Shopgirl's diary [02]

WARNING: sex, násilí, vtip

V kanceláři jsem seděla dost dlouho na to, abych naprosto zapomněla na večeři s Billem. Když se mi rozezvonil telefon na stole, naprosto jsem se vylekala. Srdce jsem cítila až v krku, když jsem roztřesenou rukou zvedala sluchátko.

"Ano?" zeptala jsem se, kdo je na druhé straně. Rychle jsem koukla na hodinky. Kdo mi může volat teď, když je skoro osm hodin večer?

"Ah, myslela jsem si, že ještě budete v kanceláři," uslyšela jsem Suziin hlas. "Nenechala jsem si tam svůj diář? Doma ho nemůžu najít a bojím se, že jsem ho ztratila."

"Ne, mám ho já. Zapomněla jsem vám říct, že jsem si ho půjčila. Kvůli kontaktům," vysvětlila jsem jí. To už je opravdu osm? Zděsila jsem se, když jsem si uvědomila, že mám být někde jinde.

"Suzie, budu muset končit, mám večeři. Sakra, nestíhám." Zvedla jsem se od stolu.

"Dobře," uslyšela jsem ještě její odpověď, než jsem položila sluchátko. Rychle jsem shrnula věci a hodila si je do tašky. Vzala jsem nejpotřebnější věci, rychle přeběhla kancelář a zamkla za sebou. Už jsem vytahovala klíče od auta a odemkla si z dálky, abych se nezdržovala. Ještě jsem ani neměla pořádně zavřené dveře a už jsem startovala, pásala se a ještě stihla zkontrolovat, kolik času mi zbývá do úderu osmé. Dvě minuty. Oh, tak to opravdu nestihnu přijet včas. Dochvilnost je můj veliký nepřítel.

Zaparkovala jsem před restaurací, na kterou mě Bill odkázal, a zhasla motor. Rozsvítila jsem si nad sebou světlo a podívala se do zpětného zrcátka. Rudou rtěnkou jsem si přetřela rty, poupravila si vlasy a ještě na sebe stříkla trochu vůně, abych dodala aspoň trochu elegance, když jdu pozdě. Dvanáct minut není zas taková hrůza. Vystoupila jsem z auta a zamkla ho, kabelku jsem hodila přes předloktí a poupravila si sukni. Když jsem se podívala okny dovnitř restaurace, zkonstatovala jsem, že můj zevnějšek tam dokonale zapadne. Všichni byli oblečeni elegantněji. A jelikož to moje nynější práce vyžadovala taky, nebyl teď problém s nevkusností.

Když jsem vešla, ocitla jsem se v poloprázdné restauraci. Stoly tu byly docela vzdálené, takže se zákazníci navzájem nerušili u rozhovorů. Jednou sem budu muset vzít Heffa, určitě si to tu oblíbí.

"Prosím vás, kde sedí pan Kaulitz?" zeptala jsem.

"Zavedu vás," usmála se na mě slečna oblečená ve stejnokroji číšníka. Pobídla mě, abych ji následovala. Nevěnovala jsem pozornost tomu, že přecházíme z míst o dvoumístných stolech, k vícemístným. Bill mě zval na večeři, nenapadlo mě, že nebudeme sami. Vlastně jsem ani nepřemýšlela nad tím, jak dnešní večer bude probíhat. Proto jsem musela vypadat hodně šokovaně, když mladá číšnice ustoupila stranou a ukázala na volnou židli u stolu pro čtyři.

Pohledy všech tří se hned stočily ke mně. Nervózně jsem polkla a těkala z jedněch hnědých očí do druhých. A do třetích. U té dívky, která držela ruku na Tomově stehnu, jsem se zastavila snad nejdéle. Byla tak krásná. Dlouhé a husté vlasy měla přehozené na jedno rameno, plné rty se jí leskly růžovou perletí a dlouhé černé řasy se o sebe otíraly při každém mrknutí. Nadechla jsem se a podívala se zpátky na Billa.

"Omlouvám se za zpoždění. Přiznám se, naprosto se mi to vykouřilo z hlavy," řekla jsem. Bill vstal a políbil mě na tvář na přivítanou, jak to udělal už při našem seznámení.

"Vůbec nevadí, stejně jsme si ještě neobjednali," usmál se na mě. Galantně mi podržel židli a já se posadila. Když zasedl i on, přinesli mi jídelní lístek. Rozevřela jsem ho a mlčky si začala vybírat jídlo, když si Tom odkašlal. Tázavě jsem k němu zvedla pohled, on se ale na mě nedíval. Doslova hypnotizoval svého bratra.

"Eh, omluvte mě, dámy. Vy se ještě neznáte," řekl Bill a začal s představováním. Ria. Zajímavé jméno. Ještě zajímavější vzezření. Nechápu, proč si připadám tak šokovaná, že si Tom našel takovou krasavici. Potřásla jsem si s ní rukou a usmála se na ni.

