Untouched ~ 04

Moc děkuji za předchozí komentáře. :) Užijte si i tuhle kapitolu, těším se na ohlasy. :) A jelikož mám Bitch dopsanou, stačí jen dozveřejňovat díly, snad se mi bude dařit pustit se naplno do téhle. Už jsem pomalu naplánovala hlavní zápletku, tak se vám snad bude líbiti. :) Přeji příjemné počtení :) B.

Připadala jsem si jako nějaká pitomá zoufalá puberťačka, která se zahledí do prvního kluka, který s ní promluví. Ano, byl první kluk, který mě vlastně někam pozval, ale to neznamená, že bych se do něj musela hned zamilovat. I když byl pohledný a naprosto galantní. Až bylo neuvěřitelné, že by takový kluk ještě mohl existovat. Seděla jsem na pohovce a ani se nemohla soustředit na četbu, před očima se mi pořád objevoval jeho obličej, jeho krásný úsměv. Tohle musí být opravdu nějaký žert, jinak si to nedovedu vysvětlit. Povzdychla jsem a natáhla se pro mobil. Pokud se dnešní bruslení odkládá kvůli počasí a společně strávený čas se odkládá kvůli jeho matce, nechce se mi zůstávat doma. V krátkém seznamu kontaktů jsem našla tu brigádnici, se kterou jsem se dneska domlouvala, a vytočila její číslo.

"Ahoj," přivítala mě veselým hlasem. "Děje se něco?"

"Ehm, ahoj," pozdravila jsem ji taky. "Pořád počítáš s tím večerem?" ujišťovala jsem se. Hned jsem uslyšela její souhlasnou odpověď. "Fajn. Moje plány se zrušily, takže večer budu mít čas. Nebudeš tam sama," usmála jsem se a podívala se na stěnu před sebou.

"Paráda. Aspoň si zákazníky rozdělíme, nebudeme tolik uběhané," řekla. Její veselou náladu bych chtěla mít.

"Dobře, uvidíme se před otvíračkou. Ahoj," rozloučila jsem se s ní a ukončila hovor. Podívala jsem se na svítící displej a přemýšlela, jestli se mi Bill opravdu ozve. Dala jsem mu číslo, ale on mi nedal svoje. Asi jsem udělala blbost. Nemá důvod mi napsat, navíc, naše schůzka nebyla zase tak skvělá, abych na něj zapůsobila.

Vstala jsem a převlékla se do džínů a černého roláku, abych se vydala do práce. Když tam budu dřív, nebude to vůbec ničemu vadit. Strčila jsem si mobil do kapsy a rychle na sebe natáhla bundu, na hlavu nasadila čepici a vyšla z bytu. Když jsem zamkla a strčila si klíče od bytu do kapsy u bundy, ještě jsem zkontrolovala, jestli mám i klíče od práce, na ruce dala rukavice a vyšla ven. Přidala jsem do kroku, abych nebyla moc zmrzlá a mohla se zahřát v práci. S rukama v kapsách jsem šla se sklopenou hlavou a ani nehleděla před sebe. Vlastně jsem mohla jít i poslepu, jak jsem cestu do práce znala. Vidina tepla mě hnala kupředu, takže jsem v práci byla v rekordním čase. Odemkla jsem, ale cedulku zavřeno jsem nechala viset dál. Zašla jsem dozadu, vysvlékla se z bundy a přezula si sněhule, v práci jsem měla pohodlně přezkové boty, ze kterých mě aspoň nebolely nohy. Zavázala jsem si zástěru kolem pasu a vzdychla. Když jsem vyšla zpátky k baru, prošla jsem kolem něj a začala postupně sundávat židle ze všech stolů. Když jsem se vracela zpátky k baru, uslyšela jsem cinknutí. Už jsem chtěla zavolat, že je ještě zavřeno, ale poznala jsem naši pomocnou sílu. Přešla jsem k ní a s úsměvem k ní natáhla ruku.

