Shopgirl's diary [05]

Takové krásné komentáře, to jsem si snad ani nezasloužila. :) Jsem Vám moc vděčná, jste úžasní :) A přeji Vám krásné Velikonoce :) B.

WARNING: sex, násilí, vtip

JEHO rty chutnaly po víně, které jsem otevřela. Už jsem tu měla několik lahví, které jsem dostala na narozeniny, svátek, nebo od spokojených zákazníků. Nikdy nenastala příležitost, která by si zasluhovala otevření vína. Až teď. Napřímila jsem se a opřela se o kolena, aby Tom mohl znovu přirazit a způsobit mi další rozkoš. Podívala jsem se na jeho zpocený obličej. Konečky prstů jsem setřela kapičky nad horním rtem a pak sjela přes svalnatá ramena dolů, k bokům. Tom mě zatahal za vlasy a pak mě chytil za boky. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Sex s ním byl prostě úžasný, stávala jsem se na něm závislá. Možná to bylo tak skvělé, protože tak chutná zakázané ovoce. Zadaný kluk, který je ještě celebrita.

Sesedla jsem z něj a lehla si na bok na koberec vedle něj. V tento čas bych ještě pracovala, zbývala asi hodina do doby, kdy bych normálně odcházela. Tom mě políbil na prsa a zuby zavadil o ztuhlé bradavky. Nadechla jsem se a ucukla. Usmál se a natáhl se pro svou mikinu, aby mě přikryl. Jednou rukou jsem si podepírala hlavu a ve druhé jsem držela skleničku na stopce, ve které ještě zbylo trochu vína. Dívala jsem se na tu rudou hladinu tekutiny, kroužila sklenicí a sledovala, jak pomalu stéká po okrajích skla. Tom prolomil ticho, které bylo najednou ohlušující.

"Vsadil bych se, že takovou party jsi tu ještě neměla," pošeptal a natáhl si boxerky. Se zálibou jsem sledovala souhru provazců svalů, které se táhly po jeho těle. Chtěla jsem mu odpovědět něco strašně chytrého, ale tok mých myšlenek přerušilo zvonění jeho mobilu. Natáhl se pro kalhoty, které měl pod stolem a podíval se na displej. Odkašlal si, než hovor zvedl. "Ahoj, prdelko," přivítal volajícího. Tak by asi těžko říkal někomu z kapely. Musela volat ta pitomá nána. I tak, volá pozdě, už jsme si užili. Krátce jsem se napila vína a spolu s ním polkla i trpkou směsici pocitů.
"Co chce?" artikulovala jsem. Tom mi ale položil prst přes rty, abych mlčela.

"No jasně, že už jsem na cestě. Ještě jsem se stavoval na jídlo, ale už jedu," lhal. Vzdychla jsem a lehla si na záda. Zřejmě končí naše party a já se můžu oblékat. Posadila jsem se a natáhla se pro spodní prádlo. Už jsem neposlouchala konec jejich rozhovoru, stejně nebylo o co stát. Vstala jsem a začala uklízet skleničky od vína, když mě Tom chytil za ruku.

"Co to děláš?" nechápavě se zeptal.

"Nejsi náhodou už na cestě?" řekla jsem jízlivým tónem. Pustil mě a opřel se o lokty. Naklonil hlavu na stranu a uculil se.

"Ona není zas tak chytrá, nemusíš se bát."

"Já? Snad tobě hoří koudel za zadkem, ne?" naštvala jsem se. Ani nevím, co mě tak namíchlo. Otočila jsem se na patě a vydala se do kuchyňky, abych umyla skleničky a schovala je. Když jsem se vrátila, Tom pořád ležel polonahý na zemi mé kanceláře. "Nebudeš se oblékat?"

"Adelle, nevyváděj, prosím tě. Mohli jsme si dát klidně ještě jedno kolo," podíval se na mě. Protočila jsem oči a odfrkla si.

"Na to tak mám náladu."

"Ty snad žárlíš? Proč začneš být hádavá vždycky po něčem, co se týká Rii? Vždyť jde mezi námi jenom o sex, ne?" zeptal se. Posadil se a podíval se na mě tak pronikavým pohledem, že jsem násilím musela zahánět nutkání říct mu, proč jsem vlastně před rokem odjela. No právě, jenom o sex.

"Prosím tě, teď to neřeš," vzdychla jsem a otevřela svůj diář. "Takže, vyberu nějaké šaty, které by Rie mohly padnout. Kdy si pro ně přijdeš?" zeptala jsem se. "Nejdřív mám čas příští úterý."

"Adelle," oslovil mě. Zvedla jsem k němu pohled. Nic dalšího neříkal. Možná to mělo být káravé pronesení mého jména, ale já jsem mu na to kašlala. Ať si teď jede za ní a mé krvácející srdce nechá být.

