Extraordinary #27

Tak, ještě jsem stihla dopsat díl, než pojedu na zkoušku cimbálky. Ta se zase protáhne kdo ví do kdy, takže další díl bych buď sepsala ještě večer, což netuším, když jsem dneska naspala čtyři hodiny, nebo ráno či odpoledne. Zítra mám jenom jednu přednášku, tak budu brzo doma, ale taky bych měla zapracovat na domácím úkolu do vývojovky. Chjo. :D No. Doufám, že se Vám bude kapitola líbit, opravdu jsem se u ní zapotila a bojovala jsem s tím, co tam napsat. Protože, když jsou na sebe milí, docela blbě se to píše :D B.

NEŽ jsme přijeli na můj byt, byla neskutečná bouře. Tom zaparkoval jako posledně a odepl si bezpečnostní pás.

"To abych se bál vystoupit," řekl, když se podíval na ulici. Foukal silný vítr a bylo šero, jak bylo zataženo.

"To jsi takový poseroutka?" popíchla jsem ho. Ušklíbl se a chytl za kliku u dveří. Napodobila jsem ho. Rychle jsem vystoupila a zabouchla za sebou dveře. Držela jsem si nohavice tepláků, abych nenamořila spodní lem a utíkala ke dveřím naší bytovky. Z kabelky jsem pak vylovila klíče a ještě rychleji vešla dovnitř. Po schodech nahoru už to nebyla taková honička, ale i tak jsem se těšila, až si uvařím čaj a zalezu pod deku. Tom mě následoval, mlčky. Překvapovalo mě, že neměl žádné připomínky, ačkoliv, dneska mě překvapoval celý. Jeho chování, jak byl hodný a ochotný. Mohla jsem si ho dobírat a hned se nenaštval jako malá holka.

Zavřela jsem za ním a klíče strčila do klíčové dírky, abych je další den zase nehledala.

"Opravdu, nemusíš mě hlídat," zavrtěla jsem hlavou a přešla ke kuchyňské lince. Postavila jsem vodu na čaj.

"A to mám jet v takovém počasí zpátky?" zeptal se mě. "Ty bys mě nechala jít?" založil si ruce na prsou a pousmál se. Jen jsem pokrčila rameny a otočila se k němu zády. Chystala jsem hrnky dost dlouho na to, aby opadlo mé náhlé zčervenání a on si toho nemusel všimnout. Zalila jsem čaj jemu i mě a pak odešla do koupelny. Pobídla jsem ho, ať se chová jako doma, ale myslím, že jsem to ani říkat nemusela. Stejně by to udělal. Zavřela jsem se a doufala, že se nemusím zamykat, protože jsem se bála se zamknout. Jednou se mi stalo, že jsem tu málem zůstala trčet celý den. To je tak, když je pokažený zámek a já jsem líná si ho spravit. Hned jsem se vysvlékla z toho teplého oblečení a předklonila se přes vanu, abych si napustila vodu. Ozvalo se zaklepání.

"Hm?" pobídla jsem ho, aby vešel a dál si ředila teplou a studenou vodu. Slyšela jsem, že se otevřely dveře, ale Tom nic neříkal. Podívala jsem se na něj. Se zájmem sledoval mou pózu, prohlížel si můj vyšpulený zadek a nohy. "Cos chtěl?"

"Ehm," odkašlal si a podíval se mi do očí. "Máš cukr?"

"Je v nějaké skříni. Mohl ses podívat a nemusel jsi lozit sem," zamračila jsem se na něj.

"Tohle jsem si přece nemohl nechat ujít, ne?" mrkl na mě a zavřel za sebou. Vzdychla jsem a vysvlékla si spodní prádlo. Ponořila jsem se do teplé vody a čekala, dokud se opět nepřestanu klepat.

Po nějaké době jsem vylezla a sama sobě bych nejradši vynadala. Tak jsem spěchala do teplé vody, že jsem si sebou nevzala čisté spodní prádlo. Omotala jsem si kolem těla osušku a Tomovy věci vzala do ruky. Opatrně jsem otevřela dveře, abych se podívala, kde je. Seděl na pohovce a díval se na televizi. Nečekaně. S takovou budu muset projít kolem něj, než se schovám za dveře skříně, abych se oblékla. Když si mě všiml, změřil mě pohledem. Olízl si rty a hvízdl.

"Nech toho," podívala jsem se na něj a přidržela si osušku pevněji u těla. Chtěla jsem vedle něj hodit jeho oblečení a pokračovat do pokoje, ale chytil mě za boky a přitáhl k sobě. Napřímil se v zádech, ale i tak se mi bradou opíral o prsa.

