Shopgirl's diary [08]

Uff, tohle mi dalo opravdu práci. Ehm, tak, těším se na Vaše komentáře :) B.

WARNING: sex, násilí, vtip

DÁL jsem se bavila jenom s Billem. Vykládal mi vtipy, což u toho jídla moc dělat neměl. Několikrát jsem vyprskla tolik, až jídlo málem skončilo zpátky na talíři. Když jsem pak dojedla, zaplatila jsem za sebe a vstala, abych se vrátila do práce. Rozloučila jsem se s Billem, ale na ty dva jsem neměla ani pomyšlení. Jen jsem jim kývla, aby se neřeklo, že jsem až tak nevychovaná, a dala se k odchodu. Na rohu ulice, kdy jsem chtěla zabočit směrem k mé práci, mě zastavil Tom.

"Počkej přece," vydechl. Dal si jednu ruku v bok a lehce se předklonil. Zasmála jsem se.

"To mi chceš říct, že tě těch pár metrů tak zmohlo?"

"Hele, jsem kuřák a ani trochu nesportuju. Běh je pro mě smrt," vykulil na mě oči.

"Tak to mi velice lichotí, že bys kvůli mně zemřel," ušklíbla jsem se na něj.

"Kvůli tobě?" zasmál se. "Jdu přece pro šaty pro Riu," oplatil mi škleb.

"Parchante," sykla jsem na něj a otočila se k němu zády. Přidala jsem do kroku, abych měla jistotu, že tu zemře na selhání plic. Minimálně.

"Můžeš mi říct, co se to s tebou pořád děje?" pokračoval.

"Polib mi prdel. Do doby, než jsem potkala tu tvoji krásku, jsem měla dobrou náladu. Do té doby," zamračila jsem se na něj.

"Tak ji nemáš ráda, no," spráskl ruce. "Ale ovládat by ses aspoň mohla, nemyslíš?"

"Pche," odfrkla jsem si. "Na to tak budu plýtvat energií."

"Laskavě na mě nebuď protivná. Já jsem ti nic neudělal," bránil se.

"Nic?" zopakovala jsem po něm a zastavila se. Tom to nečekal a tak udělal ještě dva kroky, než se vrátil zpátky ke mně. "Nic?" řekla jsem ještě jednou a prstem ho bodla do hrudi. "Ty jsi, právě že, udělal všechno. Úplně všechno!" zvýšila jsem na něj hlas. "Jestli nechceš, abych ti něco omlátila o hlavu, tak si pro ty posrané šaty přijď jindy."

"Adelle, já tě nepoznávám," šokovaně pošeptal.

"Tak si zvykej. Ne vždycky ti budu ochotná kouřit ptáka."

"Mohla by ses trochu uklidnit? Kolem jsou lidé, kterým po našich problémech může být houby," řekl a naklonil se ke mně. Dal mi ruku kolem pasu. "Pojď."

"Bojíš se snad, že se celý svět dozví pravdu?" zasmála jsem se. Můj hlas zněl tak hystericky, až jsem ho sama nepoznávala.

"Zřejmě potřebuješ klid. A už nikdy nepotkat Riu," konstatoval.

"Téda, tady je někdo chytrák, co?" vyvlékla jsem se z jeho objetí. "Určitě už máš po maturitě, jinak bys na to nepřišel, že jo?" uchechtla jsem se.

"Teď přecházíš do útoku?" založil si ruce na prsou. Vztekle jsem ho praštila kabelkou přes bok a vydala se rychlým tempem k práci. Čím dřív, tím líp.

V kanceláři jsem pozdravila Suzie a rázně nakráčela do své. Popadla jsem šaty, které jsem vybrala pro tu jeho zrůdičku a strčila mu je do ruky.

"Sbohem. Napíšu to na účet, takže se tu už nemusíš zdržovat," vyháněla jsem ho pryč. Místo odchodu Tom odložil šaty zpátky a zavřel za sebou dveře. Udělala jsem od něj krok, než jsem se opovážila znovu promluvit. Jeho výraz v obličeji byl naprosto nečitelný, bez emocí, a tak jsem nemohla vědět, co bude následovat. Znala jsem jeho výbušnou povahu, přece jsem už od něj dostala facku. Tom ale vzdychl a přešel k oknu. Podíval se přes něj ven a strčil si ruce do kapes. Nabral vzduch do plic, ale promluvil až po několika dlouhých vteřinách ticha.

"Jednu věc mi vysvětli, prosím tě," začal. Opřela jsem se o svůj stůl a založila ruce na prsou. Tak teď se zřejmě žádného násilí obávat nemusím. "Když jsme byli tehdy ve Francii, jedna věc mi od té doby nedala spát."

"Bože, to teď budeš rozrýpávat staré věci?" vzdychla jsem. Tom se ke mně otočil a vytáhl ruku, aby se nejistě poškrábal za hlavou.

"Proč jsi odjela? Když sis to teď se mnou v pohodě rozdávala, nechce se mi věřit, že by to bylo kvůli mně. Kluka jsi taky neměla, i když sis navymýšlela bůh ví co," udělal ke mně krok. Zhluboka jsem se nadechla.