"S Tomem se znáte?" zeptala se. Nejistě jsem přikývla. Určitě tipuju správně, že jí o své minulosti řekl jenom to krásné a přitažlivé. Tom mlčel a díval se na mě. Co mám říct?

"Asi tak před rokem jsme spolu pracovali."

"Ano, už to bude rok," souhlasil Tom a v jeho očích bylo vidět, že je vděčný tomu, jak dobře mi to pálí.

"Opravdu?" zajímala se Ria dál. "Co vůbec děláš?"

"Ehm," odkašlala jsem si. Nesnáším, když musím mluvit o svojí práci, protože tomu nikdo nerozumí. "V odvětví módy," řekla jsem stroze. Tom ke mně stočil pohled a usmál se.

"To jsi vlastně vždycky chtěla, že?"

"Jo, chtěla," přikývla jsem a znovu se podívala do svého jídelního lístku. Snad pochopí, že se s ním nehodlám vybavovat.

Tak dlouho jsem ho neviděla. Když jsem ho uviděla sedět u toho stolu, naprosto se mi zastavilo srdce a pak se rozběhlo dvojnásobnou rychlostí. Ale čím déle jsem tu s ním seděla, byla jsem ráda, že jsem tehdy odjela. Dnes by ze mě byla jenom troska, která měla chvíli tu čest se ukazovat vedle Tomova boku. Cítila jsem, že se na mě dívá, ale schválně jsem to ignorovala. Svou pozornost jsem plně věnovala Billovi, protože to byl on, kdo mě pozval na tuhle večeři.

"Teď jsem si vzpomněla," podívala jsem se na něj, "přišel nový katalog, takže se musíme domluvit na další schůzce."

"No jistě," hned přikývl. "Právě jsem o tom chtěl začít, protože myslím, že na pozítří nebudu mít čas."

"A na kdy to teda přesuneme?" zeptala jsem se a hned začala hrabat v kabelce, abych vytáhla svůj diář. Hned jsem přeškrtla jeho jméno a nevědomky zkousla konec propisky. Zvedla jsem k němu pohled.

"No, kdy ty máš čas? Já ti pak řeknu," pokrčil rameny a pousmál se. "Myslím, že než se my dva domluvíme, bude to trvat."

"No právě," řekla jsem. "Potom mám pořád plno, maximálně bych tě nacpala někam večer. Byl bys ochotný přijít třeba v sedm večer?"

"Ehm, nemůžete to řešit jindy?" zeptal se Tom. Nechápavě jsem se na něj podívala.

"To ti to tak vadí?" ušklíbla jsem se na něj. Zamračil se a založil si ruce na prsou. Ria ho hned chytla za jeho svalnatou paži a pohladila ho.

"Zlatíčko," usmála se na něj. "Vždyť je to jedno, nemyslíš?" pošeptala mu, i když to slyšeli všichni u stolu. "Dnes večer si pořádně užijeme, tak na to kašli."

"Ehm," odkašlala jsem si. "Vy si zase tohle řešte jindy, laskavě."

"Ha, zásah!" Bill zatleskal a zasmál se na celé kolo. "To se ti povedlo," pochválil mě. Uculila jsem se na něj. Sama jsem uvnitř cítila ten blažený pocit, že mám navrch, že je Tom ten poražený. Něco mi ale říkalo, že tím to teprve začíná.

Nakonec jsme se s Billem domluvili až na termín za pět dní, pět pracovních dní, takže za týden. Bude to s ním náročné, když mají pořád nějaké rozhovory a koncerty, dobročinné akce a podobně. Z Billova vyprávění, Tom totiž po zbytek večeře mlčel, jsem zjistila, že se právě zapojují do kampaně proti týrání zvířat. Tolik je to pozvedlo v mých očích. Sice jsem sama doma mazlíka neměla, ale chtěla bych nějakého mít. To bych ale nemohla být denně v práci a domů se vracet jenom vyspat.

Když už jsme si konečně objednali, uběhla opravdu dlouhá doba. Nakonec jsem vsadila na staré známé zapečeně těstoviny s rajčátky a bazalkou. V pití jsem měla vodu s kolečkem citronu, který v ní plaval jako utopenec. Poslouchala jsem Riu, jak vykládala nějakou šíleně záživnou historku, jak ji fanoušek požádal o podpis a ona u sebe neměla nic jiného, než rtěnku, která byla děsně drahá, ale i tak se jí podepsala, protože, co by přece neudělala pro fanouška. A prý má vyřídit pozdravy Tomovi, a jak je skvělé, že si konečně fanoušci zvykli, že jsou ti dva spolu. Abych řekla pravdu, nejsem fanynka, naprosto jsem to netušila a šokovalo mě to. Kdybych ji někdy potkala nezávisle na Tomovi, zřejmě bych si řekla, že je to pěkná holka, nebo bych si jí ani nevšimla. Když jsem ji teď viděla vedle Toma, nejradši bych jí vyškubala vlasy. Bohužel, zřejmě by mě za to poslali do blázince.

