#72 - Malicherné hádky

Děkuji za předchozí komentáře. Moc si jich vážím. :) B.

WARNING: 18+

LEŽELA jsem na břiše a opalovala si záda. Bylo mi skvěle. I když jsem se rozhodla být nadále naštvaná, musela jsem se usmívat. Ucítila jsem polibek na rameni, Tom se nade mnou nakláněl, opírajíc se o loket vedle mého těla.

"Už se na mě nezlob, beruško," pronesl tiše u mého ucha. Dál jsem hrála naštvanou, i když jsem se doopravdy zlobit nemohla, když mi vlastně vyhověl. "Máme tam to šampaňské," pošeptal, "a jahody by se taky našly."

"Snad se bude něco slavit?" zvedla jsem obočí.

"Můžeme slavit tebe. Moji krásnou modelku," políbil mě na tvář. Jen jsem si odfrkla a znovu se uvelebila na osušce. Tom se přisunul ještě blíž a dlaní přejel přes má záda, tiše si povzdychl, prsty mi mnouc ztuhlé svaly na šíji.

"Hmm," spokojeně jsem si povzdychla, když mi promnul bolavý sval. Uslyšela jsem jeho usmání. Dlaní sjel mezi mými lopatkami, putoval dál po páteři a nakonec mě poplácal po zadečku.

"Co kdybychom se vrátili na pokoj?" navrhl. "Mohl bych pokračovat ve zlepšování tvé nálady," pošeptal blízko u mého obličeje. Otevřela jsem oči a zamračila se na něj.

"Se mnou to nebudeš mít tak jednoduché," varovala jsem ho. Zlehka mě políbil na rty a dlaní mě pohladil po lopatce.

"Pojď," pobídl mě a sám vstal. Počkal pár vteřin, než jsem se převalila na břicho, a pomohl mi na nohy. Rychle sbalil osušku, i když jsem to chtěla udělat já, ale byl rychlejší. Položil mi pak ruku kolem pasu a přitáhl k sobě. Nasadila jsem si sluneční brýle a prohrábla si vlasy.

"Tak pojďme, už mám hlad," řekla jsem a vydala se po jeho boku z pláže do hotelu.

Když Tom odemkl dveře našeho apartmánu, rovnou jsem zamířila k podlouhlému jídelnímu stolu. Posadila jsem se na jednu židli a podívala se na Toma.

"Kde je to jídlo, cos přinesl?" zvedla jsem obočí. Zasmál se a jen zavrtěl hlavou.

"Ty jsi opravdu neuvěřitelná," založil si ruce na prsou. "Co kdyby ses přestala šklebit a pomohla mi s přípravou?" naklonil hlavu na stranu. "Zvládneš uvařit rýži?" popíchl mě.

"Šklebím se, protože si nic jiného nezasloužíš," zamračila jsem se na něj a vstala. Co je to za pořádek, že si musíme vařit sami?

"Dělám si srandu, zlato," zasmál se a objal mě kolem ramen. "Máme tady pizzu, kterou stačí jenom ohřát," dál se culil. Loktem jsem ho píchla do žeber.

"A pak se divíš, že jsem naštvaná. Vždyť ty si ze mě děláš srandu každou chvíli," postěžovala jsem si.

"Prdelko, prosím tě," přitiskl mě k sobě proti mé vůli a políbil do vlasů. "Nemůžu za to, že jsi snadný cíl," pokrčil rameny. Naštvaně jsem našpulila rty, ale on mě políbil. Samozřejmě mě nezapomněl poplácat po zadečku.

"Ty budeš trpět, až budeš litovat toho, že sis se mnou začal," přivřela jsem oči a vymanila se z jeho objetí. Znovu jsem se posadila ke stolu a čekala, až přinese pizzu. Opravdu jsem měla hlad, v břiše mi kručelo jako při hladovce. Když přede mnou otevřel krabici, rychle jsem se natáhla pro jeden kousek a strčila si sýrovou špičku do pusy. Ukousla jsem ji a začala ji převalovat po jazyku, jak byla ještě horká.

"Teď sis spálila jazyk?" zeptal se. "Budeš na mě milejší, když nebudeš moct mluvit?" zkoušel to.

"Neser mě, nebo uvidíš," ukázala jsem na něj prstem. Zase se zasmál, což mě dožíralo ještě více.

"Promiň, zlato," olízl si rty a sám si vzal jeden kousek pizzy. "Už tě nebudu pokoušet, slibuju," zamrkal. "Teď už se ti budu jenom omlouvat."