"Odjela jsem kvůli tobě," řekla jsem. Když je teď s Riou, můžu mu říct pravdu, ne? Buď to přejde, což očekávám, nebo se s Riou rozejde, což nehrozí.

"Pořád nechápu," zavrtěl hlavou. Zavřela jsem oči a promnula si kořen nosu.

"Ehm, kolik ti je vlastně let?" znovu jsem se na něj podívala. "Uvědomuješ si, že bys mohl trochu používat mozek, myslím ten, co máš v té svojí hlavě, ne v kalhotách," rýpla jsem do něj a naklonila hlavu na stranu.

"Bez urážek by se to neobešlo?" zavrčel.

"Ne. Ulehčuje mi to celou situaci, víš?" dlouze jsem vydechla a zamrkala, abych zahnala slzy, které se mi najednou draly do očí. Otočila jsem se k němu zády a začala si pohrávat s tužkami, které jsem měla v hrnku na stole. Tom mlčel. Kdyby mi chtěl ulehčit život, odešel by a už by se nikdy nevracel. To by ale nebyl Tom.

Jeho stín byl vidět na zdi, proti které jsem teď stála. Zvětšoval se. Tom se objevil vedle mě a bokem se opřel o stůl.

"Poslouchám," pošeptal.

"Proč tě to vůbec zajímá? Máš tu svoji slepici, splnil se ti sen o slavné hvězdičce, všichni tě zbožňují, tak proč se obtěžuješ? Proč se pořád pídíš po pravdě?" zeptala jsem se a vytáhla jednu tužku, která měla zlomený konec. Hodila jsem ji do koše. Nebyla jsem totiž schopná si koupit ořezávátko.

"Sám to nedokážu vysvětlit, ale nějakým způsobem mi na tobě záleží."

"Fajn," podívala jsem se na něj. "Jestli ti na mně opravdu záleží, tak zmiz. Odejdi a už se nevracej. Zapomeň na mě."

"Ty jsi tak úžasná osoba, že to nejde," pousmál se. Protočila jsem oči.

"Tyhle kecy si nech pro-"

"Riu, ano. Chápu," přerušil mě, než jsem ji stihla titulovat další nadávkou. Už jsem nemohla udržet slzy, jedna mi stekla po tváři. Tom si toho hned všiml, samozřejmě, a palcem mi ji jemně setřel, zatímco ostatními prsty zajel kolem ucha do vlasů. "Adelle, ty jsi tak skvělá holka," pošeptal.

"Přestaň s tím," zavřela jsem oči a otočila hlavu na druhou stranu.

Zase uplynulo několik minut, než Tom promluvil do ticha.

"Tak se teda měj," vzdychl. "Doufám, že Ria v těch šatech bude vypadat sexy," řekl. Podívala jsem se na něj. Olízl si rty a pousmál se.

"Ty jsi takové prase," zavrtěla jsem hlavou. Ty jeho blbé řeči mě jenom vytáčely.

"Co bys po mě chtěla?" pokrčil rameny a naklonil hlavu na stranu.

"Jestli si myslíš, že mě tím naštveš, tak se pleteš," ušklíbla jsem se. Prokouknout jeho chabou taktiku bylo až příliš snadné.

"Bože, řekni mi to," žadonil. "Řekni mi pravdu. Proč jsi odjela? Proč jsi změnila práci, bydliště, proč?"

"Abys mě nemohl vyhledat," řekla jsem jednoduše. Obešla jsem stůl a posadila se do svého kolečkového křesla. Tom se opřel o stůl, naklonil se nad něj a tím se mi přiblížil. Jeho obličej byl kousek od mého, jeho rty na dosah mých.

"To jsi nějaká tajná agentka?" zeptal se hloupě. Rozesmála jsem se. "Dobře. Tak proč?" položil svou další otázku.

"Protože. Pro boží smilování, už mi dej pokoj."

"Moc dobře víš, že nedám. Neodejdu, dokud-"

"Fajn," štěkla jsem a postavila se. Tom se rychle napřímil, jinak bych ho zřejmě čelem praštila do brady. "Zamilovala jsem se. Už když jsem letěla do Francie, byla jsem v tom až po uši. Netušila jsem to do té doby, než jsem tě po té době zase uviděla. Prostě láska jako trám, bohužel, jako šlapka jsem si nemohla moc vybírat," řekla jsem. "Odjela jsem, abych na tebe zapomněla. Odstěhovala jsem se z domu a skončila s prací, protože jsem nebyla schopná poskytovat služby někomu jinému, než tobě. Ostatní se mi hnusili. Hnusila jsem se sama sobě za to, co jsem dělala. A zřejmě se budu muset smířit s tím, že jsi teď s tou pitomou nánou. Bože, jak ráda bych jí zakroutila krkem. Držela jsem se jenom kvůli tomu, že ty jsi její přítel. Protože jako její přítel bys byl zřejmě nešťastný, kdyby se jí něco stalo. A nešťastného tě vidět nechci. To radši budu tiše trpět a snášet pohledy na vás dva šťastné," dořekla jsem a pomalu se nadechla. Tak, a je to venku.

