Double - 8.kapitola

Autor: W.

---

Melisa

"Jak si to můžeš vůbec dovolit" přiletěla ty furie s červenými vlasy.

"Co prosím?" spolkla jsem .

"Jak si vůbec můžeš na Toma dovolit tuhle věc! Pokud vím, platí ti je za hraní! "přiblížila se ke mně a já viděla ty blesky zloby jejich v očích.

"Jak si to dovoluju?" zasmála jsem se a já viděla, že je pořádně vytočená.

"Tak hele! Já to nezačala, a když ti tvůj kluk chce jinou já, až to nemůžu, akorát je divný, že já se mu líbím více než ty! Sám mi šeptal do ucha slůvka, o kterých by se jen tobě snilo! Já mu říkala, ať přestane, že pak už nepřestane, ale on šel samovolně sám" to samovolně jsem důrazně zvýraznila v mluvě.

"On by tohle neudělal" zavrtěla hlavou a nechtěla uvěřit pravdě.

"Moc si na mě nezvyšuj hlas, když já za to můžu minimálně" založila jsem si pobaveně ruce na prsou a dívala se na její zklamaní.

"Vím, že to není pravda, on takový není" ze široka se usmála.

"Sorry, ale já chtěla být kámoška a nemůžu za to, že tvůj kluk neví, kde si může ulevit" pohodila jsem nemožně rameny.

"Sklapni!" zařvala z plných plic a mě málem upadly uši.

"Vypadni z mého pokoje" ukázala jsem prstem ke dveřím. Sice mě maminka učila, že prsem se neukazuje, ale teď mi to bylo u zadku. Nasupeně odešla ze dveří a na chodbě jsem slyšela slova typu.

"Už si ne tebe nic nezkusí" proklatá Ria. Černovlasá koza s umělým ksichem a kozami. Jo, svět miluje přirozený. Kravina. Pořád stejně nechápu, co na ní vidí, ale pak bych neměla práci.

Zamkla jsem pokoj a opřela se o dveře. Mé oči už to nevydržely a spustil se z nich silný proud slz.

"Já jsem taková kráva! Co jsem si myslela?" nadávala jsem si.

"Mel, prosím, odemkni!" snažil se dostat Tom do pokoje.

"Vypadni!" z plna hrdla jsem zakřičela.

"Co se stalo?" uslyšela jsem Billa.

"Nic!" odsekl ho a já slyšela, jak schází ze schodů.

"Mel?"

"Co je?" podívala jsem se ke dveřím.

"Otevři!" přikázal Billův hlas. Pomalu jsem přešla ke dveřím a otočila klíčem.

"Co se stalo?" vyděšeně se na mě podíval a já mu padla kolem krku.

"Promiň" řekla jsem, když jsem se odtáhla.

"Tak řekneš mi to?" posadil se na postel. Zakývla jsem hlavou, že ne.

"Já to nemůžu říct" sedla jsem si k němu

"Promiň, Bille" podívala jsem se na něj provinilým obličejem.

"Dobře, tak až si to rozmyslíš tak mi to řekni" koukl na mě a odešel.

Bože, jak můžu být z téhle maličkosti úplně v pytli? Jak? Jsem blbá a tím to končí.

Seděla jsem na posteli nejméně půl hodiny, protože pak se objevil ve dveřích Tom. Vystrašeně jsem se na něj podívala. Zavřel za sebou tiše dveře a přišel k posteli, sedl a podíval se na mě.

"Já.." neuměl najít vhodná slova" Já se moc omlouvám" nakonec našel.

Neodpověděla jsem a dívala jsem se upřeně do jeho očí. Neuměla jsem je přečíst, jestli to myslí vážně nebo si dělá srandu.

"Řekni něco" přejel rukou po pelesti postele a dal jí na mé prsty.

"Ria odešla z domu, že jsi přišel za mnou?" zamrkala jsem párkat za sebou a pozorovala, jak se zachová. Sklopil pohled a promnul si kořen nosu.

"Ani nevíš, jak je to těžký" svěřil se.

"Co konkrétně" opřela jsem se o čelo postele a pobaveně ho sledovala. Zajímalo by mě, co přesně pro něj je tak těžké.

