Shopgirl's diary [10]

Tak, blížíme se ke konci. Myslela jsem, že tohle bude poslední kapitola, že bych zvládla desítku jako u předchozí série, ale ještě jeden díl sepíšu :) Těším se na Vaše komentáře :) B.

WARNING: sex, násilí, vtip

KDYŽ jsem se ráno probudila, do nového dne mě přivítal Billův úsměv. Protáhla jsem se a oplatila mu úsměv. Protřela jsem si oči a zívla.

"Myslela jsem, že se vytratíš."

"Jak bych mohl?" uculil se a pohladil mě po tváři. "Když spíš, tak jsi ještě krásnější," pošeptal. Zamrkala jsem. Jemně mě políbil na rty a pak vstal. "I když je mi s tebou hrozně krásně, Tom mi už několikrát volal. Musím jít," omluvil se.

"V pohodě," přikývla jsem a taky vstala. "Vyprovodím tě. Tentokrát doopravdy," zasmála jsem se. Bill si mě ještě k sobě přitáhl a dlouze mě políbil.

"Už se těším na večer."

"Já taky," řekla jsem popravdě. A musela jsem přiznat sama sobě, že se těším i na Tomův výraz, až se dozví, že jsme se s Billem spolu vyspali. Teď jsem zadaná i já a kašlu mu na nějaké choutky, které mu Ria nechce splnit. Kašlu na celého Toma. Jenom doufám, že budu tak silná v jeho přítomnosti, jako jsem teď.

Bill odešel a já se převlékla do džínů a trika. Zapnula jsem si mikinu ke krku a s peněženkou v ruce jsem se vydala do samoobsluhy, která byla na rohu naší ulice. Bohudíky, že jsem to měla tak blízko. Cesta trvala chvilku. Vešla jsem dovnitř a vzala si košík na nákup. Vybrala jsem si nějaký chleba, máslo a marmeládu. Potom jsem si ještě koupila kuřecí kousky masa a rýži. Mohla bych si udělat jídlo po čínsku. Sotva jsem uviděla rýži, dostala jsem na ni hroznou chuť. A je to celkem lehké jídlo, takže nebudu mít nafouknuté břicho na tu večerní slávu.

Když jsem přišla domů, pustila jsem si televizi jako zvukovou kulisu a přesunula se do kuchyně. Takovou dobu jsem ji nepoužívala! Práci jsem si brala domů i na víkendy, takže jsem si vždycky objednala nějakou donášku. Dneska jsem se ale zařekla, že budu celý den odpočívat, abych byla večer schopná a nezívala každou chvíli. Protože byl poslední program, který jsem měla naladěný, hudební stanice, měla jsem aspoň možnost prozpěvovat si písničky, které jsem znala. Když hrála nějaká modernější, jenom jsem se houpala do rytmu, možná si pobrukovala opakující se melodii, ale to bylo všechno.

Příprava jídla mi šla od ruky. Určitě to bylo tou dobrou náladou, ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem si sama vařila a ještě si u toho notovala. Jestli za tohle může Bill, tak už se ho nikdy nepustím. Při vzpomínce na něj se mi na tváři usadil úsměv. Vzdychla jsem a zastavila se v krájení masa, abych si mohla vychutnat tu vzpomínkovou chvilku. Brzy jsem se ale vzpamatovala a pokračovala. Potom jsem maso shrnula z prkýnka do pánve, podlila olejem a podpálila. Párkrát jsem to zamíchala, ale skoro nebylo třeba u toho stát. Z mrazničky jsem vytáhla mraženou kukuřici. Přidala jsem ji k masu, celé to trochu okořenila a už se těšila, až to budu mít na talíři. Než se to jídlo udělá, aspoň si sednu k notebooku a zkontroluju email. Třeba mi odepsal Heff.

Jak jsem čekala, byla tu od něj zpráva. Nechtěl po mě peníze. Myslím, že pro mě nebude problém mu nějaké podstrčit. Jen mi to chtěl oznámit a tím dát najevo, že se zřejmě odstěhuje za svojí sestrou, takže nebudeme mít možnost se dále scházet. Zesmutněla jsem nad tou představou. Hned jsem začala psát odpověď, že se určitě může těšit na lepší časy, ať pořád v domě, nebo u sestry. Vždycky se mnou může počítat. A taky jsem napsala zmínku o tom, že se musíme vidět předtím, než zmizí. Jestli se teda bude stěhovat. Ah, nechtělo se mi věřit tomu, že můj bývalý domov je na pokraji krachu. Nebudu se mít kam vracet. Možná to zní trochu melancholicky, a i přes fakt, že jsem tam holky nemohla snést, byla to část mého já, místo, kde jsem našla zázemí, když jsem to potřebovala. A teď možná bude všemu konec. Jako bych hodila do ohně jedinou fotku své matky, kterou jsem schovávala ve svém albu.

