že by to nebylo vaše," usmála jsem se.

"Trochu skromnosti, ne?" mrkl na mě s úsměvem. Když na pódium vešel nějaký kluk, kterého jsem nepoznávala, a nesl obálku, Tom si nervózně poposedl. Všimla jsem si, že nás začaly zabírat kamery. A sotva se jedna otočila na Riu, hned se naklonila k Tomovi a dlouze ho políbila. Šokovaně jí polibek oplácel. Jak ubohé.

Když řekli název jejich kapely, jako první vstal Georg a zatleskal. Naklonil se ke Gustavovi, aby se objali. Až pak vstala dvojčata, jakoby si až po několika sekundách uvědomila, že je to opravdu jejich. Vstala jsem taky a nechala je, ať se mezi sebou obejmou. Jako první z nich se ke mně naklonil Tom. Jemně jsem ho políbila na tvář.

"Gratuluju," řekla jsem mu.

"Díky," zazubil se na mě. Jakoby se náš rozhovor na schodech neudál. O tolik mu byla přednější jeho kapela, než osobní život.

"Gratuluju," zopakovala jsem i Georgovi a Gustavovi a krátce se s nimi objala. Hned si mě k sobě přitiskl Bill a políbil mě do vlasů.

"My jsme vyhráli!" zajásal. Zasmála jsem se. Ta jiskra v očích z výhry způsobovala, že mě přitahoval ještě více. Pustila jsem se jeho ruky a nechala ho, aby šel za zbytkem kapely, která si to teď štrádovala přímo pro cenu.

Když se posadili zpátky, znovu na nás zamířily kamery. Kluci se culili na všechny strany, David si obdivně prohlížel cenu a já měla pocit, že jsem tu nějak navíc. Ria si to samozřejmě užívala, holky, které tu byly s Georgem a Gustavem, i když jsem je ještě neznala, si to zřejmě užívaly taky. Bill na tom bude asi stejně jako Tom - hudba pro něj bude vždycky přednější. Ale já to budu schopná vydržet. Když jsem vydržela mlčet o mě a Tomovi, co bych nezvládla i tohle. Kaulitz jako Kaulitz.

Když utichl potlesk a uvaděč pokračoval ve svém programu, Bill se ke mně naklonil a políbil mě.

"Jsem rád, že tu jsi se mnou," řekl a podíval se mi do očí.

"Já jsem taky ráda, že jsem souhlasila," usmála jsem se. "Opravdu si to užívám," přikývla jsem. Za tu lež bych měla dostat napráskáno.

"Chceš dnes spát u mě, nebo zase já u tebe?" zeptal se. "Nebo to necháme, jak se situace vyvrbí sama?"

"Za c," zasmála jsem se. "Noc je ještě mladá."

"Pravda," souhlasně pokýval hlavou a pak mě vzal za ruku. Sklopila jsem pohled k našim propleteným prstům. Byl by tohohle Tom schopný? I přes ty jeho silácké řeči o lásce, nejsem si jistá, jestli jo. Vždyť teď sedí vedle Rie, ani náznakem jí neukazuje, že by se o ni zajímal. Vždycky je to ona, kdo se natahuje pro polibek, ona, kdo se ho chytá za ruku. On nikdy. Nebo aspoň ne na veřejnosti.

"Děje se něco?" pošeptal mi Bill, když jsem delší dobu sledovala naše ruce. S úsměvem jsem se na něj podívala.

"Jen… je mi krásně."

"Tak to nejsi sama," pousmál se a dal mi ruku kolem ramen. "Ale za chvíli půjdeme odezpívat svoji písničku. Chceš jít s námi do zákulisí?"

"Podívám se odsud," rozhodla jsem se.

"Dobře."

"Bille?" podívala jsem se mu do očí. "Přemýšlela jsem, jak to asi přijmou tvoje fanynky…" odmlčela jsem se.

"Nemusíš se bát. Postarám se o tebe."

"Věřím ti," pošeptala jsem mu. Stiskl mi ruku a usmál se. Nadzvedla jsem bradu, abych dosáhla na jeho rty a vychutnala si další jeho polibek.

"Ehm, ehm," uslyšela jsem z druhé strany. Odtrhla jsem se od Billových sladkých rtů a podívala se na Toma. "Nemůžete si to nechat jinam?" štěkl polohlasem a pak se zase otočil k Rie.

"Já mu to vlastně ještě neřekl," zasmál se tiše Bill.

"Já jo," podívala jsem se na něj. "A vypadal, že nám to přeje," usmála jsem se. Malá lež nikoho nezabila, že ne. Takže neuškodí ani teď.

"Paráda. Oh," zvedl najednou pohled k pódiu. "Bude naše další kategorie."

B.