"Takže kdy?" zopakovala jsem svou otázku. Tom se zvedl a opřel se vedle mě o stůl. Chytil mě za boky a tak mě přinutil, abych si k němu stoupla blíž. Měl rozkročené nohy, takže jsem teď stála mezi nimi, v ruce držela diář a snažila se nedát na sobě dát vzrušení, které mi způsobovala taková blízkost jeho nahé kůže.

"Kdy máš volno?" zvedl rezignovaně obočí. Propiskou jsem mu naznačila volná místa mezi zákazníky. "Tak jo, tady." Prstem ukázal na příští středu.

"Fajn," přikývla jsem a hned jsem si tam napsala jeho iniciály. "Tak to bude všechno, můžeš se vydat na cestu," zvedla jsem k němu pohled.

"Víš, že jsem pil víno. Budu muset nějakou dobu počkat."

"Můžeš jít pěšky," pokrčila jsem rameny.

"A ty?" vyzvídal.

"Zavolám si taxík, nemusíš mít strach," ušklíbla jsem se na něj. Vymanila jsem se z jeho příjemně teplých dlaní a přešla za stůl. Do tašky jsem si začala skládat věci, které si povezu domů.

Moje ignorace zřejmě Toma přesvědčila, že už žádné dostaveníčko nebude. Oblékl se, a aniž by se rozloučil, odešel. Se vzdychnutím jsem se posadila do křesla. Proč ta koza musí vždycky všechno pokazit? Ona opravdu ví, kdy se ozvat. Vytáhla jsem mobil a zavolala Heffovi. Zvedl to hned po prvním zazvonění.

"Copak se děje, zlatíčko?"

"Heffe, mohl bys mi zařídit odvoz? Nechci si volat taxi," řekla jsem. "Pila jsem a jsem tu autem."

"Jasně, kočičko. Pro tebe cokoliv," slíbil. "Kdy a kde?"

"Před mou prací, tak za deset minut."

"Dobře. Někoho pošlu. Nechceš se stavit za námi na skleničku?" zeptal se. Jeho hlas nezněl dvakrát střízlivě.

"Eh, promiň, ale jsem naprosto nevyspaná," řekla jsem. "Nenecháme to na jindy?" navrhla jsem.

"Beru tě za slovo!" vykřikl, až jsem musela telefon trochu oddálit od ucha.

"Fajn, tak se měj," popřála jsem mu a položila hovor. Posbírala jsem si věci, hodila si kabelku přes rameno a tašku do ruky. Pozamykala jsem za sebou a vydala se k výtahu. Když jsem sjela dolů, vyšla jsem z budovy a zamířila na parkoviště, abych tam počkala na svůj odvoz. Když jsem viděla přijíždět auto, znovu jsem si hodila kabelku přes rameno, ale začala mi vyklouzávat taška z ruky. Sakra. Přechytla jsem tašku do druhé ruky a zamávala na něj, aby viděl, kde jsem. Zastavil u mě. Otevřela jsem si zadní dveře a naházela věci na vedlejší sedadlo.

"Ahoj," pozdravil mě Fredie a usmál se.

"Díky, že jsi pro mě přijel," poděkovala jsem a posadila se. Zavřela jsem za sebou dveře a řekla mu moji novou adresu. Hned vyjel. "Vzbuď mě, až budeme před domem," požádala jsem ho ještě, než jsem zavřela oči.

Usnula jsem snad během vteřiny, ani jsem ještě nebyla pořádně v posteli. Když mě probudilo zvonění mého budíku, měla jsem sto chutí ho prostě zaklapnout a nevycházet z peřin. Kašlala jsem na práci, dneska jsem se cítila opravdu hrozně. Možná kvůli tomu vínu, které jsem pila na prázdný žaludek. Vibrující mobil mě přinutil znovu otevřít oči. Ani jsem se nedívala na jméno volajícího a hned přijala hovor.

"Ano?" Zachraptěla jsem.

"Adelle, božínku, zníš hrozně. Jen ti volám, abych řekla, že přijedu později do práce."

"Jo, a já bych řekla, že se neobjevím vůbec," pošeptala jsem. "Cítím se opravdu hrozně."

"Dobře. Omluvím tě u šéfa."

"Děkuji ti," hlesla jsem, než jsem hovor ukončila. Přetočila jsem se na záda a zhluboka se nadechla. Chtěla jsem si prohrábnout vlasy, ale prsty se mi zasekly v zasukované ofině. Vzdychla jsem a vyvlékla prsty z vlasů.

Celý den jsem se potulovala po době a hladověla. Netušila jsem, že jediné, co mám ve spižírně, je stará čokoláda a kečup. Ani jsem neměla pečivo, těstoviny, nic. A když jsem seděla u televize a dívala se na nějakou stupidní telenovelu, kručelo mi v břiše tak hlasitě, že jsem skoro neslyšela, co říkají. Překvapil mě zvuk domovního zvonku. Zvedla jsem se a zavázala si pásek u županu. Když jsem otevřela dveře, zůstala jsem šokovaně stát. Včera mě překvapil jeden Kaulitz a dneska druhý?