"Neztratit vás obě. Já znám Riu dlouho, to je pravda, ale nevím, jestli jí mám až tak rád. Vlastně už ani nevím význam slova miluju tě. Když jsi přišla ty. Padla jsi mi do oka. Jsi úplně jiná, jako Ria, která je teď uřvaná, věčně naštvaná a umíněná. Myslí jenom na sebe a já myslím na tebe" usmál se na mě a olízl si provokativně spodní ret.

"Tak to ti nežeru ani za bůra. Brouku, spletl sis pokoj" zamrkala jsem jako maková panenka a v duchu se smála jeho výrazu tváře.

"Tobě vážně nemá cenu vyznávat city" naklonil hlavu na stranu.

"Máš pravdu" poplácala jsem ho po rameny a zvedla své krásné půlky.

"A i kdybys mě měl rád, jak říkáš, tak přitom "nachytaní" udělala jsem prsty uvozovky" bys neodešel za Riou a neomlouval se jí a zůstal tu semnou" otočila jsem se na něj a jednu ruku si položila na svůj bok.

"Ale…" zvedl se a snažil si mě k sobě přitisknout, ale já mu odporovala.

"Ale co?" odstrčila jsem ho

"Nic" zakroutil hlavou.

"A kdyby si mě "miloval", tak ji neřekneš tyhle blbosti, co jsi jí řekl. Ale řekl bys jí pravdu! A teď prosím běž pryč!" ukázala jsem rukou směrem ke dveřím.

"Meliso" nevinně se na mě podíval.

"Vypadni!" křikla jsem.

"Ale proč?" pořád stal, jako přikovaný.

"Prostě vypadni!" žduchla jsem do něj, aby šel. Nakonec odešel a já za ním zamkla.

"Nemá cenu tady být" říkala jsem si pro sebe. Vzala jsem kufr a začala do něj skládat věci.

"Co si myslí, že budu skákat, tak jak on píská! Tak to v žádném případě." Já nechtěla odjet, ale něco mě nutilo ty věci do kufru naskládat. Zapnula jsem kufr a dívala se na něj. Po minutě jsem ho zase otevřela a věci z něj vyházela.

"Já jsem se asi zbláznila!" kopla jsem do kufru a sedla si na zem. Po chvilce jsem si lehla a dívala se do stropu. Slzy z mých očí ještě nevyplanuly a stále mi stékaly po tváři na oblečení, na kterém jsem ležela.

Usnula jsem únavou a probudila se hladem. Zvedla jsem své pozadí ze země a prohlédla si okolí mého pokoje. Tam. Že by už večer? Zabloudila jsem pohledem k digitálním hodinám na mém nočním stolku. Dvě v noci.

Vzala jsem si svetr ze židle a oblékla. Odemkla jsem svůj pokoj a podívala se, jestli není někdo na chodbě. Měla jsem štěstí a nikdo na chodbě nebyl, a já mohla sejít schody a najíst se. Všude byla tma a celkem jsem sama sebe překvapila, že jsem do ničeho nenarazila. Otevřela jsem ledničku, která osvítila celou kuchyň. Dost jsem se divila, když jsem uviděla v ledničce kuře. Kluci jsou vegetariáni, ale Riuš? Vzala jsem džus a tavený sýr, co tam byl. Ledničku jsem nechala otevřenou, ať nemusím rozsvěcovat a vzala nějaké pečivo z bochníku, který měli napráskaný. Namazala si tavený sýr na rohlík a v tom zhaslo. Bože. Lednička buď byla v tahu, nebo se zavřela. S rohlíkem v puse jsem jí šla otevřít, ale mou ruku zastavila druhá.

"Neboj se" špitl Tomův hlas.

"Hmm…" vybrala jsem se na druhý konec kuchyně a rozsvítila menší světlo, které bylo pod skříňkami nahoře. Vyhoupla jsem se na kuchyňskou linku a seděla. Cítila jsem na sobě Tomův pohled a zvedla jsem hlavu, pohled zaměřila na něj a čekala, jestli z něj něco vypadne.

"Nečum" řekla jsem varovně, když z něj nevypadla žádná slova.