Trouba #10

"Auu.. Opartně!" Ucukl zase.

"Hele, jestli mi budeš pořád uhýbat, tak se na tebe vykašlu.." Napomenula jsem ho snad posté..

"Já se tě neprosil.." Pošeptal.

"Ok, jak chceš.." Pokrčila jsem rameny a hodila náplast zpátky. Vydala jsem se ke dveřím, ale Tom se najednou zjevil přede mnou a opřel se o dveře.

"Promiň... Ale jako opravdu to štípe.. Zalepíš mi to?"

"Tak si sedni.." Vzdychla jsem a zase se toho chopila.. Fakt jsem se snažila, aby ho to moc nebolelo - taky by mohl něco vydržet..

"Jenom jsem si zašel pro cigára k trafice a seběhla se tam banda spratků a vrhla se na mě.." Začal najednou.

"Nemáš kouřit."

"Kdybys byla tak vystresovaná jak já, taky by sis zapálila.."

"Proto býváš tak protivný, zničehonic?"

"Ne, proto ne.. Neřeš to."

Už jsem mlčela.. Nemělo cenu snažit se o nějakou konverzaci, jestli mě pokaždé řekne, ať do toho nedloubám víc..

---

"Hotovo.." Ještě jednou jsem přejela po náplasti a potom sklidila krabičku s nůžkama do lékárničky a vydala se do kuchyně. Pak jsem šla rovnou do koupelny, abych se osprchovala po tom drobném cvičení..

Seděla jsem v pokoji a četla si knížku. Máma mi řekla, že mě na oběd zavolá a pořád nic.. Už jsem nevěděla, co dělat, tak jsem sáhla po knížce Špeky od Roba Granta. Už jsem to jednou četla a jediné, co si pamatuju je, že stála za to..:D Už jsem se dostávala ke třetí kapitole, když se ozvalo zaklepání.

"Už jdu mami.." Zavolala jsem a založila si stránku. Otevřela jsem dveře připravená jít vařit, ale tam stál Tom.

"To fakt vypadám jako Jutta?" Zasmál se.

"Měla mě volat k obědu.."

"Požádal jsem ji, aby dneska uvařila ona, protože jsem s tebou chtěl mluvit.."

"Tak mluv.." Pokrčila jsem rameny.

"Můžu?" Nahlédl mi přes rameno do pokoje. Ustoupila jsem mu z cesty a on vešel. Zavřela jsem za sebou dveře a posadila se na postel.

"Tak, co máš na srdci?" Usmála jsem se.

"Chtěl jsem ti poděkovat.." Ukázal na svoje obočí.. "A taky se ti omluvit, že jsem byl na tebe hnusný.."

Zase, pomyslela jsem si.. Ale aspoň, že se omluvil... Asi má nějaké problémy..

"V pohodě.."

"No to teda není v pohodě.. Protože mě to štve, že se tak chovám. Jsem jak nějaký kretén.." Posadil se na postel a položil si obličej do dlaní.

"Máš nějaké trable?" Zkusila jsem se zeptat.

"Kdyby jenom to.. Všechno se mi hroutí.." Vzdychl.

"V kapele?"

"Ne, to je v pohodě.. Máme úspěch a tak.. Ale osobní život.." Najednou se na mě podíval. "Víš, jaké je to utrpení? Já to prostě nedávám.."

"Ale Tome... To jsem vůbec netušila."

"To netuší skoro nikdo.. Víš, mám pocit, že se ti můžu svěřit.." Utrápeně se na mě podíval..