"Nechceš zůstat takto?" zvedl obočí. "Zařídím, aby ti nebylo zima."

"Tome, prosím tě," vzdychla jsem a hodila jeho mikinu a tepláky vedle něj. Zamrkal a dlaněmi se přesunul přes můj zadek dolů. Přejel po stehnech a pak zase nahoru, ale tentokrát mi zajel pod osušku. Pohladil mě po zadečku a zvedl obočí.

"Nedáš si říct?" pošeptal svůdně a vyhrnul mi osušku nad boky. Políbil mě pod pupík a prsty mi přejel přes rozkrok. Odstoupila jsem od něj. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Osuška mi zase sklouzla dolů na stehna. Stála jsem před ním a dívala se do jeho roztouženého pohledu. Jen jsem zavrtěla hlavou a obešla ho ke své skříni. Otevřela jsem ji, sundala si osušku a hodila ji přes horní okraj dveří. Rychle jsem si vytáhla kalhotky, natáhla si je a pak si oblékla teplou mikinu a natáhla si tepláky své velikosti.

Když jsem zavřela dveře skříně, Tom seděl rozvalený na pohovce.

"Posuneš se?" zeptala jsem se a stoupla si k němu.

"Teď se mě budeš štítit?" podíval se na mě a posunul se. Stejně jsem ale byla přitisklá ke kraji, protože nebyl schopný se tak nerozvalovat.

"Už jsem několikrát říkala, že to zvládnu sama," podívala jsem se na něj. Zrovna venku udeřil blesk a v celém domě vypadly pojistky. Vzdychla jsem.

"Kdybychom zůstali u mě," pošeptal Tom.

"Radši mlč, trefit se umím i po tmě," varovala jsem ho.

"Rozsvítí se to, nebo tady budeme sedět takhle?" zeptal se a posunul se ke mně.

"Hele, určitě máš vedle sebe spoustu místa, tak se nesuň sem. Připadám si jako sardinka."

"Já se ale tmy bojím," ozval se jeho hlas těsně u mého ucha. Ucukla jsem.

"Co zase zkoušíš?" pootočila jsem k němu hlavu. V ten moment se rozsvítila světla. Domovník zřejmě nahodil pojistky zpátky. Teď jsem měla možnost prohlédnout si jeho oči z takové blízky, až se mi z toho motala hlava. Už jsem byla tak napřímená, že jsem se víc oddálit nemohla. Několikrát mrkl a zhluboka se nadechl.

"Pěkně voníš," olízl si rty.

"No fajn. Ale mohl by ses trochu oddálit, nemyslíš?" stáhla jsem obočí k sobě. Ještě chvíli a nepodaří se mi víc odporovat a normálně se na něj vrhnu. Ale pořád patří mezi zákazníky, kterým chodím uklízet dům. Nemůžu si s ním něco začínat. Nemůžu.

Odtáhl se a opřel se o opěrku na druhé straně. Odkašlal si a podíval se na mě.

"A co jiného bys chtěla dělat?" zvedl obočí. Překvapeně jsem se na něj podívala.

"To myslíš, že se dá nuda zabít jenom sexem?"

"A čím jiným?" pousmál se. "U toho se zabavíš, ani nevíš jak."

"No jasně," protočila jsem oči. Poposedla jsem si, takže jsem teď seděla bokem na pohovce. Nohy jsem měla kousek od něj, měla jsem je pokrčené v kolenou. Ruce jsem si položila na břicho.

"Neříkej, že ses nebavila?" zeptal se.

"To jsem neřekla," zavrtěla jsem hlavou. "Ale není to jediná zábava. Na to jsem poukazovala."

"A jak jinak se teda zabavíme? Jak mě zabavíš?"

"Já si půjdu lehnout a kašlu ti na nějakou zábavu," zamračila jsem se na něj. Vstala jsem, ale chytl mě za ruku. Pootočila jsem k němu hlavu. Zase mě hodlá svádět?

"Tak si budeme povídat, nebo co?" zeptal se jízlivě.

"Opouští tě tvoje štědrá a dobromyslná nálada?" založila jsem si ruce na prsou.

"Hele, dneska jsi mě už podruhé odmítla. Začínám si myslet, že jsi snad lesba."

"A to tě tak popudilo?" uchechtla jsem se. "Co když prostě ztrácíš ten svůj šarm? Stárneš?"

"To není možné. Něco takového se totiž neztrácí," ušklíbl se.