"Ahoj," usmál se a Bill a sundal si sluneční brýle. "Chtěl jsem se za tebou stavit do práce a vzít tě na oběd, ale Suzie mi řekla, že jsi zůstala doma. Tak jsem vzal oběd s sebou," řekl a zvedl ruku, ve které držel pytlík s logem čínské restaurace.

"Tos nemusel," usmála jsem se na něj a pustila ho dál. Zul si boty a já mu pokynula, aby šel do obýváku. Rychle jsem se na sebe podívala do zrcadla. Bože, já vypadám. Kruhy pod očima, zarudlý nos a vlasy jako vrabčí hnízdo.

"Nemusíš se upravovat," otočil se na mě Bill. Nervózně jsem se zasmála.

"Vždyť jsem se lekla sama sebe."

"Čekal jsem, že ti to nebude slušet jako v práci, když tě zmohlo nachlazení. Ale hlad určitě máš," hádal a rozevřel pytlík. Pronikavá vůně se rozprostřela po obývacím pokoji.

"Jako vlk. Bože, to voní," zhluboka jsem se nadechla. Posadila jsem se za ním a vzala si od něj hůlky. "Tak ti přeju dobrou chuť."

"Tobě taky," přikývl a pustil se do jídla.

Natáhla jsem nohy na stůl a prázdnou krabičku od jídla hodila vedle noh.

"To byla dobrota," poplácala jsem se po břiše. "Abych řekla pravdu, jsi můj zachránce. Zítřka bych se s mými chudobnými zásobami jídla nedožila."

"Já věděl, že přijdu vhod," zasmál se. "A ten oběd někdy uskutečníme, co ty na to?" zeptal se. Sice jsem netušila, co má za lubem, ale přikývla jsem. Byl milý, hodný a nemyslel jenom na sebe, jak to s oblibou dělal jeho bratr. Když se teda nejednalo o sex, to mu bylo přednější mé uspokojení. Ale taky by se to dalo interpretovat tak, že prostě chce, abych si to užila a nemohla pak vykládat, že v posteli stojí za starou belu. Takže, zase myslí jen na sebe.

Znovu jsem zvedla pohled na Billa. Otočil se ke mně od obrazovky, na které ještě pořád běžela telenovela, a mile se usmál.

"A co tě vůbec tak odrovnalo?" zamrkal. Poposedl a tělem se natočil víc ke mně. Opravdu ho to zajímalo a nebyla to jen řečnická otázka. Byl tak jiný na rozdíl od Toma, který by poslouchal jen sebe. Bože, proč jsem radši prvně nepotkala tohohle Kaulitze?

"Netuším," vzdychla jsem a pokrčila rameny. "Asi přepracování, tělo si najde způsob, jak dát najevo málo energie."

"Jo, tak to velice dobře znám," pokýval hlavou. Usmála jsem se. Je opravdu možné, aby ke mně byl někdo takhle milý a nic za to nechtěl? "Já se tomu ale snažím aspoň trochu zabránit a po koncertech mít vždycky aspoň den volna. Někdy se ani to nepovede a to pak doslova chátrám, jako důchodce."

"Vypadám jako důchodkyně?" zeptala jsem se se smíchem. Bill si mě prohlédl od hlavy k patě a zasmál se se mnou.

"Spíš jako bys utekla z blázince. Ty vlasy opravdu dělají divy."

"Nech toho," plácla jsem ho přes prst, který ke mně natahoval. Opřela jsem se o opěrku pohovky a nohy schovala pod sebe. Natáhla jsem se pro pití, které jsem tu měla postavené a uvědomila si, že jsem Billovi nic nenabídla. Hned jsem se plácla do čela. "Já jsem ale hostitelka. Chceš něco na pití? To nebude taková bída, jako je to s jídlem, řekla bych," usmála jsem se na něj a vstala.

"Nemusíš," zavrtěl hlavou. Podívala jsem se na něj. "Tak dobře. Stačí voda, děkuju," usmál se.

"Už se to nese," přikývla jsem a zamířila do kuchyně. Vytáhla jsem sklenici ze skříňky nad dřezem a pustila vodu z kohoutku. Pořád se mi nechtělo věřit, že mě navštívil jako kamarád. Nikoho takového jsem snad v životě neměla. Suzie byla jenom sekretářka. Heff byl bývalý zaměstnavatel a něco jako otec. Holky z domu byly jenom závistivé mrchy, zákazníky jsem nepotkávala a Tom si na mě vzpomněl, jenom když chtěl pořádný sex, na který se Ria asi nezmohla. Bill se choval opravdu jako přítel, kterého jsem celý život postrádala. Možná, že mi pomůže slátat moji roztrhanou duši. Jenom by mě zajímalo, jestli je v sexu tak dobrý jako Tom.

Na co to myslíš?, musela jsem napomenout sama sebe. Je to kamarád. Chová se mile, hezky a nic za to nechce. Tak proč jsem pořád měla nutkání přemýšlet nad tím, jak mu to oplatit, po svém..?

B.