"Myslím, že jsme se ještě pořádně nepředstavily. Jsem Amélie," řekla jsem. Opětovala mi stisk i úsměv.

"Těší mě. Ali. Doufám, že budu nápomocná," naklonila hlavu na stranu. Sundala si čepici a prsty si prohrábla krátké blonďaté vlasy.

"Práce se tady určitě najde, poslední dobou je tady čím dál víc plno," olízla jsem si rty. "Můžeme si hned teď rozdělit stoly, abychom s tím neztrácely čas potom," mávla jsem rukou do místnosti. "Vzadu je potom šatna, za barem. Ukážu ti jí," nabídla jsem se jí.

"Jo, díky," pokývla hlavou a následovala mě. Dala jsem jí zástěru, kterou si hned zavázala kolem pasu. "Budu mít i čas si někdy odskočit? Nebo můžu kouřit i tady?" zvedla obočí.

"Můžeš," přikývla jsem. "Ale spíš, aby tě zákazníci neviděli, někteří si dokážou stěžovat i na tohle, i když je to kuřácký podnik," pokrčila jsem rameny. "Dneska ale není kritický den, to bývá až ke konci týdne."

"Chceš, abych přišla taky?" píchla si prstem do hrudi.

"Je to na tobě," odpověděla jsem hned. "Jak se ti bude chtít, ale aspoň bych tady nebyla sama. Někdy je to fakt na zbláznění," zasmála jsem se.

"Fajn, přijdu," slíbila. "Peníze se vždycky hodí. A co bych v téhle zimě vysedávala doma," usmála se. Pokývla jsem hlavou a podívala se na hodinky.

"No, já jdu otevřít, ty se zatím připrav," usmála jsem se na ni. Vyšla jsem ze šatny a zamířila ke dveřím, abych otočila cedulku. Hned potom jsem si stoupla za bar a čekala. Než se tu objeví dnešní zákazníci, mám ještě chvilku čas. Posadila jsem se na barovou stoličku a vzdychla. Podívala jsem se po prázdných stolech a vzdychla. Snad dnešek uteče.

S Ali bylo všechno snazší, byla opravdu pracovitá, tak jsem se domů vracela docela ve formě, nebyla jsem ani moc unavená, jak se mi dlouho nestalo. Po rychlé sprše jsem si lehla do postele a už chtěla otevřít knížku, abych si přečetla alespoň jednu kapitolu, ale vyrušila mě příchozí zpráva. Natáhla jsem se pro mobil a otevřela textovku. Automaticky jsem se prvně podívala na odesílatele. A protože to bylo cizí číslo, srdce mi hned poskočilo radostí.

"Myslel jsem, že tě ještě uvidím, ale dneska jsi zavřela dřív. Už spíš? Bill," přečetla jsem si. Hned jsem se vrátila na začátek zprávy, abych se jí mohla pokochat ještě jednou. Olízla jsem si rty a otevřela si novou zprávu, abych mu mohla hned odpovědět. Sotva jsem ale napsala pozdrav, musela jsem se zamyslet, jestli nedělám velikou blbost. Vypadala bych jako nějaká nedočkavá slepice, pokud bych mu odepsala během pár vteřin? Ptal se ale, jestli spím. Když mu odpovím po půlhodině, bude to vypadat blbě. Když až ráno, můžu se mu omluvit, že jsem už spala. Ale já bych si s ním chtěla ještě popovídat, aspoň takhle přes zprávy. Taky jsem ho ještě chtěla vidět, bylo až neuvěřitelné, že jsem si na něj zvykla během pár hodin, zamilovala jsem si jeho přítomnost.

"Ahoj, ještě ne. Co ty ještě ponocuješ?" napsala jsem s úsměvem. Koketní otázka, no měla bych si nafackovat. Stává se ze mě naprostá pipina. Přesně ten typ holky, který nesnáším. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Měla bych si dát pozor na to, abych neklesla ze svých morálních hodnot. Přece jenom, jsem nedotknutá dívka, měla bych si dávat pozor, co mu napíšu, aby si to nevysvětlil nějak jinak. Ale možná za to může ten jeden panák vodky, který jsme si s Ali na seznámení daly. Alkohol jsem nikdy nepila, není potom divu, že dělám takovou hloupost.