"Někdo by ti měl shodit ten tvůj hřebínek," oplatila jsem mu škleb a otočila se. Zamířila jsem ke své posteli. Odhrnula jsem přikrývku a už si chtěla lehnout, když se zase ozval.

"Já tu mám spát jenom tak? Nedostanu ani polštář? Ani pusu na dobrou noc?"

"Tvůj boj. Říkala jsem, že tu nikoho na hlídání nepotřebuju," odpověděla jsem mu a zakryla se.

"To je mi ale vděku," pošeptal si pro sebe. Slyšela jsem vrzání pohovky, asi jak se převaloval. Byla jsem otočená zády k obývacímu pokoji, takže bych ho neviděla, kdyby ho napadlo přijít za mnou. Jenom doufám, že ho to nenapadne.

"Hele, co když bude zítra ráno pořád bouřka?" zeptal se. Vzdychla jsem.

"To se snad bojíš, nebo co?"

"Jak chceš jít v takovém počasí z bytu?" pokračoval.

"To tady chceš zkysnout takovou dobu, nebo co?" nechápala jsem pořád, kam tím míří.

"Nevím. Máš něco dobrého na jídlo?" uchechtl se.

"Ne, umřeme hlady a pak nás tady najdou jako dva kostlivce. To chceš?" zavolala jsem zpátky k pohovce.

"Julie," oslovil mě. Z jeho úst to znělo tak zvláštně. "Nemáš tam u sebe kousek místa? Nejsem zvyklý usínat sám a ještě na pohovce. Vždyť se tady umačkám."

"A myslíš, že v mojí malé posteli se neumačkáš?"

"Julie," znovu řekl mé jméno a jako bych z toho měla pochopit, co má na mysli. Vzdychla jsem.

"No dobře, já jdu spát na pohovku a ty si můžeš lehnout na postel."

"Ale mě nejde o to, kde ležím, ale s kým, víš?" zasmál se.

"No, tak si trhni nohou. Já jdu spát," vztekla jsem se. Neměla jsem náladu na ty jeho neustálé narážky, blbé komentáře a náznaky toho, jak moc je závislý na sexu.

Když jsem mu řekla, ať si trhne, asi pochopil, že chci opravdu usnout a ne se s ním handrkovat. Proto ztichl, už neřekl ani půl slova. Převalila jsem se na druhý bok a více se zachumlala do přikrývky. Přemýšlela jsem, jaké je to zvláštní. Jsem s Tomem v jedné místnosti a neděláme žádné nemravnosti, nehádáme se, nepošťuchujeme a ani se na sebe nemračíme. A dokonce s ním neležím na jedné posteli. Možná, že ho opravdu vyděsilo, jak jsem mu zavolala, a je pravda, že budu vděčná hodně dlouho. Jestli se ale zase vrátí k tomu svému arogantnímu chování, může se rozloučit s mojí vděčností. Ani trochu nemám v úmyslu mu neustále slepě děkovat. Protože si myslím, že on je taky pěkné kvítko.

"Dobrou noc, Julie," pošeptal, čímž mě vyrušil z mých myšlenek.

"Tobě taky, Tome," odpověděla jsem mu. Snad už teď budu schopná usnout, aniž bych se musela bát, že se mi před očima zjeví ten hnusný úchylův obličej. Jen jsem na něj vzpomněla, jako bych na rtech ucítila jeho nechutné rty. Možná proto jsem se dneska zdráhala a už dvakrát utekla z Tomovy náruče. Oklepala jsem se a hlasitě se nadechla.

"V pořádku?" zeptal se hned Tom. Co pořád poslouchá?

"Jo. Jen jsem si vzpomněla na něj," pošeptala jsem. Tom chvíli mlčel, než mi odpověděl.

"Proč jsi volala mě?"

"Nevím," pokrčila jsem si pro sebe rameny. "Prvně jsem volala Sindy, jak už víš. A pak mě nenapadl nikdo jiný, kdo by měl auto a byl silný," řekla jsem popravdě.

"Myslíš, že jsem silný?" tiše se zasmál. Taky jsem se zasmála.

"Jak jsem viděla, tak ano."

"A to bylo jenom kvůli tomuhle?"

"No, možná taky proto, že ti věřím," pošeptala jsem a sama si uvědomila, že je to vlastně pravda. A protože se Tom už neozval, asi ta slova na něj zapůsobila jako na mě - byla jsem jimi sama překvapená. Dlouho do noci jsem hloubala nad tím, jaký je mezi námi vlastně vztah. A hodně by mi pomohlo, kdybych viděla i do jeho hlavy. Ale pochybuju, že by mi on někdy řekl pravdu.

B.