Vrátila jsem se do kuchyně a zkontrolovala jídlo. Už byl čas akorát vložit rýži do vody a nechat ji povařit. Utřela jsem si ruce do zástěry, kterou jsem měla kolem pasu. Rozezvonil se mi mobil. Hned jsem si ho přiložila k uchu, držela jsem ho mezi ramenem a hlavou, zatímco jsem promíchávala maso, přičemž jsem si druhou rukou držela pánev.

"No?" vyhrkla jsem ze sebe. Asi to bylo trochu oprsknutě, ale zrovna teď nebyla nejvhodnější doba na zavolání.

"Bill ti vzkazuje, že máš být připravena v půl osmé," ozval se Tomův hlas.

"To mi to nemohl říct sám?" zeptala jsem se. Podle jeho tónu hlasu to vypadalo, že mu Bill neřekl, kde a s kým strávil noc. Nebo řekl, ale neřekl, jak tu noc strávil.

"Právě mu usychají nehty," zasmál se. Odložila jsem vařečku a vzala si mobil do ruky.

"Dobře. V půl osmé. Nebude to pozdě?"

"Bude to akorát. A chci se tě zeptat, neskočíme potom někam? Myslím, že by to celé mohlo končit kolem půlnoci. A o žádné after party jsem zatím neslyšel," navrhl.

"Určitě nějaká bude," řekla jsem.

"I tak se můžeme vypařit," pošeptal svůdně. Ani jsem ho nemusela vidět, jen slyšet jeho hlas, a cítila jsem slabé chvění v břiše. Ale přece jsem si řekla, že je teď pro mě přednější Bill. Sakra, Adelle!

"Musím jít, vařím. Měj se, uvidíme se večer," řekla jsem stroze, a aniž bych mu odpověděla, jsem zavěsila. Položila jsem mobil na kuchyňskou linku a hodlala ho tam nechat až do zítřejšího dne.

Uvelebila jsem se před televizí a pustila si oblíbený film na DVD. Natáhla jsem nohy před sebe na stolík a na stehna si položila talíř s jídlem. Na vidličku jsem napíchla kousek masa a vložila si ho do pusy. Párkrát jsem přežvýkla. Musela jsem uznat, tohle se mi povedlo. Mistrovské dílo. Nebo to bude tím, že jsem to dělala poprvé a měla jsem prostě štěstí. K mému překvapení jsem se ale u vaření bavila. Možná by nebylo na škodu to praktikovat častěji. Zvedla jsem pohled k obrazovce a dál nad ničím nepřemýšlela. Na to budu mít čas odpoledne. Nechala jsem se vtáhnout do děje příběhu od Jany Austenové. Vždycky jsem tajně toužila po svém panu Darcym. Možná, že Bill by mohl být mým Darcym. Určitě by se na to hodil více než Tom. Určitě.

Převalila jsem se na druhý bok. Televize byla naprosto neschopný prostředek na zabití času, aspoň pro mě. Jak jsem měla vydržet celou tu dobu v jedné poloze? A u těch programů, co tam jsou? To bych si musela nakoupit hodně DVD, abych se zabavila na jedno sobotní odpoledne. Když už ale bylo půl páté, rozhodla jsem se, že se pomalu začnu připravovat. V kuchyni jsem umyla nádobí, které bylo špinavé od přípravy oběda, a pak se vydala do koupelny. Napustila jsem si vanu teplou vodou a začala se pomalu vysvlékat. Posadila jsem se do vany, jednu nohu jsem hned opřela o okraj a nastříkala na ni pěnu na holení. Dneska musím být prostě neodolatelná.

S vlasy zamotanými do ručníku jsem přešla k zrcadlu. Natřela jsem si obličej krémem a chvíli počkala, až se náležitě vsákne, a pak začala s líčením. Nechtěla jsem chodit k nějaké kadeřnici nebo maskérce. Přece jsem dívka a můžu to zvládnout sama. Protože jsem měla šedé šaty, vybrala jsem celkový nádech do šeda a černa. Možná to bude působit jednoduše, ale nechtěla jsem tam nějak vynikat. Vezmu si k tomu červenou kabelku a lodičky stejné barvy, abych zas nebyla jako šedá myška, ale to je všechno. Když jsem měla nalíčené oči, vybrala jsem si ze svých rtěnek rudou, která bude skvěle doplňovat boty a kabelku. Vlastně to ani není úplně tak červená, spíš krvavá. A proto jsem ji měla ráda.

Sundala jsem si turban a začala si foukat vlasy. Měla jsem je o něco delší, ale vymýšlet nějaké účesy se mi nechtělo. Vysušila jsem je přes kulatý kartáč, abych měla trochu objem, a ofinu sepnula na bok černou sponkou. Když jsem viděla svůj výsledek, byla jsem spokojená. Usmála jsem se na svůj odraz v zrcadle. Takhle bych se měla tvářit celý večer. Prostě pohodově. Z koupelny jsem přešla do svojí ložnice a sundala osušku, kterou jsem měla omotanou kolem těla. Oblékla jsem si černé spodní prádlo, natáhla silonky a už sundávala šaty z ramínka, když jsem se podívala na hodiny na stolku vedle postele. Bylo teprve sedm hodin. Přece se tady nebudu půl hodiny povalovat ve vyžehlených šatech.