Tom mlčel. Déle, než jindy. Zaraženě se na mě díval a skoro bylo slyšet, až mu všechno začíná zapadat do sebe.

"To nemůže být pravda," zavrtěl hlavou.

"Proč si myslíš, že jsem nechtěla, abys mě líbal? Byla jsem schopná všeho, jenom ne ti opětovat polibky jako prostitutka. Tu poslední noc jsem byla zamilovaná holka, ne štětka."

"Ne," znovu nesouhlasně zakroutil hlavou. "Prostě ne."

"Chtěl si vědět pravdu. Teď ji znáš, tak se s tím smiř."

"Nevykládej mi, že…" odmlčel se.

"Miluju tě, Tome," pošeptala jsem. "Miluju tě a vždycky budu. Ať budu s kýmkoliv, vždycky budeš ty ten jediný."

"Adelle, tohle neříkej," zarazil mě nataženou rukou. Prsty přejel přes mé rty, aby mě umlčel. Po tvářích mi stekly další slzy. "Ne."

"Umíš říct něco jiného, než ne?" zeptala jsem se po chvíli. Pořád jsem na rtech cítila jeho jemné polštářky prstů, kterými mě chtěl umlčet.

"Musím jít," řekl a zmateně se podíval po kanceláři.

"Nečekala bych, že tě tak odrovná vyznání lásky," pousmála jsem se. Najednou jsem se cítila, jako bych mohla létat. Už jsem nebyla zatížena tím velikým tajemstvím. Už jsem byla volná, konečně.

"Adelle, tímhle se naprosto všechno mění," zvýšil hlas. "Copak to nechápeš?"

"Jo, ztratil si holku na zavolání."

"Kdybych věděl, tušil, že je to takhle… Myslel jsem, že to bereš jako já. Jako pouhý sex. Bez emocí, bez lásky." To slovo z jeho úst vyznělo tak zvláštně.

"Zřejmě tě budu muset zklamat," pokrčila jsem rameny a už nebránila dalším slzám, aby zkrápěly mou pokožku.

"Nebreč, prosím tě," zavrtěl hlavou, už po tolikáté během těch pár minut. Rozklepanými prsty si přejel přes čelo a otočil se ke dveřím. "Musím jít."

"Měj se, Tome," vzdychla jsem. Popadl červené šaty a otevřel dveře. Ve dveřích se ještě otočil.

"Ví o tom někdo jiný?" zeptal se.

"Ne."

"Fajn," přikývl. A bez dalších slov zmizel. Ani za sebou nestačil zavřít dveře, protože se v nich objevil Bill. Co ten tu ksakru dělá?

Podíval se na mě, pak na Tomova mizející záda. Zhroutila jsem se do křesla a kašlala na to, že je tu teď jeho bratr a zírá na mě.

"Zapomněla sis v restauraci šátek," vysvětlil, proč přišel.

"Děkuju," řekla jsem mezi vzlyky. Schovala jsem obličej do dlaní a lokty se opřela o stůl. Slyšela jsem jeho tiché kroky, které směřovaly ke mně. Ucítila jsem teplé dlaně na ramenou a jeho vůně se rozšířila kolem mě.

"Adelle, neplakej," řekl tiše. Jeho slova zněla tak hezky, že mě to rozbrečelo ještě víc. Tom zůstane s Riou, to je jasné. Co jsem si jenom myslela? Věděla jsem přece, že to tak bude, tak proč tu pořád byla ta malá jiskřička naděje?

Bill si ke mně dřepl a pořád přejížděl dlaní po paži, čímž mě zahříval. Najednou jsem se cítila zkřehlá, že mi jeho teplé tělo přišlo vhod.

"Omlouvám se ti," podívala jsem se na něj. "Musím vypadat hrozně," konstatovala jsem a začala si utírat rozmazanou řasenku pod očima. Bill se pousmál.

"Vypadáš kouzelně, jako vždycky. Můžu vědět, co ti udělal? Jestli ti vynadal kvůli Rie, tak mu jasně řeknu, že i mě bylo její vyptávání nepříjemné."

"Vůbec ne," nesouhlasila jsem. "Nebrečím kvůli Tomovi," pousmála jsem se na něj. Jak snadné bylo lhát do těch krásných očí. Jedny takové mi ublížily a druhé mě konejší. "Znáš takové ty stavy, kdy se prostě potřebuješ vybrečet?" zeptala jsem se ho. Přikývl. "Tak vidíš."

"Opravdu se nic nestalo?" smutně se na mě podíval.

"Ne. Všechno je v pohodě. Všechno je, jak má být." Vzala jsem ho za ruku a palcem přejela přes jeho kotníky prstů. "Ale děkuju," podívala jsem se mu do očí. Jak je možné, že jeden ubližuje a druhý léčí?

B.