Trouba #18

"Tak ty ses dala na odposlouchávání, jo?" Vyštěkl po mě Bill.

"Já.." Zadrhla jsem se. "Slyšela jsem, že se hádáte.. Nechtěla jsem poslouchat."

"Tak jsi měla jít dál.." Probodával mě pohledem.. Pak do mě drcl ramenem a odešel. Jenom jsem se otočila na patě a celkem vyjukaná z toho, co jsem teď zažila a uslyšela..

---

"Počkej, Trudy.." Tom mě chytil kolem ramen a otočil k sobě.

"Hm?"

"Cos všechno slyšela?"

"Nic jsem neslyšela.. Jenom hádku.." Pokrčila jsem rameny.. Malá lež nikomu neuškodí, ne?

"Fakt? Můžu ti věřit?"

"Lhala jsem ti snad někdy?"

"No, to já nevím.. Ale jestli jsi něco slyšela... Všechno ti vysvětlím, jestli chceš.." Podíval se na mě těma svýma očima, takže jsem to dlouho nevydržela.

"Vy jste spolu spali?" Nedalo mi to.

"Pojď do pokoje.." Pobídl mě. Jenom jsem pokrčila rameny a vešla, Tom šel hnedka za mnou. Zavřel za sebou dveře, opřel se o ně a promnul si spánky. Sedla jsem si na postel a nevěděla, kam se podívat.. Jemu jsem se do očí dívat nechtěla. Já jsem spala s člověkem, který předtím spal se svým bratrem. Nemohla jsem pochopit, jak mohli takovou věc vůbec udělat..

"Hele, Trudy.." Přisedl si ke mně Tom. Poposedla jsem.

"To se mě teď budeš štítit?"

"Já jenom... Prostě nechápu.. Vždyť je to tvůj brácha.."

"Hele, přestali jsme s tím, jakmile na to přišel Gustav.. A to jsme se snažili, aby na to nikdo nepřišel. Bylo to hloupé, já vím. Jenom Bill to pořád nemůže vydýchat.."

"Hloupé?" Zoufale jsem se zasmála.

"No tak jo, asi ti to příjde nechutné, zvláštní, nebo já nevím jaké, ale už je to za mnou.. Trudy, já mám rád tebe.."

"Ale jestli tě Bill pořád miluje, tak bude žárlit.. A to já nechci.. A navíc, když jenom pomyslím, že jste spolu vy dva...dělali..takové věci.. Brr.." Oklepala jsem se. Tomův smutný pohled mě ale zamrzel.. Nemusela jsem to říkat nahlas, ikdyž je to pravda pravdoucí.. Co nadělá.. Aspoň ví, co si o tom myslím..

Tom seděl vedle mě a mlčel.. Od doby, co jsem řekla, že je to nechutné, nepromluvil ani slovo.. Ale ani neodešel, takže to vypadá, že po mě ještě něco bude chtít. Jenom by se mohl rozhoupat a promluvit, jinak mě to ticho zabije..

"Tak co máš na srdci?" Naklonila jsem se k němu. Leknutím nadskočil, ale něžně se na mě podíval..

"Já nevím, jak začít.."

"Co třeba od začátku?" Poposedla jsem k němu.. Musím nějak navázat důvěru a tímto mu snad ukážu, že mi na něm aspoň trochu záleží.

"Víš, proč se Bill naštval?"

"Říkal něco o pohledu, ne?"

"Jo, a víš, jaký myslel?"

"Nějaká fanynka ti poslala pohlednici?"

"Pohlednici?" Vykulil na mě oči a začal se smát.. Až se uklidnil, tak se na mě vážně podíval.. Ikdyž mu v očích harašilo smíchem, tvář si udržel vážnější... "Vadilo mu, jak jsem se na tebe večer díval, když jsi odcházela.."

"A jak ses díval?"

"Díval jsem se ti na zadek." Přiznal se.

"To ale dělá každý, ne?" Pokrčila jsem rameny.

"Ne tak, jak já.. Bill na to totiž kápl."

"A na co jako?" Zvedla jsem jedno obočí.. Jestli si budu muset každou větu vymáhat otázkami, tak brzo padnu..

"Přišel na to, že mezi náma něco je... Teda aspoň z mojí strany.."

"Já tě mám taky ráda, Tome." Usmála jsem se na něj.

"Jenomže.. Já tě nemám jenom rád.. Já tě miluju." Mrkl, sklopil pohled, ale pak se na mě zase podíval.. Asi bych mu měla nějak odpovědět, že? Jenomže... Nadechla jsem se a v hlavě si sumírovala, co mu odpovím..