"Prosím tě, když se máti rozvykládá, je to na dlouho," odpověděl mi. Musela jsem se zasmát, než jsem si dočetla zbytek zprávy. "Můžeme se zítra zase vidět, než půjdeš do práce? Je mi s tebou dobře."

"Moc ráda," odepsala jsem a s úsměvem odložila mobil. Zaklapla jsem knížku, teď jsem nepotřebovala si kazit svoji ideální chvilku. Zavřela jsem oči a představovala si různé konce, všechny byly po Billově boku. Teď jsem měla vlastní pohádku, posilněnou vodkou. I když jednou, pro mě byla dost silná. Povzbuzovala mou fantazii, bylo mi skvěle. Vzdychla jsem a přetočila se na bok. Dlaněmi jsem si podložila hlavu a sama pro sebe se usmála. Možná, že se nade mnou osud nakonec slitoval a poslal mi záchranného anděla v podobě Billa. Kamaráda, kterého potřebuju jako sůl. Olízla jsem si rty a rychle otevřela oči, když se ztichlým pokojem roznesl zvuk oznamující příchod další textovky.

"Vyzvednu si tě po obědě," slíbil. Usmála jsem se a znovu se uvelebila. Třeba mě bude mít opravdu rád.

Probudila mě otravný zvuk mého budíku. Nemohla jsem ale nadávat nikomu jinému, kromě mě, protože jsem si ho sama nastavila. Posadila jsem se na posteli a vzdychla. Musela jsem vstát. Kdybych si znovu lehla, už by mě nikdo a nic z postele nedostalo. Vstávání byl můj největší problém, ale já věděla jak na něj. Prostě se přemoct a vstát hned napoprvé. Natáhla jsem na sebe župan a zamířila ke kuchyňské lince, abych si hned uvařila čaj. Jen při pohledu z okna se mi chtělo zase zalézt do peřin. Byl čerstvě napadlý sníh, ale už žádný nepadal - aspoň nějaké plus. Počkala jsem, dokud se mi trochu nevyluhoval pytlík s čajem, a potom si vzala hrníček ke stolu. I když mi v žaludku kručelo, nechtělo se mi dělat žádné jídlo. Na nic jsem neměla chuť a moje lenost byla větší, než hlad. Přitáhla jsem si nohy k tělu a sledovala dopolední dění na ulici. Někteří sousedé odhrnovali sníh, zahlédla jsem si několik dětí, která utíkala se sáňkami směrem k nejbližšímu parku. Objala jsem vřelý hrnek ještě pevněji a povzdychla. Nechtělo se mi do té zimy, ale při představě, že se v té zimě můžu setkat s Billem, mi nepřišla zase tak hrozná. Olízla jsem si rty a při dalším zakručení v břiše naštvaně stáhla obočí k sobě.

"Fajn, ty otravo," pošeptala jsem si pro sebe a vstala. Přešla jsem k lednici a otevřela ji. Očima jsem přejela po prázdných policích a vytáhla krabici mléka s posledními zbytky. Nalila jsem ho do menšího hrnce a postavila na plotnu, aby se trochu ohřálo, než do něj nasypu pár kukuřičných lupínků. S jídlem jsem se potom posadila zpátky k oknu, což byla opravdu nejlepší podívaná.