Rozhodla jsem se, že si ještě na chvilku sednu k televizi. Do budoucna si musím koupit knížky, abych pořád netrávila čas před obrazovkou jako nějaký buran. Zase jsem to nechala na hudební stanici a lehla si a jen tak koukala do stropu. Ani jsem nehleděla na čas, ale když už přezpívali tři písničky, mohl uběhnout dostatečný čas. Vstala jsem a zašla si pro šaty. Oblékla jsem se a na chodbě se podívala do velikého zrcadla na to, jak vypadám. Trochu jsem si upravila vlasy. Nevypadá to tak zle. Usmála jsem se na sebe. Těším se na dnešní večer.

Nemalou chvíli po tom, co jsem vypnula televizi, jsem před domem uslyšela zvuk motoru. Oblékla jsem si na sebe kabátek, nazula si rudé lodičky a otevřela dveře. Po chodníku, který vedl k domovním dveřím, už kráčel Bill. Uculil se na mě a jemně mě políbil na rty.

"Tady to někomu děsně sluší," pošeptal. Zasmála jsem se.

"Prosím tě," protočila jsem oči.

"Ale ty šaty, co jsi vybrala pro Riu," odkašlal si. "Tomovi udělaly hroznou radost."

"To jsem si mohla myslet," pokývala jsem hlavou. Nabídl mi rámě. Zamkla jsem za sebou a klíče schovala do kabelky a pak se zahákla za jeho paži a nechala se dovést až do limuzíny, kterou přijeli. Všichni ostatní tam už byli. Tom s Riou i Gustav s Georgem. Pozdravila jsem je a posadila se na volné místo vedle Gustava. Bill se posadil vedle mě, zavřel dveře a jednou rukou mě pohladil po koleně. Zvedla jsem k němu pohled a usmála se.

Cestou jsem se dívala z okýnka. Kluci se bavili o tom, v jakých kategoriích byli nominováni a kdo asi bude předávat ceny vítězům. Smáli se, ale mně momentálně do smíchu moc nebylo. Cítila jsem, jak se mi svírá žaludek. Bože, proč jsem na tohle přistoupila? Cloumala mou nervozita jako trám. Trhaně jsem vydechla a vyhledala Billovu teplou a uklidňující dlaň. Propletla jsem si s ním prsty a podívala se na něj.

"Nervózní?" pousmál se. "Kašli na to. Jsi nádherná a nic jiného tě zajímat nemusí," povzbudil mě.

"Děkuju."

"Až vyjdeme z auta, s kluky půjdu k novinářům. Drž se poblíž Rii, ona už to absolvovala, tak ví," usmál se a palcem mě pohladil po hřbetě ruky. Přikývla jsem a přejela přes kluky. Všichni se vesele bavili, jakoby se neděla žádná veliká událost. Jenom Tom seděl zaraženě a koukal na moji a Billovu ruku. Aha. Takže mu to Bill ještě neřekl.

Přesně podle Billových pokynů jsem se držela Rii, která hned zamířila k nějaké blondýnce a kupě chlapů.

"To je tým skupiny," vysvětlila mi. "A díky za šaty, Tomovi se opravdu líbí."

"Bill mi říkal. Jsem ráda, že jsem se tak trefila," usmála jsem se. Momentálně mi to bylo jedno. Jen aby je v pořádku vrátila.

"Bill vypadá opravdu šťastně," řekla mi. "A sluší vám to spolu."

"Díky," uculila jsem se. Nevím proč, ale najednou mi to lichotilo. Když poprvé mluvila o mě a o Billovi, tehdy na toaletách, nejradši bych jí něco otřískala o hlavu. Teď? Všechno mi bylo jedno. Chtěla jsem jen, aby se mi můj Bill - pan Darcy vrátí.

Seděli jsme u velikého kulatého stolu. S Riou jsme moc nemluvily, spíš jsme pozorovaly okolí. Možná už na předávání někdy byla, ale myslím, že si to užívá stejně jako já. Ne jako kluci - ti to mají na talíři snad denně. Po nějaké době se objevili i kluci. Asi měl celý program během několika minut začít. Vstala jsem. Bill mi hned dal ruku kolem pasu a tázavě se na mě podíval.

"Jdu ještě na dámy," usmála jsem se na něj. Zase mě lehce políbil na rty, jakoby si ty vášnivější polibky schovával až na společně strávenou noc.

"Moc se netoulej," mrkl na mě a pustil mě. Vydala jsem se směrem k šatně, kde jsou toalety. Sešla jsem schodiště na pravé straně. Bylo tu ještě na levé, nahoře se potom spojovaly a tvořily výklenek, který vedl do sálu. Otevřela jsem dveře toalet a tiše za sebou zavřela.

B.