"Hele, ehm," odkašlala si Ria. Zvedla jsem pohled, abych se přesvědčila, jestli tím hele myslí opravdu mě.

"Adelle," sdělil jí Tom mé jméno.

"No jasně," zasmála se a plácla se do stehna, samozřejmě opáleného do odstínu připáleného karamelu. "Adelle, tak jsem přemýšlela, když děláš do té módy, mohla bys mi pomoct s výběrem oblečení na předávání cen, na které s Tomíkem půjdu. No ne?" Její pohled ulpěl na Tomovi, doslova očekávala pozitivní reakci.

"No," Tom si poposedl a popotáhl si nohavice, jakoby si utíral zpocené dlaně. "Chtěl jsem ti je vybrat sám."

"Ah, takže se domluvte, kdy se s Adelle setkáte. Paráda, aspoň kvůli tomu nebudu mít vrásky," zasmála se vlastnímu vtipu a hned Toma políbila na tvář. Zlostně jsem se na něj podívala. Spíš by mě potěšila odpověď, že s ním na žádné předávání nepůjde, ne, že si ještě zajistí schůzku se mnou. A ona, pitomá husa, mu to ještě odkývne.

Přinesli nám jídlo. Už jsem měla takový hlad, že jsem byla opravdu vděčná. Rozbalila jsem si příbor a ubrousek si položila na klín. To by mi ještě scházelo, abych si tenhle kostýmek pobryndala. Zvedla jsem pohled od lákavě vypadajícího jídla, abych ostatním popřála dobrou chuť, ale Tom už se nenasytně cpal, Ria se rýpala ve svém zeleninovém salátu a Bill už taky přežvykoval. Tak jsem mlčela a pustila se do jídla taky. Když teď všichni měli plné pusy, a v rámci slušnosti nikdo nemluvil s plnou pusou, měla jsem aspoň čas si to celé promyslet. Setkávat se s Billem mi takové potíže dělat nebude, ale Tom? To bude hotové peklo. Když neví, že jsem tehdy odjela kvůli němu, není potom divu, že se nebrání schůzce se mnou. I když jenom pracovní. Ale pracovní schůze to byly i předtím. Každopádně, teď budu mít aspoň důvod se držet zpátky - má přítelkyni, na kterou si zvykli už i fanoušci.

Odložila jsem příbor do poloprázdného talíře a napila se vody. Sice jsem měla hlad, ale nechtěla jsem se před nimi cpát jako nějaká nenažraný buran. Ubrouskem jsem si utřela koutky rtů, ale opatrně, abych si nesetřela rtěnku. Stejně si budu muset jít odskočit. Poděkovala jsem číšníkovi, který to odnesl, a nezapomněla připojit chválu kuchaři. Zvedla jsem se od stolu a vzala si kabelku.

"Jdeš na dámy? Připojím se." Ria se zvedla, a aniž by čekala na mou odpověď, zahákla se mi za paži, jako bychom byli staré známé. Vzdychla jsem. Bože, ta si způsobuje zbytečné problémy. Společně jsme přišly na toalety. Hned jsem si z kabelky vytáhla pudr a lehce přetřela čelo, nos a bradu, mé kritické zóny. Když jsem pootočila rtěnkou, abych si přetřela rty, přiblížila jsem se k zrcadlu blíž. Ria stála vedle mě a svými hubenými prsty s dokonale nalakovanými nehty si prohrábla své vlasy.

"Ah, super, že si Bill konečně někoho našel. Už mi bylo trapně, když jsem s nimi všude chodila já," prohodila. Že radši tu hubu nedržela zavřenou. Chtěla jsem namítat, že s Billem rozhodně nechodím, ale ani mě nepustila ke slovu. A její ptačí mozeček by to určitě ani nepobral. "Ale vůbec se nemusíš stydět mu dát na veřejnosti pusu," usmála se na mě. "Jak říkám, když už má někoho Tom a fanynky se přes to přenesly, ty s Billem jim už tak neublížíš."

"Hm," zabručela jsem místo odpovědi a schovala rtěnku. Napřímila jsem se a upravila si kostýmek a klopy. Zřejmě ještě nepotkala ty pravé fanoušky. Kdyby jo, neměla by takové kecy a určitě by potřebovala nejednu plastiku, aby měla zase tak hezkou tvářičku.

Vrátily jsme se zpátky ke stolu, když se kluci zvedali.

"Už jsme zaplatili," sdělil mi Bill. Šokovaně jsem se na něj podívala a chtěla vytáhnout peněženku, ale položil svou ruku na mou, aby mě zarazil. "Pozval jsem tě, tak to nech být."

"Dobře, jestli bude nějaké příště, zvu já tebe," usmála jsem se na něj. Jsem si naprosto jistá, že tohle důvěrné gesto, které teď udělal, bulvár rozmázne. A Ria bude ještě více přesvědčená, že jsme spolu. Bože, o její naivitě se mi snad bude i zdát.

B.