Po jídle jsem se zavřela v koupelně. Od včerejška jsem nebyla okoupaná, navíc mi vlasy smrděly kouřem až hanba. Posadila jsem se do staré vany a pustila na sebe teplou vodu. Chvíli jsem si užívala ten pocit, než jsem si namočila vlasy a vypnula vodu. Musela jsem šetřit. Sice jsem neměla zase tak velikou nouzi, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, ale každá mince dobrá. Namydlila jsem si celé tělo a pak si do dlaně vymáčkla trochu šamponu, vmasírovala si ho do vlasů a chvíli ho nechala působit. Byla jsem ráda, že jsem pleť měla v pořádku a nemusela jsem si kupovat ještě přípravky na akné. Stačila mi obyčejná pleťová voda, snad ta nejlevnější, která se v drogerii dala sehnat. Ale já jsem s ní byla spokojená. Po chvíli jsem si opláchla vlasy i tělo a vstala, zamotala jsem se celá do osušky a začala si vlasy sušit ručníkem, než je vyfénuju. Stoupla jsem si před malé zrcadlo, které jsem tady měla, a vatovým tampónkem si vyčistila obličej. Prsty jsem si prohrábla vlasy a rozčesala si je, než se pustila do sušení. Jen chvíli jsem si je fénovala, ale aspoň mi bylo z toho horkého vzduchu teplo. Se suchými vlasy jsem pak vyšla z koupelny, zamířila do pokoje, abych se hned oblékla, než mi začne být zima. Oblékla jsem si černé manšestrové kalhoty a k tomu šedivý huňatý svetr. Pokud se mám dneska pohybovat venku, nechci prochladnout.

Když se mi rozezvonil mobil, splašeně jsem se otočila. Nikdo mi nikdy nevolal, znamená to teda, že je to Bill? Chtěla jsem překročit osušku, kterou jsem měla na zemi, ale místo toho jsem o ni zakopla. Zamotala se mi mezi kotníky a tak jsem se natáhla jak dlouhá, tak široká. S nadraným nosem jsem se natáhla pro mobil, který jsem měla na nočním stolku, a přijala hovor, aniž bych se dívala, kdo volá.

"Ano?" zamumlala jsem a vstala, držela jsem si nos, abych si krví nepotřísnila už tak zašedlý koberec. Rychle jsem spěchala do koupelny a naklonila jsem se nad umyvadlo, aby krev odkapávala do odpadu.

"Am, stalo se něco?" uslyšela jsem Billův smích. Jen jsem zavrtěla hlavou, ale až pak jsem si uvědomila, že mě nevidí.

"Nic," odpověděla jsem následně. "Jen… se projevila moje nešikovnost," zamumlala jsem a pustila studenou vodu, namočila jsem si v ní prsty a přejela si přes nos, aby se mi trochu ochladil. "Proč voláš?" zeptala jsem se, abych ho pobídla k mluvě, ne poslouchání toho, co tady dělám.

"Abych se zeptal, kdy máš čas," pronesl pobaveným hlasem. "Ale jak tak poslouchám, zníš zaměstnaně," znovu se zasmál. Vzdychla jsem a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Krví jsem měla zašpiněný snad celý horní ret, kapala mi skoro až na bradu. Naklonila jsem se nad umyvadlo ještě více a odkašlala si.

"Teče mi krev z nosu, nic víc," prozradila jsem Billovi. A kdybych mu řekla, že je to vlastně kvůli němu, určitě by se mi do telefonu zvesela rozesmál.

"To je ta tvoje šikovnost?" zajímal se. "Kdy teda budeš mít čas? Nebo můžu přijít a postarat se o tebe?" nabídl se. "Mohl bych si zahrát na zdravotního bratra."

"Ehm," odkašlala jsem si a znovu si ochladila prsty. "Jak chceš," řekla jsem a na chvíli zavřela oči.

"Fajn, vezmu auto, jsem tam během pár minut," rozhodl. Ani jsem nestihla říct nic dalšího. Ukončil hovor během následující vteřiny a já už jen poslouchala otravné pípání. Položila jsem mobil na polici nad umyvadlem a natáhla se pro ručník. Namočila jsem jeho konec do vody a přiložila si ho na kořen nosu. Snad mi to pomůže, než se tady Bill objeví.

B.