"Ty jsi pojedl vtipné kaše, co?" zamračila jsem se na něj. Poslal mi vzdušný polibek, než začal přežvykovat jako nějaký dobytek. Protočila jsem oči a zavrtěla hlavou. Než budu mít zase dobrou náladu, Tom už bude asi dávno po smrti. Zapříčiněno mojí rukou.

Po jídle jsem vstala a zamířila do ložnice, rozhodnutá vyvalit se na posteli aspoň na několik minut. Tom mě samozřejmě následoval, lehl si vedle mě a pořád se tak podezřele usmíval, až jsem se začínala obávat, co dalšího vymyslel.

"Ty sis něčeho šňupl?" zkoumavě jsem se na něj podívala. "Nechápu, proč jsi pořád takový usměvavý. To je ti tak skvěle, když jsme se dostali z domu, nebo co?" hádala jsem.

"Jenom jsem šťastný, nemůžu se usmívat?" zvedl obočí. Zamrkala jsem a bez odpovědi se podívala před sebe. Položil paži kolem mého pasu a políbil mě na tvář. "Jsem s tebou šťastný," zopakoval šeptem. "Abys věděla, jsi výjimečná. Snad nikdy jsem se necítil tak uvolněně," jemně mi stiskl bok, na kterém měl položenou svou dlaň. "Jsi moje vysvobození z toho hektického života hudební hvězdy," dodal. "Nezlob se na mě. Ještě jednou a naposledy se ti omlouvám za tu ránu," zamumlal a špičkou nosu se otřel o mou tvář. Zlehka přitiskl rty na mou modřinu a pak na roztržený koutek úst.

"Už se neomlouvej, nebo tě opravdu praštím," zavřela jsem oči. Ucítila jsem jeho úsměv, pořád tiskl rty k mému koutku. Hned je ale přesunul do středu mých rtů a dlouze mě políbil.

"Já ti říkal, ať mi jednu ubalíš," pošeptal, když se na krátko odtáhl. Otevřela jsem oči a zamračila se na něj.

"Však já ti to vrátím," slíbila jsem mu. Klouby prstů mě pohladil po tváři a špičkou jazyka si olízl spodní ret.

"Fajn, ale… do té doby," zamrkal a sklopil pohled k mým rtům, "jsi jenom moje. A nedovolím, aby se to někdy opakovalo," podíval se mi do očí. "To ti slibuju."

"A já ti věřím," usmála jsem se na něj. Tom mi oplatil úsměv a prsty zajel do mých vlasů.

"Miluju tě, prdelko moje."

Když jsem znovu ucukla, když mi skousl ret a dotkl se tak mého citlivého místa. Přetočila jsem se nad něj a dlaněmi se opřela o jeho ramena, aby se nesnažil vstát.

"Nic neříkej," zarazila jsem ho hned a přiložila prst na jeho rty. "Jestli ještě jednou řekneš promiň, už ti přestanu slibovat facku, ale opravdu ti ji dám," zamračila jsem se na něj. Tom se usmál a dlaněmi sjel na můj zadeček, aby mi ho jemně stiskl. Zvedl se na bocích a zhluboka se nadechl.

"Co kdybych ti zase trochu zvedl náladu, hm?" našpulil rty. Zasmála jsem se a sklonila se nad ním, rty jsem přejela přes hranu jeho čelisti a zavrtěla se nad jeho klínem. Několikrát jsem zakroužila pánví, dokud jsem neslyšela jeho pomalu se zrychlující dech.

"Ty by ses buď jenom hádal, nebo šukal," přivřela jsem oči. Tentokrát mi stiskl zadeček silněji a zuby si přejel přes spodní ret.

"Miluju, když mluvíš sprostě," zavzdychal.

"Ty mě přece miluješ celou, ne?" samolibě jsem se usmála a špičkou jazyka si přejela po rtech, sledovala jsem, jak na mě celý zhypnotizovaný hledí.

"El, vlastně je důvod, proč jsme tady na tom výletě," zamrkal a poplácal mě po zadečku, abych z něj sesedla. Napřímila jsem se v zádech a nedůvěřivě se na něj dívala, jak se vytahoval do sedu. Opřel se o hlavu postele a tiše povzdychl.

"Zaplatil jsi tuhle cestu, abys mi pak mohl říct, že to byla Ria, kdo tě kousl do toho rtu?" hádala jsem. Pousmál se a zavrtěl hlavou.

"Když jsem ti řekl, že je Ria passé, myslel jsem to vážně," pohladil mě po nahém stehně a naklonil hlavu na stranu. "Jen ti chci říct, že je tohle naposledy, co na sebe máme tolik času," podíval se na mě zpod řas. "Vrátíme se a já budu trávit hodně času ve studiu, dokončíme album a pak vyjedeme na turné. Může to být do měsíce nebo do dvou, ale bude to v nejbližší době," sdělil mi. Dívala jsem se do jeho krásných očí a nevěděla, jak zareagovat. Věděla jsem, že tohle jednou přijde, ale nechtěla jsem, aby ta situace vůbec nastala.

Sklopila jsem pohled a podívala se na své dlaně, palcem jsem si přejela přes klouby prstů druhé ruky.

"El," pošeptal Tom a vzal mě za ruku, schoval mé hubené prsty do své veliké dlaně a pohladil mě po ní. Zvedl mi ji ke svým rtům, aby mě zlehka políbil na hřbet ruky. "Co tě trápí?"

"Odjedeš na turné," pronesla jsem tiše. "Já zůstanu tady doma s Ester a Aaronem, budu doufat, že tvoje láska vydrží i tu dálku. A to je všechno?" zvedla jsem obočí.

"Chceš snad jet se mnou? Myslel jsem, že chceš dělat v té agentuře," naklonil hlavu na stranu a spustil naše ruce do polštářů, které byly všude kolem nás. Zavrtěla jsem se, sesedla jsem z pat, abych trochu prokrvila nohy, a vyvlékla svou ruku z Tomovy.

"A fotit fotky, které mi stejně zakážeš?" ušklíbla jsem se a prsty si prohrábla vlasy, abych si je strčila za ucho. Tom nespokojeně mlask a stáhl obočí k sobě.

"Čekal jsem, že mi to někdy vyčteš," pokývl hlavou. "Ale myslel jsem, že jsi to pochopila, když jsi to zrušila," zvedl jedno obočí. Tohle nemělo cenu řešit.

"Vždycky budu ta, co uhýbá, že?" založila jsem si ruce na prsou. "Nikdy nebudu na prvním místě, ať bych udělala cokoliv."

"El," natáhl ke mně ruku, ale já ji za něj nechytila, dívala jsem se, jak zase klesá na jeho klín. Seděla jsem vedle jeho natažených nohou a sledovala jeho obličej, najednou prázdný, bez jakýchkoliv emocí. Oplácel mi pohled, skoro ani nemrkal, jako by mi tím chtěl potvrdit, že nelže, že všechno myslí vážně. Pokud by tohle byl další vtip, zřejmě by si tenhle výlet užíval sám se svojí rukou.

"Pokud pojedu na turné, pojede i Bill. A budeme se navzájem hlídat a ty se nemusíš bát, že bys mě ztratila," pousmál se. Zamrkala jsem a pobaveně zvedla jedno obočí.

"Nepovídej. Kde byl Bill, když ses opíjel v tom klubu?" zeptala jsem se a sevřela dlaně v pěst, dál měla ruce překřížené na prsou. "Kde byl, když-"

"Nepokračuj, prosím tě," zastavil mě. "Sám z toho mám ještě špatné svědomí, nemusíš mi to připomínat," schoval si obličej do dlaní.

"Tak mi pak neříkej, že tě Bill uhlídá," pronesla jsem tiše. Vstala jsem z postele a přešla ke skříni, kde jsem měla tašku. K moři už určitě nepůjdeme, je zbytečné, abych na sobě dál měla plavky. Oblékla jsem si krajkové kalhotky a přes hlavu si přetáhla tílko na širokých ramínkách.

"Co mi tím jako chceš říct?" pokračoval hned Tom v naší debatě. "Chceš jet teda s námi? Místo by se tam určitě našlo." Otočila jsem se k němu, sledovala jsem, jak pomalu naklání hlavu a prohlíží si mé nohy.

"Nemůžu nechat Ester samotnou s malým, přemýšlej trochu," přešla jsem zpátky k posteli a posadila se na kraj. "A přestaň si mě pořád takhle přemýšlet, musíme to vyřešit," pleskla jsem ho přes paži. Zasmál se a zvedl pohled k mým očím.

"Já za to nemůžu, jsi prostě moc sexy na to, aby ses tady promenádovala takhle," mávl ke mně rukou. Zamračila jsem se. "Teď na to nemysli, prostě pojď za mnou," poplácal na matraci vedle sebe.

"Posloucháš se vůbec?" zamrkala jsem. "Sám jsi o tom začal mluvit a teď se tomu chceš vyhnout?" olízla jsem si rty. "Ty jsi opravdu neuvěřitelný."

"A co na tom chceš řešit? Ty zůstáváš doma, ale nevěříš mi. Chceš se snad rozejít kvůli tomu, že máme turné, nebo co?" založil si ruce na prsou.

"Tohle jsem přece neřekla. To by bylo to nejkrajnější řešení. Jen chci mít jistotu," zamumlala jsem tišším hlasem.

"A jak ti ji mám asi dát?" rozhodil ruce. Zvedla jsem k němu pohled a naštvaně si odfrkla. Hleděl na mě a zřejmě čekal, co mu odpovím, ale já vlastně ani nevěděla, jak bych mu mohla zase začít věřit. Jednou si to pokazil, to se těžko spravuje.

"Můžeš si za to sám," pokrčila jsem rameny. Myslím, že je mu naprosto jasné, na co narážím. Naštvaně jsem se zvedla a chtěla odejít, ale jeho další slova mě naštvala ještě více.

"Možná je to chyba nás obou."

Otočila jsem se k němu čelem a překvapeně zamrkala. Nepodíval se mi do očí, zbaběle sledoval své prsty, pohrával si s krajem přikrývky.

"Nás obou?" zopakovala jsem po něm. "Co jsem udělala špatně, řekni mi. Že jsem se nechtěla každý večer opíjet jak dobytek, musel sis užít s jinou? A pak ještě svalit vinu i na mě?"

"Já jsem si s ní neužil, sakra," štěkl na mě nabroušeně. "Nic jsem neudělal, nepodvedl jsem tě ani pouhou myšlenkou," ukázal na mě prst. "Ale tobě je moje slovo zřejmě málo," procedil mezi zuby.

"Už jsem jednou řekla, že si za to můžeš sám," zamračila jsem se na něj. Viděla jsem, jak Tom zatnul čelist. Viditelně mu naskočil sval na pantu, přivřel oči do tenkých škvírek.

"Několikrát jsem se ti omluvil," zasyčel. "A sama jsi mi řekla, že s tím už mám přestat. Chceš snad slyšet další-"

"Opovaž se to říct," varovně jsem k němu natáhla prst. "Stejně se hádáme jenom kvůli blbostem. Prostě přestaneme. Konec hádání," máchla jsem rozhodně rukama. Tom si založil ruce na prsou a samolibě si olízl rty, zvedl jedno obočí a prohlédl si emoce v mém obličeji.

"Promiň," pronesl jízlivě. "Tentokrát mi tu facku dáš?" ušklíbl se. Ani to nemusel říkat. Ruka mi sama vyletěla, ani nevím, kde jsem vzala tolik síly, ale hlava mu nezůstala na místě, když jsem ho opravdu praštila. Než se mi překvapeně podíval do očí, mohla jsem si prohlédnout červený otisk mých prstů na jeho tváři. V první chvíli jsem toho zalitovala, bála jsem se, jestli mi třeba rovnou jednu neubalí taky, aby toho nebylo málo a já neměla modřinu i pod druhým okem. Když ale pomalu vydechl nosem, jako by se chtěl uklidnit, zase jsem začínala nabývat jistoty a pocitu, že to bylo správné. Pokud se to tak vůbec dalo formulovat.

Strnule jsem zůstávala ve stejné pozici a dívala se, jak pomalu otáčí hlavu zpátky tak, aby na mě viděl. Mlčel, což mě znepokojovalo snad nejvíc. Pomalu si olízl rty a znovu se zhluboka nadechl, stále mlčíc.

"Varovala jsem tě, co bude následovat, pokud to ještě řekneš," pošeptala jsem nejtišeji, jak jsem dovedla. Pomalu mrkl, řasy se mu otřely o sebe, ale stále nic neříkal. Polkla jsem a sledovala, jak si pomalu stoupá. Zaujal místo naproti mně, a já pořád neschopna pohybu očekávala, že mi přiletí odvetná facka na tvář. Pošeptala jsem jeho jméno, abych z něj dostala aspoň nějaké slovo, ale on místo jakékoliv promluvy udělal poslední krok ke mně. S napětím jsem očekávala, co udělá. Když konečně rozlepil rty, napjala jsem uši, aby mi neunikla ani jedna hláska. On však jen nasál vzduch. To bylo jediné, co udělal, než pomalu položil dlaň na můj pas a přitáhl si mě k sobě. Když mě něžně políbil na rty, překvapeně jsem vydechla.

"A jak jsem řekl já," řekl konečně klidným hlasem, "už tě nikdy neuhodím," podíval se mi do očí. Dlaní jsem přejela po jeho rameni, sjela na paži a jemně mu ji stiskla na znamení, že mu rozumím, že vím o jeho pravdomluvnosti. "Nemám důvod ti lhát. Můžeš mi věřit," mrkl jednou, dvakrát. Trhaně jsem se nadechla a přikývla. Možná nakonec nebude tak těžké mu doopravdy důvěřovat.

B.